Mnoho základních škol se na svých webových stránkách prezentuje pořádáním projektů. Slovo projekt se stalo synonymem moderní výuky, propojené s reálným životem. Někdy je ovšem za projektovou výuku mylně okládáno vše, co se aspoň trochu vymyká frontální výuce (skupinová práce na stanovištích, exkurze, výlet nebo tematická vycházka, interaktivní přednáška, vánoční či velikonoční dílny, …). Projektová metoda je často používána spíše intuitivně a doprovází ji řada mýtů. Mezi ty nejčastější patří záměna s výukou tematickou ebo představa, že projekt musí probíhat vždy ve skupinách organizovaných napříč ročníky. A někdy je, bohužel, projekt vnímán pouze jako atraktivní vybočení z běžné výuky, a tudíž zbytečná ztráta vyučovacího času.
Proč tedy vlastně zařazujeme projektovou výuku do svých ŠVP? Co od ní očekáváme? V čem spočívá její jedinečnost?
Odpověď nám může dát příklad projektů z běžného života.
Projekt je slovo, které dnes slýcháme snad úplně všude. Tradičně se nám vybaví s přívlastkem „stavební“, ale často také v souvislosti s kulturními, ekologickými či podnikatelskými aktivitami. V projektu se může jednat o výstavbu nové dálnice, záchranu vzácných živočichů, prevenci nehodovosti, rozvoj města nebo třeba filmovou přehlídku. Projektem jsou nazývané i státem či Evropskou unií dotované akce na podporu vzdělávání. Zdá se, že bez projektů se dnes nic významného neobejde.
Co toto slovo vůbec znamená?
Podle naučného slovníku projekt = návrh, plán či záměr. Prostřednictvím projektu tedy plánujeme jak postavit, připravit, vyrobit, změnit, uskutečnit, vydat, … zkrátka, jak dosáhnout konkrétního stanoveného cíle. Nemusí přitom jít zrovna o postavení domu. Organizujeme například rodinné oslavy, budujeme skalku, připravujeme rodinnou dovolenou. Jak takové plánování vypadá?
Na začátku bývají otázky. V případě plánování dovolené jsou to nejspíše otázky kam, kdy, jak, proč, za kolik, s kým. Abychom na ně dostali odpověď, potřebujeme získat řadu konkrétních informací. Pátráme po nich na internetu nebo navštívíme cestovní kancelář, studujeme katalogy, prohlížíme mapy, vyhledáváme v jízdních řádech, zjišťujeme vzdálenosti, zvažujeme atraktivnost a bezpečnost prostředí, kalkulujeme náklady, … a nejspíš přitom také hodně diskutujeme, argumentujeme, přijímáme kompromisy, zkrátka komunikujeme. Je toho dost, ale výsledek stojí za to. Zbývá jen sbalit kufry a vyrazit.
Příprava dovolené nás nejspíš stála spoustu času, odříkání, trpělivosti a hledání. Proč nás to i přesto bavilo a proč jsme byli ochotní naučit se při tom třeba něco úplně nového? Hlavní zásluhu na tom má naše silná motivace, smysluplnost a užitečnost našeho konání, možnost spolupráce, vlastní organizace času a postupu, možnost vlastního výběru, dostatečná seberealizace.
Tak to tedy chodí v životě. Chceme-li něčeho konkrétního dosáhnout, je nutné promyšleně plánovat a pak v logickém sledu realizovat. Při řešení složitějších úkolů si potřebujeme dělat písemné poznámky, tabulky, schémata, grafy. Projekt ve výuce by měl probíhat podobně.
Projektová výuka je metoda, při které žáci získávají poznatky potřebné k realizaci konkrétního užitečného produktu. Tím se rozumí vytvoření nové hodnoty nebo dosažení pozitivní změny. Usilují tedy například o založení školního časopisu, zhotovení učební pomůcky, nacvičení divadelního představení nebo veřejného slyšení návrhu na řešení místního problému. Aby tohoto cíle dosáhli, musí jejich práce na projektu probíhat promyšleně, systematicky, v logickém sledu činností.
K tomu je potřeba společnou práci dobře organizovat, orientovat se v informačních zdrojích, řešit vzniklé situace, umět zpracovat informace, hledat souvislosti, překonávat překážky, užívat zdravého rozumu i tvořivosti, spolupracovat a komunikovat. Při tom všem se žáci dostávají do nových rolí, jsou v kontaktu s reálným životem, řeší konkrétní existující problémy, setkávají se s lidmi různých profesí a zájmů. Učí se tak v duchu hesla „myslet, mluvit a konat“.
Abychom dosáhli skutečné efektivity takové výuky, je potřeba předem si stanovit konkrétní cíl a volit promyšlený postup činností, které nás k němu přivedou.
Projektová výuka není objevem posledních let. Je to metoda v naší pedagogické praxi používaná a ověřená již v první polovině 20. století, a to zejména v tzv. pokusných zlínských školách. „Projektová metoda dala žákům přesně stanovený cíl a plán práce, to je, aby něco vypracovali, zhotovili, opravili, v něčem konkrétním se tak zdokonalili. Učivo předložené jako projekt se prezentovalo tak, aby žáky zaujalo, aby projekt přijali za svůj, s plnou odpovědností za svůj podnik,“ vzpomíná ve své publikaci Aktuální historie tehdejší zlínský učitel Jaroslav Kozlík. V současné době je projektová výuka znovu objevována hlavně v souvislosti se snahou oživit vzdělávací proces, vnést do něho více reálného života a vybavit žáky nejen informacemi, ale ve větší míře i klíčovými kompetencemi a dovedností získané poznatky smysluplně použít.
Článek je zpracován na základě metodické příručky Cesta za žákovskými projekty vzniklé v projektu Klíčový rok. Kolektiv autorů, Praha: Prázdninová škola Lipnice, 2013. ISBN 978-80-905502-0-9. |
Projekt je financován z Evropského sociálního fondu a státního rozpočtu ČR. |
Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.
Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.
Tento článek je zařazen do seriálu Cesta za žákovskými projekty.
Ostatní články seriálu: