Domů > Odborné články > Základní vzdělávání > Motivace žáků efektivní komunikací: Pravidla interakce a komunikace
Odborný článek

Motivace žáků efektivní komunikací: Pravidla interakce a komunikace

23. 1. 2013 Základní vzdělávání
Autor
Marta Mešková

Anotace

Příspěvek je ukázkou z knihy Marty Meškové Motivace žáků efektivní komunikací, kterou vydalo nakladatelství Portál. Úryvek předkládá základní pravidla interakce a komunikace v pedagogickém procesu. Kniha dále obsahuje kapitoly Komunikace učitele, Adaptační procesy, slaďování učitele a žáka či Motivace žáka. Kniha je doplněna řadou praktických námětů a cvičení.

K dosahování výchovných a vzdělávacích cílů je nezbytné určit komunikační a interakční pravidla, co žák může nebo nemůže, co je dovolené nebo zakázané, je v chování žáka žádoucí nebo nežádoucí. Nestanovit pravidla vůbec by vyústilo do chaosu, anarchie. Vytváření hranic pro žáka je tedy nutné.

     Rozlišujeme tato pravidla interakce učitele a žáka: kodifikovaná, konvencionální a vlastní pravidla učitele.

     Typickými kodifikovanými pravidly pro žáky v podmínkách školy je školní řád. Obsah se týká zejména pravidel chování žáků, povinností a práv žáků, opatření při porušení školního řádu, pravidel oceňování žáků, pravidel ochrany zdraví a bezpečnosti žáků. Má psanou formu. Před začátkem školního roku kodifikovaná pravidla pro žáky ředitel po projednání v pedagogické radě schvaluje. Účinnosti nabývá školní řád prvním dnem příslušného školního roku.

     Konvencionální pravidla upravují zásady společenského styku mezi lidmi. Část z nich je promítnuta do školního řádu s ohledem na specifika školy jako vzdělávací instituce. Jsou to například zásady společenského styku žáka a učitele, úprava zevnějšku žáka a podobně.

     Kromě těchto pravidel si určuje učitel vlastní pravidla, která nemají zpravidla písemnou podobu a nejsou oficiálně schválena statutárním zástupcem školy. Tato pravidla nesmějí být v rozporu se školním řádem, ale měla by na něj navazovat. Blíže specifikují povinnosti, práva a podmínky chování žáků u konkrétního učitele v konkrétní vyučovací hodině (Gavora, 2003).

     Pražská skupina školních etnografů (Bittnerová, 1994; Rendl, 1994; Viktorová, 1995) nazývá tato nepsaná pravidla „učební smlouvou“, kterou učitel uzavírá se žáky.

 

Nepsaná pravidla pro žáky

Nejvhodnějším momentem pro stanovení pravidel je první vyučovací hodina (hodiny). P. Gavora (2003) nazývá období zavádění pravidel jako iniciační období. Pravidla komunikace a interakce učitele se žáky jsou vyjádřením konkrétního stylu řízení. Uvádíme pravidla partnerského a autoritativního stylu1 (Tabulka č. 2).

     Při učitelově přístupu tlakem (autoritativní přístup) žáci nemusejí pravidla přijmout vnitřně. Při přístupu tahem (partnerský přístup) učitel pravidla navrhuje, argumentuje, žáci však mohou pravidla „dotvářet“, prosadit si další pravidla.

Tabulka č. 2: Komunikační pravidla a styl přísupu učitele (Gavora, 2003)
Komunikační pravidla
Partnerský styl přísuptu učitele Autorativní styl přístupu učitele 
Žák může: Učitel má právo:  Žák má právo:
  • odpovídat i vsedě, nemusí vstávat;
  • odbočit od tématu (otázky) za předpokladu, že je jeho příspěvek hodnotný;
  • určit, kdo má odpovídat na otázku;
  • "odložit" odpověď s tím, že příští hodinu si připraví něco navíc;
  • klást učiteli i třídě otázky;
  • obrátit se o pomoc při řešení problémů na učitele a spolužáky (žádost není chápána jako projev slabosti);
  • samostatně vést úsek komunikace, stát se moderátorem třídy;
  • volit témata učiva, a to na základě dohody s učitelem nebo diskuse s ním;
  • učitel nechává žákovi dostatek času na odpověď.
  • kdykoliv si vzít slovo, přerušit žáka;
  • mluvit, s kým chce (s jednotlivcem,      se skupinou, s celou třídou);
  • mluvit, o čem chce, rozhoduje o tématu      komunikace;
  • mluvit v rámci výuky, jak dlouho chce      (někdy nerespektuje ani zvonění);
  • mluvit v rámci učebny, kde chce (u      tabule, u okna, za katedrou);
  • mluvit v pozici, kterou považuje za vhodnou (vestoje, vsedě, při chůzi).
  • mluvit jen tehdy, když m učitel udělí      slovo;
  • mluvit jen s tím, kdo mu byl určen;
  • mluvit jen o tom, co mu bylo řečeno;
  • mluvit jen na místě, které mu bylo určeno,      a mluvit v pozici, která mu byla stanovena.

 

Shodné chápání těchto pravidel učitelem a žáky má charakter procesu. Je součástí slaďování se učitele a žáků. Zlomovými momenty jsou konfliktní situace, ve kterých se platnost pravidel potvrzuje, nebo mění. V konfliktních situacích se zároveň aktualizují vztahy subjektů a autorita učitele (potvrzení formální nebo přirozené autority učitele). Z dlouhodobého hlediska typ pravidel a práce s pravidly postupně vytváří kontext mikroklimatu příznačného právě pro konkrétního učitele a pro konkrétní žákovskou třídu. Procesům slaďování a konfliktním situacím se budeme podrobněji věnovat ve druhé kapitole.

 

CVIČENÍ

Pravidla vzájemné komunikace

Představte si, že máte první vyučovací hodinu. Stanovte na ní pravidla vzájemné komunikace a interakce se žáky. Srovnejte tato pravidla s pravidly v tabulkách č. 3a–b.

 

Inspirujte se nepsanými pravidly ostatních učitelů! A nabízíme i nepsaná pravidla (rady) pro učitele, jak zvládnout žákovskou třídu od prvního okamžiku po vstupu do učebny.

 

Tabulka č. 3a: Pravidla chování žáků na hodinách německého jazyka (nepsaná pravidla z učitelských dílen) 
 Prověřování vědomostí
  • Testy: dohoda se žáky možná, zejména pokud je hodně písemek na jeden den
  • Malé písemky: se neohlašují předem, mohou být i na každé hodině
  • Zkoušení ohlásím
  • Každý je zkoušen minimálně dvakrát za pololetí
  • Lze se omluvit na začátku hodiny
 Domácí úkoly
  • Omluva možná na začátku hodiny i s odůvodněním (nemám = zapomněl jsem si ho udělat, nemám = chyběl jsem, nemám = nedokázal jsem ho udělat, nerozuměl jsem zadání úlohy, mám, ale nemám sešit)
  • Bez omluvy (žák dostane 5 nebo „špatný bod“, 3 špatné body = pětka
 Zapomenuté pomůcky = „špatný bod“, opakované zapomínání = práce navíc
 Opravování známek
  • Z testů (náhradní termín písemky = píšeš ještě jednou, ústní odpověď z daného celku)
  • Z domácích úkolů (zapomněl doma sešit = přinese na další hodinu ukázat, neudělal jsi = bude zkoušen v další hodině, udělá projetk nebo náhradní úlohu)
  • Za zapomenuté pomůcky (projekt, ústní odpověď, aktivita v hodině = nulování „dobrými body“

 Autor: Jana Petrášová, absolventka vzdělávacího projektu Komunikace učitele ve vyučovacím procesu, listopad 2011

 

Tabulka č. 3b: Pravidla chování žáků v hodinách tělesné a sportovní výchovy (nepsaná pravidla z učitelských dílen)

Nástup žáků na hodinu tělesné a sportovní výchovy

  • Kdo se opozdí, má na rozběhání o jedno kolo více
  • Tomu, kdo má zpoždění pravidelně, se postupně zvyšuje počet kol
  • Pokud se i přesto bude zpožďovat, zvyšuje se počet kol pro celou skupinu

Pravidla nošení si úboru na hodinu tělesné a sportovní výchovy

  • Omluven a nepřevlečen do úboru je ten, kdo má omluvenku od lékaře
  • Kdo si zapomene úbor jednou za školní rok, má to omluveno
  • Pokud si žák zapomíná úbor opakovaně, nahrazuje si hodinu tělesné na rozehřátí pětiminutový poklus)
  • Pokud si hodinu sportovní výchovy nenahradí na nulté hodině a opakovaně se tomu vyhýbá, nahradí si ji po vyučování v ten den, kdy žáci mají hodinu tělesné a sportovní výchovy

 Autor: Kamil Vydarený, absolvent vzdělávacího projektu Komunikace učitele ve vyučovacím procesu, červen 2011

 

Nepsaná pravidla pro učitele

Konfliktu učitele se žáky s negativními důsledky lze předejít pravidly, kterými se řídí učitel. Tato pravidla podporují utváření autority učitele. Nabízíme nepsaná pravidla pro učitele (převzato z www.skolskyportal.sk):

   Dochvilnost. Učitel musí být dochvilný, musí mít připravené pomůcky na vyučovací hodinu. Dochvilný a na hodinu připravený musí být i žák.

   Jak si zajistit ticho. Hned v první hodině třeba na zachování ticha trvat. Nesnažit se třídu překřičet, raději si na ticho počkat.

   Na začátku hodiny. Prvních pět minut hodiny je pro vytvoření pracovní atmosféry rozhodujících. Ospalou třídu je třeba probudit energickým začátkem. Hlučnou třídu je třeba ztišit.

   Udělování pokynů učitelem. Nejprve si musí učitel zajistit klid a pozornost žáků. Mluvit musí stručně, jasně, srozumitelně, důrazně, příjemným tónem. Nakonec musí všechny pokyny stručně shrnout.

   Být ve střehu. Udržovat oční kontakt se všemi žáky. Nesedět za katedrou, ale procházet se mezi žáky. Neustálým pozorováním žáků se nežádoucímu chování může předcházet.

   Přímý výpad čili potlačení nežádoucích projevů chování žáků, aby se mezi žáky nerozšířily. Je snazší zvládnout nežádoucí chování, které je ve stadiu „zrodu“. Nesmí zůstat nepovšimnuto, aby žáci nezískali dojem, že se jim takové chování „vyplatilo“.

     Učíte na střední škole? Žáci této věkové kategorie ještě nemusejí být dospělí, ale často se jako dospělí cítí. Proto vám ještě nabízíme pravidla komunikace s mladistvými. (Dytrtová a Krhutová 2009, s. 25)

• Pokud ho chcete o něco požádat, zvolte spíše dotazovací formu. (Můžeš mi tu knihu přinést?)

• Vyhýbejte se tomu, abyste mu dávali příkazy, používali rozkazovací způsob, agresivní výrazy a křik.    Dotýkají se jeho sebeúcty, ega. Pravděpodobná je sebeobrana ega projevy neochoty, odporu, negativní reakce. Obracejte se na něj co nejklidněji. Vytváříte předpoklad pro jeho klidnou reakci.

Nebuďte příliš přívětivý, ani lhostejný. Lhostejností ho ztrácíte, přehnanou přívětivostí získává pocit „převahy“.

• Nevyžadujte, aby vašim žádostem okamžitě vyhověl. Některé požadavky si i on musí promyslet. Je vyšší pravděpodobnost, že po zralé úvaze udělá přesně to, o co jste ho požádali.

• Nechte mu možnost diskutovat, uvažovat, volit. Diskusí mu dáte najevo, že jeho názor je důležitý, že ho akceptujete jako „partnera“, že už pro vás není „dítě“. Svobodná volba posilňuje zodpovědnost za rozhodnutí a důsledky rozhodnutí.

• Nečekejte, že uzná, že vy máte pravdu a on se mýlí. Když to budete očekávat, tím spíše bude zatloukat. Nechte mu čas na prověření jeho omylu, na vyrovnání se s omylem. Později snad svůj omyl připustí.


1 Poznámka autorky: P. Gavora (2003) uvádí termíny autokratický a liberální styl řízení vyučování, v našem pojetí se jedná o autoritativní a partnerský přístup učitele.


Materiál byl poskytnut zdarma nakladatelstvím Portál z publikace Motivace žáků efektivní komunikací.

Literatura a použité zdroje

[1] – www.skolskyportal.sk. [cit. 2013-1-12].
[2] – GAVORA, P. Učiteľ a žiaci v komunikácii. Bratislava : Univerzita Komenského Bratislava, 2003.
[3] – BITTNEROVÁ, D. Střet zájmů - kulturní konflikt mezi učiteli a žáky. In Pražská skupina školní etnografie: Typy žáků. Praha : Pedagogická fakulta UK, 1994.
[4] – RENDL, M. Jak se děti učí. In Pražská skupina školní etnografie: Typy žáků. Zpráva z terénního výzkumu. Praha : Nadace školní etnografie a kvalitativního výzkumu, 1994.
[5] – VIKTOROVÁ, I. Cesty studentů učitelství k autoritě učitele. In Pedagogika. 1995.
[6] – DYRTOVÁ, R.; KRHUTOVÁ, M. Učitel. Příprava na profesi. Praha : Grada, 2009.

Licence

Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.

Autor
Marta Mešková

Hodnocení od uživatelů

Článek nebyl prozatím komentován.

Váš komentář

Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.

Článek není zařazen do žádného seriálu.

Téma článku:

Pedagogika