Masaryk a hilsneriáda

„Přece není možné něčemu podobnému uvěřit.“

Tomáš Garrigue Masaryk[1]

Klíčové otázky

• Co je to pověra? V čem tkví její nebezpečnost?
• Jak může pověra ovlivňovat veřejné mínění?
• Má cenu s pověrou bojovat, postavit se veřejnému mínění?
• Co potřebuje člověk k tomu, aby se do takového boje pustil?

Úvod

Na konci března 1899 došlo v Polné, malém městečku na českomoravském pomezí, k brutální vraždě mladé dívky Anežky Hrůzové. Kvůli řezné ráně na jejím krku se okamžitě začaly šířit zprávy o údajné židovské rituální vraždě. Středověká pověra, že Židé potřebují pro své tajné rituály krev křesťanů, živena některými „učenými“ duchovními, radikálními nacionalisty a lidovou představivostí, se na konci 19. století úspěšně šířila Evropou. Po několikadenním vyšetřování byl vzat do vazby dvaadvacetiletý chudý polenský Žid Leopold Hilsner, a to „obzvláště proto, že veřejné mínění v Polné a v okolí všeobecně jej co pachatele naznačovalo.“[2]Obvinění proti Hilsnerovi bylo konstruováno bez jakýchkoli jasných důkazů o jeho podílu na zločinu, pouze na základě nepřímých indicií a bylo silně ovlivněno dobovým antisemitismem. Vyšetřovatelé odmítali všechny důkazy, které neodpovídaly konstrukci rituální židovské vraždy. Ve dvou soudních procesech, za velkého zájmu médií, která se postarala o to, aby se z případu lokální vraždy stala celonárodní aféra, byl Hilsner odsouzen k trestu smrti. Hrdelní trest byl později císařskou milostí změněn na doživotní žalář. Veškeré snahy o revizi procesu nebo o omilostnění nespravedlivě odsouzeného zůstávaly bez výsledku. Teprve v roce 1918, po téměř dvaceti letech strávených ve vězení, byl Leopold Hilsner omilostněn a propuštěn. Do boje proti pověře o židovské rituální vraždě se kromě jiných pustil i Tomáš Garrigue Masaryk, tehdy padesátiletý profesor české univerzity v Praze. Za tento svůj postoj byl značnou částí české veřejnosti odsouzen.[3]

Metodická část

Časová dotace: 90 minut, doporučujeme vyučujícím upravit citlivě délku pracovních textů podle schopností jejich žáků, stejně tak volit a měnit učební strategie a metody podle svých pedagogických zkušeností

Způsob práce: čtení s porozuměním, skupinová práce, vytváření schémat

Zařazení lekce: lekce je vhodná pro práci na dosažení očekávaných výstupů vzdělávacích oblastí Člověk a společnost, včetně rozvíjení vědomostí, dovedností, schopností, postojů a hodnot ve většině průřezových témat všech druhů škol druhého a třetího stupně

1. V úvodu lekce se ujistěte, že žáci rozumí pojmům pověra a veřejné mínění. Tvořte společně definice, myšlenkové mapy apod. Zamyslete se nad souvislostmi obou pojmů, použijte klíčové otázky z úvodu metodiky.
2. Pro získání kontextu a faktických informací použijte úvodní text nebo vlastní výklad v podobném duchu, nevyzraďte vše.
3. Rozdělte žáky do pracovních skupin a vyzvěte je, aby se pokusili analyzovat karikaturu (viz. Pracovní materiál č. 1).
   1. Kdo jsou postavy na obrázku?
   2. Jaké myšlenky autor karikatury podsouvá divákovi?
   3. Jaké prostředky pro svůj záměr využívá?
4. Zachovejte pracovní skupiny a poskytněte jim rozstříhané texty (viz. Pracovní materiál č. 2). Prvním úkolem je prostudovat texty a rozdělit je do dvou skupin – na příčiny (pohnutky, motivy) a následky Masarykova rozhodnutí bojovat proti pověře o židovské rituální vraždě. Texty rozdělené do dvou skupin nechť žáci nalepí na list papíru (A3 nebo větší) a ke každému textu navíc dopíší klíčová slova (resp. hesla), která vystihují podstatu sdělení. Druhý úkol je prodiskutovat otázku:

• Za jakých okolností (podmínek, s jakým očekáváním atd.) by stálo zato tyto následky podstoupit?

1. Využijte informace v Pracovním materiálu č. 3 a vyprávějte žákům (nebo je text nechte přečíst) o tom, jak se situace kolem rituální pověry vyvíjela dále, v prvních dvou dekádách 20. století a lekci zakončete provokativní otázkou:

• Je to příběh s dobrým koncem? Proč ano, pokud ano/ne?

Žáci mohou odpovědět ústně nebo si odpověď promyslet a zapsat do svého deníku a poté sdílet ve skupině. 

---

[1] Bohumil ČERNÝ: „Vražda v Polné“, Hilsneriáda (100. výročí 1899-1999), Polná 1999. s. 65.

[2] Jiří KOVTUN: Tajuplná vražda. Případ Leopolda Hilsnera. Praha 1994, s. 143.

[3] Michal FRANKL: „Emancipace od židů“ Český antisemitismus na konci 19. století, Praha – Litomyšl 2007, s. 281-288. Upraveno, kráceno.

---

Materiál vznikl v rámci projektu Židovského muzea v Praze v partnerství s Institutem Terezínské iniciativy s názvem Naši nebo cizí?

Podrobnosti o projektu najdete také v modulu Digifolio.