Sociální a politický proces probíhající v zemích EU už od konce 20. století v důsledku zvýšených migračních pohybů obyvatelstva vyvolává stále větší potřebu umět navázat interkulturní dialog a spolupráci na základě interkulturního dorozumívání. Vzhledem k tomu, že interkulturalismus má těsnější vazbu k evropskému prostoru, ve kterém dnes žije stále větší množství samostatných a odlišných kultur, je zapotřebí klást velký důraz na interjazykovou a interkulturní komunikaci mezi národy už od školního prostředí. Mnohá úskalí školního multikulturního prostředí v evropském měřítku vedou k otevírání nových témat a diskusí založených na zkušenostech nejrůznějších vzdělávacích institucí vyspělých evropských zemí, které jsou obohacovány o další aktuální poznatky, moderní přístupy a postupy v oblasti integrace a vzdělávání cizinců, jež by měly vést k efektivnějšímu vzdělávání a k snadnější a rychlejší integraci žáků-cizinců, a to jak ve výuce, tak i mimo ni.
Zájem o danou problematiku projevili v nedávné době vybraní zástupci ministerstev školství a kurikulárních ústavů i přidružených institucí z devatenácti zemí, a to Rakouska, Holandska, Belgie, Švýcarska, Německa, Norska, Finska, Švédska, Itálie, Francie, Španělska, Moldávie, Litvy, Lotyšska, Řecka, Slovenska, Slovinska, Polska a také České republiky, kteří se zúčastnili mezivládního semináře Rady Evropy s názvem «Relever le défi des classes multilingues: tirer partie des répertoires plurilingues, gérer les moments de transitions et développer les compétences en langue(s) de scolarisation» ve francouzském Strasbourgu ve dnech 7. až 8. března 2012.
Zatímco hlavní aktivity jazykové sekce Rady Evropy byly v loňském zaměřeny na dospělé migranty a implementaci cizích jazyků napříč kurikulárními dokumenty, přenesla se v současné době pozornost na nové vzdělávací koncepty při hledání společného interkulturního dialogu ve vzdělávání, na profesionalitu pedagogů, na výklad a konkrétní obsah některých pojmů (např. „diverzita“) apod. Např. činnost ECML, tedy Evropského centra pro moderní jazyky v Grazu, směřuje k příručkám, které vznikají na podporu moderních jazyků pro multikulturní třídy (dostupné na www.ecml.at), přičemž zvláštní důraz je v nich kladen na sociokulturní aspekt při začleňování žáků-cizinců do školního prostředí, na dovednosti a postoje pramenící z rozdílných kultur a jazykových odlišností.
I nadále je zapotřebí klást důraz na klasifikace jazyků, jimiž jsou žáci ovlivňováni ve škole. „Languages of schooling“ je pojem v sobě zahrnující vyučovací jazyk, jazyk regionální, nářeční, jazyk minorit a migrantů, jazyk mateřský a ostatní moderní a klasické jazyky. Aktuální téma Jazyky ve vzdělávání – jazyky pro vzdělávání (ve volném překladu) souvisí s nastavením konceptu plurilingvního vzdělávání a k tomu odpovídajících učebních osnov, neboť je nutné, aby příprava učebních osnov probíhala na různých úrovních, a to supra (mezinárodní), makro (národní a regionální), meso (školní), micro (úroveň školní třídy), nano (individuální zodpovědnost žáka).
V současné moderní Evropě lze tedy v oblasti interkulturního vzdělávání vymezit dvě hlavní tendence, a to ve vztahu k roli pedagoga v multikulturní třídě. První z nich předpokládá zevrubnou znalost všech mateřských jazyků žáků-cizinců, kterou by učitel využil (např. z hlediska gramatického a sémantického) pro konfrontaci rozdílů a shod jazykových systémů ve výuce. To však podle našeho názoru neúměrně zvyšuje nároky na znalosti, dovednosti a další kompetence pedagogů napříč všemi cizími jazyky, které žáci v multikulturní třídě používají. Druhá tendence naopak vychází ze znalostí sociokulturního prostředí žáka-cizince a základů jeho mateřského jazyka, které by vedly k příznivé, otevřenější atmosféře v multikulturní třídě. Úlohou pedagoga je prostřednictvím základních znalostí typologie jazyků a kulturních odlišností budovat pozitivní postoje svých žáků, které by vyústily k vzájemné toleranci, porozumění, respektu k druhým a k odlišným národnostem.
Další aktuálně diskutovaná témata při hledání interkulturního dialogu ve vzdělávání v zemích EU lze zařadit do tří oblastí. První z nich je zaměřena na žáka-cizince, na rozvoj jazyka a jazykové vzdělávání v multilingválním kontextu, druhá na jazykovou rozrůzněnost jako pozitivum a příležitost pro výuku v multikulturní třídě, třetí na rozvoj tzv. akademického jazyka v období od základního do středního vzdělávání.
Za zmínku jistě stojí i mnohé integrační programy jako příklady dobré praxe, jež jsou realizovány v některých evropských zemích, např. ve Finsku, Irsku, Norsku a Belgii (francouzsky mluvící komunita) v rámci krátkodobých a střednědobých programů.
Např. Finská národní rada pro vzdělávání vytvořila program rozvoje multikulturních dovedností ve všeobecném vzdělávání, který byl realizován v letech 2007–2011 ve Finsku. Specifikem této země je, že se potýká s největším přílivem národností z Ruské federace, Somálska, Albánie, Estonska a příslušníků kurdské národnosti, na něž se vztahuje povinná školní docházka. Finský podpůrný program je proto zaměřen na žáky-migranty v předškolním věku (6 let) a na základní škole (7–16 let). Škola získává dvojitý grant na žáka-cizince v jeho prvním roce studia a výuku pro žáka-cizince uzpůsobuje podle individuálního vzdělávacího plánu. Tito žáci-cizinci mají možnost studovat švédštinu a finštinu a svůj rodný jazyk ve skupinové výuce vedené učitelem a jeho asistentem. Povinností zřizovatele je nabídnout žáku-cizinci výuku v jeho rodném jazyce, přičemž finský školský zákon garantuje alespoň výuku náboženství v rodném jazyce žáka-cizince.
Finsko vypracovalo kurikulum pro žáky/studenty, pro které je finština (švédština) jazykem instrukcí, tedy cizím jazykem (L2). Pedagogové žáků-cizinců jsou doškolováni pro výuku finštiny jako cizího jazyka a jsou magistrátem finančně hodnoceni už i za výuku minimálně dvou žáků-cizinců.
Jednotlivé obce pak mají vypracovány multikulturní integrační programy pro efektivní začleňování i organizaci vzdělávání nejen žáků-cizinců, ale všech žáků v základním vzdělávání.
Konkrétní kroky, které byly v rámci výše zmíněného integračního programu podniknuty, lze shrnout do deseti bodů. Nejprve se jedná o zřízení obecní interdisciplinární řídící skupiny. Lidé aktivní ve výuce cizinců vytvořili sítě, aby zvýšili povědomí o problémech v učení žáků-cizinců -> došlo k diseminaci zdrojů. Následuje aktualizace školních osnov na komunální úrovni a zintenzivnění regionální spolupráce vytvořením šesti regionálních sítí. Dalším krokem je organizace dalšího vzdělávání učitelů, ředitelů a koordinátorů. Na každé škole byl ustanoven „kontaktní“ učitel, který byl konzultantem pro všechny zúčastněné a koordinoval spolupráci s jinými školami a pedagogy. Důležité je i nastavení spolupráce mezi domovem a školou, jež zahrnovalo (funkční) setkávání rodičů, učitelů i z mateřských škol v různých jazycích, vznikla řada rodičovských sdružení. Dále je zapotřebí pozornost věnovat tvorbě a překladu informačních materiálů a zvýšení interkulturního povědomí. Školy organizují tematické dny a interkulturní témata týdne.
Následující bod spočívá v kopírování a šíření osvědčených postupů, materiálů, zdrojů do výuky, které zasahují do všech složek národní, regionální a lokální spolupráce. Významnou roli hraje i organizace mimoškolních aktivit pro žáky-cizince (školní družiny, letní tábory, školní výlety, zapojení do výměny žáků/studentů). Škola, rodičovská sdružení i obec vyvíjí podpůrné činnosti pro žáky-cizince k jejich efektivnímu začlenění do školní komunity (vzájemná podpora rodin, kamarádů žáků, jejich zájmů, volnočasových aktivit aj.). Ocenit je zapotřebí i spolupráci s třetím sektorem – nevládními organizacemi, jako je Liga Mannerheim pro péči o dítě, finský Červený kříž, Rodinná federace, imigrační úřad, sociální a zdravotní služby a služby pro mládež.
Velmi důležitým příspěvkem programu byla také zvláštní státní dotace, která působila jako katalyzátor a umožnila tak zprůchodnit mnohá vzdělávací opatření pro žáky-cizince. Tento program byl ukončen v minulém roce, tedy v roce 2011, jeho vyhodnocení je ke stažení na www.espoo.fi/kielireppu. Postupně budou zveřejňovány materiály v tištěné i elektronické formě, více informací lze nalézt na www.edu.fi.
Z dílny Rady Evropy pochází i velmi zajímavý koncepční materiál (dostupný zde), který poskytuje řadu vhodných témat, např.:
Na základě aktuálně diskutované problematiky k efektivnějšímu vzdělávání žáků-cizinců v současném evropském školství dospěla Rada Evropy k doporučením pro národní politiky jednotlivých zemí, tedy i pro Českou republiku. Je zapotřebí vypracovat a následně realizovat krátkodobý nebo střednědobý plán/program vzdělávání pro začleňování žáků-cizinců ve školách (pro počáteční období 1–2 let). Jednalo by se o národní strategii využitelnou na úrovni regionu i školy, která by zahrnovala součinnost zúčastněných; tj. rodičů žáka-cizince, samotného žáka-cizince, vedení školy, pedagogického sboru, zřizovatele školy, neziskových organizací (pedagogicko-psychologických poraden) a dalších organizací zabývajících se integrací migrantů (azylová centra aj.).
Program by zohledňoval následující skutečnosti a požadavky:
A. Žáka-cizince s nulovou i částečnou znalostí českého jazyka.
B. Možnost zařadit žáka-cizince do příslušného ročníku podle jeho způsobilostí, a to jak na prvním, tak i druhém stupni základních škol.
C. Rozvoj jazykových kompetencí žáka-cizince v klasické třídě i mimo ni (např. 80% povinná docházka ve vyučování s majoritní většinou a 20% povinné vzdělávání se v českém jazyce, např. za účasti proškoleného pedagoga, asistenta pedagoga, ve spolupráci s PPP apod.).
D. Specifickou roli pedagoga v multikulturní třídě (učitele jazyků a ostatních vyučovacích předmětů) i role dalších zúčastněných (ředitele, koordinátora, rodiče, neziskové org. aj.).
E. Metody, formy a postupy ve výuce češtiny jako cizího jazyka.
F. Rozvoj sociokulturní kompetence pedagoga, která by zahrnovala osvojení tzv. sociokulturního minima (základy typologie jazyků, odlišné chování, kultura, náboženství aj.).
G. Úpravu organizační struktury výuky žáků-cizinců s ohledem na možnosti škol a školských zařízení v ČR.
Dále je vhodné zahrnout do vzdělávání DVPP a programů studentů učitelských oborů nový předmět s názvem „Multikulturní pedagogika“, zohlednit plurilingvní a interkulturní postoje a přístupy k migrantům (žákům-cizincům) napříč národním kurikulem a školními vzdělávacími programy a upravit terminologii v oblasti vzdělávání žáků-cizinců v souvislosti s vývojem integrační politiky v Evropě v souladu s jejím užíváním v Radě Evropy takto:
Za prioritní pokládáme zasadit se o vývoj deskriptorů A1–B1 SERR pro žáky-cizince v konkrétním národním kontextu, neboť v budoucnu se Rada Evropy nebude podílet na „jednotném Rámci“ a jednotných deskriptorech pro žáky-cizince. V maximální možné míře se doporučuje využívat ve výuce žáků-cizinců Evropské jazykové portfolio, v tištěné nebo elektronické podobě (www.ejp.rvp.cz). Do určité míry může tento nástroj simulovat učebnici.
Závěrem chceme zdůraznit, že nelze jen poukazovat na sociologicko-pedagogicko-komunikační problém v českých školách, jenž je způsobený trvalým nárůstem žáků, pro něž čeština není mateřským jazykem, nýbrž je zapotřebí za pomoci kvalifikovaných a speciálně proškolených pedagogů za podpory MŠMT ČR hledat jeho řešení racionální a rychlou integrací těchto žáků-cizinců (migrantů, azylantů, etnických minorit) do českého vzdělávacího systému, což je nutným předpokladem k využití jejich přirozeného potenciálu i ve prospěch naší společnosti i celé EU v souladu se záměrem a postojem Rady Evropy.
Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.
Článek nebyl prozatím komentován.
Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.
Článek není zařazen do žádného seriálu.