Příběh je autorem popsán velice stroze a popisně se velmi liší od původních verzí napsaných v šedesátých letech minulého století. Oproti těmto původním verzím se v příběhu vyskytuje sedm víl místo tří. Autor nepoužívá verše, což příběh dosti ochuzuje. Strohost textu je z velké části nahrazována obrázky. Popisnost situací a postav je také velice malá. Naopak příběh nepostrádá pohádkovou fantazii a je vhodný jako krátká pohádka pro děti před spaním. Obsahová chudost může pak být velice dobře využita při práci s textem, kdy si děti příběh dle své fantazie dotvoří.
Formální stránka odpovídá komerčně vydávaným knihám, tj. jazyk není vůbec barvitý. V jednom případě jsem objevil špatný slovosled (v den oslav malé Růženky) vhodnější by bylo v den oslav narozenin malé Růženky. Také vazba knihy odpovídá spíše komerčním podmínkám. Kniha s pohádkami je na kartonovém papíře tloušťky 5 milimetrů a formátu A3, díky čemuž působí kniha velice mohutně, a tomu je uzpůsobena i cena cca 700 Kč za knihu. Tuto pohádku jsem také přečetl dětem a jejich reakce byla očekávaná. Než jsem stihl dočíst daný odstavec, již jsem byl dětmi „bombardován“, abych jim ukázal obrázky, které se jim velice líbily. I toto potvrzuje záměr vydavatele v tom, že v obrázkové knize není text vůbec podstatný, dětský posluchač prahne po líbivých obrázcích.
Tento pohádkový příběh z knihy Františka Hrubína z roku 1968 je velice hezký a čtivý. Autor použil velice pěkný jazyk, situace a postavy jsou popsány velmi romanticky. Vhodné jsou také velice pěkné říkanky. Tato kniha neobsahuje téměř žádné obrázky vztahující se k ději, ale svoji popisností vzbudí v dětech fantazii, které si příběh velmi dobře představí. Klasická pohádková numerologie (tři víly) je známější verzí než předchozí příběh. Přirovnání tančení víl ke kapkám deště je velice poetické. Z příběhu vyzařuje teplo a navozuje příjemný pocit. I formální stránka příběhu je přehlednější (odstavce, říkanky ve středu stránky). Autor je mezi pedagogy, ale i rodiči velice známí a jeho knihy jsou i dnes hojně vyhledávány. Opravdu velmi líbivé čtení. I tento příběh jsem podrobil sluchu malých posluchačů v mateřské škole. Na rozdíl od obrázkové knihy je text velice zaujal a dovedli s nadšením poslouchat. Také mi bylo od dětí potvrzeno, že babičky jim ještě z knihy „Špalíček pohádek“ někdy předčítají.
V další verzi pohádky „Šípková Růženka“, kterou jsem si ještě pro zajímavost přečetl, vystupuje opět jiný počet pohádkových postav, a to 13 sudiček, z nichž je dvanáct hodných a jedna zlá. Verze se od sebe také liší věkem princezny Růženky od 15 let přes 17, 18 a 20. Je zajímavé, že lidová pohádka z pera Jacoba a Wilhelma Grimmů z počátku 19. století (1812), prošla různými, ať už menšími nebo většími úpravami, fantazií různých autorů, a většina z nich dětské posluchače něčím novým obohatí.
Nemyslím si tedy, že tzv. „braková literatura“, mezi kterou někteří čtenáři moderní obrázkové knihy řadí, je dnešním malým posluchačům na škodu. Naopak každá pohádková kniha, která má nápad, malého posluchače pobaví. Oba porovnávané příběhy obsahují klasické znaky pohádky, jakými jsou pohádkové postavy, pohádková fantazie a číselné „magické“ řady 3, 7, 13.
U obrázkových knih také hrozí to, že děti si samy nedovedou danou situaci příběhu vlastní fantazií vybavit, protože jim je bez jejich vlastní námahy autorem nabízena. Možná filozofická otázka: „Nehrozí tedy v případě velké kvantity obrázkových knih jakési zakrnění dětské fantazie?“ Myslím, že je na každém z nás, rodičích, učitelích a společnosti, zda toto dopustíme. I v době existence obrázkových knih máme dostatek kvalitních a v praxi ověřených metod, jak dětskou fantazii rozvíjet.
I když se já sám nepovažuji za vášnivého čtenáře, raději k reprodukci příběhu dětem zvolím formu čtenou, která podporuje rozvoj fantazie, než obrázkovou knihu, ve které za fantazii pracuje ilustrátor.
Rád bych se na závěr ještě pozastavil nad zfilmováním pohádky „Šípková Růženka“. Filmové adaptace tohoto příběhu byly zfilmovány v mnoha zemích světa. Za všechny bych rád jmenoval americký animovaný muzikál z roku 1959 nebo německý hraný film z roku 1970 v režii Waltera Becka. Česká kinematografie sklízí na poli pohádek jistě zasloužené vavříny a skvělá pohádka Václava Vorlíčka z roku 1977 „Jak se budí princezny“ je toho zářným dokladem.
1. Obrázek z obrázkové knihy Autor díla: Anna Cassalis |
2. Obrázek z obrázkové knihy Autor díla: Anna Cassalis |
Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.
Článek nebyl prozatím komentován.
Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.
Článek není zařazen do žádného seriálu.