ŽIRAFA ROTHSCHILDOVA
Nejvyšší dnes žijící živočich má svůj domov v Ugandě v Africe. Živí se listím, plody a větvemi stromů, dává přednost akáciím, myrhovníkům a mimózám. Celkově její jídelníček obsahuje přes sto druhů rostlin. Denně zkonzumuje třicet až šedesát kilogramů potravy. Je typickým přežvýkavcem. Dlouhý jazyk (až 50 cm) a husté sliny umožňují žirafám otrhávat listy i na trnitých stromech či keřích. Žirafa dosahuje výšky 4,5 až 6 m (rekordní samec měřil skoro 7 m), váží 700 až 1100 kg. Velmi málo spí – během 24 hodin pouhých 20 minut, a to ještě ne najednou, ale v pětiminutových chvilkách. Žirafa má přední nohy delší než zadní, takže se její hřbet dozadu svažuje. Nohy zakončují vždy dva prsty se širokými kopyty. Zajímavá je také její chůze – pohybuje se mimochodem, tedy vždy současně oběma nohama na jedné straně. Při soubojích se samci přetlačují krkem, zato proti nepřátelům se brání kopáním zadníma nohama. Žirafy se málokdy ozývají. Vydávají mručivé zvuky, vystrašené mládě hlasitě bečí. Žirafa upoutá svým béžovým zbarvením s hnědými skvrnami. Zatímco rozmístění a tvar skvrn jsou dány už od narození, zbarvení se může s věkem měnit. V přírodě se žirafa dožívá asi 30 let.
ŽÍŽALA OBECNÁ
Patří mezi kroužkovce. Její jídelníček tvoří zemina obsahující organické látky, spadlé listí nebo drobní uhynulí živočichové. Vše si schovává ve svých spletitých chodbičkách. Žížala se sama stává obživou pro jiné živočichy, například kosy, drozdy a špačky, kteří opatrně kráčejí po zemi, naklánějí se dopředu a loví nepozorné žížaly ukryté těsně pod povrchem. Musí se střežit i ježků, jezevců, vlků a krtků.
Žížala má povrch těla pokrytý krátkými tvrdými štětinami, které napomáhají pohybu v půdě, a vyznačuje se i velkou obnovovací schopností. Když ji nepřítel polapí, zůstane mu jen zadní část těla žížaly za opaskem, který se nachází mezi 32. a 37. článkem. Konec těla žížale doroste. Pokud je ale přetržena přesně uprostřed, vždy zahyne.
Žížaly najdete po celém světě. To je důležité, protože žížaly svými cestičkami kypří a obohacují hlínu a jejich žaludkem projde skoro celá povrchová vrstva půdy. Za deště vylézají ven, aby se neutopily, protože voda zaplavuje jejich chodbičky. Dorůstají délky mezi 10 až 30 cm.
Materiál byl poskytnut zdarma nakladatelstvím Portál z publikace Od blechy po slona |
Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.
Článek nebyl prozatím komentován.
Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.
Článek není zařazen do žádného seriálu.