Východiska pro tvorbu vzdělávacího obsahu v přípravné třídě

Základním východiskem bude RVP PV. Jeho koncepce kromě tvorby školních vzdělávacích programů umožňuje také tvorbu programů třídních. Ty se týkají právě vzdělávacího obsahu a umožňují, aby obsah vzdělávání mohl odpovídat konkrétním potřebám a možnostem dětí zařazených do konkrétní třídy. To je předpoklad shodný s požadavkem programu přípravné třídy. Proto se pedagogové, kteří budou v rámci ŠVP připravovat program pro přípravnou třídu dětí, mohou inspirovat ze zkušeností mateřských škol a pracovat obdobným způsobem.

I když v mnohém se budou program v běžné třídě mateřské školy i v přípravné třídě základní školy shodovat, nalezneme rozdíly. Vyjdeme-li ze současné praxe, můžeme popsat následující:

• děti zařazované do přípravných tříd mají v porovnání s dětmi v běžných mateřských školách specifické vzdělávací potřeby (tyto děti bývají v rozvoji i učení opožděné, jejich adaptabilita bývá snížená, jsou přijímány na základě doporučení školského poradenského zařízení apod.);
• životospráva, prostorové, materiální a další podmínky v přípravných třídách při základní škole jsou zpravidla jiné, než ve škole mateřské (vybavení tříd pomůckami a hračkami je chudší, denní program ne vždy zahrnuje pobyt venku, bývá omezen prostor pro spontánní hru dětí);
• jiná je i organizace vzdělávání (je organizováno jako polodenní dle předpisů v rozsahu 18 - 22 hodin týdně, ve třídě je snížený počet dětí, je možno pracovat za pomoci asistenta pedagoga);
• ve třídě může učit pedagog s aprobací pro předškolní i pro základní vzdělávání (popř. speciální pedagog);
• vzdělávání je přísně individualizované, probíhá většinou na základě individuálních plánů;
• vzdělávání má intervenční, popř. korektivní charakter (jde o vyrovnání nedostatků v rozvoji a učení dítěte);
• zpravidla je potřebné zajistit speciálně pedagogickou péči;
• vzdělávací program trvá jeden školní rok;
• na závěr školního roku pedagog vypracovává zprávu o průběhu předškolní přípravy v daném roce (včetně doporučení pro vzdělávání dítěte v dalším období), která je součástí dokumentace školy.

Je tedy zřejmé, že tvorba vzdělávacího programu v přípravných třídách by měla být upravena tak, aby výsledný program vyhovoval specifickým podmínkám v těchto třídách a byl pro vzdělávání dětí i pro pedagogy funkční. Z toho vyplývají následující závěry:

• cíle vzdělávání dětí v přípravných třídách je třeba vzhledem k cílům daným RVP PV modifikovat s ohledem na speciální vzdělávací potřeby dětí, zároveň je třeba upravit obsah, tedy nabídku konkrétních témat i činností;
• modifikace cílů a výběr obsahu jsou provázány s podmínkami, proto je nutno při tvorbě vzdělávacího obsahu pro přípravnou třídu pracovat také s podmínkami vzdělávání;
• v přípravných třídách se jedná většinou o intervenční či korektivní vzdělávací působení, čemuž je třeba přizpůsobit formy a metody práce;
• v přípravných třídách převažuje individualizovaná vzdělávací práce, proto je nutno klást důraz na průběžné sledování a hodnocení individuálního vzdělávacího pokroku u dětí a promítání získaných poznatků do konkrétních pedagogických opatření (průběžně zjišťované a zaznamenávané výsledky sledování a hodnocení slouží nejen jako okamžitá zpětná vazba, ale jsou to spolehlivé podklady pro zpracování závěrečné zprávy o průběhu předškolní přípravy dítěte v daném roce).

Dále uvádíme pravidla, která jsou uplatňována v práci s třídním programem vzdělávání a která můžeme využít při tvorbě vzdělávacího obsahu přípravných tříd v rámci ŠVP:

• vzdělávací obsah by měl být uspořádán do tematických celků integrujících jednotlivé vzdělávací oblasti, ve kterých vzdělávání probíhá;
• vzdělávací obsah (cíle i nabídka) by měly být přizpůsobeny specifickým potřebám a možnostem dětí i délce vzdělávacího programu, nebude se tedy jednat o určitý výběr "učiva" z RVP PV, popř. o úpravu vzdělávacího obsahu;
• integrované bloky by měly být postaveny tak obecně, aby byl zachován maximální prostor pro pružnou, tvořivou, vynalézavou, improvizačně a kombinačně náročnou práci pedagoga (měly by umožňovat, aby pedagog mohl postupovat při vzdělávání dětí s maximálním zřetelem k rozdílnosti jejich vzdělávacích potřeb, aby mohl uplatňovat individuálně optimální cesty a přístupy, improvizovat a průběžně kombinovat);
• vzdělávací obsah by měl být zpracován natolik volně, aby umožňoval tvorbu různých individuálních vzdělávacích plánů a pedagog mohl diferencovat v tom, nač se kdy u kterého dítěte zaměří a jaké činnosti mu nabídne;
• při tvorbě vzdělávacího programu je třeba respektovat odlišné školní podmínky (např. prostorové, materiální či organizační) a zároveň zachovávat psychohygienické a pedagogické podmínky stanovené v RVP PV; pokud podmínky na konkrétní škole neodpovídají požadavkům RVP PV, mělo by být jejich vyhodnocení součástí ŠVP, včetně návrhů na jejich úpravu;
• je třeba počítat se zařazením speciálně pedagogické péče (dle potřeb dětí);
• je třeba pracovat s neustálou zpětnou vazbou, průběžně sledovat a vyhodnocovat individuální rozvojové a vzdělávací pokroky dětí a zjištění promítat do konkrétní pedagogických opatření, resp. do individuálních vzdělávacích plánů.