Integrovaný blok: Rozhlédni se tu i tam, uvidíš, že nejsi sám
Tematický celek: Rodina
Dílčí téma: Lidská rodina
Věk: 4–6 let
Pomůcky: viz hry, činnosti a aktivity
Didaktické prostředky:
Demonstrační obrázky, Grafie, 2006. Rodina XXI. ISBN 80-902560-0-7, výukový program Kostičky č. 1 Naše rodina
Motivace
Rozhlédni se tu a tam,
uvidíš, že nejsi sám.
Všude je tvůj velký svět,
pojď si o něm vyprávět.
Povíme si pohádku,
třeba o tom kuřátku (káčátku, koťátku, mláďátku, děťátku apod.).
Nakreslíme sluníčko,
trávu, kytky, jablíčko.
Jsme tu všichni kamarádi
a máme se všichni rádi.
společné hry, činnosti a aktivity
- plyšové sluníčko si s námi povídá
„Dobrý den, milé děti. Odběhlo jsem si z oblohy, abych si s vámi chvilku povídalo. Už mi tam nahoře bylo nějak smutno. Každý den chodím po obloze a rozhlížím se kolem sebe. Svítím na celý svět a svými paprsky všechno zahřívám. Zahřívám louky, lesy, kytičky. Zahřívám pole, cesty i domečky. Kdopak v těch domech vlastně bydlí?“ (Děti pomáhají vyprávět.) „Ano, je to tak. Bydlí v nich lidé. Bydlí v nich lidské rodiny. Víte, kdo rodinu tvoří? Víte, kdo do rodiny patří?“
- vedeme rozhovor na téma Kdo tvoří mojí rodinu
- každý člen rodiny je důležitý
- každý z nás má v rodině své nezastupitelné místo
- pohybově ztvárňujeme říkanku
Co ta očka vidí, (rozhlížíme se kolem sebe, ruku máme nad obočím)
vidí, vidí lidi. (vzájemně na sebe ukazujeme)
Tátu, mámu, holčičku, (počítáme na jedné ruce)
kluka, dědu, babičku. (počítáme na druhé ruce)
Spolu bydlí v domečku (obejmeme svoje tělo)
na zeleném kopečku. („kreslíme kopeček“)
upraveno ze zdroje HRUBÍN, F. Co ta očka vidí.
- popisujeme demonstračními obrázky souboru Rodina XXI., vymýšlíme příběhy
- procvičujeme jména rodičů, sourozenců, příp. dalších členů rodiny
- diskutujeme na téma příbuzenské vztahy Kdo je kdo – máma, táta, děti = sourozenci, rodiče táty, rodiče mámy = prarodiče, sourozenci matky, sourozenci otce, jejich děti
- seznamujeme se s říkankou Muzikantská rodina (naleznete na http://www.vrazne.net/dokumenty/2011/Zpevnik.pdf)
- sledujeme výukový program Kostičky č. 1 Naše rodina; vedeme rozhovor na téma Co jsem se dozvěděl?
- hrajeme hru Svět lidí je jedna velká pavučina– děti sedí v kruhu; začínající dítě drží klubíčko vlny a představuje se ostatním: „Moje rodina se jmenuje (řekne své příjmení), rád/a vás všechny poznávám“ – dítě chytne konec vlny a klubíčko pošle dalšímu z dětí; po vystřídání všech dětí jsou všichni „spojeni pavučinou“
- tančíme, zpíváme hru Na šáteček (MIŠURCOVÁ,V. Hry se zpěvem. s. 42)
- hrajeme Hodinu pravdy – „soutěží celá rodina“ (3–4 děti „vytvoří rodinu“; každá „rodina“ si losováním vybere zadání, které plní)
dítě se učí
- ovládat řeč a hovořit ve vhodně formulovaných větách
- samostatně vyjadřovat myšlenky
- slovně reagovat a vést smysluplný dialog
- pojmenovat většinu toho, čím je obklopeno
- chápat skutečnost, že v rodině má každý svou roli
- vnímat a přijímat základní hodnoty v daném společenství uznávané
hry, činnosti a aktivity skupinové, individuální
JAZYKOVÉ
LOGICKO-MATEMATICKÉ
- počítáme slabiky, písmena (slovo + obrázek) – MÁMA, TÁTA, DĚDA, BÁBA
- MD – vkládáme obrázky členů rodiny do rastru (nahoře, dole)
- SD – vkládáme začáteční písmena členů rodiny – M, T, D, B, do rastru (nahoře, dole, vpravo, vlevo, příp. uprostřed nahoře, uprostřed dole)
- rozkládáme slova na slabiky – rytmizujeme, počítáme, provádíme jednoduchý záznam
- určujeme dlouhé a krátké slabiky, provádíme záznam prostřednictvím symbolů (tečka, čárka)
PROSTOROVÉ
- na velkém formátu uvolňujeme zápěstí ruky jedním tahem – Domeček
- „obkreslujeme“ plastelínou obrys lidské postavy
- kreslíme, malujeme lidskou postavu
- Nakresli někoho z rodiny
- Moje celá rodina
- Začarovaná rodina (zvířecí rodina)
- stavíme na téma Já a moje rodina
 |
1. Já a moje rodina
Autor díla: Bc. Radmila Michlíčková |
- stavíme dům z papírových krabic (slepujeme, nalepujeme, malujeme)
- stavíme domy z dřevěných kostek = moje město – tady bydlí naše rodiny
- „kreslíme“ z vršků PET lahví – mámu, tátu, babičku a další
- obkreslujeme svoji dlaň, využíváme ji k říkance To je táta, to je máma
- obtiskujeme svoji dlaň (prstové barvy), využíváme je k říkance To je táta, to je máma
- To jsem já – obkreslujeme postavu v životní velikosti, vybarvujeme (temperové barvy)
HUDEBNÍ
- rytmizujeme a zkoušíme jednoduché nápěvy = mo-je má-ma = 1-3-5-3
- pracujeme s písní Řežu, řežu dříví (rytmizace + Orff. nástroje; potichu, nahlas, pomalu, rychleji, „ztracená“ písnička) (HANUŠ J. KALABIS, V. Skřivánek. s. 50)
- „chováme miminko“ (panenku), zpíváme ukolébavkou Halí, belí; Spi, děťátko, spi (JANOVSKÁ, O. Malým zpěváčkům. s. 45, 46)
POHYBOVÉ
- „opravujeme“ střechu domu (vylézáme–přelézáme–slézáme velkou dřevěnou průlezku, příp. ribstoly)
- „pereme a sušíme prádlo“ (chodíme nebo běháme slalomem mezi překážkami s dotykem značeného místa)
- „Jedeme na výlet (dovolenou)“ pohybově ztvárňujeme písně Vláček, Letadlo (FISCHER, V.; EBEN, P. Elce, pelce kotrmelce. s. 9, 37)
DRAMATICKÉ
- „chystáme se do divadla“ – oblékáme se, upravujeme před zrcadlem
- hrajeme si na módní přehlídku – vlastními slovy prezentujeme své oblečení
- „zařizujeme“ si obchod s oděvy (povolání rodičů – prodavačka)
- hrajeme si
- Na rodinu (rozehráváme situace)
- Co doma dělá táta ... máma ... já.
- Pojedeme na rodinný výlet.
- Naše babička je nemocná.
- Narodilo se nám miminko.
- pečujeme o miminko (přebalujeme, koupeme, oblékáme, jdeme na procházku, staráme se o nemocné miminko)
- procvičujeme říkanku Miminko (naleznete na http://www.predskolaci.cz/?s=miminko)
hry, činnosti a aktivity pro pobyt venku
- hrajeme pohybovou hru Na třetího – máma, táta a já (děti se postaví do kruhu – vždy 3 za sebou; poslední dítě jedné z trojic začne obíhat kolem kruhu a hledá si nové místo, zařadí se před jinou trojici – poslední dítě – čtvrté, začne obíhat kruh a hledat si nové místo)
- tvoříme obrázek z přírodnin – Rodina
- jdeme na exkurzi do obchodu s oděvy – maminka-prodavačka (využili jsme povolání rodiče a v zaměstnání jej navštívili)
- v lese jsme hráli hru Svět je jedna velká rodina – děti si našly jakoukoliv věc z přírody a uchopily ji do dlaní; v kruhu si vzájemně věc ukazovaly a provázely slovy: „Jsem spojený/á se světem, s touto ... ulitou (trávou, hlínou apod.). Jsem zvláštní, jsem jedinečný/á a jsem důležitý/á, protože jsem součástí tohoto světa.“
