Komplexně se motivací ve své knize „Psychologie ve školní praxi“ (1997) zabývá David Fontana. Píše, že se tyto postoje začínají vyvíjet dávno před nástupem do školy, někdy kolem třetího roku věku. Dítě potřebuje rozumět světu kolem sebe, chce všechno vyzkoušet a být někým, kdo něco umí. (Jde o motivaci vnitřní.) Velmi záleží na nárocích rodičů. Mají-li přiměřené požadavky, povzbuzují-li dítě k samostatnosti a oceňují-li jeho výkony, začne se u dítěte rozvíjet potřeba úspěšného výkonu. Je-li dítě přetěžováno a za neúspěchy stále kritizováno, může se vyvinout potřeba vyhnout se neúspěchu. Pokud nejsou na dítě kladeny žádné požadavky, rozvoj výkonových potřeb bude nedostatečný.
Škola klade na děti nové požadavky a úkoly, při kterých se tyto potřeby rozvíjejí. Motivačním činitelem se může stát přirozená dětská zvídavost. Zaujmou je věci, které jsou důležité pro jejich život. „Když aktivní a představivostí nadaný učitel zná svůj předmět a své žáky, může hodně učinit pro to, aby práce ve škole měla přímý vztah k jejich zájmům. To v podstatě znamená začínat od toho, co děti již znají, od jejich otázek, ambicí, problémů, a ukázat jim, jaký to má vztah k tomu, co se učí ve škole a jak jim toto učení může poskytnout odpovědi, které jim pomohou vést spokojenější život.“
Ve škole ovšem také nastupuje zkoušení, známkování, vysvědčení, poznámky, tresty, ale také pochvaly a odměny – motivace vnější. Učitelé často využívají jako motivátor strach.
Některé děti strach k učení povzbuzuje, u dětí úzkostných se stává bariérou učení. Mnoho dětí místo úspěchů zakouší pouze selhání. To vede ke sníženému sebevědomí nebo k odmítnutí školy jako nudné a hloupé. Učitel by měl takovým dětem poskytovat příležitost k úspěchu na jakkoli nízké úrovni výkonu, povzbuzovat je a ukazovat jim, že v jejich schopnosti věří.
V knize „Respektovat a být respektován“ (2005) píší její autoři: „Mnoho lidí je přesvědčeno, že když děti přimějeme pohrůžkou nebo příslibem odměny, aby něco dělaly, a budou to dělat dostatečně dlouho, přijdou tomu na chuť a nakonec to budou dělat samy od sebe (tedy z vnitřní motivace). To je velmi závažný omyl, který přinesl hořké ovoce řadě rodičů i učitelů.“
Učitelé mívají někdy s rozpoznáním výkonové motivace dětí potíže, mohou se ve svém odhadu mýlit.
Může jim pomoci evaluační nástroj, vyvinutý v rámci projektu Cesta ke kvalitě – dotazník pro žáky Školní výkonová motivace žáků (online: http://www.nuov.cz/ae/dotaznik-skolni-vykonove-motivace-zaku). Dotazník měří školní výkonovou motivaci žáků, která se skládá z potřeby (snahy) dosáhnout úspěšného výkonu ve škole a z potřeby vyhnout se školnímu neúspěchu (obavy ze selhání či neúspěchu). Učitel může tímto nástrojem změřit i vlastní schopnost vnímat a diferencovat různé potřeby žáků. Dotazník je použitelný i pro pedagogicko-psychologickou diagnostiku jednotlivých tříd 2. stupně základních škol a všech typů středních škol.
S výsledky jednotlivých žáků je třeba zacházet obezřetně. Rozhodně nesmí být veřejně prezentovány ani nesmí být podle nich žáci hodnoceni. Výsledky slouží především učiteli, aby žákům lépe porozuměl a mohl účelněji pracovat s motivačními faktory ve výuce, příp. aby zjistil, jak se mu daří motivaci žáků ve výuce rozvíjet.
Manuál k dotazníku (http://www.nuov.cz/uploads/AE/evaluacni_nastroje/24_Skolni_vykonova_motivace_zaku.pdf) poskytuje učiteli kromě návodu pro zadávání a vyhodnocení dotazníku i obecný úvod do problematiky výkonové motivace a doporučení, jak s ní pracovat u jednotlivých žáků i vzhledem k míře jejich úzkostnosti. Problém není v tom, že jsou na žáka kladeny úkoly, ale jak učitel s úkoly pracuje, jak je promýšlí z hlediska přiměřené obtížnosti.
Vztah k výkonu není u všech žáků stejný. Značná část pociťuje v úkolové situaci sice potřebu dosáhnout úspěšného výkonu, současně se však do jisté míry i obává neúspěchu a pociťuje potřebu vyhnout se mu. Výše a poměr těchto potřeb ovlivňuje přístup a chování žáků ve školních výkonových situacích, a tím i efektivitu jejich učení.
Učitel má možnost pozorovat u žáků v úkolových situacích různou míru zaujetí úkolem a různou míru nasazení při práci na úkolu. Někteří mají tendenci se při výskytu většího problému vzdávat, jiní nevzdat se a vytrvat. Toto chování je podmiňováno osobnostními charakteristikami žáka, jako je sebedůvěra a sebepochybování. Je důležité věnovat aspirační úrovni žáka pozornost, protože souvisí s rozvojem zdravého (realistického) sebehodnocení.
„Zná-li učitel intenzitu a poměr obou motivačních potřeb u svých žáků, má možnost optimálně volit náročnost zadávaných úkolů jak z hlediska jednotlivých žáků, tak i z hlediska celé třídy, a tím i optimalizovat svou práci s motivací ve vyučování.“
V manuálu se dále píše: „Učitel zadává jasně formulované úkoly, diferencovaně využívá i jejich obtížnost, s velkou péčí se věnuje přípravě zadávaných úkolů, pružně pracuje s různými vztahovými normami, velkou pozornost věnuje kvalitě vykonané práce. Při identifikaci silnější potřeby vyhnout se školním neúspěchům je samozřejmě nutno věnovat větší pozornost výkonovému chování žáků obecně. Zjistí-li u nich učitel dotazníkovou formou, na základě vlastního pozorování či experimentálně častější projevy strachu z neúspěchu, měl by se zamyslet, zda ve vyučování nevytváří takové situace, které i adekvátně výkonově orientované žáky staví do situací, v nichž úspěchu dosahují jen s obtížemi. Ohroženi jsou při tom především žáci méně rozvinutých schopností, kteří ve srovnání se svými schopnějšími spolužáky dostávají úkoly více či méně nad hranicí osobních možností. Učitel tedy musí promýšlet především obtížnost zadávaných úkolů.“
Velký význam má zhodnocení individuálního pokroku – zpětná vazba.
„Základní doporučení:
• Při stanovování cílů a zadávání úkolů se řídíme úrovní žákových vědomostí. Důraz klademe na přiměřenost nároků z hlediska jeho předpokladů.
• Při hodnocení se opíráme především o srovnání s předešlými výkony žáka.
• Při úspěchu i případném neúspěchu žáka akcentujeme spíše pozitivní prožitky (afekty) – uznání více než nesouhlas a vyvarujeme se situací, v nichž by se žák cítil zahanben.
• Příčiny úspěchů a neúspěchů nejsou vysvětlovány časově konstantními faktory (nadáním), ale častěji pílí, zájmem, motivací, obsahem vyučování apod.“
Také v knize Respektovat a být respektován autoři zdůrazňují zpětnou vazbu: „Je dobré vědět, co udržuje vnitřní motivaci, a dbát, aby učení dětí provázely právě tyto podmínky: smysluplnost, spolupráce, svobodná volba a zpětná vazba... Informace o správnosti postupu nebo o výsledcích naší činnosti, o našem chování a snažení se významně podílejí na tom, zda budeme v činnosti nebo chování pokračovat. Chybějící informace mohou původní vnitřní motivaci tlumit, dostatečná (a nejlépe okamžitá) zpětná vazba nám naopak pomáhá setrvat i u namáhavé či nezáživné činnosti.“ Je to ale něco jiného než pochvala.
Velmi podrobně se autoři dotazníku i manuálu V. Hrabal a I. Pavelková věnují práci s učební motivací jednotlivých žáků i tříd na mnoha konkrétních případech v knize Jaký jsem učitel (2010).
Autoři v ní píší: „Ve školní motivaci sehrávají rozhodující úlohu tři skupiny potřeb – potřeby poznávací, sociální a výkonové. Funkčně i vývojově se mohou svým způsobem propojovat a snad i překrývat... Pro rozvoj poznávací motivace jsou podstatné postoje učitele a styl jeho pedagogické práce. Žáci velmi citlivě vnímají učitelův zájem o obor, schopnosti dodávat oboru „osobní rozměr“, který se na ně někdy přenáší. Rovněž schopnost učitele přiblížit význam (smysl) předmětu pro život žáků a pro jejich mimoškolní zájmy aktualizaci poznávací motivace značně napomáhá. Jak se však moudře říká: ,Smysl nemůže být darován, ale jen objeven.´ Učitel může při tomto hledání žákům velmi pomoci, ale jistotu, že se to u všech žáků podaří, nebude mít nikdy.“
Není nic snazšího. Pokud je vaše škola přihlášena k využívání evaluačních nástrojů projektu Cesta ke kvalitě, můžete získat automatické zpracování dotazníků zdarma. Pokud škola přihlášena není, pak o to zkuste požádat svého ředitele nebo jeho zástupce. Přihlášení na portál evaluačních nástrojů je možné na adrese: http://www.evaluacninastroje.cz/nuovckk_portal/
Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.
Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.
Tento článek je zařazen do seriálu Kudy vede cesta ke kvalitě?.
Ostatní články seriálu: