Tento článek si klade za cíl naučit žáky správně pojmenovat jednotlivé měsíce a roční období. Hlavním cílem je usnadnit žákovi orientaci v nejběžnějších situacích spojených s jednotlivými měsíci, užívat vhodné slovesné tvary pro popis činností odpovídajících jednotlivým ročním obdobím.
Příspěvek č. 20 je o tématu Určování času. Pro práci s žáky s odlišným mateřským jazykem jsou přiřazeny názvy dvanácti měsíců a čtyř ročních období. Pro tento tematický celek byla přiřazena tato slova:
1. LEDEN, ÚNOR
2. BŘEZEN, DUBEN
3. KVĚTEN, ČERVEN
4. ČERVENEC, SRPEN
5. ZÁŘÍ, ŘÍJEN
6. LISTOPAD, PROSINEC
7. JARO
8. LÉTO
9. PODZIM
10. ZIMA
Pořadí slov odpovídá chronologii, avšak pro výuku je možné a praktické volit jejich nácvik podle aktuální potřeby, v pořadí, které si zvolíme sami, a to v jedné vyučovací hodině nebo v izolovaných výukových jednotkách.
Návaznost na téma
Tento text je propojen s tématem č. 11 – Čas a č. 18 – Počasí. Je vhodné propojovat tato témata, slovní zásoba okruhů je spojená a umožní rozvíjet chápání souvislostí jak ve školním životě, tak mimo školu.
Cílová skupina: žáci-cizinci, pokročilí
Časový nárok: 225 minut, tj. asi 20–25 minut na 1 pracovní list
Před výukou je potřeba si připravit prostředí pro výuku a vhodné pomůcky. Pracovní karta je dílčí součástí výuky. Vhodné je připravit si dostatek obrázků s nejrůznějšími činnostmi, sezonními sporty, názorné pomůcky z domácího i školního prostředí.
Příloha příspěvku obsahuje deset pracovních karet s jednotlivými názvy měsíců a ročních období a jejich tvary. Karty jsou zaměřeny na časovou lokaci, na odpověď na otázku Kdy? a na tvary sloves pro 1. os. č. j. Jde o tvary, které by měly být osvojeny a procvičovány přednostně, protože s jejich používáním se žáci setkávají nejčastěji. Osvojit si kompletní časování sloves není náplní ani cílem práce s kartami a ani to v této fázi vzdělávání žáků s odlišným mateřským jazykem není žádoucí. Karty žáci používají jako slovník, proto je potřeba, aby si postupně doplňovali a spojovali informace ze souvisejících oblastí a upevňovali si tím získané jazykové znalosti.
V průběhu výuky se žák setká vždy nejprve se zvukovou podobou slova. Je na učiteli, který postup zvolí, je důležité dbát na správnou výslovnost, doplnit názornou ukázkou, gesty, pantomimou. Následují aktivity, které podpoří správné pochopení výrazu a spojení slyšeného a konkrétní činnosti, obrázku, věci. Při práci s kartami je velmi důležitá vizualizace – ve třídě připravíme velkou pracovní plochu, kam žáci v průběhu probírání tématu budou kreslit, psát či nalepovat vše, co s tématem souvisí. Práce s kartou, tedy její vyplňování, je vhodné zařadit spíše jako průběžnou či závěrečnou aktivitu, žáci využijí vlastnoručně vytvořenou názornou pomůcku.
Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.
Článek nebyl prozatím komentován.
Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.
Tento článek je zařazen do seriálu Čeština pro žáky-cizince: Pracovní karty pro začátečníky.
Ostatní články seriálu:
Článek je zařazen v těchto kolekcích: