Tento článek je stručným teoretickým a informačním úvodem k sérii tří prakticky zaměřených příspěvků, zabývajících se výukou OSV v prvních dvou ročnících ZŠ. K jejich napsání mne přiměl fakt, že i když jde o povinnou součást kurikula od prvních ročníků, není OSV v mladším školním věku věnována pozornost v podobě cíleně zaměřené literatury, přestože jde o věk s mnoha specifiky, zejména v oblastech kognitivního a sociálního vývoje. Tuto mezeru bych chtěla alespoň částečně zaplnit předložením zpracování tří konkrétních témat OSV „ušitých na míru“ právě žákům mladšího školního věku.
Možnosti, jak začlenit OSV do práce se třídou, jsou v zásadě čtyři. Nejde o žádná nová zjištění, přesto však myslím neuškodí shrnout základní fakta, a to v neposlední řadě proto, že pomáhají objasnit, proč jsem zpracovala témata OSV právě ve formě, v jaké je dále předkládám.
První možností je způsob, jakým se chováme a komunikujeme se žáky, kolegy, rodiči a dalšími osobami. Žáci v nás zde mají model a vzor, a pokud své chování podrobíme spolu s nimi reflexi (jak působilo na zúčastněné i pozorovatele, jaký mělo výsledek, mohlo probíhat jinak – lépe/hůře, ap.), je využito jeho potenciálu pro učení. Zde můžeme nalézt souvislost s věkovými specifiky. V první a druhé třídě se totiž učitel stává jednou z nejvýznamnějších osob v životě žáka a často na určitou dobu jeho význam částečně zastíní i rodiče. Jím předváděný model chování a komunikace žáci přejímají nekriticky a je proto dvojnásob důležité, aby šlo o vzor hodný následování.
Druhou cestou je využití reálných situací, které se ve třídě naskytnou. Opět lze s nimi pracovat a podrobit je zkoumání, hledat jiné možné způsoby řešení, nacvičovat chybějící schopnosti pro jejich řešení. K tomu, aby bylo možné tuto cestu využít, je třeba monitorovat kontinuálně chování žáků, a to nejen v hodinách, ale i o přestávkách, na výletech atd., aby učitel získal dobrou představu o vzájemných vztazích, schopnostech a možnostech a mohl pak situaci spolu s žáky správně posoudit a řešit.
Třetím způsobem je začlenit OSV do vyučovacích předmětů a propojit její témata s učivem. Zde mají učitelé prvních dvou ročníků otevřené široké pole působnosti. Jelikož obvykle učí všechny nebo většinu předmětů ve své třídě, mohou dané téma OSV zapojit ne do jednoho, ale klidně i do všech předmětů a učinit z něj tak jejich spojovací prvek. Žáci jsou pak tématem více pohlceni a také vidí, že se jeho elementy promítají do různých oblastí života.
Poslední, čtvrtou možností, je práce na tématech OSV v k tomu vyčleněných samostatných blocích.
Protože se žáci musí během školní docházky setkat se všemi požadovanými tématy OSV, první dva způsoby jsou sice důležité a pro dosažení skutečných pozitivních dopadů na osobnost žáků nezbytné, podstatný je však z tohoto pohledu zejména způsob třetí a čtvrtý. Ty lze totiž systematicky zpracovat do podoby výukového plánu tak, aby na sebe témata navazovala, aby byla propojena s obsahem dalších předmětů a aby k rozvíjení jednotlivých kompetencí docházelo v logickém sledu. Oba způsoby se přitom navzájem nevylučují a lze je aplikovat paralelně.
Další odstavce věnuji právě dvěma posledním cestám OSV k žákovi, protože právě tímto způsobem jsem pojala zpracování tří konkrétních témat, která v seriálu následují.
V případě, že se učitel rozhodne věnovat osobnostně-sociálním tématům ve formě samostatných, k tomu cíleně vyhrazených časových bloků (což je pro učitele prvních a druhých tříd de facto nutnost), existuje několik cest, jak to udělat. Může si pak z těchto možností vybrat jednu nebo je může různě kombinovat.
Samostatné bloky OSV
Jednou z možností je vytvoření povinného samostatného předmětu, jehož obsahem budou postupně všechna témata OSV nebo některá jejich část. To však není běžnou praxí našich škol.
Určitý čas lze OSV pravidelně vyhradit v rámci třídnických hodin, ovšem vzhledem k omezenému času by během nich nebylo možné probrat všechna témata. Velmi vhodné je využít třídnické hodiny k diagnostice a řešení konkrétních aktuálních problémů skupiny tak, aby se předešlo jejich eskalaci a vzniku sociálně patologických jevů. Hodí se i na cílenou prevenci těchto nežádoucích jevů – v prvních dvou ročnících jde zejména o šikanu, ale může jít např. i o problematiku krádeží či kouření a užívání alkoholu. Jinak je samozřejmě možné zařadit v podstatě jakékoli téma.
Další možností je pořádání prožitkových kurzů a výjezdů. Ty mohou mít z časového i místního hlediska různou podobu. Mohou být od několikahodinových přes jedno- po vícedenní a probíhat ve škole i mimo ni. Umožňují věnovat se v delších časových blocích intenzivně a nerušeně vybraným tématům. Velice výhodné je z hlediska pojednávaného tématu uspořádat adaptační kurz pro žáky prvního ročníku, který jim umožní seznámit se navzájem, s učitelem a s pravidly, poskytne šanci prolomit počáteční bariéry ostychu a obav a navození pocitu bezpečí a důvěry. Učiteli nabízí takový kurz dobrou možnost základního poznání žáků, které mu byly svěřeny do péče, podle kterého se může orientovat při své další práci. Na určité téma zaměřený kurz se může i periodicky opakovat, ať už v průběhu jednoho nebo několika ročníků.
Na některé z témat OSV lze také zaměřit projekt, ve kterém je pak možné výhodně spojit rozvíjení kompetencí osobnostně-sociálních se znalostmi a dovednostmi z dalších předmětů.
Můžeme také vytvořit nepovinný předmět nebo kroužek, ale zde opět narážíme na skutečnost, že by se tak témata nedostala ke všem žákům, a proto jde v tomto případě pouze o možnost doplňkovou či nadstavbovou.
Propojení OSV s předměty
Způsobů, jak spojit výukový či výchovný předmět a OSV je více. Může se tak stát v podstatě čtyřmi způsoby: nalezením styčného tématu předmětu a OSV, použitím životních zkušeností žáků jako zdroje tématu pro daný předmět, využitím potenciálu výukových metod daného předmětu pro formování osobnostně-sociálních kompetencí a naopak uplatněním metody specifické pro OSV ve výuce předmětu. V první a druhé třídě, kdy třídní učitel plánuje (časově, obsahově, organizačně) a prakticky uskutečňuje výuku ve všech (většině) předmětech, je tato cesta daleko snadnější než na vyšších stupních vzdělávací soustavy, a proto by jí měl věnovat pozornost.
Spojení látky předmětů a OSV má oproti výše zmíněným samostatným blokům své výhody i určitá úskalí. Pokud jde o výhody, spojení s jednotlivými předměty umožňuje žákům lépe vidět, pochopit a prožít souvislost různých stránek života s tématy OSV a reálně využít získané osobnostně-sociální kompetence v celé škále činností. Navíc učení a uplatňování těchto kompetencí pomáhá udržování dobrého klimatu ve třídě. Učiteli pak dává tento způsob možnost zapojit OSV do výuky v podstatě kdykoli a kdekoli, pokud si dá tu práci a najde styčné body v tématech či metodách.
Poněkud těžší je v tomto případě plánování výuky. Je totiž potřeba jasně formulovat jednak předmětové cíle, jednak cíle z oblasti OSV. Je také třeba počítat s tím, že zosobnění a praktické zpřítomnění osobnostně-sociálního tématu (reflexe, nácvik a uplatnění kompetencí) v hodině ubere čas na práci v rámci daného předmětu. Proto nelze takto pracovat stále. Pokud to však čas a dovednosti učitele dovolí, jsem přesvědčena, že je tento způsob pro žáky velice přínosný.
Konkrétní témata a jejich zpracování
Po tomto stručném úvodu nyní blíže ke způsobu zpracování konkrétních témat, která jsem vybrala jako ukázku, jak lze s OSV v prvních dvou ročnících nakládat.
Pro první ročník (začátek roku) jsem vytvořila program seznamovacího kurzu, vycházející z oblasti sociálního rozvoje, kombinující témata poznávání lidí a mezilidských vztahů, a dále program z oblasti osobnostního rozvoje, zaměřený na téma rozvoje dovedností poznávání, a to specificky na rozvoj vnímání a soustředění (2. pololetí).
Pro druhý ročník (2. pololetí) jsem vybrala z oblasti osobnostního rozvoje téma emocí a práce s nimi.
Výběr témat pro ilustraci toho, jakým způsobem s tématy OSV pracovat v prvním a druhém ročníku, tak aby to odpovídalo jejím ideám a principům, stejně jako možnostem a potřebám žáků, jsem provedla podle teorií i vlastní praxí podloženého poznání, co je důležité a možné žáky v prvních dvou ročnících v oblasti osobnostně-sociálních kompetencí učit a jakým způsobem.
Tematika OSV je ovšem natolik rozsáhlá oblast vzdělávání, že možností, co vybrat, je nepřeberné množství. Jde skutečně jen o příklady, jak lze s těmito tématy naložit, které by měly ukázat možnou cestu, jak postupovat při zpracovávání témat dalších.
Je třeba vždy vycházet ze situace v konkrétní třídě z hlediska sociálního složení, materiálních možností, z ŠVP jednotlivých škol a v neposlední řadě i z možností učitele. Přesto myslím, že mnou vybrané oblasti jsou právě pro tyto ročníky důležité a v nějaké míře by měly být zprostředkovány všem žákům dané věkové skupiny a doplněny pak o další témata podle volby učitele a výše zmíněných kritérií. Důvody výběru osvětlují teoretické vstupy k jednotlivým tématům, uvedené v příslušných částech dílů seriálu.
Obecné charakteristiky jednotlivých kurzů/programů/bloků
*V případě bloku věnovaného emocím, jde o v praxi vyzkoušený program.
V popisu tohoto programu jsem některé aktivity pro větší názornost doplnila i možným zněním konkrétní instrukce.
Literatura použitá v seriálu:
DUBEC, Michal. Třídnické hodiny : Metodika práce třídního učitele s tématy osobnostní a sociální výchovy. 1. Praha : Občanské sdružení Projekt Odyssea, 2007. 82 s. ISBN 978-80-87145-20-3.
HERMOCHOVÁ, Soňa . Skupinová dynamika ve školní třídě. 1. Kladno : AISIS, 2005. 169 s. ISBN 80-239-5612-4.
HERMOCHOVÁ, Soňa ; NEUMAN, Jan. Hry do kapsy I : Sociálně psychologické, motorické a kreativní hry. 1. Praha : Portál, 2003. 96 s. ISBN 80-7178-672-1.
HERMOCHOVÁ, Soňa ; NEUMAN, Jan. Hry do kapsy II : Sociálně psychologické, motorické a kreativní hry. 1. Praha : Portál, 2003. 96 s. ISBN 80-7178-673-X.
HERMOCHOVÁ, Soňa ; NEUMAN, Jan. Hry do kapsy III : Sociálně psychologické, motorické a kreativní hry. 1. Praha : Portál, 2003. 96 s. ISBN 80-7178-817-1.
HERMOCHOVÁ, Soňa ; NEUMAN, Jan. Hry do kapsy IV : Sociálně psychologické, motorické a kreativní hry. 1. Praha : Portál, 2003. 96 s. ISBN 80-7178-818-X.
HLADKÝ, Radim; BUKÁČKOVÁ, Miroslava. Adaptační (stmelovací) soustředění : Kurz osobnostně sociální výchovy pro žáky 1. ročníku ZŠ. Praha : Občanské sdružení Projekt Odyssea, 2007. 30 s. ISBN 978-80-87145-21-0.
KOUPIL, Ondřej. Hranostaj.cz [online]. 2006 [cit. 2011-06-14]. Dostupné z WWW: http://www.hranostaj.cz/.
Výchovné poradenství. Praha : Wolters Kluwer ČR, 2009. 249 s.
KUTÁLKOVÁ, Dana. Jak připravit dítě do 1. třídy. 1. Praha : Grada, 2005. 168 s. ISBN 80-247-1040-4.
MÉGRIEROVÁ, Dominique. 100 námětů pro dramatickou výchovu : Hry a cvičení pro děti od 3 do 10 let. 1. Praha : Portál, 1999. 112 s. ISBN 80-7178-288-2.
ŠIRCOVÁ, Ivana. Bystříme své smysly. 1. Praha : Občanské sdružení Projekt Odyssea, 2007. 50 s. ISBN 978-80-87145-35-7.
ŠVEJDOVÁ, Hanka. „Maxi, nezlob“ : Vzdělávací projekt pro děti předškolního věku. 1. Plzeň : Pedagogické centrum Plzeň, 2004. 38 s. ISBN 80-7020-135-5.
SRB, Vladimír. Jak na osobnostní a sociální výchovu : Výchozí příručka k metodikám OSV. 1. Praha : Občanské sdružení Projekt Odyssea, 2007. 60 s. ISBN 978-80-87145-00-5.
VÁGNEROVÁ, Marie. Vývojová psychologie I : Dětství a dospívání. 1. Praha : Karolinum, 2005. 467 s. ISBN 80-246-0956-8.
VALENTA, Josef. Osobnostní a sociální výchova a její cesty k žákovi. 1. Kladno : AISIS, 2006. 226 s. ISBN 80-239-4908-X.
VALENTA, Josef. Metodický portál RVP [online]. 04. 08. 010 [cit. 2011-06-03]. Metody pro výuku osobnostní a sociální výchovy. Dostupné z WWW: http://clanky.rvp.cz/clanek/c/Z/9069/metody-pro-vyuku-osobnostni-a-socialni-vychovy.html/.
Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.
Článek nebyl prozatím komentován.
Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.
Tento článek je zařazen do seriálu Výuka OSV v prvních dvou ročnících ZŠ.
Ostatní články seriálu: