Domů > Odborné články > Základní vzdělávání > Pohybem k většímu zájmu o český jazyk
Odborný článek

Pohybem k většímu zájmu o český jazyk

20. 6. 2007 Základní vzdělávání
Autor
Markéta Klingerová

Anotace

Příspěvek se věnuje využití tělesného pohybu v hodinách českého jazyka způsobem, který žákům umožní se v rámci výuky protáhnout, projít a částečně odreagovat, přičemž se vzdělávací proces nepřeruší. Pro každý ročník 1. stupně uvádí čtyři příklady pohybových aktivit pro procvičení konkrétního učiva.

Je známo, že žáci (ale nejen oni) se bez přestávky dokáží soustředit jen pár desítek minut. I v průběhu tohoto časového úseku však úroveň koncentrace, a s ní i výkonnost, klesá. Zkušení učitelé tedy plánují své hodiny tak, aby se častěji střídaly různé činnosti. I když to napomáhá získání pozornosti a zájmu, únava ztuhlých svalů a napjatých očí tím nezmizí, pozornost i zájem po chvíli opět opadávají a soustředění ochabuje. Pro obnovení duševní svěžesti je nejlepší tělesný pohyb. Pedagogové v prvních třídách to vědí a například po půlhodince psaní nechají žáky udělat deset dřepů nebo s nimi ve výponu "trhají jablíčka" apod. Takový cvik je určitě lepší než nic, ale má některé nevýhody:

  • trvá příliš krátce;
  • dřepování a jiné cviky na povel nemusí všem žákům připadat jako vítané rozptýlení a navodit dobrou náladu;
  • nemá žádnou souvislost s probíraným učivem, takže provázanost jednotlivých činností je narušena;
  • ve vyšších třídách se už podobné tělocvičné chvilky z pochopitelných důvodů nezařazují vůbec.

A přece má učitel možnost zapojit pohyb přímo do vyučovacího procesu. Většinou se takto dá procvičovat již probrané učivo, některé aktivity jsou vhodné i pro úvod do nového tématu. Nezáleží přitom na předmětu, ani na probírané látce - vždy se dá nějaká smysluplná pohybová vložka vytvořit. Stojí za to se nad touto možností zamyslet, neboť její využití skýtá řadu výhod:

  • žáci na chvíli opustí své místo a protáhnou se;
  • na rozdíl od vyvolávání po jednom jsou aktivní všichni žáci najednou;
  • jsou aktivní i ti žáci, kteří by jinak (vsedě v lavici) učivu nevěnovali pozornost;
  • žáci se cítí uvolněně, leckdy se pobaví a zasmějí;
  • učí se spolupracovat a tvořivě řešit zadané úkoly;
  • to vše zvyšuje zájem o daný předmět.

Pohybové aktivity pomohou k lepší koncentraci nejen žákům se specifickými poruchami učení, ale všem bez rozdílu věku Mám ověřeno na podvečerních jazykových kurzech, že taková změna prospívá i dospělým. V nižších třídách je lépe do hodiny zařadit pohyb několikrát, ve vyšších ročnících stačí jedna taková činnost přibližně uprostřed hodiny. Zde je pro vaši inspiraci několik námětů na pohybové aktivity v hodinách českého jazyka:

1. ročník

  • Žáci předvádějí velká tiskací písmena (zadávaná učitelem) prostřednictvím svého těla (např. T - vestoje rozpaží, A - ve stoji roznožném se předkloní a rukou vytvoří příčku), ve skupinkách mohou předvádět celá slova.
  • Žáci se mají ve třídě dotknout věci, jejíž název začíná na dané písmeno (nebo jím končí).
  • Učitel po třídě rozmístí několik obrázků a každému žákovi dá lístek s počáteční slabikou názvu některého z nich, cílem je najít obrázek, ke kterému patří jejich slabika (ti, kteří již k obrázku dorazili, mohou vymýšlet další slova s touto slabikou, než budou ostatní hotovi).
  • Nácvik nového psacího písmena různými částmi těla - hlavou, pažemi, rameny, lokty, trupem, koleny, hýžděmi, vsedě na zemi nohama.

2. ročník

  • Učitel (nebo jednotliví žáci) diktuje slova s ií/yý, žáci ukazují celým tělem, které i/y by ve slově napsali (I - připaženo, Y - šikmo rozpaženo, dlouhé samohlásky se vyjádří poskakováním).
  • Žáci se mají dotknout věci ve třídě, v jejímž názvu je i(í)/y(ý) po měkké/tvrdé souhlásce.
  • Žáci utvoří skupinky po čtyřech až šesti a vytvářejí ze svých těl (každý je jedním písmenem) slova podle zadání - určitý slovní druh, jednotné/množné číslo, s určitým písmenem atd.
  • Na čtyřech místech ve třídě (např. v rozích) jsou cedule s druhy vět (oznamovací, tázací, rozkazovací, přací); učitel přečte větu a žáci si co nejrychleji stoupnou k ceduli, která podle nich označuje druh této věty (je třeba dbát na bezpečnost, např. povolit jen chůzi), později zadávají věty jednotliví žáci.

3. ročník

  • Žáci se procházejí, když učitel řekne nějaké sloveso, předvádějí jeho čas: minulý - jako miminka, přítomný - jsou sami sebou, budoucí - jako babičky a dědečkové.
  • Učitel řekne podstatné jméno v určitém tvaru a žáci svým tělem ukazují číslo pádu (nebo učitel řekne jakékoli slovo a žáci ukazují číslo slovního druhu).
  • Žáci utvoří skupinky po třech nebo čtyřech a každá skupina si potají vybere vyjmenovaná slova po jednom písmeni (např. po "m"), dohodnou se, které slovo si kdo vybere (např. mýt, hmyz, zamykat) a potom zbytku třídy tato slova pantomimicky předvedou (úkolem třídy je uhodnout, o která vyjmenovaná slova se jedná).
  • Také paměť se dá pohybem podpořit - žáci určitou látku k zapamatování doprovodí tancem, rytmickým pohybem, pochodem, tleskáním apod.

    Pro příklad uvádím dvě básničky - pomůcky pro určování slovních druhů:

    Před, nad, od, pod,
    s, z, v, k, u,
    kromě, bez,
    do hlavy vlez,
    ať už poznám předložku.

    Ale, aby, že,
    nebo, protože,
    a, i, ani: Jojky,
    to jsou všechno spojky!

4. ročník

  • Učitel řekne slovo - pokud je jednoznačné, každý zůstane sám, je-li mnohoznačné, žáci utvoří skupinky po tolika, kolik významů daného slova znají.
  • Učitel říká jednoduché věty, žáci svým postojem a chůzí vyjadřují způsob slovesa (např. způsob oznamovací - obyčejná chůze, rozkazovací - ruce v bok nebo hrození prstem, dupání, podmiňovací - kývání ze strany na stranu, vyjadřování pochyb...).
  • Každý žák dostane lístek s jednoduchou větou (jdou po dvou k sobě), úkolem je najít se do dvojic tak, aby věty šly spojit ve smysluplné souvětí, před třídou pak souvětí (doplněné o vhodnou spojku) nahlas přečtou.
  • Třetina žáků dostane lístek s kořenem slova, třetina s předponou, třetina s příponou (na to je však učitel neupozorňuje), úkolem třídy je rozdělit se na tři skupiny podle nějakého klíče (jde právě o předpony, kořeny, přípony), který učiteli vysvětlí. Až tento úkol zvládnou, rozdělí se na takové trojice, které dají dohromady slova, a stoupnou si v nich za sebe, takže "předpona" stojí před "kořenem", "přípona" za ním.

5. ročník

  • Učitel řekne podstatné jméno, žáci pantomimicky předvedou jeho vzor, pedagog požádá o vyslovení vzoru nahlas vždy někoho, jehož předvádění není příliš čitelné.
  • Učitel říká slova určitého slovního druhu (např. přídavná jména, zájmena), žáci předvádějí jejich druh (např. osobní zájmeno - žák obejme sám sebe, ukazovací zájmeno - ukazuje prstem, tázací zájmeno - nasadí tázavý výraz).
  • Každý žák dostane lístek se slovem, úkolem je vytvořit skupinky podle tajného klíče (tedy podle příbuznosti slov), poté, co se žáci najdou, určí společný kořen svých slov.
  • "Průzkum veřejného mínění" - každý žák si vymyslí jednu otázku, kterou pak při procházení po třídě pokládá různým spolužákům, ti musí ve své (jinak libovolné) odpovědi použít slovo se skupinou bě/bje, pě, vě/vje, mě/mně. Tazatel si odpovědi zapisuje (může zkráceně, ono slovo však nesmí vynechat), učitel pak zápisky zkontroluje.

Výhodou těchto her je, že kromě pohybu si žáci procvičují to, co se naučili. Hry tak vedou k upevňování osvojených vědomostí. Některé aktivity jsou svým charakterem vhodné i pro úvod do nového tématu. Žáci zařazení těchto her do vyučování ocení. Dokládají to i následující ukázky ze slohových prací žáků druhého ročníku na téma Naše třída:

"Hrajeme hodně her a už jich umíme mnoho. A paní učitelka je moc a moc hodná a někdy přísná a líbí se mi tu moc..."

"Chodím rád do školy, protože je to tady hezké. Paní učitelka vždycky udělá nějakou hru. Oni jsou docela hodné děti. I Marek se už zlepšuje..."

"Chodím do třídy 2.B. Paní učitelka je hodná a líbí se mi, že hrajeme různé hry..."

Licence

Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.

Autor
Markéta Klingerová

Hodnocení od uživatelů

Článek nebyl prozatím komentován.

Váš komentář

Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.

Článek není zařazen do žádného seriálu.

Klíčové kompetence:

  • Základní vzdělávání
  • Kompetence komunikativní
  • naslouchá promluvám druhých lidí, porozumí jim, vhodně na ně reaguje, účinně se zapojuje do diskuse, obhajuje svůj názor a vhodně argumentuje
  • Základní vzdělávání
  • Kompetence sociální a personální
  • účinně spolupracuje ve skupině, podílí se společně s pedagogy na vytváření pravidel práce v týmu, na základě poznání nebo přijetí nové role v pracovní činnosti pozitivně ovlivňuje kvalitu společné práce
  • Základní vzdělávání
  • Kompetence k řešení problémů
  • vyhledá informace vhodné k řešení problému, nachází jejich shodné, podobné a odlišné znaky, využívá získané vědomosti a dovednosti k objevování různých variant řešení, nenechá se odradit případným nezdarem a vytrvale hledá konečné řešení problému

Průřezová témata:

  • Základní vzdělávání
  • Osobnostní a sociální výchova
  • Sebepoznání a sebepojetí
  • Základní vzdělávání
  • Osobnostní a sociální výchova
  • Komunikace

Organizace řízení učební činnosti:

Individuální, Skupinová

Organizace prostorová:

Školní třída