Dětem vyprávíme krátkou pověst.
Z dávné doby se u nás dochovala pověst o rozkvetlé větvičce uprostřed zimy. Vypráví se, že Barbora byla dcera urozeného pána. Tajně se však zamilovala do chudého chlapce. To tatínka rozezlilo, a když se nechtěla vzdát svého milého, chtěl ji potrestat. V mrazu a větru ji nechal odvést do černé věže za rozlehlými sady, až uprostřed temného lesa. Cestou si Barborka utrhla větvičku, která však ve chvíli rozkvetla, přestože byl všude kolem sníh a mráz. Větvička udělala Barborce radost a vůbec se na tatínka nezlobila. Vždyť on to s ní myslel dobře.
Co myslíte, děti, jak by ta pověst mohla skončit?
Může skončit dobře? A jak?
Mohla by také skončit špatně? Co by se mohlo stát?
Víte, co jsme si od Barborky přinesly až do dnešní doby? No přece trhání větviček z ovocných stromů, které se musí uskutečnit přesně v den, kdy má Barbora svátek. Pak je dát do vázičky a čekat, jestli do Štědrého dne rozkvetou.
V minulosti se také v tuto dobu vymetaly metličkami z proutí domy, aby uklidily lidskou zlobu ze stavení. Hodným dětem se dávaly cukrovinky a zlobivé se „vymetly metličkami“. Během adventní doby se člověk měl zbavit všech zlých myšlenek a v čistotě se připravovat na svátky klidu a míru. Tradice nám přináší metličky z větví, kterými se vymetala zloba a nenávist z domů. Rozkvetlé větve v čase Vánoc měly přinést radost a brzkou svatbu dívce, která si větvičku utrhla.
Teď si povíme něco o větvičkách. Jaké rostou v sadu? Jaké v lese?
Jak vypadá v zimě taková větvička z ovocného stromu?
Větvička z jehličnatého stromu je jiná, čím se liší?
V jedné knize od pana Jiřího Dědečka jsem našla zajímavou básničku:
Jiří Dědeček – Chrastí a chvojí
Přinesl jsem si od Pepy
dvě prvotřídní otepi,
pro Pepu je prý slastí,
darovat bližnímu chrastí.
(Jen jednou prý dal chvojí
a od těch dob se bojí.) [1]
Děti sedí v těsném kruhu, nohy mají pokrčeny, chodidla na zemi, ruce pod koleny. Uprostřed kruhu stojí hledač. Děti si pod koleny předávají malou větvičku. Společně říkají básničku: „Čáry, máry, bič, ztratila se Barborka, hledači, hledači, Barborka tě netlačí? Čáry, máry, bič, už je zase pryč.“ Při poslední poznámce „už je zase pryč“se předávání zastaví a hledač řekne jméno dítěte, u kterého se zastavila větvička. Vyvolané dítě udělá kolébku vzad, ruce pod koleny a zhoupne se na zádech. Objeví-li se větvička, je hledač vysvobozen. Jestliže hledač třikrát neuhodne, střídá ho další dítě.
Vybranému dítěti uváže učitelka přes hlavu bílou plachetku. Dá mu do ruky metlu, kterou si vyrobíme a nazdobíme z papíru, aby se děti nezranily. Dítě metlu schová za zády a v roli Barborky říká:
Já, svatá Barbora, přišla jsem k vám do dvora.
Kdepak jsou ty hodné děti? (ostatní se k ní blíží)
Ty já pěkně pohladím! (hladí děti)
Kdepak jsou ty neposluchy, ty já metlou vyplatím!
Na poslední verš se děti rozprchnou a Barbora je vyplácí metličkou. Koho plácne, vypadává ze hry. [2]
Společně s dětmi jdeme na vycházku a najdeme větvičky, které by nám mohly vykvést. Povídáme si o stromech, který kvete nejdříve a který plodí jako poslední na podzim.
Děti si přinesou z vycházky větvičku a dají ji do lednice, aby přešla tzv. mrazem. Potom větvičky seřízneme šikmým řezem a ponoříme do vody asi 60 °C teplé. Teprve potom je dáme do vázy s vlažnou vodou a kostkou cukru. Vázu necháme na teplém a světlém místě, pravidelně vyměňujeme vodu a výživu.
Materiál:
Postup:
Co dělá Bára?
Šije a párá,
co včera ušila,
dnes to zas párá.
Zkusíme si zahrát na „Báru“, přichystáme dětem různé tvary z tvrdého papíru a vytvoříme „Ozdoby svaté Barbory“:
Materiál:
Postup:
Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.
Článek nebyl prozatím komentován.
Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.
Článek není zařazen do žádného seriálu.
