Jak nevidomý žák vidí chemické reakce

Předsudky, často přetrvávající z dob minulých, neochota některých pedagogů měnit „zavedené“ nebo naopak zbytečné obavy z nebezpečí úrazu většinou nevidomého nebo silně slabozrakého žáka prakticky vyřadí z činnosti a odkáží jej na to, aby pouze sledoval pasivně jakýsi pro něj mnohdy neidentifikovatelný „mumraj“ v laboratoři, sledovaný z povzdálí.

I nevidomý nebo silně slabozraký žák se ale může běžně zúčastnit praktických nácviků a laboratorních prací s dopomocí pedagogického asistenta nebo ochotného spolužáka s dohledem vyučujícího. Ten pouze zaměření činnosti vhodně modifikuje podle schopností a možností nevidomého nebo silně slabozrakého žáka.

Vyžaduje to učitelovu větší fantazii a ochotu improvizovat, určité poznatky z konzultace s rodiči žáka a poradcem ze speciálního pedagogického centra. Určitá náročnost přípravy a metodiky postupu bývá bohatě kompenzována žákovým upřímným zájmem, zaujetím a pro učitele tak cennou a vzácnou zpětnou vazbou.

Případná modifikace učiva musí vycházet i ze skutečnosti, zda je žákova nevidomost či silná slabozrakost vrozená či získaná, neboť na tom velice závisí míra jeho osobních zkušeností a poznatků v běžném životě, které mu v poznávání „dění ve zkumavce“ velmi pomáhají.  

Je nutné zapojit všechny použitelné způsoby smyslového vnímání nevidomého žáka, jako jsou čich, hmat, sluch, a s dodržením pravidel bezpečnosti a s použitím neškodných látek z domácnosti (například kuchyňských pochutin a přísad) – i chuť.

Vizuální změny při chemické reakci (barva, zákal, vznik plamene, ...) popíše zrakově těžce postiženému žáku pedagogický asistent, vyučující v individuálním kontaktu či ochotný empatický spolužák.

Článek vychází z osobní zkušenosti a poznatků s nevidomým žákem integrovaným v běžné základní škole.
Pro úspěšnou práci s těžce zrakově postiženým žákem, který je integrován v běžné základní škole, je velmi důležité:                                                                                                                                                         

1. spolupracovat s odborně-metodickým orgánem, v našem případě speciálně-pedagogickým centrem, pravidelné návštěvy tyflopeda; 

2. zajistit pro zrakově postiženého žáka schopného a empatického asistenta pedagoga znalého Braillova písma nebo ochotného se jej naučit alespoň vizuálně číst, znalého základní práce s počítačem a základní znalosti cizího jazyka;                                                                                                                           

3. velmi vhodný je nižší počet žáků ve třídě, kam těžce zrakově postižený žák dochází, i pro lepší možnost individuální práce učitele;                                                                                                                      

4. spolupracovat úzce s rodiči slabozrakého či nevidomého žáka, neboť právě rodiče bývají zdrojem cenných informací pro vyučujícího.

Zdravý žák často své zážitky z chemických pokusů zúží na to, zda bude cosi „hořet“ nebo „explodovat“.

Pouze silný, možno říci až adrenalinový vjem vzbudí jeho zájem o beztak „nezáživný“ předmět chemie. Je to jen velmi omezený pohled na to, co se při chemických reakcích skutečně děje a čím jsou právě pro nás důležité. 

Zkušenosti a poznatky, které nevidomý nebo silně slabozraký žák vnímá ostatními smysly, bývají o to cennější, že jsou nesmazatelně zapsány v jeho paměti a představách jako to, co šumí, bublá, ohřívá se, chladne, bouchá, páchne nebo voní, mění chuť, ...

Jeho vrozená nebo získaná fantazie dokáže poznatky spojovat s elementárními zkušenostmi ze života – o kterých mnohem více přemýšlí, a o tom přece chemie na základní škole je...

Chci vám, kolegyně a kolegové, nabídnout několik dobrých nápadů a poznatků, kterých se sám držím a které jsou pro výuku (nejen) chemie podle mého názoru velmi důležité:  

1. Stejně jako pro ostatní žáky, pro které je vyučovací předmět chemie novinkou, je i pro zrakově těžce postiženého žáka důležitý MOTIVAČNÍ ÚVOD DO PŘEDMĚTU, kterým se snažím žáky přesvědčit o významu chemie pro život člověka. Mají-li žáci předpoklad v podobě alespoň základních poznatků z dějepisu, proč nezabrousit trošku i do historie chemie – mezi tajemné alchymisty, egyptské mumie, přírodní kosmetiku či primitivní chemické zbraně? Jsou to témata, která dobře podaná jistě zaujmou všechny žáky s bujnou fantazií, tím více silně slabozrakého či nevidomého žáka. I v přírodě živé či neživé hledáme chemické souvislosti. Dejme žákům prohlédnout a osahat zajímavý nerost či bizarní lasturu a řekněme jim, jak vznikly ...

2. Dbejme na BEZPEČNOST PŘI MANIPULACÍCH  s chemickým nádobím, chemikáliemi a otevřeným ohněm!Mnozí vyučující chemie se bojí těžce zrakově postiženému žáku svěřit zapálený kahan a nádobky s reagujícími chemikáliemi. Není to ale tak nemožné a zlé... Slabozrací a zvláště nevidomí žáci jsou přirozeně opatrní, a mají-li k dispozici šikovného a rozumného pedagogického asistenta nebo i spolužáka, důvěřujme jim a ponechme jim možnost získat zkušenost. Vždyť i nevidomý bude v životě používat sporák, kuchyňské spotřebiče sálající teplo, bude skládat a rovnat nádobí, používat úklidové a čisticí prostředky... Soustřeďme se na nácvik klidné a bezpečné manipulace!   

3. Pokud chemická reakce přímo probíhá, zdržme se dotykového podnětu s aparaturou. Přesto ale můžeme  zpřístupnit těžce zrakově postiženému žáku POZNATKY I OSTATNÍMI SMYSLY. 

Dotykem může zrakově postižený posoudit například rozdíl teploty aparatury na konci pokusu (neutralizace).

Poslechem posoudí zvuky při reakci – například při úniku neškodných plynů z nádobek (šumění, bublání, ...).

Čichem může posoudit látky, které nejsou velmi silně dráždivé nebo žíravé, vjem si bude pamatovat hodně dlouho. Pokud to alespoň trochu půjde, nechme mu očichat vše!                                                               

S využitím chuti buďme velmi obezřetní! Možno použít běžné kuchyňské a potravinářské pochutiny, pár kapek glycerolu, ocet, škrob, potravinářskou kyselinu citronovou, ...                                                                  

U silně slabozrakých žáků je možno využít jejich zbytky zraku, mohou si zblízka prohlédnout změnu barvy  roztoků v přítomnosti indikátorů, ale opatrně, ať se nepolijí!

4. MODELUJEME! Existuje celá řada stavebnic pro žáky základních škol nebo si je můžeme vyrobit jako výsledek hmatové práce... Z čeho? Příroda je bohatá – plody a semena, oblázky, špejle, párátka, ... Nenutil bych nevidomého k běžnému zápisu chemických rovnic a vzorců. Ať je zkusí vymodelovat „z atomů molekuly“, můžeme kombinovat různé druhy plodů a semen jako sloučeniny a chemické prvky, vytváříme produkty chemických reakcí spojováním různých částí. Nevidomý žák může využít i Braillovo písmo! Na Pichtově psacím stroji si zapíše zleva doprava názvy výchozích látek a produktů chemické reakce, jak se  běžně zapisují, a pod či nad tyto názvy si nalepí či jinak vhodně připevní to, co vymodeluje. Pod každou takto znázorněnou chemickou reakci si může připsat své doprovodné dojmy a poznatky. Je to pro něj i trvalá  učební pomůcka!

5. Použijeme i KARTIČKOVÉ  HRY. Skládání průběhu chemických reakcí je možno též provést formou kartiček, na kterých jsou v Braillově písmu zaznamenány názvy výchozích látek a produktů. Zrakově těžce postižený žák je skládá odleva doprava, dle zápisu běžné chemické reakce.

ZÁVĚR:

Kreativní, empatický učitel by jistě vymyslel i jiné další možnosti, na kterých je možné se dohodnout s těžce zrakově postiženým žákem i s pedagogickým asistentem.

Metodiku výuky je nutno pravidelně průběžně konzultovat i s tyflopedem speciálně-pedagogického centra a o postupu informovat i rodiče žáka, kteří obvykle velmi rádi spolupracují. Zrakové postižení není důvodem k segregaci žáka ve výuce. Zrakově těžce postižený žák je pro kreativního a empatického učitele velkou výzvou nejen při výuce předmětu chemie. Je to i zdroj inspirace, inovace a edukativního myšlení i při výuce zdravých žáků.

Mějme vždy na paměti: „KDO NECHCE, HLEDÁ SI DŮVOD... KDO CHCE, NAJDE SI ZPŮSOB!“