Pojem hodnocení pro většinu odborné i laické veřejnosti představuje především známky, méně pak písmena, která se užívají v některých zemích, a jen nemnohým se pod tímto pojmem vybaví také slovní komentář k výkonům žáků.
Příznivců má slovní hodnocení mnoho, nikoliv však z řad učitelů. Nelze se tomu divit. Vždyť tíha tvorby tohoto "slohového cvičení" dopadne výhradně na jejich bedra. Mnozí z nich se tak mohou uchýlit k napsání několika předloh, jichž budou s minimálními obměnami využívat.
Slovní hodnocení je subjektivní. Jestliže učitel napíše: "Žák se aktivně zapojuje do činnosti ...," nastává problém s interpretací slova aktivně. Význam tohoto slova je vnímán odlišně každým učitelem i rodičem.
Známkování na tom není lépe. O tom, kde se nachází dělicí čára např. mezi výborně a chvalitebně, rozhodují požadavky učitele. Stejný výkon žáka může být na různých školách a různými učiteli hodnocen odlišně.
Subjektivitě se nevyhneme, je to dáno lidskou přirozeností. Jak tedy hodnotit objektivně? Jak uspokojit zastánce známek i příznivce slovního hodnocení?
Jako příklad možného řešení předkládám zkušenosti z Arcadia High School, Phoenix, Arizona, USA. Zde užívaný způsob hodnocení v sobě snoubí klady slovního komentáře i známkování. Navíc učitele zbytečně nezatěžuje a žák si může aktuální stav hodnocení aktivně vylepšovat.
Součástí každého hodnocení musí být stanovení kritérií a podmínek k dosažení jednotlivých stupňů hodnocení. Kritéria musí platit pro všechny žáky a každý s nimi musí být seznámen. Učitel stanoví, za co všechno budou žáci hodnoceni.
V průběhu pololetí (čtvrtletně, měsíčně nebo v šestitýdenních intervalech - záleží na dohodě učitelů) jsou žáci a jejich výkon hodnoceni slovně, o čemž jsou rodiče obeznámeni písemně nebo prostřednictvím internetu. Mohou tak sledovat, zda se výkon jejich dítěte zlepšuje či zhoršuje.
Učitelé v seznamu svých žáků začerní kroužek s písmenem, které odpovídá hodnocení v tabulce. Výsledkem počítačového zpracování takovýchto hodnocení je zpráva, která obsahuje hodnotící věty. Ty jsou formulovány tak, aby z nich jasně vyplynulo kladné/negativní hodnocení, mírný/rapidní pokrok/zhoršení, vhodné/nevhodné chování, zájem/nezájem žáka o předmět, vztahy k ostatním a podobně.
Volba vět a jim odpovídajících písmen je na dohodě učitelů a musí být jednotná na celé škole. Stejně tak je stanoven minimální a maximální počet komentujících vět. Rodiče se tak průběžně dovídají o prospěchu žáka a v případě potřeby mohou požádat učitele o konzultace (popř. učitel si vyžádá návštěvu rodiče), na kterých společně dohodnou prospěch žáka a další postup.
Je na učitelích školy a jejím vedení, pro jakou formulaci vět a jejich počet se rozhodnou. Obsah vět by měl vystihnout škálu možných výkonů, kvalitu výstupů, přístup k práci, podíl na výuce, chování apod. Může obsahovat také doporučení pro další postup. Věty mohou být rozděleny do kategorií (např. chování, schopnost učit se, kvalita znalostí, aktivita atd.), z kterých by učitelé vybírali po jedné větě.
Hlavní zárukou objektivity hodnocení je procentuální vyjádření výkonu. U testů, prověrek a diktátů se snadno spočítá podle sledovaných bodů, u slohových prací a ústního projevu se hodnotí procentuální úspěšnost dosažení stanoveného cíle.
Výkon je tedy hodnocen v procentech úspěšnosti, někdy i s využitím bodů (0 až 10, přičemž 10 znamená 100 %). Bodové hodnocení má výhodu v tom, že se nemusí "hrát" s malými procenty, tj. přemýšlet, zda ústní nebo písemný výkon byl na 86 % nebo 87 %. U testů je situace jiná, a v případě bodového hodnocení je pak lepší zaokrouhlovat (např. výkon na 86 % nebo 87 % by byl zaokrouhlen na 8,5 bodu, výkon na 82 % na 8 bodů).
Celý systém lze vylepšit možností "mimořádných zisků". Žáci tak mohou, nezávisle na testech/zkoušení učitelem, svou aktivitou vylepšit své skóre - za práci navíc (předem vymezenou učitelem), za výjimečný výkon, za aktivitu při hodině jim učitel připíše 20 % (2 body); za nedodržení termínu odevzdání domácí práce, odbočení od tématu nebo jeho nesprávné pojetí, za nepozornost nebo aktivitu narušující průběh hodiny (opět předem vymezeno učitelem) 20 % (2 body) ztrácí.
Např. dopad nepovedené písemné práce do hodnocení má možnost žák svou zvýšenou aktivitou neutralizovat. Zapomene-li si napsat úkol - může ho přinést druhý den, ale z jeho ohodnocení se 20 % odečte.
Léta "provozu" ukázala, že ten, kdo zájem o předmět nemá, se ani nesnaží o získávání bonusů. Komu na předmětu záleží, toho metoda bonusů motivuje k tomu, aby napravil svůj dílčí neúspěch, který by jinak ovlivnil jeho celkovou známku na vysvědčení.
Známky
Průměr z procentuálně vyjádřených žákovských výkonů se na vysvědčení převede podle následujícího klíče:
| Dosažený průměr | Hodnocení |
| 90 - 100 % | A |
| 80 - 89,99 % | B |
| 70 - 79,99 % | C |
| 60 - 69,99 % | D |
| 0 - 59.99 % | F |
Výsledkem je stupeň hodnocení, pomocí kterého mohou žáci srovnávat své výkony v jednotlivých předmětech, případně ho porovnávat s ostatními spolužáky. Lze vypočítat průměr známek na vysvědčení, což bývá hlavním argumentem zastánců známkování.
Tři roviny hodnocení
Když výše uvedené shrneme, vidíme tři roviny hodnocení žáka v daném předmětu:
Takovéto hodnocení se zdá být dostatečně objektivní, uspokojí příznivce i odpůrce slovního nebo klasického hodnocení, motivuje žáka k dosahování lepších výkonů a vzbuzuje v něm pocit, že si známku "modeluje" sám.
Článek je publikován pod licencí Creative Commons BY-NC-ND 3.0 (Uveďte autora-Neužívejte komerčně-Nezasahujte do díla) .
Článek nebyl prozatím komentován.
Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.
Článek není zařazen do žádného seriálu.
Národní pedagogický institut České republiky © 2025
