Obraz jako prostředek k získávání kompetencí - 1. část

Význam slova obraznost, obrazivost, obrazotvornost v překladech do němčiny

Pokud budeme hledat významy slova "obraznost", případně významy anglického slova "imagery" v jazyce německém, nalezneme až pět možných překladů:

1. Die Bildhaftigkeit - obraznost ve smyslu reflexe reality, ale také její vázanost do formy obrazu jako produktu. Toto slovo poukazuje jednoznačně na pevnou vazbu mezi skutečností a obrazem. Více než aktivní práce s obrazem je tedy akcentována tato vazba na realitu jako na zdroj obraznosti. Význam slova "die Bildhaftigkeit" bychom mohli do češtiny překládat také jako určitou "záruku a vazbu obrazu k realitě, závazek a odpovědnost obrazu, až uvěznění v obraz". Jako synonymum k tomuto slovu najdeme v některých slovnících také slovo die Anschaulichkeit, které překládáme jako názornost.

2. Die Vorstellungskraft - síla představivosti, schopnost si představovat. Význam tohoto slova poukazuje na intenzitu představivosti. Jedná se o aktivní práci s obrazy, obrazotvornost, která je závislá na psychosomatické úrovni subjektu.

3. Die Imagination - synonymum ke slovu die Vorstellungskraft, slovo přejaté z angličtiny - neboli imaginace, obrazotvornost, fantazie, představa, pomysl.

4. Die Phantasie - představivost, ale také nápaditost, která může mít až příznak snění, blouznění, smyšlení skutečnosti, přeludotvornosti.

5. Das Einbildungsvermögen - schopnost si představovat, síla nebo moc domýšlet si, avšak význam tohoto slova odkazuje na určitou klamnou obrazotvornost, tedy schopnost namýšlet si klamné představy, být domýšlivý, ba dokonce ješitný.

Sledujeme-li však současné diskuse v oboru tzv. umělecké pedagogiky v Německu, je sice s těmito pojmy pracováno, avšak jako stěžejní termín, který se týká rozvoje obrazivosti německých žáků, tedy rozvoje jejich schopnosti aktivně pracovat s vizuálně obraznými znakovými systémy, je chápán termín obrazové kompetence, případně kompetence obraznosti, tedy die Bildkompetenz.

Termín "kompetence obraznosti" a vzdělávací standard v SRN

Po šoku, který v roce 2000 přinesly německému školství negativní výsledky mezinárodních PISA průzkumů, bylo na zasedání Stálé konference ministrů KMK jednáno o potřebě vytvořit vzdělávací standard pro jednotlivé předměty jako nástroj vymezení a přezkoušení očekávaných výsledků, který by byl společný pro veškeré spolkové země. Cílem tohoto standardu má být podpora spolkových zemí při dosahování vyšší kvality vyučování na školách, zajištění lepší prostupnosti a srovnatelnosti mezi jednotlivými spolkovými republikami a dosahování srovnatelných výkonů s jinými státy. Standard by se tak měl stát nástrojem externí a interní evaluace, nástrojem, jenž by vymezil jasná měřítka.

Zavedení vzdělávacího standardu do školství přestavuje především snahu změnit cíle vzdělávání, orientovat výuku na dosahování žákovských kompetencí. Nejde již o úzce pojaté vyučování nadbytečných znalostí, ale o získávání schopností a dovedností, které žák dokáže v určité situaci uplatnit. Jde o to, dokáže-li volit různá řešení a zda zvládne propojovat veškeré své znalosti a zkušenosti, aby je využil pro hledání správného řešení, porozuměl-li souvislostem v daném oboru.

Vzdělávací standard konkretizuje očekávání, jež jsou zakotvena ve vzdělávacích cílech, a to tím, že stanovuje žákovské kompetence, jichž musí žáci do určitého data dosáhnout. V centru pozornosti standard stojí samotné jádro oboru a požadované kompetence jsou zakomponovány do obsahů jednotlivých předmětů. Jde však o takové kompetence, které je možné v rámci jednotlivých oborů přezkoušet. Standardy Stálé konference ministrů jsou vystavěny následujícím způsobem: jako první je definován přínos oboru ke vzdělání, následuje popis kompetencí, které má obor rozvíjet, a nechybí ani příklady úkolů, které mají za úkol přispívat k větší srozumitelnosti standardu.

Standardy některých vzdělávacích předmětů již vstoupily v platnost od roku 2004/2005. Situace v oboru "umění" je však jiná. V průběhu zasedání Stálé konference ministrů se zpočátku ani neuvažovalo o vytvoření vzdělávacího standardu pro školní předmět umění, posléze však byla předána tato zodpovědnost jednotlivým spolkovým zemím, aby se pokusily o vytvoření vlastního standardu. Vzdělávací standard pro předmět Umění se podařilo vytvořit například spolkové zemi Bádensko-Württembersko a společné kurikulum mají spolkové země Berlín, Braniborsko, Sasko-Anhaltsko. V Bavorsku však raději požadované kompetence nevymezovali zvlášť v rámcových programech, ale vtělili požadované kompetence do souvislého textu nových učebních plánů tak, aby alespoň formou připomínaly učitelům učební plány původní a učitelé si pomalu zvykali na novou orientaci oboru "umění".

Jak je zřejmé, je situace v SRN názorově nejednotná a vzdělávací standard, který by byl platný pro předmět umění pro veškeré spolkové republiky, ještě asi několik let nevznikne. Problémová se jeví, pokud jde o obor "umění", také otázka prověřování nabytých žákovských kompetencí. Nepůjde opět především o testy zaměřené na znalosti z dějin umění, případně o analýzu a interpretaci obrazů či prověřování výtvarných dovedností? Tyto a jiné otázky jsou předmětem žhavé až revoluční oborové diskuse, která v Německu právě probíhá. Přesto však lze již teď vysledovat určité tendence, jakou cestou se tvorba standardu v jednotlivých zemích ubírá, popřípadě, které pojmy jsou pro tvorbu celoněmeckého standardu klíčové. Jedním z těchto velmi často diskutovaných termínů je právě specifický termín "kompetence obraznosti".

Berlínské kurikulum pro předmět výtvarné umění - vyššího stupně gymnázia (11. a 12. roč.) definuje obrazovou kompetenci, popř. kompetenci obraznosti jako centrální kompetenci v oboru výtvarné umění. Pod pojmem "obraz" se myslí nejen dvou-, ale i také třídimenzionální objekty, artefakty, vizuální informace, procesy a situace vizuální zkušenosti. Jedná se o získané poznatky a dovednosti z oblastí produkce, recepce, reflexe a prezentace "obrazů". Získání obrazové kompetence předpokládá aktivitu žáků. Pod pojmem kompetence jsou rozuměny získané schopnosti, které odpovídají požadavkům společnosti a jsou podkladem pro celoživotní učení.

Navazující části:
Obraz jako prostředek k získávání kompetencí - 2. část, 3. část