Terénní exkurze jsou velmi důležitou součástí výuky. Tradičně jsou zařazovány především do biologie, ale v rámci exkurze lze přirozeně propojit i obory svým obsahem velmi vzdálené.
Exkurzi na Šumavu jsme se studenty 2. ročníku a sexty Gymnázia Jaroslava Heyrovského z Prahy 5 zařadili poprvé ve školním roce 2007–2008 v návaznosti na probírané učivo ekologie. Pro výběr Šumavy jsem se rozhodla z několika důvodů:
Při plánování exkurze jsme sledovali tyto cíle:
Rozhodli jsme se pro dvoudenní výlet v polovině června, v období těsně před závěrečnou klasifikační poradou. K ubytování jsme zvolili nově rekonstruovaný penzion v bývalé škole na Novém Světě. Poskytuje ubytování pro cca 40 osob, v přízemí je prostorná dobře vybavená kuchyně, kterou návštěvníci mohou dle svých potřeb využívat. Majitel penzionu vlastní přilehlou restauraci, ve které je možno po dohodě objednat teplou večeři. Náklady na jednoho studenta (doprava + ubytování) nepřesáhly 700,- Kč.
Scházíme se před školou, mnozí ještě rozespalí, odjezd je naplánován na půl osmou ráno. V Praze vytrvale prší, autobus nikde. Telefonicky zjišťuji, že parkuje (i přes předchozí přesný popis místa, kde budeme čekat) před vedlejší základní školou. S půlhodinovým zpožděním odjíždíme a po třech hodinách cesty jsme u penzionu. (Ještě) neprší.
Po rychlém ubytování míříme do informačního střediska správy NP a CHKO Šumava v Kvildě. Prohlédneme si expozici, vyslechneme základní informace o CHKO a NP Šumava a zhlédneme dva zajímavé snímky o fenoménech současné Šumavy a problémech, které vyvolávají konfliktní situace. Z introdukce rysa zpět na Šumavu máme všichni radost, film ukazuje způsoby jeho monitorování pomocí nejmodernější techniky. Rysům se na Šumavě daří a šíří se odtud dále, bez ohledu na hranice. Ale šelma je šelma a občas loví i jen „pro radost“, a to se každému nemusí líbit. I přes přísnou ochranu zákonem rys občas prohrává se zákeřným člověkem. Problematika šumavského kůrovce vyvolává emocí ještě více. V krátkém filmu se o jeho životě dovídáme podrobnosti. Odborníci na evoluci lesa a lesní hospodáři se dosud neshodli, co správcům horských smrčin doporučit.
Obohaceni o tištěné materiály opouštíme informační centrum a v hodinové pauze si můžeme prohlédnout dominantu obce – půvabný dřevěný kostelík –, zajít na obnovený a nově vysvěcený hřbitov nebo zahnat hlad v některé z restaurací či vyhlášené pekárně.
Autobusem se přemísťujeme do Borových Lad a míříme k pstruhové líhni na Vltavském potoce. Návštěva byla předem domluvena prostřednictvím správy CHKO. Od průvodce se dovídáme mnoho zajímavého nejen o životě a podmínkách rozmnožování pstruha potočního, kterého ochránci přírody vracejí do šumavských říček a potoků, ale i o dalších přírodních zajímavostech, např. výskytu čápa černého, vydry, ledňáčka či datlíka tříprstého, který pomáhá v likvidaci kůrovce. Průvodce zasvěceně vypráví o Šumavě, jejím klimatu a životě na česko-německém pomezi v dobách minulosti i v současnosti. Granulemi nakrmíme pár vděčných pstruhů ve vnějších nádržích, poděkujeme průvodci i řidiči autobusu a míříme pěšky k Chalupské slati.
Na Šumavě jsou desítky rašelinišť, Chalupská slať je s rozlohou 1,30 ha největší rašelinové jezírko v Čechách. Troufám si říct, že i nejkrásnější. Přicházíme po poválkovém chodníčku a okouzleni pozorujeme půvabnou břízku na ostrůvku uprostřed jezírka, určujeme vodní ptáky na jeho hladině, zkoumáme glaciální relikty a další typické rostlinstvo. Diskutujeme o vývoji a vztazích v ekosystému a změnách krajiny v souvsislosti s těžbou rašeliny v minulosti. Počasí se umoudřilo, slunce vyhrálo nad dešťovými mraky. Ukládáme atmosféru do paměti i na paměťové karty fotoaparátů a po malém odpočinku se vydáváme pěšky k penzionu. Podle mapy nás čeká asi 6 kilometrů, jenže brzy poznáme, že zkratka kreslená v mapě již dávno není aktuální. Neriskujeme cestu napříč slatí a přidáváme si další kilometry. Unavení, ale plní zážitků přicházíme včas na večeři a těšíme se na večer při kytaře a společenských hrách.
Únava z předchozího dne i prodloužená večerka udělaly své. Vstávat se nikomu nechce, ale i dnes nás čeká náročný program. Skupiny studentů si ve společné kuchyni připravily z dovezených zásob snídani. Ještě rychle sbalit, uklidit a předat pokoje. Vyrážíme a počasí s námi opět laškuje, proto z opatrnosti volíme kratší variantu trasy. Škoda, že neuvidíme zážitkovou stezku na Březníku, abychom se přesvědčili o přirozené schopnosti přírody, která po kůrovcové kalamitě oživuje mrtvý les.
V Modravě opouštíme autobus a pokračujeme po turistické značce směrem k Javoří pile. Jsme v jedné z nejcennějších oblastí Šumavy, kde se nachází ekologicky hodnotná mozaika rašelinišť, rašelinných a horských lesů. U Tříjezerní slati se potkáváme se skupinou německých seniorů, připadá nám úsměvné, jak v lehu na břiše fotografují rosnatku okrouhlolistou. Průvodce v pstruhové líhní měl pravdu – tohle v německé části Šumavy nemají. Rozjasňuje se a nemusíme pospíchat. V klidu procházíme kolem Vchynicko-tetovského plavebního kanálu, technické památky z r. 1800. V Rokytě si projdeme geologické muzeum v přírodě, expozici o plavení dřeva a dopřejeme si další odpočinek. Poté odcházíme směrem k Antýglu, kde už nás čeká autobus. Na cestě do Prahy ještě zastavíme v Sušici, prohlédneme si historické město na Otavě, utišíme hlad a žízeň. Domů si přivážíme pár puchýřů, ale i spoustu zážitků.
Dvoudenní poznávání Šumavy bylo jednou z příjemných akcí konce školního roku. Přes počáteční obavy, jak zvládneme téměř čtyři desítky studentů, vše dopadlo dobře, i když jsme v průběhu občas museli improvizovat. Exkurze spojila poznávání s uvolněnější atmosférou školního výletu. V následujících hodinách biologie jsme společně exkurzi zhodnotili, fotografie z exkurze na nástěnce u kabinetu biologie přitahovaly počátkem nového školního pozornost nejen přímých účastníků akce.
V dalším školním roce jsme výjezd zopakovali, zájem studentů byl velký. Opět jsme poznali slunce i déšť, ze stejného důvodu jako v předchozím roce jsme museli vynechat Březník. Program druhého dne jsme pozměnili a opět to byl úžasný zážitek. Po návštěvě Jezerní slati jsme prošli cestou od Horské Kvildy k Antýglu a poté podél Vydry až k Čeňkově pile. Místo plavebního kanálu jsme zařadili exkurzi do vodní elektrárny Vydra, pro milovníky historie a architektonických památek jsme zvolili zastávku v Kašperských Horách.
Šumava nabízí pro výuku a poznávání opravdu mnoho a nabídka je z roku na rok bohatší. Program v infocentru i exkurze v elektrárně (nabídka na webové stránce ČEZ) se dají objednat prostřednictvím e-mailu a jsou zdarma. Správa NP a CHKO Šumava navíc nabízí prostřednictvím profesionálních průvodcovských služeb přípravu poznávacích výletů šitých na míru, jejichž obsah je možné osobně domluvit s místními průvodci. Tyto služby jsou zpoplatněny. Jediné, co objednat nelze, je počasí. Nám vcelku v obou letech přálo. Pro případ nepřízně je ale třeba počítat s krácením některých turistických tras nebo s alternativním programem, i z tohoto pohledu je možností poměrně dost (Vimperk, Kašperské Hory, hrad Kašperk atd.).
Informační střediska NP a CHKO Šumava
Informační server ABC Šumava (turistické cíle, naučné stezky, historie, fakta)
Informační centrum malých vodních elektráren (Čeňkova pila a Vydra)
Autor fotografií v příloze: Jan Cibulka, student gymnázia
Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.
Článek nebyl prozatím komentován.
Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.
Článek není zařazen do žádného seriálu.