Domů > Odborné články > Základní vzdělávání > Komentář k úloze „DÁREK“ – otázka 36
Odborný článek

Komentář k úloze „DÁREK“ – otázka 36

7. 6. 2011 Základní vzdělávání
Autor
Panel čtenářské gramotnosti při VÚP v Praze

Anotace

Tento článek je dvanáctým komentářem seriálu komentářů k uvolněným úlohám mezinárodní sondy PISA 2000, která se zaměřila na zjišťování čtenářské gramotnosti žáků českých základních a středních škol ve věku 15 let. Na článcích seriálu pracoval panel čtenářské gramotnosti při Výzkumném ústavu pedagogickém. Tyto komentáře jsou publikovány pouze na Metodickém portálu www.rvp.cz. Výchozí text k úloze naleznete v příloze článku.

Otázka 36

Myslíš si, že poslední větu příběhu „Dárek“ můžeme považovat za vhodný konec?

Zdůvodni svou odpověď tak, že vysvětlíš, jakým způsobem je tato poslední věta spjata se smyslem příběhu.

....................................................................................................

Zdroje pro hodnocení:

Úplná odpověď

Kód 3:

Interpretuje příběh způsobem, který prokazuje přesné, doslovné porozumění, jde však zároveň za hranici doslovného chápání smyslu příběhu. V hodnocení závěru je vyzdvižena tematická úplnost příběhu tak, že poslední věta je uvedena do souvislosti k ústředním vztahům, tématům nebo metaforám v příběhu. Odpověď může odkazovat např. na vztah mezi ženou a pumou, na přežití nebo na dárek či poděkování.

Názor na to, zda je poslední věta vhodným zakončením příběhu, je v odpovědi přímo uveden nebo může vyplývat z kontextu.

Částečná odpověď

Kód 2:

Interpretuje příběh způsobem, který prokazuje přesné, doslovné porozumění, jde však zároveň za hranici doslovného chápání smyslu příběhu. V hodnocení závěru je zdůrazněn aspekt stylu nebo nálady tak, že poslední věta je uvedena do vztahu ke stylu nebo náladě celého příběhu.

Názor na to, zda je poslední věta vhodným zakončením příběhu, je v odpovědi přímo uveden nebo může vyplývat z kontextu.

Kód 1:

Interpretuje příběh způsobem, který prokazuje přesné, doslovné porozumění, ale nejde za hranici doslovného chápání smyslu příběhu.

Závěrečná věta je hodnocena v kontextu posloupnosti vyprávění tak, že je uvedena do vztahu k popisovaným událostem (např. šelma snědla maso, návštěva pumy v domě, pokles vody).

Názor na to, zda je poslední věta vhodným zakončením příběhu, je v odpovědi přímo uveden nebo může vyplývat z kontextu.

Co otázka testuje

Zjišťuje se, zda žák:

  • porozumí smyslu povídky (kost se šunkou může být darem ženy hladové spolutrpitelce – pumě, žena možná dostala darem od pumy život, krajní krizová situace, v níž se „jde až na kost“, je příležitostí ženě k tomu, aby se povznesla nad odpor k zvířeti nebo aby pochopila sounáležitost bytostí v krizi atp.)
  • rozpozná, že význam závěrečné věty je širší než doslovný
  • porozumí metaforickému či symbolickému přesahu věty – vyloží si ho
  • posuzuje, zda doslovný význam i metaforický význam závěrečné věty zapadá do souvislosti se smyslem povídky, jak jej pochopil až do samotného závěru
  • nachází i pojmenuje jednotlivé konkrétní spojitosti mezi významy doslovnými a obraznými či symbolickými (ženiny úvahy o pumě, její puška, jídlo, situace ohrožení)
  • rozumí, že celkový smysl textu je určující pro částečné významy jednotlivých motivů a míst v textu (puška znamená smrt, jíst znamená přežít, povodeň znamená životní krize atp.), ale zároveň vnímá celkový smysl jako výsledek vzniklý souhrou a proměnou jednotlivých významů
  • najde jednotlivé další motivy a souvislosti, které dávají závěrečné větě metaforickou nebo symbolickou platnost
  • vyloučí z úvahy ty motivy nebo tvrzení v textu, které na konci už neplatí, jejichž význam byl překonán novým pochopením v rámci vývoje příběhu

Z dovedností ČG úloha zapojuje:

Doslovné porozumění textu a vztah k četbě:

  • Otázka vyžaduje od žáka posuzování vhodnosti autorova uměleckého prostředku – jeho volby závěrečné věty. K tomu žádá argumentaci opřenou o znění textu. Tím je úloha náročná na přemýšlení i na ucelené vnímání povídky. Žák zde projevuje a posiluje nejen doslovné porozumění a vysuzování, ale i sám vztah k četbě (má vyjádřit své hodnotící mínění, a k němu ovšem potřebuje uznávat čtení povídky a četbu za hodnu pozornosti a úsilí).

Metakognice:

  • Tím, že má posuzovat své porozumění větě a celku textu, vlastně rozvíjí svou dovednost metakognice: obojí pochopení se stává objektem jeho úvahy a posuzování. Můžeme se domnívat, že téma povídky a uvažování nad ním je přínosem i pro mravní rozvoj žáka, tedy že se čtenářská gramotnost zde aplikuje na osobnostní rozvoj.

Metodická doporučení

  • Sledujeme a vyjasňujeme si se žáky zakončení příběhů i básní – poslední verš, závěrečná věta má v uměleckém projevu, ale i např. v řečnickém, speciální platnost, podobně jako věta úvodní. Žáci mohou posuzovat, jak závěrečná věta, verš, ale i nadpis, název podle nich vystihuje nebo jak shrnuje či pointuje smysl textu.
  • Vybíráme přiměřeně náročné texty s metaforickými či symbolickými motivy a přesahy a necháváme žáky identifikovat symboly, které se často vyskytují v uměleckých dílech a jsou sdíleny, a tím se stávají ustálenými v kultuře naší či v jiných kulturách. O úloze takového ustáleného symbolu v určitém textu mohou žáci vést vážný hovor nebo psát krátká vysvětlující pojednání. Takovým textem mohou být i slova populární nebo trampské písně, hymnu atp.
  • Tvoříme naučení k bajkám a hodnotíme, zda jsou zdařilá a zda se k bajce hodí. Můžeme tvořit naučení k bajkám vzdálenějších kultur, které nemívají „naučení“ tak vyhraněné jako bajka evropská.
  • Předkládáme žákům „moderní bajky“ atp., v nichž jsou konce nečekané, vymykají se tradičním očekáváním a vyžadují tedy aktivní hledání důvodů.
  • Zadáváme žákům k úvaze izolovanou poslední větu neznámého příběhu, ať rekonstruují, co se asi muselo stát, že to dopadlo takto. Věta ovšem musí být klíčová, obsahovat dost podstatných prvků, k nimž text vedl.
  • U rozečteného textu necháváme žáky vytvářet rozmanitá, vhodná a esteticky působivá dokončení (příběhu či básně).
  • Dáváme žákům za úkol, ať u dočteného textu vytvářejí vlastní odlišné verze zakončení (třeba s upřesňujícím zadáním: ať se čtenář ze zakončení dozví vše – ať má čtenář dost prostoru na vlastní myšlenky – ať je podnícena jeho představivost – ať je tam odkaz k titulu textu...).
  • V diskusích po dočtení necháváme žáky zdůvodňovat vztah mezi dokončením a samotným textem, nalézat korespondence mezi tím, co je napsáno ve větě poslední a co se objevovalo už během textu.
  • Vytváříme se žáky vhodné názvy k textům a sledujeme, jaký je vztah mezi názvem a závěrečnou větou nebo veršem.
  • Proměňujeme text na různých místech tak, aby se jeho smysl vynořoval buď zřetelněji, nebo naopak zastřeněji, a přitom se snažíme zachovávat zvláštnosti autorského stylu.
  • Dáváme žákům texty s vynechanými krátkými pasážemi uvnitř textu – ať svá doplnění promyslí, zformulují a prodiskutují.
  • Klademe otázky zaměřené na hodnocení textu.
  • Při veškerém hodnocení vhodnosti, výstižnosti, působivosti žákova řešení se varujeme hodnocení ve smyslu „dobře“, „špatně“. Žáky učíme, aby hodnotili různá řešení vždy s odůvodněním a aby používali výrazů typu „je to přiléhavý titul, protože...“. Sami tak také hodnotíme vždy s poukazem na rys žákovy práce nebo na její přínosy, abychom byli pro žáky modelem.
Soubory materiálu
Typ
 
Název
 
doc
840.82 kB
Dokument
Dárek – výchozí text k úlohám PISA 2000 zaměřeným na zjištění čtenářské gramotnosti žáků

Licence

Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.

Autor
Panel čtenářské gramotnosti při VÚP v Praze

Hodnocení od uživatelů

Článek nebyl prozatím komentován.

Váš komentář

Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.

Téma článku:

Čtenářská gramotnost