O třech prasátkách

Anotace

Nabízené činnosti:

• Na úvod zařadíme motivační písničku z CD Tři čuníci (Jarek Nohavica), upozorníme děti, ať dobře poslouchají, o kom písnička je.
• Poslech spojíme s jednoduchým pohybem, děti napodobují učitelku (uvolnění a rozehřátí před následnou klidnou činností).
• Relaxace, zklidnění v sedu na zemi, hledání odpovědi na úvodní otázku + počítání, kolik prasátek v písničce bylo.
• Jako odměnu za správnou odpověď nabídneme dětem, že si společně zahrajeme pohádku O třech prasátkách.
• Pro vlastní dramatizaci společně s dětmi vytvoříme „polštářková prasátka“ pomocí stažení dvou vedlejších rohů polštáře gumičkami – „uši“. Rypáček vznikne vložením krabičky od sýra pod povlak, z lícové strany opět upevněním gumičkou. Pak na polštář dolepíme detaily obličeje ze samolepicích tapet (viz obrázek). Námět na „polštářkové prasátko“ je čerpán z divadelního představení Prasečí slečinky Divadýlka z pytlíčku. Místo vytváření prasátek můžeme využít již hotové loutky nebo obrázky.

1. Polštářkové prasátko Autorka © Eva Pipková

• Při vytváření „polštářkových prasátek“ vše slovně komentujeme, popisujeme vlastnosti použitých materiálů a předmětů. Vedeme děti pomocí návodných otázek k vymýšlení co největšího množství různých přídavných jmen:

1. polštář (měkký, jemný, růžový, hebký, příjemný…)
2. gumička (pružná, malá x velká, modrá, napínací…)
3. krabička (papírová, barevná, kulatá, tvrdá…)
4. tapeta (černá, papírová, lepící…)

• Po vytvoření loutek začneme s vlastní činností s pohádkou, kterou upravíme podle svých potřeb. Děti zapojujeme do manipulace s prasátky i dalšími předměty, do dialogů. Učitelka funguje jako vypravěč a organizátor střídání a zapojení dětí. (Použitý text upravila autorka příspěvku.)

Bylo, nebylo, na jednom statku žila tři prasátka, tři prasečí bráškové. Nejstarší čuník se jmenoval (?) a byl (?), druhý měl jméno (?) a byl (?), a ten poslední byl nejmladší a jmenoval se (?).

• Společně vymyslíme každému prasátku jméno, opět se zamýšlíme nad jejich vlastnostmi, pojmenujeme vhodným přídavným jménem, můžeme se již pokusit o první stupňování (nejstarší x mladší x nejmladší, tlustý x tlustší x nejtlustší apod.).

Bráškové se měli moc rádi, hráli si spolu i pracovali, ale měli jednu špatnou vlastnost. Rádi se jeden před druhým vychloubali. A tak to často dopadlo tak, že se spolu od rána do večera pošťuchovali a dohadovali. Zrovna jako dnes.

Nejmladší prasátko se probudilo, protáhlo a povídá: „To jsem se dnes dobře vyspalo.“ Druhý čuník se hned přidal: „Já jsem se vyspal lépe.“ A třetí už křičí: „Já se vyspal nejlépe!“.

• Postupně vymýšlíme další činnosti, které prasátka dělala, a vedeme děti (i pomocí návodných otázek) ke stupňování, např.:

„A já mám velký hlad.“ X „Já mám (?).“ X „Já mám hlad (?)!“

„Já jsem po jídle špinavé.“ X „Já jsem (?).“ X „Já jsem (?)!“

"Já si obléknu krátké kalhoty." X "Já ještě (?)." X "Já (?)!"

• Další návrhy slov a slovních spojení: čistý, veselý čuník, barevný šátek, dlouhé triko, nové boty, dlouhé tkaničky, široký pásek… Pro názornost je vhodné ukázat dětem reálně předměty, vzájemně porovnat jejich vlastnosti

Když se prasátka nasnídala, umyla a oblékla, začala vymýšlet, co budou dělat. „Já mám zajímavý nápad,“ řeklo jedno prasátko. „Já mám zajímavější,“, řeklo druhé. „A já (?)!“ „Poradíme se!“ řekla prasátka. A protože první prasátko bylo pracovité, druhé ještě (?) a to třetí (?), měla všechna stejný nápad. „Postavíme si každé svůj domeček, abychom se mohli schovat před zlým vlkem!“ „Můj dům bude vysoký (velký, moderní, hezký apod.)“, řeklo první prasátko. A vy už určitě víte, co řekli ostatní.“

• Děti opět vymýšlí a stupňují přídavná jména

První prasátko bylo chytré, a tak si postavilo domeček ze slámy. Druhé bylo chytřejší a postavilo domek ze dřeva. Třetí bylo (?) a postavilo svůj dům z cihel. Dalo mu to spoustu práce, ale moc dobře vědělo, že vlk je blízko.

• Společně s dětmi vytvoříme improvizované domečky ze slaměné rohože, dřevěných kostek a z papírové krabice.

Když byly domky hotové, postěžovalo si první prasátko, že je celé unavené. Druhé bylo (?) a to třetí (?). Rozloučili se spolu a šli si každý odpočinout do svého domečku.“

• Do každého domku schováme jedno prasátko, učitelka ztvární pomocí „vlčí“ čepičky nebo loutky vlka.

Na to už čekal zlý vlk, který všechno z povzdálí pozoroval. Když uviděl, že prasátka spí v domečcích, zaradoval se: „Domečky zbořím a prasátka sním!“ Připlížil se k domku ze slámy. „Je pevný, ale myslím, že ho rozfoukám,“ řekl vlk. Pořádně se nadechl, fouknul a domeček rozfoukal. Ještě štěstí, že prasátko uteklo k bráškovi do domečku ze dřeva. „Nevadí, zbořím druhý domeček. Je sice ještě (?), ale já mám síly dost,“ pomyslel si vlk. Zatřásl domkem a rozbil ho. Prasátka se rychle schovala do posledního domku. „Ten je ze všech (?). Nevím, nevím, jestli si s ním poradím.“ Bouchal, strkal, kopal i foukal, ale domeček vydržel. A tak vlk odešel s nepořízenou do lesa za devatero horami. A čuníci? Byli rádi, že to tak dobře dopadlo, a už se nevychloubají ani nehádají a jsou rádi, že mají jeden druhého a mohou si ve všem pomáhat. Právě tak, jako my v naší školce.“

• Na závěr zařadíme uvolnění, např. pohybová hra „Na prasečí domečky“ s písní Tři čuníci.

Popis: Na zemi je položeno několik obručí (dle počtu dětí), které znázorňují domečky. Děti („prasátka“) chodí volně v prostoru v rytmu písně.  Na signál (vypnutí hudby) vybíhá jedno dítě („vlk“) a „prasátka“ honí. Děti musí běžet co nejrychleji do domečku, aby je vlk nechytil. V každém domku byla nejvýše tři prasátka. Role dětí střídáme, může honit i několik vlků.

• Zklidnění, vydýchání, závěrečný rozhovor, reflexe a úklid pomůcek.

Další činnosti vhodné k procvičování:

• Individuálně omalovánky s tematikou pohádky, děti slovně popisují vlastnosti prasátek, domečků a dalších předmětů.
• Individuálně nebo v malých skupinách manipulace se skutečnými předměty, třídění, porovnávání, slovní popis vlastností, stupňování přídavných jmen.
• Na základě prožitku mohou děti nakreslit k pohádce ilustrace, které opět slovně komentují.

Evaluace:

Nabízené činnosti motivovaly nenásilnou formou děti k používání přídavných jmen. Přídavná jména jsme stupňovaly při hře, takže děti pracovaly spontánně, bez stresu a se zájmem. Pohádkový námět a aktivní zapojení dětí do příběhu je vedlo k vnitřní motivaci posunout příběh dál, k dobrému konci.