Vzhledem k často řešeným situacím v našich třídách a školách, v nichž vyučujeme společně žáky několika národností, pokládám za dobré či důležité zveřejnit vlastní zkušenosti a umožnit čtenářům článku zareagovat napsáním vlastních postřehů, které nám všem pomohou lépe zvládat právě každodenní nutnost modifikovat poskytované informace tak, aby nás pochopili všichni žáci a cítili se ve školním prostředí díky nám bezpečně, měli důvěru k prostředí, v němž se vzdělávají, a sami měli zájem a chuť zlepšovat svoje jazykové dovednosti.
Setkávám se v poslední době stále častěji se žáky-cizinci na 2. stupni základní školy, kteří jsou během svého dospívání postaveni do situace, kdy změní v tomto citlivém pubertálním období zemi, prostředí a školu, samozřejmě také jazykové prostředí, sociální poměry a kulturní návyky. Prožívají tedy biologicky složité období a sociokulturní šok zároveň. Často je učitel první osobou, která se stane naprosto logicky – tedy z titulu své funkce – průvodcem životem školním a často i životem, který se odehrává za zdmi školy.
Soudím-li podle našich zkušeností, v prvních dnech a týdnech je osobní nasazení učitele nutně enormní právě proto, že si denně uvědomuje nové a nové okolnosti školního života, které je potřeba vhodnou formou vyjádřit tak, aby mu rozuměli všichni žáci. V tomto momentu se snažím vždy zvolit nejvhodnější formu tak, aby sdělení bylo podané „rovnocenně“. Tedy bez zbytečného zjednodušení a eventuálního zkreslení, aby forma podání informací byla ve všech jazykových mutacích pokud možno stejná a na úrovni rozumových schopností žáků – myslím tím v praxi, že nemohu psanou oficiální informaci zlehčit tím, že bych si pomohla obrázkem apod. Domnívám se, že právě od takových maličkostí se odvíjí pěstování výše zmíněného pocitu důvěry mezi žákem a učitelem.
V těchto počátečních chvílích také není zpravidla mnoho času hledat informace z jiných zdrojů – na školní informaci reagujeme tady a teď. Až následně se mi daří dohledávat rady a informace, zkušenosti ostatních – tedy pokud se s podobnou situací setkávám poprvé. A ani při opakování identických situací nebývá postup jiný, některé věci – například takovou banalitu, jako je výskyt vší ve třídě – je potřeba vyřešit rychlou informací rodičům a je na kreativitě učitele, jakou baterii pomocných textů, jazykových příruček a internetových odkazů má po ruce a hlavně, stihne-li v akutním případě vůbec v něčem z toho hledat.
Základními pomůckami zůstávají slovníky, domnívám se, že je nezbytné automaticky vybavit školy základní řadou dobrých slovníků podle přehledu zastoupení cizinců v českých školách, a to nejen podle nejčastějšího, ale i výrazně menšinového zastoupení. Tyto řádky by mohly motivovat kompetentní orgány k centrálnímu a rychlému řešení našich slovníkových trablů. Učitelům by taková zásobárna usnadnila práci, neboť se můžeme zcela běžně setkat se situací, že nejdřív máme žáka ve třídě a následně usilovně sháníme slovník. V tom jsou výrazně zvýhodněni učitelé pražští, prodejny jsou blízko a dobře zásobené. Venkovským učitelům nezbývá než cestovat či objednávat přes internet. Pokud už v některé ze škol taková zásobárna slovníků existuje, jistě se s námi podělí o zkušenosti.
Následující text se bude zabývat situací, kdy přijde na 2. stupeň žák-cizinec a neovládá češtinu vůbec.
Pokusím se přiblížit některé situace z vlastní praxe a uvedu vždy, jak jsem se snažila příslušný problém vyřešit. Nemyslím si, že je to jediná možná cesta, berme tedy další řádky jako soubor reálných situací, ve kterých bylo potřeba okamžitě reagovat, aby se adaptace žáka nezadrhla a aby v podstatě ani netušil, že není pro českou učitelku vždy jednoduché být pomáhajícím průvodcem.
Po přijetí žáka je nutné ho seznámit se školním řádem, pravidly stravování a běžným režimem školy a třídy včetně rozvrhu. V některých ohledech může pomoci jazyková mutace školních webových stránek, ale protože učitel opravdu nemůže prověřit úroveň překladače a ze zkušenosti víme, jakých krkolomností je překladač schopen, zvolila jsem následující postup: podle bodů školního řádu sestavím přehledný text, v němž je nutné formulovat pomocí infinitivů a podstatných jmen v prvním pádě základní informace o právech a povinnostech žáka. Se žákem a slovníkem a s dostatkem času pak společnými silami vytvoříme příslušnou jazykovou variantu, přihlížíme ke správné volbě výrazů ve slovníku, dáváme pozor na výběr mezi synonymy a usilujeme i o grafickou přehlednost textu. Hotový text pak žák potvrdí svým podpisem a obdrží i kopii pro rodinu.
Je to jeho první a namáhavá práce, kterou také odpovídajícím způsobem ohodnotíme. Stejným způsobem vytvoříme také pravidla práce v odborných učebnách, v hodinách tělesné výchovy apod. S pravidly fungování školní jídelny nám ochotně a rádi pomohou žáci, v podstatě stačí vysvětlit systém.
V prvních dnech to jinak než se základními tvary slov nejde. Během poměrně krátké doby se ve třídě výrazně zlepší rychlost práce se slovníkem. Rozvrh hodin zpracujeme společne stejným způsobem, osvědčilo se mi, že žáci-cizinci doplní interiér třídy rozvrhy ve své mateřštině – nejméně na dvou místech. Pokud možno vybíráme tak, aby na jeden vlastní výtvor žák viděl po celou dobu vyučování. Postupně si k předmětům ve spolupráci se třídou doplní i jména vyučujících a učí se názvy předmětů i jména učitelů vyslovovat. Jakmile přijdou další informace, např. o kroužcích, exkurzích či vycházkách, je žák pod dohledem schopen opsat si z tabule svoji variantu v češtině a dohledat si překlad. Samozřejmostí je opět užití jednoduchých výrazů.
Nastane-li konání mimoškolní akce, je velmi užitečné připravit bodový scénář všeho, s čím se na akci žák setká, a v časovém předstihu ho zaúkolovat překladem, je to vlastně alternativa domácího úkolu. Přeložený text si žák vezme s sebou, zároveň se slovníkem, blokem a psacími potřebami. Před zahájením vlastní exkurze či workshopu je dobré vhodnou formou informovat příslušného pracovníka, jakým způsobem budeme žáka podporovat, aby se mohl přiměřeným způsobem zapojit do dění. V průběhu vlastní práce žáků můžeme doplňovat do bloku žáka další informace a po krátkém tréninku tento systém funguje velmi dobře, třída se často připojí velmi nenápadným způsobem také.
Obvykle se tato metoda dá úspěšně uplatnit i při komunikaci s rodinou, pokud jde o běžné informace o výuce, pracovních sešitech, vybavení na kroužky atd. Osvědčilo se mi mít připravený dopředu, tedy v době, kdy se nic neděje, malý slovníček základních zdravotních problémů. Pokud na ně dojde, jsou totiž doprovázeny i nejistotou a nervozitou, obavami, jak učiteli sdělit, že se zdravotně necítím v pořádku. Máme-li při ruce zdravotní „tahák“, uklidníme obavy a můžeme se věnovat pomoci žákovi.
Problematické je informovat rodiče, pokud také česky nemluví, nicméně zanechávají při zápisu žáka do školy kontakt na tlumočníka, přes kterého se situace dá řešit dále. Je dobré ale počítat s tím, že tlumočník po telefonu není vždy dostupný a na e-mail může zareagovat i poněkud později.
Toto je stručné zaznamenání úvodních adaptačních týdnů, konkrétní zkušenosti vzešly z práce s žáky z Číny a Itálie. Po určité době práce s žákem můžeme dospět k přesvědčení, že bude vhodné např. vyšetření v poradenském pracovišti. O této zkušenosti a o zkušenosti s využíváním tzv. pomáhajících institucí napíšu, až všechny tyto okolnosti dostatečně zpracuji.
Příspěvek lze využít jako prostředek k evaluaci i autoevaluaci v dané oblasti, v praxi je možmé vyzkoušet popsané postupy nebo je dotvářet a rozvíjet podle aktuální situace. některé momenty by se mohly stát námětem úvah kompetentních orgánů o dovybavování škol v souladu s integrací žáků - cizinců do škol.
Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.
Článek nebyl prozatím komentován.
Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.
Článek není zařazen do žádného seriálu.
