Mnozí žáků, kteří navštěvují základní i střední školy, jsou zároveň i žáky základních uměleckých škol, kde se většinou učí hrát na různé hudební nástroje. Tato skutečnost doslova vybízí k využití žákovských schopností a dovedností v jejich zapojení do hudebního souboru. Jsou tu ale okolnosti, které vytváření školních souborů znesnadňují.
Jednou z těchto překážek je nedostatečné materiální vybavení škol (např. hudební nástroje, notové pulty, aparatura pro zapojení specifických hudebních nástrojů, jako jsou keyboard, elektrická kytara etc.). Další, možná ještě větší, překážkou je případná „neobvyklost“ vzniklého souboru (nelze očekávat, že se učiteli běžné ZŠ, gymnázia nebo jiné střední školy podaří vždy vytvořit tradiční soubor, jako je smyčcové kvarteto nebo smyčcový orchestr. Spíše je pravděpodobné, že dobrovolným zapojením žáků, z nichž mnoho hraje na stejný nástroj, a naopak některé nástroje nejsou zastoupeny vůbec, vznikne zvukově nevyrovnané (ale zato často velmi originální těleso). Tady ale nastává problém s nedostatkem či přímo neexistencí vhodného repertoáru. Nezbývá, než aby si učitel vypomohl sám a pro netradiční soubor zaranžoval hudbu padnoucí souboru „na tělo“.
Protože nyní žijeme v době, kdy si můžeme řadu činností usnadnit využitím osobního počítače a specializovaného softwaru, je nabíledni, že také aranžovat hudbu je možné touto cestou, je to dokonce i výhodné, což se pokusím dále nastínit.
V případě, že vytváříme nebo upravujeme skladbu pro typický „směsný“ školní soubor, je pravděpodobné, že jeho obsazení se bude v průběhu času více či méně měnit. Postupně tak bude docházet k situacím, že např. part po bývalém klarinetistovi, který již odešel na další školu, nyní nemá „kdo“ hrát, nebo naopak nový muzikant – např. trumpetista – nemá „co“ hrát, protože tento nástroj dříve v souboru nebyl a aranžmá s ním nepočítá.
Ještě o jednu generaci nazpět by se jednalo o sice řešitelný problém, který ale zahrnuje ruční přepsání celé partitury, čili značnou, ale nepříliš tvůrčí práci, která by řadu lidí od pohrávání si se školními soubory mohla jedině odrazovat. V současné době ale existence hned několika notačních programů umožní učiteli řadu obtížných a časově náročných činností usnadnit a zrychlit. Zmíním Encore, který v 90. letech díky své jednoduchosti a intuitivnosti získal značnou oblibu (jeho vývoj byl poté ukončen, ale v roce 2008 znovu vzkříšen firmou GVOX), dále program Capella, mezi profesionály hodně oblíbený Finale a nakonec Sibelius, u kterého jsem momentálně zakotvil sám.
Se Sibeliem jsem se poprvé setkal během studií na konzervatoři (stejně tak s Finale a Encore), avšak Sibelius mě od začátku upoutal svou neuvěřitelnou intuitivností a zároveň velkými možnostmi nastavení. V minulém roce byla šestá verze programu Sibelius zakoupena také naší školou, takže můžu jeho služeb opět využívat a zároveň ho testovat i přímo ve výuce.
1. Ukázka z programu Sibelius |
Programu Sibelius jsem použil i při vytváření přiložených partitur. Jedná se o úpravy pro různé typy souborů. Tři trojhlasé vánoční koledy pro zobcové flétny a metalofon jsou určeny žákům prvního stupně, stejně jako tři kánony pro dva zpěvní hlasy s doprovodem Orffových nástrojů.
Koleda Chtíc, aby spal je vytvořena pro pěvecký sbor, který je doprovázen souborem převážně zobcových fléten (tuto koledu jsem také přepracoval i pro čistě instrumentální obsazení). Koledy Byla cesta ušlapaná, Hle, hle támhle v Betlémě, Tichá noc a Nebeští kavalérové jsou úpravou spíše pro žáky druhého stupně a zahrnují již bohatší paletu nástrojů. Nakonec Tango, píseň The Man I Love George Gershwina a Turecký pochod Wolfganga Amadea Mozarta jsou již úpravy pro pokročilé soubory sestávající z muzikantů na vyšší technické úrovni, odpovídají tedy především úrovni střední školy.
Přiložené soubory s příponou *.sib umožňují další úpravy přímo v programu Sibelius 6 (transponování, přidávání dalších nástrojů, repetic, dynamických znamének), přehrávání aranže a také uložení nahrávky z PC přímo do zvukového formátu *.wav (ten je následně lehce převoditelný na všeobecně známý *.mp3, jehož výhodou je především menší velikost). Dokonce je možné vytvořit nahrávku pro každý nástrojový part zvlášť, což osobně využívám v situaci, kdy některému z žáků-muzikantů potřebuji pomoci s naučením se obtížnějších pasáží skladby.
Protože v některých skladbách využívám i žákovské improvizace, mohu jim poskytnout nahrávku celé skladby tak, aby si svou improvizaci mohli předem vyzkoušet na podkladu zbytku souboru. Zásadní výhodou využívání notačního softwaru při vytváření hudby je pak možnost hromadného vytištění nástrojových partů automaticky podle partitury, odpadá tak nutnost po dokončení partitury dlouze rozepisovat jednotlivé party.
Celkově vzato jsou možnosti využití notačního softwaru na základních školách i gymnáziích značné a pro žáky i učitele poskytují řadu výhod. Jedinou nevýhodou je jejich značně vyšší cena (v porovnání s běžnými výukovými programy), která zůstává i po slevách, které mohou vzdělávací instituce získat, pořád hlavním důvodem, proč nejsou v českých školách více rozšířeny.
Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.
Článek nebyl prozatím komentován.
Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.
Článek není zařazen do žádného seriálu.