Již od dávných dob jsou lidé přitahování záhadami a lákají je tajemství. Proto jsou tolik v oblibě detektivní příběhy v knižní i filmové podobě. Záhadu, která je popsána v následující povídce, lze rozluštit na základě elementárních znalostí z chemie.
Povídku je v hodinách chemie možné didakticky využít několika způsoby. V rámci skupinového vyučován lze rozdat text do každé ze skupin. Žáci se s povídkou nejprve seznámí, po přečtení pak diskutují o možnostech řešení "záhady": formulují hypotézy, vznášejí argumenty pro svoje tvrzení, vyvozují závěry.
Výsledek práce za skupinu pak zapíší na papír a odevzdají vyučujícímu. Pokud není skupina schopná řešení předložit, vyučující jí poskytne nápovědu. Poté, co všechny skupiny odevzdají svá řešení, vzájemně si je v rámci moderované diskuze přednesou. Vhodnou formou obhajují svůj názor v případě, že se v řešení neshodují. Na závěr jim učitel sdělí správné řešení a zhodnotí, jak která skupina odpovídala (jak na základě písemných podkladů, tak na základě průběhu moderované diskuse). Takový způsob zadání úlohy rozvíjí zejména kompetenci komunikativní a kompetenci k řešení problémů.
Další možností je zadat žákům rozřešení zápletky v povídce jako domácí úkol. Žáci pracují samostatně a mají možnost hledat řešení, pokud je neznají, v různých informačních zdrojích. V hodině následující po zadání úkolu může učitel vyhodnotit úkol tak, že s žáky diskutuje o tom, jak k řešení dospěli, a komentuje jejich postupy. Tento způsob rozvíjí zejména kompetenci k učení, kompetenci řešení problémů a kompetenci komunikativní.
Je jistě mnoho dalších variant, jak povídku v hodinách zadat. Je jen na vašich pedagogických záměrech, jak ji využijete.
"Nazdar, Pavlo," zahlaholila Katčina mamka od sporáku, když se ve dveřích objevila nakrátko ostříhaná hlava paní Staňkové.
"Ahoj mami," zdvihl překvapeně hlavu Robin, který se u kuchyňského stolu marně pokoušel pochopit rozdíl mezi metaforou a metonymií.
"Dobrý den," hlesla s úlevou Katka, která Robinovi tuhle záludnost literární teorie už dobrou čtvrthodinu vysvětlovala. Návštěva paní Staňkové pro ni představovala vítanou možnost výuku aspoň na chvíli přerušit a načerpat nových sil. Robin byl na literaturu skoro takové dřevo jako ona sama na chemii. Vzájemná výpomoc jim nicméně oběma zaručovala i v problematických předmětech alespoň průměrný prospěch.
"Co tu děláš?" vyslýchal Robin mámu.
"Jdu k Martině na kafe," oznámila mu paní Staňková poté, co Katce i její mamince odpověděla na pozdrav. Katčina matka se potěšeně usmála a založila do kávovaru nový filtr. Věděla, že její kamarádka jinou než překapávanou kávu nepije.
Že se vůbec ptám, pomyslel si Robin. Máma je na kafi závislá. Až nám jednou Brazílie vyhlásí embargo, budou jí muset aplikovat kofein nitrožilně. Táta už jí dokonce vymyslel přezdívku "Kafesaj". Nezdá se ale, že by si z ní máma něco dělala. Spíš to vypadá, že je na ni hrdá.
"Tak my jdeme ven," řekla kvapně Katka a odtáhla Robina z kuchyně dřív, než mohl on nebo obě ženy cokoli namítnout. Na další "trnky - modré knoflíky" už dnes neměla energii.
"Máma strašně kafuje," postěžoval si Robin Katce, když se venku usadili na nízké zídce. "Když u vás byla posledně, vypila za hodinu tři hrnečky."
"Vypila jich pět, ale kdo by to počítal," zasmála se Katka. "Mimochodem, vypít tři hrnečky je metonymie. Záměna obsahu za nádobu."
Robin ponechal její pedagogické úsilí bez odezvy. Tvářil se nezvykle vážně.
"Mám o ni strach," řekl tiše. "Začíná mít potíže s krevním tlakem. Táta říká, že to má z toho kafe."
"Chtělo by to vymyslet způsob, jak ji to odnaučit," zvážněla teď i Katka. Ráda by Robinovi pomohla, ale nic ji nenapadlo.
Když za Robinem druhý den ráno přišla, našla ho v jeho improvizované laboratoři nad polévkovým hrncem.
"Co vaříš?" zeptala se konverzačně. "A co to posloucháš?" reagovala na zpěv linoucí se z rádia, který velmi urputně sděloval posluchačům, že "Hlas musí být v pořádku".
"Nasycený roztok chloridu sodného," odpověděl Robin jak učebnice chemie pro základní školy. Jen tak rozpouštět sůl ve vodě - to z pozice dvojnásobného vítěze krajského kola chemické olympiády prostě nemohl. Píseň nechal bez komentáře, v hudbě se s Katkou neshodli.
Katka se ještě chvíli ochomýtala kolem, ale když viděla, že Robinovi je momentálně sůl nejen nad zlato, ale taky nad ní, trochu dotčeně se vytratila.
V poledne byla u Staňků tradiční vepřová se zelím. Poté, co si paní Staňková vyslechla několik obvyklých komplimentů na své kuchařské umění, oznámila rodině, že si dá kafe.
"Pro mě turka," přidal se pan Staněk.
Ty filtry jsou nějaké krabaté, pomyslela si paní Staňková, když sáhla do hromádky lehce zvlněných papírových výsečí. Představa hrnku silné černé kávy ovšem její myšlenky od mizerné kvality filtrů okamžitě odvedla.
Když o pár minut později vyprskla první doušek kávy na stůl, lekl se pan Staněk tak, že div nespadl ze židle.
"Fuj tajksl," ulevila si, "to kafe je odporně slaný. Asi jsem omylem dala do cukřenky sůl.
"To asi nedala, mám tam tři lžičky a kafe je skvělý," namítl pan Staněk. Posléze za použití téhož argumentu vyloučil i podezření své ženy, že zlotřilý výrobce osolil kávu už při balení - jeho turek byl přece připraven ze stejného sáčku.
"To jsem blázen," mumlala si paní Staňková. Pečlivě vytřela nálevku kávovaru a znovu ji naplnila vodou. Pro jistotu ji ale nejprve ochutnala, aby se ujistila, že vodárny neposílají nižším příjmovým skupinám z dobroty srdce alespoň iluzi moře. Když pak slaně chutnala jak druhá, tak třetí várka, vypnula nevěřícně překapávač a uvařila si šípkový čaj. Robin se po celou dobu kávové anabáze tvářil překvapeně a ukázkově se té záhadě divil. Večer si máma uvařila ještě jeden čaj a ráno si pochvalovala, jak dobře spala.
"A kdyby sis místo šípků uvařila čaj z makovic, spala bys ještě líp," zlobil ji Robin. Měl moc dobrou náladu.
"Včera měla máma místo kafe šípkový čaj," hlásil před školou Katce. "Vypila ho dva hrnky a to je metonymie. Spala jako zabitá, protože ji nebudil kofeinový démon, a to je metafora. A vděčí za to mně a to je typický!" zakončil triumfálně. Katka tomu moc nerozuměla, ale měla radost. Jednak proto, že má radost Robin, jednak proto, že už ho nemusí doučovat literku!
Nápověda
Tenhle případ je úplně jednoduchý. Pokud víte, jaké komponenty má kávovar, dokážete snadno určit jedinou věc, která sůl mohla obsahovat. Napovíme vám, že sůl se do kávy dostala jednou metodou, která se používá k oddělování složek směsí a sůl rozhodně nebyla v nějaké nedostupné mechanické části kávovaru.
Řešení
Robin se Katce přiznal, že připravuje nasycený roztok chloridu sodného, čili kuchyňské soli. Do tohoto roztoku namáčel filtry a následně je sušil. Na první pohled bylo vidět jen to, že filtry jsou vlivem namáčení trochu zkrabacené, čehož si paní Staňková dobře všimla. Sůl v nich ovšem nemohla postřehnout. Když procházela voda přes kávu a filtr, vymývala se sůl z filtru. V chemii tento proces nazýváme extrakcí (vyluhováním). Je to proces, při kterém se požadovaná složka (v našem případě sůl) rozpouští ve vhodném rozpouštědle (v našem případě teplá voda) a uvolňuje se tak ze směsi.
Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.
Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.
Článek není zařazen do žádného seriálu.
Článek je zařazen v těchto kolekcích:
