Nebudeme se zde zabývat animovanými postavičkami z dětských kreslených seriálů, ale karikaturou s politickým kontextem, kterou můžeme nalézt v novinách na celém světě a která bavila i minulé generace.
Karikatura je obvykle vytvořena spojením dvou elementů:
Politické karikatury jsou zdrojem historického poznání právě tak jako fotografie, noviny, obrazy, deníky a dokumenty. Sdělují nám politické zprávy o událostech a lidech určité doby skrze obrázky. Některé karikatury se svými komentáři dotýkají politických akcí, jiné jsou naopak důkazem politické propagandy. Představují velmi významný zdroj informací o době svého vzniku.
Karikatury jsou kresleny především proto, aby se jim lidé smáli. Z vážných politiků dělají směšné figurky, zveličováním určitých událostí jim dávají zábavný rámec. Často se také odváží říct nahlas to, co by si nikdo jiný nedovolil vyslovit. Historické karikatury nás ale zřídkakdy donutí smát se hlasitě. Většinou v nás vzbudí úsměv. Věc, která se zdála lidem vtipná před 20, 50 nebo 100 lety, nám dnes nemusí nic moc říkat. A jsou mezi nimi i takové, které nejsou vtipné vůbec, ale spíše smrtelně vážné.
Karikatura je tvořena spojením dvou elementů:
Způsob kresby, který dnes nazýváme karikaturou, existuje již celá staletí a velmi brzy se dostal do spojení s antisemitismem. Politická karikatura, jak ji chápeme dnes, se začala pravidelně objevovat až od 16. století. Během protestantské reformace v Německu (kolem roku 1517) byly karikatury využívány stále častěji v náboženském kontextu. V boji proti papeži a katolické církvi znamenal obraz velmi významný komunikační prostředek. Přestože karikatura ještě neměla účel, který jí dnes přisuzujeme, sehrála velmi důležitou roli v informování těch vrstev obyvatelstva, které neuměly číst. Její styl se pak rozvíjel a stále častěji se objevovala v souvislosti s politickými událostmi, čímž postupně získavala svoji současnou podobu. Dalším významným mezníkem pro rozvoj karikatury byl vynález knihtisku, který zajistil její rozšíření mezi nejširší vrstvy obyvatelstva. Karikatura v moderním slova smyslu se začala rozvíjet na půdě umělecké akademie v Boloni okolo roku 1600. Původ slova karikatura pochází z italského slova "caricare", což znamená přehánět, zveličovat.
Od 18. století se karikatura stala uznávanou formou komentáře, zobrazovala závažné otázky zábavnou a dostupnou cestou, aby divákovi ukázala jeden z možných úhlů pohledu na věc. Na přelomu 18. a 19. století to byla především Velká Británie a Francie, které převzaly vývoj karikatury do svých rukou. V první polovině 19. století vzniká ve Francii první moderní ilustrovaný týdeník "La Caricature", po jeho zániku jeho roli převzal deník Le Charivari" (1832). Vydržel pět let a kvůli svým ostrým kritikám zaměřeným do vládnoucích politických struktur hrozilo často jeho karikaturistům i vězení. Autoři karikatur tehdy velmi významně ovlivňovali veřejné mínění. Pravidelné zveřejňování karikatur v novinách a jiných tiskovinách se velmi brzy rozšířilo i jinde v Evropě. V Británii začal vycházet v roce 1841 světově známý "Punch", kde se tyto vtipné kresby poprvé nazývaly "cartoons" - karikatury. Některé v něm uveřejněné karikatury byly dokonce v jiných státech zakázány (např. v Rusku).
Od počátku 20. století s rostoucím vydáváním nejrůznějších deníků a časopisů se politická karikatura stala pravidelným a ustáleným žánrem žurnalistiky. Obě světové války a následující mírové dohody poskytly karikaturistům velmi úrodnou půdu. V této době např. také vznikají jedny z nejpozoruhodnějších karikatur Velké Británie. Během války byla karikatura mocnou zbraní morální podpory i nátlakové propagandy. Ve Velké Británii např. Ministerstvo informací podporovalo politickou karikaturou množství nejrůznějších zpráv.
Tradici české karikatury lze zařadit již do doby předválečné. Mezi významné osobnosti patřili např. František Bidlo nebo Ondřej Sekora. Oživení této výtvarné disciplíny pak přinesla až uvolněná 60. léta, kdy se také objevila řada nových jmen, s některými z nich se setkáváme dodnes - Vladimír Jiránek, Vladimír Renčín nebo Miroslav Barták.
Používání karikatury ve světě dále narůstalo. Tak politická karikatura přežila až do 21. století. Původně sice vznikla spíš pro negramotnou společnost, ale následně se uplatnila jako prvek ovlivňující pohled na nejrůznější události, osobnosti a situace. Otevřete-li dnes jakékoliv noviny, můžete spatřit aktuální nabídku z produkce této staleté profese. Novinářská karikatura je navíc ve světě velmi uznávaným oborem a přední deníky a časopisy měly a mají své stálé kreslíře, z nichž mnozí spoluvytvářejí po desítky let podobu a charakter konkrétního deníku.
Abychom mohli porozumět smyslu určité karikatury, potřebujem mít poměrně rozsáhlé znalosti o době, v níž karikatura vznikla. Situaci nám navíc ještě ztěžuje fakt, že karikaturisté často používali nejrůznější druhy symbolů a narážek. Karikaturista mohl ve své práci použít i přirovnání k takovým věcem, které dnes už třeba neexistují. Důležité je i vědět, proč karikatura vznikla - zda autor pracoval pro vládu nebo byl naopak na straně politické opozice.
Čtenář musí přijít sám na to, co karikatura vyjadřuje. Záchytné body jsou samozřejmě v karikatuře samotné. Např. to, jak se karikaturista rozhodl nakreslit důležité osoby, nám ukáže, jak o nich asi smýšlel, také situace nebo pozadí karikatury nám napoví něco o jejím významu.
Jako s historickým důkazem musíme s karikaturou pracovat opatrně. Vše, co karikatura zobrazuje, nemůžeme brát za nominální hodnotu. Víme, že karikatury často přehánějí a neobsahují naprosto spolehlivé informace, protože neukazují fakta, ale názory. Přesto by však karikatury neměly být jako zdroje historických informací zcela ignorovány. Karikatura má jako odraz politických a sociálních názorů vysokou výpovědní hodnotu, a právě proto je tak cenná.
Nejběžnější je pro karikaturu stručný komentář, mnohdy jde pouze o nadpis, případně prostořekou pointu. Titulek nemusí vždy přímo souhlasit s obrázkem. Mírný, nevinný komentář může být umístěn pod velmi zlověstně vypadající obrázek.
Karikatury používají symboly. Symboly jsou obrazy, které reprezentují země, lidi, osobnosti a hodnoty. Pro Británii je to např. Britannia - žena královského vzezření, oděná v římském rouchu a držící trojzubec, nebo britský buldok představující Británii. Pro Spojené státy americké např. holohlavý orel jako majestátní symbol nebo strýček Sam, hubený člověk s bílým plnovousem, v klobouku se vzorem odpovídajícím americké vlajce a v obleku.
Slavní lidé mohou být také rozpoznáni v symbolu. Karikaturista může zveličit, zdůraznit některý z charakteristických rysů a změnit to na symbol pro danou osobu. Během druhé světové války např. stačilo nakreslit kartáček na zuby a každý okamžitě věděl, že se jedná o Hitlera, nebo silný doutník nebo "V" na znamení vítězství a lidé automaticky poznali W. Churchilla. Dobrá karikatura nekopíruje jen fotografický povrch tváře karikovaného, ale jde za hranice její psychologie. Vytváří o tváři jiný mýtus, který je oním smyslem karikatury v nadsázce a symbolu. Karikatura neuráží, jen bourá modly.
Je rovněž možné najít určitá symbolická zobrazení opakující se po celé Evropě, jejichž záměrem bylo a je představovat různé aspekty života lidí, např. stahující se bouřkové mraky, řada bílých dřevěných křížů představující oběti války, přízrak smrti kráčející zemí, zdi, ploty a příkopy představující společenské rozdíly, holubice míru.
Díky své výpovědní hodnotě je historická karikatura mimořádně cenná ve výuce dějepisu. Je motivačně nabitá a provokuje žáky klást otázky, hledat na ně odpovědi, diskutovat, argumentovat, jaký smysl má, co měla sdělit, na co reagovala.
Využití historické karikatury ve výuce poskytne žákovi náhled na to, jak lidé přemýšleli a vnímali určité osobnosti, jevy a situace v dané době.
Historické karikatury často shrnují a zestručňují problematiku stejně efektivně jako text (někdy dokonce efektivněji a výstižněji).
Jejich význam musí být odvozen z obrazů.
Protože musí být interpretovány, dávají žákovi možnost využívat své předchozí vědomosti o zobrazené problematice nebo osobnosti. Historická karikatura a její interpretace proto představuje ideální prostor pro zpětnou vazbu na konci lekce - určitého tematického celku. V této chvíli již mají žáci určité vědomosti, které jim umožňují rozpoznat a vyhodnotit stopy obsažené v karikatuře a interpretovat záměr karikaturisty.
Hlavním cílem aktivit spojených s karikaturou je vést žáky prostřednictvím analýzy politické karikatury k pochopení a porozumění toho, co nám vlastně karikatura chce sdělit. Při práci s karikaturou ve výuce je vždy třeba velmi pečlivě volit náročnost a přiměřenost vzhledem k věku žáků.
Při zařazení aktivit spojených s analýzou historické karikatury si musí žáci především uvědomovat hned několik důležitých skutečností:
Karikaturisté mají určitý přehled o prostředí čtenářů, jejich vědomostech a někdy i politických názorech. Žáci musí být schopni zjistit, jaké toto povědomí je, aby plně chápali karikatury více rafinované.
Spíše než faktické informace nabízejí karikatury určité názory. Tvůrce karikatury je zaujatý a nesnaží se nabízet vyvážený pohled nebo více perspektiv na danou problematiku.
Karikatura závisí do značné míry na nadsázce a zesměšnění. Tyto mohou být negativní nebo pozitivní. Například postava může být nakreslena tak, že se zdá důvěryhodná nebo nespolehlivá, neústupná nebo slabá, sebevědomá nebo nerozhodná, vlastenecká nebo zrádná. Karikatury často také závisí na stereotypech, tj. na prezentaci příliš zjednodušených zobecnění konkrétní sociální skupiny nebo národa, často zesměšňující povahy.
Aby byl karikaturista úspěšný, musí dodržovat dobové společenské konvence v tom, co je a co není směšné a co je či není "férová hra" v karikatuře a satiře. Podobně také co je směšné nebo přijatelné téma pro karikaturu v různých částech Evropy. Konvence a názory se v různých obdobích 20. století měnily.
Většina karikaturistů se spoléhá na využívání symbolů k vyjádření názoru. Je nutné rozumět těmto symbolům, aby byl pochopen význam karikatury.
Vyučující nejprve žáky s karikaturou seznámí - stručný popis tohoto uměleckého žánru, jeho minulost a význam analýzy historické karikatury v současnosti - proč je zařazena do aktivit v dějepisné výuce, kde se vyskytuje a jaký má účel.
Následně žáci vytvoří malé skupinky a kromě pracovního listu dostanou všichni stejnou karikaturu, kterou vybere vyučující. Po krátkém analyzování karikatury ve skupinkách je možné vést v celé třídě diskusi nad jejím smyslem.
Otázky, které mohou žákům napomoci:
Poté žáci vytvoří seznam nejdůležitějších informací, které se vztahují k době, kdy karikatura vznikla. Mohou k tomu využít nejrůznější zdroje (lze zadat jako samostatnou domácí přípravu). Na základě těchto informací pak mohou vytvořit vlastní představu karikatury, kterou doprovodí vysvětlujícím textem hlavní myšlenky a vysvětlením, jak ji ztvárnili.
Vyučující by měl žákům napomoci, aby:
Metodou brainstormingu je veďte k tomu, aby uvažovali o aktuálním politickém dění. Výsledky ať každá skupinka vypíše na vlastní seznam, který si následně může prohlížet celá třída. Celá třída pak může diskutovat o tom, co by se třeba mohlo aktuálně stát předmětem reformy. Dále je možné žáky vyzvat, aby během jednoho dvou týdnů vyhledávali v tisku karikatury, které se vztahují k tomu, co jednotlivé skupinky vypsaly na své seznamy (každá karikatura by měla mít datum a zdroj). Žáci také mohou do seznamů přidávat, na základě vyhledaných karikatur, i ty údaje, které předtím neuvedli. Na konci celé lekce shromážděte a vyvěste všechny karikatury a seznamy a diskutujte s žáky o jejich nálezech.
Výběr možných úkolů:
Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.
Článek nebyl prozatím komentován.
Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.
Článek není zařazen do žádného seriálu.
