Na začátku lekce jsem na tabuli uvedla některé důležité události svého života, okomentovala jsem je a snažila jsem se tak žákům přiblížit, jak jednotlivé události ovlivňují a formují naši osobnost:
3 ROKY - TOPILA JSEM SE
7 LET - PLASTELÍNA V 1. TŘÍDĚ
16 LET - BYLA JSEM V LONDÝNĚ
18 LET - DOSTALA JSEM SE NA VYSOKOU ŠKOLU
Žáci se rozdělí do pětičlenných skupin. Ve skupině mají k dispozici obálku s tímto materiálem: lístky s jednotlivými fázemi, obrázky osob, časové údaje, charakteristiky jednotlivých vývojových období (Příloha 1).
Kontrolu provedou podle učebnice (Občanská výchova pro 8. ročník ZŠ a víceletá gymnázia, Olomouc 1999.), zapíší si do sešitu fáze a jejich charakteristiku.
Hodinu uzavřeme společným sezením v kruhu - opakujeme si fáze lidského života formou hry: "Místa si vymění ti, kdo..." (rádi chodili do školky, těšili se do 1. třídy, ví, co je to prenatální období apod.).
"V předchozí hodině jsme si povídali o vývojových fázích, které nás v životě potkaly - prenatální, novorozenec, kojenec, batole, předškolní věk, mladší školní věk, starší školní věk, puberta)."
Žáci si tahají lístečky, na kterých jsou popsány různé charakteristiky těchto fází. Na jejich základě pak vytvoří skupiny.
Každá skupina dostane list formátu A3, v jehož záhlaví je uvedena jedna fáze lidského života a věkové zařazení: a) adolescence, b) dospělost, c) důchodový věk, d) stáří, e) dlouhověkost (vycházela jsem z učebnice, ale pro jednodušší orientaci žáků jsem vývojové fáze zredukovala na pět). Papír si žáci rozdělí na dvě poloviny, do jedné části zapisují klady (+), do druhé zápory (-), které tento věk přináší. Listy rotují po směru hodinových ručiček, takže každá skupina má možnost vyjádřit se ke každému období.
Společná reflexe
Každý žák si vybere jednu z výše uvedených fází. Úkolem je napsat úvahu o tom, jak si žáci představují sebe sama v daném věku, jak by chtěli žít.
Kritéria:
"V minulé hodině jsme hovořili o fázích lidského života, které nás teprve čekají. Dnes si více povíme o jedné z nich."
Následuje brainstorming na arch papíru ke slovu STÁŘÍ. Během brainstormingu po třídě kolují dvě fotografie muže a ženy (fotografie pocházely z tisku - Pátek Lidových novin č. 45, 11.11. 2005). Každý žák si je prohlédne a dostane zadání:
Následuje komentář k fotografiím a žáci přečtou své zápisy. Pak přečte učitel komentář z tisku.
Foto ženy: "Matematička a horolezkyně Dina Štěrbová, 65 let"
V letech 1964-1992 vyučovala matematiku na Přírodovědecké fakultě Univerzity Palackého v Olomouci, kde bydlí. Hory zlézá od svých patnácti let, za sebou má zimní přechody himálajských ledovců. V roce 1984 vystoupala na osmitisícovou horu Čho-Oju.
"Věk se hlásí sám, ať si to přejeme či ne, nezbývá ale než to brát s nadhledem anebo třeba se šibeničním humorem a příliš si zrad svého těla nevšímat. Mám štěstí, že jsem se narodila s dobrými předpoklady pro vytrvalostní sporty a stále jsem schopna se se všemi potížemi, které pobyt ve vysokých horách nutně přináší, vypořádat. I když samozřejmě je to těžší než před dvaceti či třiceti lety. Předloni jsem si například při přechodu ani ne 6000 m vysokého sedla v Nepálu sáhla pěkně na dno, oslabena úpornými zažívacími potížemi. Bylo to horší než na vrcholech osmitisícovek, které jsem v minulosti vylezla. Klouby, hlavně kolena, již nejsou jako dřív. Pořídila jsem si kolenní ortézu, kterou mám pro jistotu vždy na dně ruksaku."
Napsala dvě knihy - o hoře Čho-Oju a o plavení se po kanadských řekách - a dokončuje třetí. Libuje si, že se nedávno naučila malovat podmalby na skle. V posledních letech také pomáhá chudým horalům v Pákistánu, kterým pod horou K2 pomohla vybudovat vodovodní potrubí. Když zlézá vrcholy, poslouchá ve walkmanu vážnou hudbu.
"Svoji osmitisícovku v liduprázdném ledovém chrámu pod horou Čho-Oju jsem oslavila s Velkou mší h-moll J. S .Bacha. S poslechem hudby je to podobně jako s horami, matematikou nebo výtvarným uměním: zprostředkují nám zážitek něčeho velkého, úžasného, harmonie, která nás přesahuje. V těch chvilkách žijeme skutečně v přítomnosti a vteřiny narůstají do nekonečných rozměrů."
Pokud zrovna nezdolává vrcholy a nemaluje, pročítá si knihy o teorii relativity a učí se španělsky.
"Také se hodlám naučit fotit digitálním foťákem a jeden pán mi vysvětlil, jak se spáruje cihlová zeď, protože tady doma jedna nedokončená na to čeká a asi to nikdo jiný než já neudělá."
Jídelníček má horolezkyně celkem prostý: zeleninu, ovoce, cereálie, jogurty a sýry. Masa jí s přibývajícím věkem stále méně: "Hlídám si váhu, což zatím díky dostatku pohybu není tak těžké."
Foto muže: "Konzultant Světové banky Jaroslav Kozel, 75 let"
Jako odborník na budování vodovodů Jaroslav Kozel třetinu roku procestuje po státech, které žádají od Světové banky půjčku. Marie Kozlová komentuje manželovo pracovní tempo slovy: "Sedí do noci nad počítačem a e-maily."
Manželé Kozlovi tráví léto na svém malém statku v Brandýse nad Labem, na zimu pak odjíždějí na Floridu (práci ve Spojených státech získal pan Kozel díky tomu, že v loterii vyhrál zelenou kartu). Když jsou v Česku, dvakrát týdně zajdou do divadla či kina a vyjíždějí na výlety do blízkých hor.
"Na Floridě chodíme i přes zimu v šortkách, hrajeme tenis a jezdíme na kole. Tady sekám trávu v sadu a pracuju na zahradě. Pohroma je, když přijedou vnuci, to nemám čas si ani přečíst maily," směje se pan Kozel.
Nedávno se manželé rozhodli, že si koupí karavan, aby mohli po USA cestovat. Jaroslav Kozel se v Brandýse nad Labem učí v autoškole jezdit s karavanem, ale teď musí odjet za prací do ciziny, a tak poslední lekce, tedy couvání, za něj podstoupí jeho o šest let mladší manželka. "Couvat budu prostě já.", říká Marie Kozlová.
Až letos na zimu opět odcestují do USA, chystají se také na prohlídku zubů. Jejich floridský dentista jim doporučil čištění chrupu vodním proudem. Říkají, že i díky tomu mají dosud všechny zuby vlastní.
Zhodnocení:
Rozpočítáním do čtyř vzniknou skupiny. Žáci realizují skládankové učení (převzala jsem z RWCT - Čtením a psaním ke kritickému myšlení). Každý člen skupiny dostane jiný text, prostuduje si ho (viz Příloha č. 2). Pak se sejdou žáci, kteří mají stejný text, a společně vyberou klíčová slova, vysvětlí si nesrozumitelné, informace se naučí interpretovat. Poté následuje návrat do původní skupiny. Každý žák skupinu informuje o obsahu svého textu. Na základě všech informací sepíší žáci do sešitu zásady, jak prožít stáří aktivně.
Skupiny přepíší zásady na arch papíru pod brainstorming - vznikne tak srovnání toho, jaké jsou naše představy a jaká je skutečnost.
Společná reflexe:
Informační zdroje:
Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.
Článek nebyl prozatím komentován.
Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.
Článek není zařazen do žádného seriálu.
