„Díla druhých ať vám neslouží jen k obdivu, ale i k inspiraci a jako důkaz, že každý člověk je schopen vytvořit něco takového. Přetvořte si sami svůj svět a vezměte k tomu i děti, protože ty někdy vidí jasněji, jaký by měl být.“
Výuka pod širým nebem v sobě spojuje prvky herní, pohybové i výukové, což ji činí o dost přitažlivější než sezení ve třídě, jehož si žáci jistě užijí dost.
Jednou z možností, jak si tento druh výuky vyzkoušet, je využít existujících naučných stezek. Ale co když v okolí žádná není? Nebo je, ale neodpovídá našim představám či úrovni znalostí našich žáků? Co když chceme něco jiného, než se nabízí?
Pak nezbude nic jiného než přiložit ruku a mozek k dílu, obrnit se trpělivostí a s trochou odvahy se pustit do díla sami. Mějte však na paměti, že úplně sami to přece jen nezvládnete. Když ale popustíte uzdu fantazii, můžete i samotnou tvorbu Vaší stezky přetvořit na součást výuky.
Jak? Přečtěte si, jaké zkušenosti máme my a posuďte sami, jestli to nebyla nakonec zábava a velké dobrodružství!
Naše základní škola Bohumila Hrabala sídlí v Praze 8 – Libni, městské části, která je poměrně bohatá na kulturu, památky i přírodní krásy, s nimiž však byla veřejnost jen málo obeznámena. Dnes se může Libeň pyšnit první školní naučnou stezkou v Praze, nesoucí název ŠNS Thomayerovy sady. Na jejím vytváření se svou činností podíleli i žáci z naší školy, pro něž především byla vybudovaná.
Nápad sice vzešel z mé hlavy, ale samotný nápad má ještě dost daleko k hmatatelné podstatě informačních panelů. Kde je nejlépe začít?
Pokud se vedení školy nápad zalíbí (jak se to stalo i v mém případě), je nutné promyslet dvě zásadní věci, s nimiž věc stojí a padá:
V případě, že má škola dost peněz a vlastní též vhodný pozemek, je situace snadná. Podobné ulehčení situace přináší sponzor či ochotný majitel pozemku. V našem případě při nás stálo štěstí – stezku jsme plánovali vybudovat v blízkém parku Thomayerovy sady, což jsou pozemky Městské části Prahy 8. Na odboru životního prostředí byli vstřícní lidé – nápad se jim líbil a byli ochotni v případě dodání kompletních podkladů stezku vybudovat na vlastní náklady!
Tato cesta se ukázala jako velmi schůdná a myslím, že je dobré ji vyzkoušet. Většinou jsou lidé na úřadě zaneprázdněni svou vlastní prací, a tak přivítají, když někdo jiný přijde s podobnou iniciativou, na níž třeba sami nemají čas. Rozhodně to zkuste!
Když odpadly hlavní starosti, nastal čas zamyslet se nad samotnou koncepcí stezky, jejím obsahem, počtem panelů a také nad tím, zda, popřípadě jak, zapojit do její tvorby žáky.
Rozhodla jsem se žáky zapojit, protože příležitostí, jak vidět pod vlastníma rukama růst skutečné dílo mající sloužit všem je velmi málo a žáci na tuto zkušenost rozhodně nezapomenou.
Způsobů, jak to udělat, je mnoho. Od prostého zvolení skupiny žáků a zadání „referátů” na vhodné téma, přes hodnocení již zpracovaného tématu až po všemožné soutěže a konkurzy. Panely mohou zpracovávat jak jednotlivci, tak skupinky žáků stejného či různého věku. Já jsem zvolila směs všemožných aktivit, abych zajistila, že zainteresovaní žáci budou mít skutečně na práci zájem.
Na závěr této malé „kuchařky” chci všechny pozvat na naši Školní naučnou stezku Thomayerovy sady, můžete tak učinit osobně i elektronicky. Na webových stránkách školy www.zs-bhrabala.cz jsou k nahlédnutí všechny panely stezky a je tudíž možné si naplánovat výlet do Libně s tím, že máte předem připravené náměty či pracovní listy a víte už, co můžete čekat. Přeji vám příjemnou zábavu a radost z učení pod širým nebem.
Článek vypovídá o vlastních zkušenostech z tvorby stezky a i když nebylo všechno vždy jen optimistické a jednoduché, výsledek stál za to. Každý si to však musí, pokud má dostatek síly, vytrvalosti a odhodlání, zkusit sám, neboť úskalí se mohou skrývat i ve zdánlivých drobnostech.
Na co by si měl potenciální tvůrce stezky dát pozor nebo čeho by se měl vyvarovat, je velmi různorodé a tak mohu z vlastní zkušenosti poradit toto:
1. Vždy mějte dobře vyjasněné vlastnické vztahy s majitelem pozemku, na němž bude stezka stát, vždy musíte mít jeho povolení. O tom, komu pozemek patří, se informujte na příslušném úřadě (obecní úřad, úřad městské části). Stalo se nám, že část parku patřila městské části, část hlavnímu městu a část soukromému majiteli. Polohu panelů stezky je proto podle toho nutné pozorně naplánovat a ověřit.
2. Udělejte si dopředu pečlivý časový harmonogram (s jistými rezervami) a ten pak dodržujte. Vyplatí se vám to a budete klidnější vy i žáci, kteří na vás budou neustále dotírat otázkami typu: „Kdy už to bude?”
3. Pokud zapojíte žáky do tvorby panelů, je někdy těžké sladit jejich představy o panelech s představami vašimi, příslušného majitele pozemku, obce nebo sponzora, zvláště, jestli se jedná o žáky mladší. Občas byly zklamaní, když se jejich příspěvek do textu nedostal nebo byl výrazněji přepracovaný. Buďte na to připraveni, popřípadě jim zvolte takové úkoly, o nichž víte, že je určitě použijete (věcné informace, dobré fotografie).
4. Počáteční nadšení žáků někdy upadá, když jich vyberete k tvorbě příliš mnoho nebo když se tvorba panelů moc táhne. Osvědčilo se mi zapojit méně žáků a pak s nimi pracovat intenzivně, než to pojmout příliš velikášsky a potom na ně nemít čas ani sílu.
5. Velmi se mi osvědčilo nespoléhat se jen na internetové či knižní zdroje, ale oslovit i různé lidi z oboru (pracovníky vysokých škol či jiných odborných pracovišť, úředníky z městské části či archivu). Řeknou vám zajímavosti, které jsou aktuální a jsou ochotni se s vámi po místě projít a udělat i nějakou přednášku pro žáky. Je to navíc velmi uklidňující, víte, že v tom nejste sami.
6. Ze zkušenosti vím, že lidé panely sprejují, ryjí do nich, občas i vytlučou (naše stezka stojí od září 2006). Je proto důležité zajistit její údržbu a případnou opravu. Pokud máte podporu úřadu, může to zajišťovat příslušný úřad v rámci péče o pozemky. Pokud se jedná o „pouhé” přemalování fixami či sprejem na plexisklo, je možné v rámci různých předmětů nebo mimoškolní činnosti (u nás v kroužku Ekologie) občas stezku obejít s tekutým pískem, hadry a vodou a panely očistit. Údržba je důležitá, protože lidé postupně přestávají neustále očišťované a obnovované ploch ničit (alespoň trochu) – možná je to přestane bavit?
Co se týče pozitivních momentů, těch je nepřeberně. Tvorbou stezky naplňujete v pravém slova smyslu snad všechny kompetence, které jsou v RVP uvedeny (i když třeba postupně) a hlavně víte, že vaše práce má smysl. Zapojené žáky to moc baví, jejich spolupráce je úžasná. Je však možné, že si to všechno uvědomíte až teprve ve chvíli, kdy stezka stojí, vy se na ni s žáky díváte a poprvé si řeknete, že to stálo za to.
A co si myslí žáci? Jedna ze „spolutvůrkyň” stezky se mi svěřila: „Ani jsem nevěděla, že je ten park tak hezký, připadal mi spíš takový špinavý a nezajímavý. Teď o tom místě vím mnohem víc a určitě sem budu i radši chodit.”
Jiný chlapec zase s odstupem doby říká: „Je to možná trapas, ale když jdu tím parkem, sednu si na chvíli na lavičku a sleduju, jestli můj panel někdo čte. A když jo, mám sto chutí ho malinko poučit...”
Přeji hodně štěstí a radosti s vaší stezkou!
Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.
Článek nebyl prozatím komentován.
Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.
Článek není zařazen do žádného seriálu.
Národní pedagogický institut České republiky © 2025
