Své první dojmy z této výuky můžete vyjádřit zde.
O této vyučovací hodině můžete diskutovat přímo s vyučující Mgr. Michalou Tomkovou a s expertem, kterým je Mgr. Jan Berki z Technické univerzity v Liberci. Pokud byste se jich na cokoli rádi zeptali nebo máte zájem diskutovat o výuce a natáčení s dalšími diváky této virtuální hospitace, zapojte se do online diskuze. Ta bude probíhat v pondělí 12. 12. 2011 od 16.30 do 17.15. Diskuze probíhá v prostředí DIMDIM; hlavní prezentující během diskuze hovoří, další účastníci diskuze mají možnost své dotazy a postřehy psát prostřednictvím chatu.
Celé diskuzní fórum k této virtuální hospitaci naleznete zde.
K této virtuální hospitaci je otevřen pohled v digifoliu. Prohlédnout si jej můžete zde.
Hodnocení cílů hodiny
Informatika a výpočetní technika v sextě je zaměřena z převážné části na počítačovou grafiku a práci s digitálními technologiemi. Hodinová dotace je dvě hodiny týdně a žáci získávají své znalosti postupně. Výuku jsem rozdělila do několika souvislých bloků. Prvním z nich byla teoretická příprava na práci s počítačem a digitálními technologiemi (barvy, rozdělení grafiky, grafické editory, práce s digitálními technologiemi), nyní probíhá práce s 2D grafickým editorem, konkrétně úprava rastrové grafiky (úprava fotografií, tvorba vlastních obrázků), dále bude navazovat tvorba 3D grafiky a v poslední části animace a možnosti prezentace. Po ukončení sexty mají žáci možnost navštěvovat seminář z informatiky a výpočetní techniky.
V ukázkové hodině žáci zpracovávali fotografie, které jsme vytvořili v prvním výukovém bloku (viz výše). V předchozích hodinách pracovali s úpravou barev, tudíž i s barevným modelem RGB. V první části hodiny se setkali s ukázkou jednoduché fotografické retuše, kterou si následně někteří z nich vyzkoušeli a v dalších (nenatočených hodinách) i použili pro úpravu svých fotek (převážně retuše obličeje, někdy i postavy). Žáci dokáží fotografie upravit dle přesných pokynů učitele. Pokud se jim vlastní úprava příliš nelíbí, ptají se na radu učitele. Některé upravené fotografie však upravují tak dlouho, až si je nakonec smažou, a začínají znovu.
Hodnocení učitele a použitých prostředků
Hodinu zpravidla začínám zápisem ve třídní knize, avšak vzhledem k tomu, že třída je rozdělena do dvou částí, neměla jsem v natáčené hodině třídnici ihned k dispozici. Ve všech svých hodinách kladu důraz především na praktické využití počítače. Vždy vysvětlím teoretickou část (použití nástroje, popis HW a podobně) a v druhé části, zpravidla té delší, žáci pracují každý prakticky. Většinou pro teoretickou část používám prezentaci s množstvím obrázků. Prezentace si mohou žáci stáhnout či opsat do sešitů. Ačkoliv jsem hodinu měla připravenou, rušivým elementem bylo rozhodně mé kašlání, s čímž mám problém prakticky celou zimu každý rok.
Mé hlasové dispozice pak nejsou úplně nejideálnější, ale žáci většinou nemají problém s tím, že by mě neslyšeli. Hodinu jsem měla připravenou, přesto jsem se občas zadrhávala a měla pomlky, zřejmě způsobené nervozitou a také snahou mít „to“ co nejrychleji za sebou. Obvykle nejsou tyto chyby až tak výrazné. V předchozích hodinách měli žáci vždy nějaké otázky a bývali velmi komunikativní, ale zřejmě kvůli přítomnosti dalších osob se tentokrát neptali a nechtěli ani odpovídat, což je ve videoukázce vidět. V hodinách bývá atmosféra obvykle uvolněnější. V druhé části jsem pak kontrolovala práci a pomáhala žákům. Většinou jim vysvětlím, co mají dělat, a nechám je pracovat samotné, ale zjistila jsem, že mi raději řeknou, co by chtěli na obrázku mít, a nechají mě, ať jim to vytvořím. Efektivnější mi ale přijde ukázat jim postup a poté vrátit změny.,
V mluveném projevu zpravidla používám kombinaci spisovné češtiny, hovorových, slangových či odborných výrazů. Hovorová čeština není zrovna ideální, ale jaksi to patří k mé osobnosti. Nicméně bych si měla dávat pozor na opakování slůvka „jo“, jak jsem si všimla ve videoukázce.
Ve videoukázce je také vidět, že projektor, který mám ve výuce k dispozici, není pro ukázku počítačové grafiky ideální, neboť žáci nevidí barevné detaily a odlišnosti. Proto mají prezentace k dispozici na síťovém disku. Dalším problém je ne zrovna nejnovější vybavení počítačových učeben, které ne vždy „stíhá“ zpracovávat grafiku v ideálním čase, takže často musí žáci i učitel čekat na načtení či zpracování obrázků.
Hodnocení práce žáků
Bohužel se mi nedaří přimět žáky, aby sami získali určitou představu, jak by jejich výsledná práce měla vypadat. Používají nástroje víceméně náhodně a evidentně se v editoru špatně orientují, ačkoliv ho probíráme již několik hodin. Což mohlo být způsobeno nervozitou, ale také tím, že vždy přijdu a pomohu jim či poradím. Nástroje samostatně používat umějí dle mých instrukcí, praktické použití je pak horší, což je ve videoukázce vidět. V hodinách samotných jsem si toho až tolik nevšimla. Žáci také obvykle komunikují i sami mezi sebou a radí si v úpravách. To také není z ukázky vidět. Některé jejich úkony byly trochu krkolomné, v tomto případě bylo však důležité, aby si sami vyzkoušeli použití právě masky vrstvy. Také je vidět, že někteří žáci potřebují více kontroly a jiní dokáží pracovat naprosto samostatně.
Celkové hodnocení
Všechna moje očekávání a všechny cíle naplněny nebyly, ale celkově hodnotím hodinu jako úspěšnou, neboť žáci pochopili fungování nástroje maska vrstvy a dokáží ji využít při úpravách svých obrázků.
Virtuální hospitaci zhodnotil Mgr. Jan Berki z Technické univerzity v Liberci, který se rovněž zapojí do online diskuze k této hodině (12. 12. 2011 od 16.30 do 17.15).
V úvodu je třeba vyjádřit dík a obdiv Mgr. Tomkové, že byla ochotna pustit si filmový štáb do své hodiny. Ve této analýze se pokusím být nanejvýš stručný, zastavím se především nad podstatnými nebo zajímavými okamžiky hodiny. Charakteristika vzdělávacích cílů vychází z revidované Bloomovy taxonomie. Popisy jednotlivých částí hodiny jsou řazeny chronologicky.
Cílem hodiny je dle kolegyně naučit žáky retušovat fotografie pomocí masky vrstvy. Všechny aktivity zařazené do hodiny k naplnění tohoto cíle směřují. Záznam bohužel končí po první hodině z dvouhodinového vyučovacího bloku. Videozáznam tedy neukazuje výslednou fázi produktů, nemohu tedy posoudit, zda cíl byl beze zbytku naplněn. V první reakci po odučené hodině vyučující uvádí jako překážku neujasněnost cílového stavu ze strany žáků. Možná by pomohlo nejprve se všemi stanovit výslednou podobu, ke které budou žáci postupnými kroky směřovat. Více ve fixační části nové látky.
Charakteristika částí výuky
Fixace staré látky
Po úvodním slovu následovalo opakování, které trvalo zhruba minutu. Položená otázka směřovala ve znalostní dimenzi k procedurám a v kognitivní rovině k vybavování. Vtipné odpovědi se společně zasmáli. Ze záznamu bohužel není zcela patrné, kolik žáků se aktivně do opakování zapojilo. První a poslední odpovídá tatáž žákyně. Vyučující ve své reakci nepoužívá hodnoticí slova správně/špatně, ale pouze terminologicky upřesňuje žákovu odpověď. Kolegyně tím všem připomněla, která látka byla minulou hodinu probírána, nikoli samotné postupy.
Expozice
Pro výklad trvající cca 7 minut má vyučující připravenou prezentaci s uvedenou charakteristikou nástroje a s příklady použití. Tato část je pojata transmisivně (tvůrcem poznatku je učitel a předává jej žákovi) za pomoci monologické výkladové metody frontálním uspořádáním. Aktivita je tedy zaměřena na zapamatování procedury. Motivační část je jakoby přeskočena. První náznak motivace osvojování tohoto konkrétního nástroje můžeme vidět na úvodním snímku podpůrné prezentace zmiňující využitelnost pro retuše, není však nijak akcentována. Motivační ukázka retuše vlastní fotografie je zařazena až za výklad. Po charakteristice každé masky následuje názorný příklad jejího použití.
Velmi zajímavým okamžikem je ověření pochopení vyložené látky. Vyučující se ptá, zda má někdo dotazy. Zajímavé jsou v tuto chvíli její nonverbální signály. Následná reakce žáků spíše hovoří pro interpretaci, že se nechtějí (nejspíš před kamerou) zeptat. Vyučující se tak nyní skutečnou zpětnou vazbu nedozví.
Fixace nové látky
Aplikování procedur bylo koncipováno jako samostatná práce. Každý žák pracuje na fotografii, kterou on sám vytvořil. To sice znesnadňuje kolegyni zadat jednotné pokyny k práci. Ale při jednotlivých konzultacích vždy nejprve vyžaduje od žáka popis cílového stavu. Tato důslednost ve výsledku pomáhá žákovi pochopit, že nástroje volíme adekvátně cíli nikoli opačně, což bych rád vyzdvihnul. Při poradě se žákem kolegyně obvykle využívá metodu instruktáže, což trochu komplikuje možnost nasměrovat jej do vyšších úrovní kognitivního procesu. Uznávám ale, že v tento okamžik je na to ve většině případů brzo, jestliže žáci nemají požadovanou dovednost ještě ani patřičně osvojenou. Pokud při plnění instrukcí narazí společně na nestandardní chování programu, vyučující zpracování vyzkouší sama přímo na žákově pracovišti. Ten může zvolený postup pozorovat.
V průběhu samostatné práce lze identifikovat tři zajímavé okamžiky:
Verbální komunikace
Kolegyně používá hovorovou češtinu, která je patná de facto pouze v koncovkách přídavných jmen. Hovoří plynule, tiše, ale dostatečně výrazně. Artikulace a intonace jsou pěkné. Tón hlasu je přátelský a žáci se nebojí v průběhu procvičování vyučující zeptat. Některým žákům vyučující vyká, některým tyká. Odbornost jazyka je na adekvátní úrovni, i když některé formulace jsou napoprvé hůře pochopitelné.
Pohyb po třídě
Během prvních dvou částí hodiny stojí kolegyně za katedrou čelem ke třídě, někdy se podívá na monitor. Při samostatné práci obchází žáky postupně v kruhu. V případě, že je potřeba, jde k hlásícímu se žákovi. Následně se vrátí do svého algoritmu obcházení. U každého žáka se alespoň na chvíli zastaví. Doba jednotlivých konzultací se vždy pohybuje mezi jednou a dvěma minutami. Výraznou výjimku tvoří Tereza, se kterou konzultují nejčastěji. Nejdelší zastavení u ní trvá 8 minut.
Shrnutí
Zhlédnutá hodina příliš nevybočovala z „historického“ pojetí výuky ICT na českých školách. Po výkladové části s prezentací následovala individuální samostatná práce, při které učitel pomáhá žákovi instrukcemi.
Pozitivně hodnotím přístup vyučující k žákům, který je vstřícný a milý (i přes viditelné/slyšitelné silné nachlazení). Dále je pěkné zacílení aktivity k dovednosti uplatnitelné i v běžném životě bez ohledu na budoucí odbornou profilaci žáky. V neposlední řadě oceňuji důsledné dodržení postupu: definice cíle → volba nástroje. Doporučil bych dodržet souslednost fází výuky v následujícím smyslu: nejprve zařadit motivační část, poté výkladovou.
Zajímavým zpestřením by mohla být „hra“ na zákazníka a poskytovatele grafických služeb. Žáci by vytvořili dvojice. Jeden z nich by dodal fotografii a snažil by se definovat svůj požadavek. Druhý z žáků by se snažil těmto požadavkům vyjít vstříc, případně se zákazníkem diskutovat o vhodnosti takové úpravy. Později by se dvojice vyměnily zároveň s rolemi. Vyřešilo by to problém se zadáním a také by to žáky donutilo formulovat své představy tak, aby byly přenositelné na jinou osobu. Další výhodou je práce ve dvojicích a podpora interpersonální komunikace. Případně bych zvážil jinou úpravu aktivity, která by „nabourala“ transmisivní pojetí výuky. V některých situacích by pomohla změna instruktáže v heuristický dialog, který by směřoval k pochopení, kdy vlastně masku použít.
Na závěr děkuji autorům projektu za zajímavou zkušenost a milé kolegyni za odvahu. Přeji jí spoustu energie a tvůrčích nápadů pro její pedagogické působení.
Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.
Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.
Tento článek je zařazen do seriálu Virtuální hospitace na gymnáziích.
Ostatní články seriálu:
Národní pedagogický institut České republiky © 2025
