Vlídná tvář environmentálního vzdělávání
Někomu se může zdát, že environmentální výchova z principu příliš vlídnou tvář nemá. Jejím údělem totiž je, aby mimo jiné popisovala, varovala a informovala v dost znepokojivé oblasti, tedy v rámci truchlivé problematiky environmentálních hrozeb. V kontextu environmentální výchovy se žáci seznamují s celou řadou obtížně řešitelných problémů, které na lidskou civilizaci (a tedy i na ně samotné) číhají. Jenomže to poslední, co by měla environmentální výchova v žácích probouzet, je strach. Psychologické výzkumy výmluvně ukazují, jak často i dobré úmysly varovat společnost před nejrůznějšími environmentálními hrozbami způsobí nakonec naprosto opačnou reakci, než jaká byla zamýšlena. Účelem expresivního poukazování na hrozby je samozřejmě mobilizace společnosti k aktivitě, která povede k účinným opatřením, které mají environmentální hrozby zvrátit. Jenomže člověk, který je postaven před hrozbu, jíž není lehké se na individuální úrovni postavit (a ani není možné před ní utéci), může reagovat nejrůznějšími obrannými mechanismy. Těmi jsou například pasivita, ignorance, apatie či snaha o bagatelizaci hrozby.
V českém prostředí na tento psychologický fenomén upozorňuje například psycholog Jan Krajhanzl. Environmentální problémy, o kterých slyšíme z médií (nebo, které dlouhodobě pozorujeme v krajině), významnou část populace dlouhodobě stresují. V odborných kruzích se hovoří o takzvaném environmentálním žalu nebo environmentální úzkosti [1]. Škola by neměla tenhle problém prohlubovat, ale naopak by měla s tímto problémem pracovat. Ukazuje se, že jednou z možností, jak čelit environmentální úzkosti, je vedle sdílení emocí s jinými lidmi také smysluplné zapojení do péče o životní prostředí, ať už na úrovni běžného spotřebitelského jednání, tak na úrovni občanské angažovanosti. Škola by měla otvírat dveře k aktivní práci pro životní prostředí, a nikoli probouzet obavy, které žáky stresují a nakonec k žádnému smysluplnému jednání nemotivují. Už žádná výchova katastrofami.
Jestliže chceme využít Mezinárodního dne Země jako příležitosti k otevření některých z rozmanitých témat obsahu environmentální výchovy, je vhodné pojmout tuto událost jako oslavu v tom smyslu, že žáci ten den neopouští školu otřeseni tím, jak zoufalá je situace na planetě Zemi, ale naopak dobře naladěni a snad i obohaceni příjemnými zážitky. Jistě, učitelé by v tomhle smyslu neměli žákům druhého stupně nasazovat nějaké růžové brýle, ale pojímat nejrůznější aspekty environmentálních hrozeb jako problémy, které je třeba řešit, které je možné řešit, a které už někdo skutečně řeší, nebo začíná řešit (jakkoli se nám to může zdát nedostatečné).
Osobně se domnívám, že Mezinárodní den Země je dobré využít zejména jako příležitost k uvědomění si, jak významnou hodnotu příroda a její zdroje pro člověka představují. Myšlenka ustanovit Mezinárodní den Země pochází ze Spojených států amerických, kde se jí nechali nadchnout především univerzitní studenti na konci šedesátých let. V roce 1971 se ujala organizování Mezinárodního dne Země Organizace spojených národů. Den Země se slaví vždy 22. dubna a jeho účelem je upozornit na dopady devastace životního prostředí. Vedle Mezinárodního dne Země existuje celá řada dalších významných dnů, které je možné využít v rámci environmentální výchovy jako příležitosti pro otevření nejrůznějších témat – např. Mezinárodní den životního prostředí (5. června), Mezinárodní den oceánů (8. června), Světový den větru (15. června) a od něj je odvozený Den větrné energetiky (11. červen), Den bez aut (22. září) a mnoho dalších [2].
Aktivity na Den Země
Využívání Dne Země pro nejrůznější aktivity environmentální výchovy není na školách nic neobvyklého. V duchu tohoto typu článku („inspirace“) se pokusím popsat, jak jsme zorganizovali letošní oslovu Mezinárodního dne Země na naší škole.
Obsahovou stránku průřezového tématu environmentální výchova jsem si (jako koordinátor EVVO) pro tuhle příležitost rozdělil do tří kategorií:
Informační kategorie
Tato kategorie spočívala především ve vytvoření vhodného výukového materiálu (informačního média) v podobě tiskoviny (letáku), ve kterém jsou do krátkých článků zpracována vybraná témata environmentální výchovy. Jednalo se o následující témata: Vedle úvodu k historii Dne Země jsme se v první části zaměřili na jednání ve prospěch životního prostředí. Jedním z cílů environmentálního vzdělávání na všech stupních je „ekologicky šetrně“ jednající absolvent. V letáku jsou nastíněny takové formy jednání, které jsou do značné míry v možnostech samotných žáků, jako například třídění odpadů, šetrné nakupování, environmentálně šetrný životní styl (tematické okruhy environmentální výchovy Lidské aktivity a problémy životního prostředí, Vztah člověka k prostředí; RVP 2017 s. 136).
Výchova k environmentálně šetrnému jednání je samozřejmě velice komplexní záležitost (dlouhodobá, systematická práce učitelů, kteří pracují s průřezovým tématem). Při příležitosti Dne Země se tedy jedná pouze o jedno z mnoha připomenutí. Druhou část představuje kvíz z nejrůznějších environmentálních témat (je tam křížovka a přiřazovací kvízy). Žáci se pokouší vyřešit otázky (za domácí úkol) a nakonec kvíz odevzdají, čímž ovlivní šanci na vítězství své třídy v soutěži, která se váže na oslavy Dne Země. Poslední část letáku je pro pobavení (komiks). Ukázka letáku: viz příloha článku.
Poznámka: v některých případech (například, když u nás probíhal projektový den věnovaný odpadům) jsme nechali žáky, aby podobné tiskoviny koncipovali sami. Vznikla z toho velmi pozoruhodná, inspirativní a často nečekaně vtipná a povedená díla.
Výzkumná kategorie
Obrovský význam v ochraně životního prostředí má vědecký výzkum v terénu. Přiblížit tuto zkušenost žákům se pokoušíme pomocí výletů do přírody zaměřených právě na některé výzkumné činnosti v přírodním prostředí. Akci, kterou jsme provedli k příležitosti oslav dne Země, jsme nazvali „Projekt voda“ (ačkoli se nejedná o projektové vyučování v pravém slova smyslu). Žáci se se svými učiteli rozjeli na stanoviště, tedy k dvěma jezírkům v přírodním prostředí (druhý stupeň byl rozdělen na mladší skupinu – šesté a sedmé ročníky + starší skupinu – osmé a deváté ročníky). Různé třídy šly ke svým stanovištím různými (dopředu naplánovanými) cestami, abychom snížili pravděpodobnost, že budou na stanovišti ve stejný čas a budou si při výzkumných činnostech navzájem překážet. Na stanovišti žáci plnili ve skupinkách následující úkoly:
Estetická kategorie
V této části projektu Voda (oslav Dne Země), která probíhala po dobu jednoho týdne od akce v terénu, měli žáci jednotlivých tříd za úkol výtvarně zpracovat své zážitky a vyjádřit tak zpětnou vazbu ze zkušeností z terénu na přidělené výstavní panely. Byly to především koláže fotografií, textů, maleb a asambláží. Panely byly poté vystaveny na veřejně přístupných místech školy.
Závěr
[1] Jan Krajhanzl poukazuje ve své knize Dobře utajené emoce a problémy životního prostředí (2012) na pojem „ekoúzkost“ pro popis emocí prožívaných v souvislosti s environmentálními problémy.
[2] Kalendář významných dnů týkajících se životního prostředí uvádí Aleš Máchal v Průvodci praktickou ekologickou výchovou (2007).
Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.
Článek nebyl prozatím komentován.
Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.
Článek není zařazen do žádného seriálu.
