Hlavním cílem celého integrovaného bloku je přimět děti k uvědomění si změn, ke kterým v přírodě na podzim dochází, a jejich vnímání.
Dílčí cíle:
Východiskem integrovaného bloku je píseň Vítr Škudibítr (Zpěvník pro mateřské školy, s. 37). Je to větřík, který se narodil společně s přicházejícím podzimem a hned si myslel, že všechno ví. Jenže stejně jako děti se měl teprve všechno učit, a to prostřednictvím příhod, které se mu staly.
Písnička
Seznámení s písničkou, povídání o tom, jaký asi vítr v písničce je (silný, prudký, chlubivý, rozpustilý…) a co všechno umí (shazuje čepice, válí smetí) - děti si různě vymýšlí. Klidně si vítr můžeme i předvést - dlouze foukáme, pomáháme si i rukama a pohybem.
Příběh
Vítr Škudibítr si ale neumí hrát. Nebaví ho škodit lidem, chtěl by něco jiného. A tak z nudy jen tak foukne do právě spadaného listí - a ono se pohne a vznese do výšky a vítr si s ním hraje. Baví to větřík a baví to i listí. Chodí si pak takto spolu hrát často.
Děti si nejdřív z barevné škály hedvábných papírů vybírají ty barvy, které se podle nich nejvíce hodí k podzimu. Z nich potom děti vytrhávají tvary, které mají symbolizovat listy. S těmi si potom hrají jako vítr - foukají do nich, zvedají je ze země, snaží se je udržet ve vzduchu, vyhazují je a chytají, odfoukávají je ostatním...
Obraz
Na vycházce jsme pozorovali již dříve, jaké mají listy barvy a tvary, jak se mění barva země pokryté listím. Zajímavě barevné listí jsme si přinesli i do třídy. Nyní zkoušíme experiment s barvami nebo křídami - mícháním barev (pouze červená, žlutá, hnědá, zelená a bílá) a rozmazáváním kříd děti dosahují různých barevných efektů. Své barevné odstíny potom srovnávají se skutečnými různě barevnými listy. Celý obraz děti podle přání dotvářejí vytrhanými hedvábnými listy, které "spadly" na barevnou plochu.
Básnička
Vzpomněla jsem si na krásnou básničku o listí, zemi a hraní. Dětem se natolik zalíbila, že jsme se ji naučili. Vymýšlíme potom všechny možné hry, které si s listím vymyslely děti, i ty, které si vymyslel vítr a co všechno se ještě s listím může dít.
Listopad
(Jiří V. Svoboda)
V listopadu listí padá
hlíně na prokřehlá záda.
Země má to listí ráda.
I ten potok má je rád.
Může přece si s tím
listím
na lodičky hrát.
Příběh
Jednou zase Škudibítr nevěděl, co by vymyslel, když tu najednou zaslechl slabé šustění. Uviděl maličké bytůstky. Byli to skřítci Podzimníčci. Měli náramně naspěch. Vysvětlili Škudibítrovi, co všechno mají na práci. Naučili ho i písničku, kterou o nich kdysi složily děti v jedné mateřské škole a na kterou byli patřičně hrdí. Setkali se potom spolu ještě mnohokrát, než skřítci zmizeli neznámo kam. Asi už měli svou práci hotovou.
Písnička pro Podzimníčky (hudba může být libovolná, hodí se na ni různé nápěvy)
Fotka
Jak vypadají skřítci Podzimníčci? Nakreslíme jejich podobu (stačí na kartičku A5). Děti si můžou vybrat, zda chtějí kreslit tužkou, tuší, pastelkami, zda chtějí mít fotku barevnou nebo černobílou, a můžou své skřítky i pojmenovat.
Království
Skřítci Podzimníčci mají mnohem víc práce, než je ukázáno v písničce, pomáhají např. uzrát plodům.
Děti si povídají o plodech, které znají, a poznávají ty, které za poslední dobu shromáždily. Jedná se většinou o kaštany, žaludy, jeřabiny, ořechy, bukvice, ale i malé tykve. Děti ale vědí, že k plodům patří i ovoce a zelenina. Zkoušíme různé hříčky - třídíme plody podle druhu, barvy, velikosti, vytváříme skupinky o různém počtu.
Další den k plodům přidáme listy a máme vše připraveno pro vytvoření Království skřítků Podzimníčků. Tvoříme na zemi na celé ploše koberce, protože skřítků je moc. K plodům a listům přidáváme ještě barevné bavlnky a hadříky, aby bylo obyvatelům veseleji. Nakonec přidáme i fotografie obyvatel. Království je nádherné.
Básnička
Našla jsem o skřítcích hezkou básničku, můžeme ji tedy skřítkům říct, vždyť oni nás naučili písničku. Jmenuje se sice Podzimáčci, ale snad nám pan autor malou změnu písmen odpustí.
Podzimáčci (Miloš Kratochvíl) |
||
Tisíc skřítků Podzimáčků už se dalo do práce, |
Tisíc skřítků Podzimáčků s rukama studenýma, |
|
plní chladem hnízda ptáčků, končí letní legrace. |
jede krajem v žlutém vláčku do stanice Zima. |
Broučci v listí
Písnička pro Podzimníčky říká, že Podzimníčci vlastně dělají peřinky pro broučky. Kam jinam by se schovali, než do lehkého listí. Některé děti si otiskují několik listů natřených barvami, které si vybraly. Jiná skupinka zase překresluje listy přes papír (frotáž) tak, aby byly jako opravdové. Děti podle přání pracují samy, nebo ve skupince. Pokud chtějí, vystřídají se a zkusí si obojí. Nakonec děti do listí tuší dokreslují broučka, který právě hledá tu nejlepší skulinku.
Poslech veršů
Broučci si nyní mohou poslechnout básničky, které pro děti napsali páni básníci. Jsou o nich i o jejich postýlkách z listí. Pokud se dětem bude některá básnička opravdu líbit, mohou se ji naučit.
Podzim (Jan Hostáň) |
||
Zalezli broučci do kapradí a spí už ve své postýlce. Jen jeden ještě trávou pádí v strakaté noční košilce. |
Zima mu fouká na kolínka, v dešti se může utopit. Kampak tak běží? - Pro polínka! Aby si mohl zatopit. |
|
Podzim (Jitka Dolejšová) |
||
Obloha je šedivá jak kožíšek myšky, veverky si na zimu schovávají šišky. |
Listí už je na zemi, dělá cesty zlaté, po nich Podzim přichází: "Tak tady mě máte!" |
Přečetli jsme si v průběhu povídání o Podzimníčcích podobných básniček několik, dětem se ale nejvíc líbila ta o broučkovi. A o Škudibítrovi taky. Už ji umíme zpaměti.
Východiskem k dalšímu příběhu je aktuální počasí - černé a šedé mraky honící se po obloze, občas prosvítající modrá obloha a sluneční paprsky a dešťové kapky. Děti si těchto kontrastů všimly, zaujaly je. Někdo řekl, že asi bude bouřka.
Malované počasí
Čteme si a prohlížíme si knížku a zjišťujeme, že bouřka určitě nebude, protože venku je spíš zima, než horko. Teď už alespoň víme, jak vzniká déšť. Vyhledáváme v knížkách a encyklopediích další různé zajímavosti o počasí.
Příběh
Jednou zase Vítr Škudibítr nevěděl, co by dělal. Skřítci zmizeli neznámo kam, ani listí už nebylo tak lehké a krásné, a tak Škudibítr hledal jinou zábavu. Na obloze zahlédl hezké mráčky - bělavé, šedivé. Jen tak si pluly po obloze. Vítr Škudibítr byl šibal, jak víme, a tak hned zkusil, co se stane, když do mráčků foukne. Začaly se dít věci - z mráčků se staly mraky a jak se rozčílily, některé byly tmavší a tmavší, až byly skoro černé. Vypadalo to, jako by se po obloze honily. A taky že ano - honily se tak dlouho, až z některých začalo pršet. Nepršelo dlouho, chvíli se ukázalo sluníčko, potom zase chvíli pršelo. A tak to trvalo skoro půl dne. Potom už byli Škudibítr i mraky tak unavení, že si museli odpočinout. Ale někdy se přece jen stane, že si svou hru na honěnou zopakují.
Hra na mráčky
S čím by se dalo hrát na mráčky? S látkou, s peřinou - nebo s polštářky. Děti jsou mráčky, já vítr. Foukám z plných plic a mráčky poletují, potkávají se, ale pořád je vítr moc slabý. Některé děti se tedy stávají taky větříky. Když je nás víc, mraky se spojují a zase rozdělují, zrovna tak, jak to vidíme na obloze. Potom se přidává déšť, venku je pravá podzimní plískanice.
Můžeme si k tomu mráčkovému hraní říct i krátkou básničku.
Deštivý den
(Ludvík Středa)
Honily se šedé mraky
v dešti mezi paneláky.
Trvalo jen malou chvíli,
Než do sebe narazily.
Teď ví celá zeměkoule,
Proč i mraky mají boule.
Obraz
Jdeme si tu zvláštní atmosféru vyjádřit. Na veliký formát papíru nanáší několik dětí barvy, které vidí venku. Hodí se křídy, které se krásně rozmazávají a opravdu vypadají tak lehce, jako mraky. Povedly se nám tři obrovské obrazy, každý je jiný, ale přesto mají něco společné. Všechny vyjadřují rozmanitost počasí.
Příště si jej můžeme dokončit. Prosvítá trochu sluníčko, a tak přemýšlíme, jak ho trošku na oblohu dostat. Mám nápad - ještě jsme nezkusili nové otiskovací houbičky, možná by se teď hodily. Děti těch sluníček udělaly víc, než je jich na obloze, ale zase se jim to líbí.
Kde je vítr?
Kde je ale vítr Škudibítr? Zkuste vymyslet, jak bychom mohli vítr na obraz dostat. Děti mají nápady - dokreslí ho tužkou, pastelkou. Vítr není vidět, je ale cítit na kůži. Co je ještě cítit na kůži? Děti odpovídají - zima, teplo, voda, oblečení, když nás někdo štípne, když něco modelujeme a ještě další nápady. Mám nápad - zkusíme udělat vítr pískem. Vymodelovat by nešel, ale může jít sypat. Máme krásné barevné písky. Na obraz si každý zkusí udělat tah lepidlem a na ně nasype písek podle svého vkusu. Na každém obraze je větrů hned několik. Práce je hotová.
Grafomotorika
Ve volné chvíli můžeme kreslit mraky tužkou na velký formát papíru jako uvolňovací cviky a přitom říkat básničku, kterou jsme se naučili.
Příběh
Jednou si vítr Škudibítr jen tak poletoval a uviděl osamělého smutného ptáčka. Ptáček mu řekl, že jeho kamarádi se vydali hledat něco k snědku a jeho nechali čekat, protože je ještě moc malý. Škudibítr se nabídl, že ptáčkovi pomůže najít jeho kamarády. Poletoval sem a tam a najednou uviděl na zahradě jednoho domu malý domeček a u něj několik ptáčků. Vrátil se tedy pro malého ptáčka a pomohl mu doletět až k domečku na zahradě. Skutečně mezi ptáčky byli i jeho kamarádi.
Otázky a odpovědi
Na všechny otázky společně hledáme odpovědi, pomáháme si obrázky i encyklopediemi a knihami o zvířatech. Pracujeme ve skupinách a později všichni společně dáváme dohromady, co jsme zjistili. Je to dlouhé povídání a můžeme si jednotlivá témata rozložit do několika dnů. Je dobré zadat např. "domácí úkol". Děti spolu s rodiči si mohou zkusit odpovědět na některé otázky, případně přinést obrazový materiál, který mají doma, a můžeme uspořádat výstavku.
Galerie ptáčků
Každé z dětí nakreslí ptáčka, kterého zná nebo se mu nejvíc líbí. Můžeme dát dětem možnost výběru techniky a materiálu - kresba pastelkou, křídou, vystřihování a nalepování z barevného papíru. Pro hotové výtvory upravíme prostor, aby vznikla výstava. Při instalaci výstavy si s dětmi povídáme o tom, jak se jejich ptáčci jmenují, případně jestli u nás přezimují, jestli je děti viděly ve skutečnosti a v jakém prostředí žijí. Pro přezimující ptáčky můžeme dotvořit např. krmítko.
Zpívání
Známe některé písničky o ptáčcích, některé jsme se naučili společně. Děti je jmenují a přidávají i ty, které ostatní neznají. A tak opakujeme "Vrabec a sýkorka" i s pohybem, "Přiletěla vrána", "Huboval vrabčák na zimu", "Usnul vrabec za komínem", "Vrána letí", "Žežuličko, kde jsi byla" a nakonec si zahrajeme i "Na čížečka". Ta je pro některé děti nová, ale písničku i pohyb si rychle zapamatují.
Flétna
Jednu písničku umíme zahrát i na flétnu.
Hra
Kdybychom chtěli, můžeme si zahrát hru "Na hlídače".
Uprostřed kruhu "na bobku" spí "hlídač".
Hlídač usnul na lavici
(děti chodí v kruhu),
všichni vrabci na silnici
(děti si dřepnou a ťukají prstem do země).
"Hlídači, vstávej!"
(děti se rozprchnou, hlídač se snaží někoho chytit).
Chycené dítě je hlídačem. Problém je někdy s tím, že se děti nechávají chytit schválně.
Před závěrem
Poslední příběh nemá dosud název ani téma - chtěla jsem to nechat tak trochu na dětech. Měla jsem námět pro případ, že by dětské náměty nebyly příliš nosné, ale to děti nevěděly.
Přečetli jsme si příběh "Vítr" (Podzim v mateřské škole, str. 39), aby děti poznaly i jiné větříky, než je Škudibítr. Celý příběh jsme si "zahráli" (tvořivá dramatika) - představili jsme si, co všechno vítr způsobil, jak mu přitom bylo, jak bylo klukovi, jaké zvuky vítr vydával. Děti se spontánně převtělovaly do různých rolí. Zjistili jsme, že oba větříky jsou si hodně podobné.
Bylo pak snazší si představit, koho by měl a chtěl Škudibítr ještě poznat. Děti kreslily své návrhy a mnohdy k obrázku přidaly i krátký příběh.
Poslední příběh zůstal pro děti záhadou až do druhého dne. Svůj původní námět jsem opustila v okamžiku, když jedna holčička přišla s nápadem, aby se poslední příběh jmenoval "Vítr Škudibítr a kamarádi". Vymysleli jsme společně celý příběh tak, že každý vymyslel kousek.
Příběh
Škudibítr poznal další větříky a taky ovečky. Hráli spolu na honěnou a odpoledne přišly děti s draky. Jeden drak přistál na stromě a pomohl mu beránek, který trknul do stromu, a větříky ho sfoukly. Děti za odměnu naučily pouštět draky i ovečky. Škudibítr byl trochu nazlobený, že mu draka nikdo nepůjčil, ale potom přišel na to, že když se honí větříky spolu, lítají draci úplně nejlíp. Na kopci se potom všichni scházeli každý den.
Každé z dětí nakreslilo tu část příběhu, která se mu nejvíc líbila. Pod obrázek jsem napsala komentář a na závěr jsme společně poskládali příběh z obrázků. Vzniklo nám krásné leporelo jako památka na celé povídání o Větru Škudibítrovi.
Oproti původnímu plánu se téma stalo širším. Ve skutečnosti byl realizován ještě krátký příběh "Vítr Škudibítr a hudba" s poslechem A. Vivaldiho - Čtvero ročních období (Podzim) a zpěvem podzimních písní. Krátké zastavení tvořil příběh "Vítr Škudibítr a veverka", který vyplynul z vyprávění o ptácích, a děti spontánně vymyslely další příběh. Děti moc zajímalo, jak si zvířata shánějí potravu na zimu a připravují se k zimnímu spánku. Podobně by bylo možné zařadit např. houby, stromy, hmyz, ale zejména "Vítr Škudibítr a děti". Je však důležité, aby byly děti stále motivovány a neztrácely zájem. Jakmile začne zájem upadat, je možné projekt upravit, nebo zkrátit.
Příběhy a ústřední postavou inspirovaný příběh byl pro děti nejen přínosný, protože všechny vytyčené cíle naplnil, ale měl i jiné aspekty. Děti vyzkoušely nové techniky - sestavování z přírodnin a hru s nimi. Děti měly možnost hrát si nejen s barvou, ale i s křídou, využily možnosti pracovat s barevným pískem. Vůbec poprvé společně v jednu chvíli pracovalo několik dětí na stejném díle, kdy se musely domluvit na barevnosti, prostorovém uspořádání. Tvořivá dramatika, která se dětem zalíbila, byla využita hned několikrát. Velkým přínosem byl prostor pro komunikaci, kdy se děti nejen podílely na průběhu, ale celé tvorbě projektu.
Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.
Článek nebyl prozatím komentován.
Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.
Článek není zařazen do žádného seriálu.