Odborný článek

Animace – krásná práce

10. 2. 2016 Základní umělecké vzdělávání
Autor
Mgr. Růžena Pekařová

Anotace

Článek pro pedagogy ZUŠ představuje, jak lze během měsíce seznámit žáky VO s animací pomocí jednoduchých cvičení a podpořit jejich fantazii a tvorbu při vlastní výrobě krátkého animovaného filmu.

Cíl

Cílem pro žáky bylo:

  • teoreticky i prakticky se seznámit s principy a základními technikami animace,
  • vytvořit scénář vlastního příběhu pomocí malby na formátu větším než A3, 
  • vytvořit postavy a pozadí podle scénáře vhodnými výtvarnými materiály,
  • animovat vybranou technikou za pomoci běžně dostupné techniky, 
  • manipulovat a ovládat základní funkce fotoaparátu, stativu, notebooku
  • nahrávat dialogy a zvuky podle děje příběhu, 
  • seznámit se s postprodukční tvorbou, 
  • spolupracovat ve dvojici a v týmu, 
  • využít vlastní fantazii, 
  • použít vhodné komunikační prostředky pro sdílení a řešení různých situací při tvorbě s ostatními. 

Jak to vidí pedagog

Základní umělecké školy, tak jako ostatní vzdělávací instituce, využívají moderních technologií. Někde jsou používány skromně, jinde ve větší míře. Vždy se však podle mého názoru jedná o prostředek k umělecké tvorbě, jehož výhodou bývá jednodušší záznam a přenos dat.

Velmi oblíbenou oblastí se na základních školách i mimo ně stává pro žáky i pedagogy filmová a audiovizuální tvorba (na ZŠ doplňující vzdělávací obor Filmová/audiovizuální výchova). Základní umělecké školy zatím nemají tuto tvorbu samostatně vyčleněnou. Učitelé však mají možnost zařadit ji do výtvarného či hudebního oboru.

Během jednoho školního roku jsme s žáky výtvarného oboru pracovali na několika menších projektech. Jedním z nich byla i animace. V rámci tematického plánu jsem pro animaci vyčlenila měsíc květen. Důvodem bylo více přirozeného světla, předpoklad krásného počasí a aktivit venku. Samotné animaci předcházela témata Protiklady – stínové divadlo a Pohyb – ztvárnění pohybu v dějinách výtvarného umění a praktická tvorba.

Žáci se měli během měsíce teoreticky i prakticky seznámit s principy a základními technikami animace, vytvořit si scénáře vlastního příběhu pomocí malby na formátu větším než A3, vytvořit postavy a pozadí podle scénáře vhodnými výtvarnými materiály, animovat vybranou technikou za pomoci běžně dostupné techniky, nahrát dialogy a zvuky podle děje příběhu, seznámit se s postprodukční tvorbou, spolupracovat ve dvojici a v týmu, využít vlastní fantazii, používat vhodných komunikačních prostředků pro sdílení a řešení různých situací při tvorbě s ostatními. 

Základní aktivity byly v tematickém plánu rozděleny podle týdnů:

  1. týden: Animace – princip a základní techniky animace, scénář
  2. týden: Výtvarná příprava pozadí a postav
  3. týden: Produkce (focení – animace vybranou technikou, zvuk)
  4. týden: Postprodukce (převedení fotek do videa, základy práce v programu pro úpravu videa), hodnocení tématu a děl

Vzhledem k tomu, že se jednalo o věkově i genderově smíšenou třídu čtrnácti žáků, bylo prvním úkolem zjistit jejich úroveň znalostí a zkušeností s tvorbou animovaného filmu. Na základě rozhovorů a ukázek filmové tvorby jsme společně došli k závěru, že žáci animaci znají pouze jako výsledná díla v podobě večerníčků, pohádek, animovaných filmů či reklam. Za druhé jsme si s žáky ujasnili jejich vztah k ICT. Konkrétně uživatelské schopnosti používání počítačů k práci a učení, využívání fotoaparátů, tabletů/ipadů a mobilních telefonů k focení a natáčení. V této oblasti byli starší žáci ve výhodě, ale i u mladších žáků se našli zkušení uživatelé.

Jak začít…

Naši práci jsme začali několika praktickými cvičeními, která předcházela samotné tvorbě scénářů a animování. Jedná se o základní techniky animace, na kterých se podílí celá skupina žáků – pixilace, kreslená animace a animace sypkých materiálů.

Cvičení č. 1 Kreslená animace – v anglickém jazyce tzv. cartoon, je jedna z nejstarších a donedávna nerozšířenějších druhů animace vůbec. Při kreslené animaci vytvořené klasickým způsobem kreslí animátor obrázky či fáze buď na papír, nebo na průhlednou fólii.[1] S žáky jsme využili místo papíru chodník, na který žáci kreslili křídou. 

Cvičení č. 2 Animace sypkých materiálů – přeloženo z anglického výrazu sand animation. Animovat se dá prakticky cokoli, záleží jen na animátorově fantazii. Nejčastěji je používán písek, který jsme využili i my. Velice zajímavé animace vznikají například i kreslením do mleté kávy, animováním korálků, syrových těstovin nebo ovoce a zeleniny a dalších materiálů.[2] 

Cvičení č. 3 Pixilace – je druh animace, která se řadí mezi tzv. stop-motion neboli pookénkové animace (fame by frame – fázi po fázi). Je to druh animace, kdy animujete živou bytost či předmět.[3] My jsme zvolili venkovní prostředí na hřišti, kde se měli pro potřeby filmu žáci pohybovat pouze ve zvolené pozici.

Z těchto cvičení vznikají velmi kratičká videa do cca 10 vteřin. Nejdůležitější na nich však je pochopení principu animace a fázování. Díky těmto cvičením si můžeme s žáky ukázat chyby, kterých se nejčastěji malí animátoři při „natáčení“ dopouštějí. Žáci se učí, jak je důležité dodržovat pravidelné fázování, aby byl obraz plynulý. Že mít stálý a dobrý zdroj světla může zkvalitnit výsledný obraz. Že udržovat fotoaparát či pozadí ve stejné pozici zklidní celkový dojem filmu a mnohé další. Videa také slouží jako ukázka časového rozporu mezi realitou a světem animované tvorby.

Autor díla: Růžena Pekařová, Cvičení č. 3 – práce na kreslené animaci

Vlastní příběh začíná kreslením nebo psaním scénáře. Námět a téma si mohou zvolit žáci samostatně, ale je možné je i zadat (na základě učiva, vyhlašovaných soutěží, potřeb školy apod.). Při tvorbě scénáře si žáci uvědomují děj svého příběhu, postavy, pozadí, ale také časovou posloupnost. Většinou na základě scénáře vybíráme i techniku animace, s kterou pak žáci pracují. V našem případě jsme vybrali téma žákovské výtvarné soutěže Propojený svět – technika pro Tebe vyhlášené Technologickou agenturou ČR.

Scénář lze zpracovat v několika podobách. Podle věku žáků volíme mezi scénářem psaným a kresleným. Pro naše potřeby jsme využili kreslené scénáře – strip a komiks. Na scénářích pracovali žáci ve dvojicích.

Autor díla: Růžena Pekařová, Scénář – U táboráku, komiks

Nejčastějším úskalím hned na počátku tvorby bývají předsudky a ovlivnění žáků dosavadními zkušenostmi s animovaným filmem. Krásným příkladem jsou televizní pohádky, příběhy a počítačové hry, kde hrdinové skáčou, běhají, přeměňují se a používají kouzla či triky jako na běžícím pásu. Žáci by ve svém příběhu chtěli mít totéž. Ale již při práci na scénáři mají problém s vyobrazením pohybu a různých triků, později i s jejich samotnou realizací. V tuto chvíli je dobré využít obrazových ukázek, jak si s tímto bodem umí poradit ilustrátoři a animátoři.

Po dokončení scénářů jsme společně s žáky hodnotili jejich výtvarnou a obsahovou stránku. Pomocí tajného hlasování jsme vybrali ze všech scénářů tři, které jsme se rozhodli realizovat do podoby animovaného filmu. V tutéž dobu jsme vytvořili tři filmové týmy, ve kterých žáci spolupracovali na výrobě a postprodukci animovaného filmu. 

Tvoříme a animujeme

Po filmových ukázkách jednotlivých technik animace jsme zvolili pro naše filmy techniky ploškové a plastelínové animace. Za výtvarné techniky to byla kresba a prostorová tvorba s plastelínou (modelínou).

Žáci, kteří pracovali ploškovou technikou, nakreslili nejprve postavy a pozadí. Následně postavy i část některých pozadí vystřihli. Poté žáci postavy po kouscích, fázích posouvali a jednotlivé fáze fotili. Týmy pracující s plastelínou měli možná o něco jednodušší přípravnou fázi, ale z mého pohledu pro ně obtížnější focení. Vymodelované postavičky žáci při posunech nechtěně deformovali a bylo pro ně obtížné volit správné fázování.

Závěrečné hodnocení - pětilístek
Autor díla: Růžena Pekařová, Příprava postav pro plastelínovou animaci

Nafocené fotografie jsme na počítači zkontrolovali a ve vhodném programu (Image To AVI) z nich vytvořili film. Pro žáky jde o takzvanou animaci naslepo, protože nevidí výsledný film. Mohou si pouze prohlédnout fotografie, jak jdou za sebou na displeji fotoaparátu. Lze využit šikovné programy na animaci (např. Dragon, Eclipse – placené) a rovnou z fotografií tvořit film. Tady je velkou výhodou možnost spustit promítání i v průběhu focení a vidět tak v podstatě výsledek na ploše počítače hned.

Závěrečné hodnocení - pětilístek
Autor díla: Růžena Pekařová, Práce týmu – focení, animování

Co dál?

Postprodukce je velmi důležitá část tvorby animovaného filmu. Při ní dáváme filmu život a konečnou podobu – střih, efekty, hudbu, dialogy, titulky a další. Vzhledem ke ztíženým technickým podmínkám jsme s žáky měli možnost pracovat pouze s jedním notebookem. I přes to měli všichni žáci příležitost podílet se a říci svůj názor ke konečným úpravám filmu.

Zvuk – součásti zvukové stránky filmu jsou zvuky, ruchy, hudba a dialogy. Vše podle námětu a vytvořeného videa tvoří žáci sami. K výrobě ruchů jsme použili různé, běžně dostupné materiály (igelity, přírodniny, vlastnoručně vyrobená chrastítka a jiné). Dialogy žáci nahrávali buď podle scénářů, nebo na základě improvizace, podle děje. Hudbu žáci mohli hledat na internetu. K filmečkům však doporučuji vybírat hudbu z ověřených zdrojů, volně dostupnou, nejlépe s dodržením autorských práv.

Střih – vzhledem k tomu, že jsme snímky fotili v časové i dějové posloupnosti, využili jsme střihu jen v omezené míře.

Efekty – ke zlepšení kvality (vizuálního vzhledu) filmu jsme u některých částí filmečků využili obrazové efekty, jako je doostření, zrychlení či zpomalení určité části videa, přechody. Zvukových efektů nebylo třeba.

Titulky – žáci měli dvě možnosti, jak zpracovat úvodní a závěrečné titulky. Jedna skupina si napsala a nakreslila titulky vlastní, ostatní využili funkce vložení titulků v programu Windows Movie Marker (volně dostupný program na úpravu videa).

Závěrečné hodnocení - pětilístek
Autor díla: Růžena Pekařová, Postprodukce – práce na PC

Při tvorbě scénáře, přípravě postav a pozadí i při samotném animování musí být žáci stále ve střehu. Z toho důvodu je animace náročná na koncentraci. Při postupném posouvání postaviček je potřeba také trpělivost. Někdo by tedy mohl namítnout, že animace není pro každého. V pracovních skupinách byli žáci rozdílní – živější nebo naopak pomalejší, děti s SPU, výtvarně zkušené i začínající, technicky zdatné či jen prostě děti se zájmem něco tvořit. Díky spolupráci a trpělivému vedení jsme však společně práci dokončili.

Jak již bylo uvedeno, zvolili jsme téma ze soutěže Propojený svět. Po dokončení filmečků a jejich prezentaci ve třídě došlo opět ke společnému hodnocení a rozboru jednotlivých děl. Pak přišla řada na volbu filmu, který pošleme do samotné soutěže. Vybrali jsme video Robodívka, které jsme do soutěže také přihlásili. Po drobných úpravách byla práce přijata. Pěknou odměnou i motivací pro další podobnou práci bylo získání mimořádného čestného uznání uděleného předsedkyní TA ČR Rut Bízkovou.

Autor díla: Růžena Pekařová, Robodívka

Něco málo závěrem

Velmi důležitou součástí tvorby je samotný proces tvoření a pocity, které žáci při něm zažívají. Od prvního nadšení z něčeho nového, zajímavého přes obavy, jak to půjde dál, až k radosti a třeba i překvapení z výsledného díla. I o tom, hlavně o tom je animování. Protože princip animace je velmi jednoduchý, dovoluji si doporučit tuto tvorbu všem, kterým se líbí pohyb, nebojí se experimentovat a využívat svojí fantazii.

Závěrečné hodnocení - pětilístek
 Autor díla: Růžena Pekařová, Závěrečné hodnocení – Pětilístek

Pro ukázku a inspiraci si můžete prohlédnout filmečky žáků vytvořené v rámci výuky VO na ZUŠ v České Kamenici na https://drive.google.com/folderview?id=0B8XY5CgiZ0yNX1Q5cDhxWmxUeGc&usp=sharing. Jedná se o první animování žáků (cvičení a video Robodívka). Na všech částech a činnostech se podíleli žáci samostatně, jako pedagog jsem měla úlohu pouze seznamovací a konzultační.

Reflexe

V úvodní části tématu se žáci velice rychle nadchli pro uvedené téma. Líbila se jim animační cvičení, která probíhala venku. Nejvíce se těšili na focení a práci s počítačem. Vzhledem k minimálnímu technickému vybavení školy byla naše animační tvorba odkázána na zapůjčené fotoaparáty, stativy, lampy a notebook. Žáci neměli možnost více se s technikou seznámit, proto docházelo k uživatelským chybám. Některé části jsme museli přefocovat nebo více upravovat v počítači.

Filmové týmy si žáci tvořili samostatně podle vzájemných vztahů, proto byla práce ve skupinách bezkonfliktní a bez komunikačních zádrhelů. Zajímavou částí bylo nahrávání dialogů a zvuků, kterou žáci nejprve považovali za zábavu a nepřikládali jí velkou váhu. Když se však slyšeli z nahrávek, zjistili, že je potřeba se také soustředit a odvést poctivou práci.

Protože byli ve skupině žáci s poruchami čtení, bylo potřeba jejich dialogy předmlouvat. Žáci je pro nahrávání opakovali. Pro mne jako pedagoga tak přibyla práce se střihem zvuku. Celkové sestavení videí a jejich konečné úpravy jsem prováděla po skončení výuky tak, aby na závěrečnou hodinu byla videa dokončená a mohli jsme je s žáky zhlédnout a společně zhodnotit. Mimo slovního hodnocení práce, videí a pocitů z tvorby psali žáci „pětilístek“. Pětilístek je metoda kritického myšlení, kdy žáci samostatně shrnují informace a své názory (http://clanky.rvp.cz/clanek/c/Z/18339/PETILISTEK.html/). Celkově hodnotím průběh výuky a výsledné práce kladně. 

Literatura a použité zdroje

[1] – Kreslená animace. 2016. [cit. 2016-1-2]. Dostupný z WWW: [http://animuj.cz/technologie-animace/kreslena-animace/].
[2] – Animace sypkých materiálů. 2016. [cit. 2016-1-2]. Dostupný z WWW: [http://animuj.cz/technologie-animace/animace-sypkych-materialu-2/].
[3] – Pixilace. 2016. [cit. 2016-1-2]. Dostupný z WWW: [http://animuj.cz/technologie-animace/animace-zivych-lidi/].

Licence

Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.

Autor
Mgr. Růžena Pekařová

Hodnocení od recenzenta

Tým RVP.CZ
10. 2. 2016
Příspěvek je zhodnocením uskutečněné práce žáků zaměřené na animovanou tvorbu. Přináší tak cenné podněty pro další podobně orientovanou činnost v rámci výtvarného oboru základní umělecké školy. Nastiňuje i různá úskalí, kterým je tak možné se předem vyhnout, ale i řadu cest, které je možné následovat pro úspěšné zvládnutí elementární filmové animace v mezích školní výuky. Po jeho přečtení jsem měl chuť si sám vlastní animovanou tvorbu vyzkoušet.

Hodnocení od uživatelů

Článek nebyl prozatím komentován.

Váš komentář

Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.

Článek není zařazen do žádného seriálu.

Klíčové kompetence:

  • Základní umělecké vzdělávání
  • Kompetence osobnostně sociální
  • účelně se zapojuje do společných uměleckých aktivit a uvědomuje si svoji odpovědnost za společné dílo.
  • Základní umělecké vzdělávání
  • Kompetence k umělecké komunikaci
  • proniká do struktury a obsahu uměleckého díla a je schopen rozeznat jeho kvalitu.

Organizace řízení učební činnosti:

Skupinová

Organizace prostorová:

Školní třída, Vycházka do přírodního prostředí

Nutné pomůcky:

výtvarný materiál pro kresbu a prostorovou tvorbu (plastelína), fotoaparáty, stativy, lampy, notebook, program Image to AVI, Windows Movie Marker, předměty pro ruchy a zvuky, dataprojektor s plátnem