Zobrazit na úvodní stránce článků

Na začátek článku

Ikona prakticky

Logopedie ve školce – výslovnost hlásky „P“

Ikona inspiraceIkona lekce
Autor: Taťána Šindelková
Anotace: Příspěvek představuje další možný způsob logopedického programu ve zdokonalování výslovnosti hlásky „P“. Program nabízí různé náměty her a činností podporujících správný řečový rozvoj dítěte.
Podpora výuky jazyka:
Klíčové kompetence:
  1. Předškolní vzdělávání » Kompetence k učení » učí se nejen spontánně, ale i vědomě, vyvine úsilí, soustředí se na činnost a záměrně si zapamatuje; při zadané práci dokončí, co započalo; dovede postupovat podle instrukcí a pokynů, je schopno dobrat se k výsledkům
Očekávaný výstup:
  1. předškolní vzdělávání » Dítě a jeho tělo » vnímat a rozlišovat pomocí všech smyslů (sluchově rozlišovat zvuky a tóny, zrakově rozlišovat tvary předmětů a jiné specifické znaky, rozlišovat vůně, chutě, vnímat hmatem apod.)
Mezioborové přesahy a vazby: Nejsou přiřazeny žádné mezioborové přesahy.
Průřezová témata:

Nejsou přiřazena žádná průřezová témata.

Organizace řízení učební činnosti: Frontální, Skupinová, Individuální
Organizace prostorová: Školní třída
Klíčová slova: logopedie, výslovnost, hláska
Příspěvek může být vzhledem k datu publikace zastaralý. V případě pochybností o aktuálnosti či funkčnosti příspěvku využijte tlačítko „nahlásit příspěvek“.
Fonetická klasifikace hlásky

Souhláska „p" závěrová, ústní, obouretní, neznělá.

Všeobecná charakteristika hlásky

Souhláska závěrová, obouretní. Je okluzíva 1. artikulačního okrsku. Překážka výdechového proudu při jejím tvoření vzniká sevřením rtů - obouretným závěrem. Je to hláska ústně rezonovaná a patrohltanový závěr je pevně sevřen. Aktivní jsou rty a měkké patro, které se podílí na vytvoření zadního patrohltanového závěru. V ústní dutině je volný průchod ke rtům, jazyk je v neutrální poloze, jeho hrot se opírá o výběžek spodní dásně. Zuby jsou blízko sebe, ale nedotýkají se. Hlasivky nejsou v činnosti. Je to hláska neznělá. Souhláska „p" má velmi dobrou optickou oporu.

Přípravná předartikulační cvičení
  • foukání do papírových kuliček na stole nebo na dlani
  • foukání do papírových proužků před zrcadlem
  • nacvičování otevírání a zavírání úst před zrcadlem, dítě nesmí svírat rty příliš a nevtahovat spodní ret do ústní dutiny
  • orofaciální stimulační cvičení, myofunkční terapie, cvičení pro rty
Tvoření hlásky metodou přímou

Při vlastním nácviku souhlásky „p" se zaměřujeme na vytvoření a zrušení závěru, po kterém nastává exploze vzduchového proudu. Dělá se to tak, že před svá ústa položíme jednu ruku dítěte a před jeho ústa jeho druhou ruku. Ruce jsou k ústům obráceny dlaní. Artikulujeme na nastavenou ruku „p", dítě ho napodobuje. Artikulace je nejdříve slabší intenzity, postupně se zesiluje. Jestliže dítě dokáže hlásku „p" vyslovit přiměřeně, spojuje ji samohláskou „a" - „pa", „papa", „apa".

Mechanická metoda

Přitlačíme dítěti prsty rty k sobě a v momentu zrušení závěru je uvolníme. Kromě ruky poslouží jako opěrný bod hlásky „p" různé papírové pomůcky (proužky papírů, mávátka), které se při správné artikulaci pohnou.

Metoda nepřímého vyvozování

Někdy je vhodné vyvozovat souhlásku „p" z onomatopoií, významových zvuků v situaci.

Dítě zdraví: pá, pá. Kuře pípá: pí, pí.

Substituční metoda

Vytvoření souhlásky „p" je možné z „ma". Zmáčkneme dítěti nosní chřípí při vyslovování „m" a pustíme při vyslovení „a". Souhlásku „p" je také možné vytvořit z energicky šeptané hlásky „b" s vynecháním hlasu nebo přidržením nosního chřípí. Dítě může vyslovovat bababababa, bobobobo, bubububu, až se ozve při výslovnosti bez hlasu papapapa, popopopo, pupupupu. Novou hlásku dítě identifikuje kinesteticky, substitučně přístrojem i ohmatáváním rozdílu mezi znělým „b" a neznělým „p".

Dechové cvičení

  • foukáme na lehké předměty - pírko, vatovou kuličku, papírek ...
  • pofoukáme si nos, bradu, uši, ruce...

Průpravné cvičení

  • otvíráme - zavíráme rty - ptačí maminka krmí ptáčka
  • posíláme mamince domů pusinku
  • přibližování a oddalování rtů se zvukovým efektem - praská kaštan, hrachový lusk

Sluchové cvičení

  • posloucháme papír - trhání, šustění, mačkání, skládání
  • u kterého ucha povídám (šeptem p, p, p)

Navozenou hlásku procvičujeme

Ve slabikách - pu po pe pa pi pou - dále zdvojené slabiky, kombinace slabik.

Ve slovech:

  • půjde, půda, podá, poví, Pepa, paní, panna, pán, panák, pije, poupě
  • kape, topí, lípa, papá, houpá, Pepík kopá
  • poupě, dupe
  • lap, kap, hop, píp

Slova - papá, paní, pase, pokoj, Pepa, pes, peče, pekáč, pije, pytel, pupen, poupě, doupě, lupen, lípa, pípa, Opava, opak, opice, opona, opije, holub, zoubky...

Ve větách - Pepa se houpá. Paní půjde na půdu. Miminko papá. Voda kape. Půjdeme to povědět mámě. Musíme topit. Ema má pannu. Opice má doupě. Pán pije pivo. Ptáček zpívá. Z pupenu je poupě. Na pekáči se peče maso. Páv je pyšný pták. Pepa nepije pivo. Na plotně pečeme placky. Pepa píská na píšťalu.

Říkanky

Pepu máma koupá,
potom jabka loupá.
Pepovi dá piškoty,
To jsou, pane, dobroty!

Opice se houpá,
vůbec není hloupá.
Pak se po nás opičí,
prý nepůjde k holiči.

Pepa seká do špalíku,
naštípá z něj polínka,
Nanosí je do kuchyně,
topí s nimi maminka.

Peru, peru plínky
u zlaté studýnky.
Až ty plínky vyperu,
všechny rybky proženu.

Péťa píše do písanky
písmenka jak pány,
píše slova, píše věty
a má velké plány.

Dopis tetě, dopis babce,
dopis do Indie,
kde spolužák Pepík Ptáček
s tátou nyní žije.

Přišlo ptákům pozdravení,
psal je starý špaček,
aby k moři pospíchali
hned a bez vytáček.

Padá lupen po lupenu,
Pepa stojí pod lipou:
Pojďte děti, pojďte chytat,
Penízky se posypou.

Pod lipou je kupa dětí,
pomáhají Pepíkovi.
Pak u něho nakupují
za penízek lipový.

Ptal se Pepa Prokopa:
Pročpak pejsek nekopá?
Nemá, Pepo, kopyta,
při kopání klopýtá.

Posvícení, posvícení,
pekáč voní po stavení.
Pepík volá u vrátek:
Pekáč slaví svátek.

Malý Pepa kaši papá.
Máma Pepu pohoupe.
Až se Pepa napapá,
Máma Pepu vykoupe.

Padá lupen po lupenu,
Pepa stojí pod lípou:
„Pojďte, děti, pojďte chytat,
Penízky se posypou!

Pod lípou je kupa dětí,
Pomáhají Pepovi!
Pak u Pepy nakupují
Za penízek lipový.

Hry slovy

Dešťové kapičky
dostaly nožičky,
kapy kap, kapy kap.
Dupaly po plechu,
dělaly neplechu,
kapy kap, kapy kap.

Kocour spal v okapu,
spadly mu na tlapu,
kapy kap, kapy kap.
Ach jé, ten naříkal,
mňoukal a utíkal,
kapy kap, kapy kap.

Paci paci pacičky,
táta koupil botičky.
A maminka pásek
za myší ocásek.

(vytleskáváme s dítětem)

Rozvíjení slovní zásoby
Hádej podle hmatu

Dítě jmenuje předměty, které nevidí, podle hmatových vjemů. Nejmladším dětem dáváme hádat jen předměty s výraznými znaky (dřevěnou kuličku, míč, kostku). Podobně mohou jmenovat předměty podle chuťových a čichových požitků (kostka cukru, plátek citronu, kousek jablka, hrušky apod.).

Najdi hračku nebo předmět

Dáváme za úkol jednotlivým dětem vyhledat podle slovního označení hračku nebo skutečný předmět. Dítě musí chápat správně význam slova, aby příslušný předmět našlo. Výběr pojmenování je závislý na tom, jak učitelka hru organizuje. Tato hra se může hrát ve chvílích odpočinku, na zahradě MŠ, na procházce, na louce nebo v lese s hračkami, s předměty z živé i neživé přírody (květiny, plody, kamínky, dřívka).

Kouzelný pytlík

Děti vybírají postupně jednotlivé hračky a popisují je. První hračku vyjmeme a popíšeme ji. Naše projevy slouží dětem jako vzor (nádobí pro panenku, nejznámější druhy ovoce a zeleniny, domácí, volně žijící zvířata...).

Listonoš přinesl zásilku

Přineseme koš, v němž jsou balíčky. Jeden balíček rozbalí, v balíčku je míč, je malý, kulatý, je z gumy, má modrou barvu. Podívejte, jak pěkně skáče. Dál si budou balíčky vybírat děti a budou popisovat vybrané věci.

Co kam patří, co k čemu slouží?

Děti třídí pomíchané obrázky do několika krabic podle určitého znaku, vzhledu apod. Např. některá zvířátka patří do lesa, jiná do ZOO. Roztřídit můžeme rostliny, zvířata, ptáky. Některé předměty slouží k práci lidí, jiné k jídlu, jiné k oblékání... Děti nejen obrázky roztřídí, ale třídění i zdůvodní.

Hra na hádanky

Děti sedí v kruhu, jedno dítě rozpočítává. „V naší třídě byla vrána, na okénku seděla, řekněte mi, milé děti, co tam všechno viděla"? Na koho padne poslední slabika rozpočitadla, ten musí pojmenovat některý předmět ve třídě (v šatně, umývárně, ložnici). Potom všechny děti odříkávají: „ Ano, ano, je to tak, můžeš se tam podívat". Při špatné odpovědi si dítě stoupne nebo odejde z kola. Dále rozpočítává dítě, které odpovídalo.

Obměna:  Seznamování s okolím školy „na zahradě byla vrána... Na nádraží byla vrána... V černém lese byla vrána...". Předchází pozorování a hovor ve třídě. Hru je možno ztížit tím, že se vyžadují odpovědi nejen na pojmenování předmětu, ale i na stručný popis. Z čeho a k čemu je.

Naopak

K procvičování významu protikladných slov. Ve hře má dítě na slovo, které vyslovujeme, odpovědět protikladným slovem (chytrý - hloupý, malý - velký, tlustý - tenký, tma - světlo, den - noc, mluvit - mlčet).

Všechno lítá, co má peří

V této hře jde o zkonkretizování rozsahu pojmu pták a odlišení ostatních předmětů. Děti ťukají střídavě do stolu a říkají spolu s učitelkou „Všechno lítá, co má peří". „Vrabec letí" zvolá učitelka. Děti vzpaží. Když řekneme např. „Židle letí", děti nechají ruce ležet na stole. Podobně: „Všechno jezdí, co má kola".

Dělej, co říkáme

Hra je na procvičování a prohlubování znalosti sloves. Děti dle našeho pokynu vykonávají určité pohyby (sedněte si na zem, vyskočte, běžte ke dveřím, zastavte se).

Kdo správně pojmenuje

Ukazujeme celému kolektivu dětí hračky nebo předměty denní potřeby, předměty nutné k mytí, česání, části oděvu, různé druhy nádobí, základní druhy ovoce, zeleniny atd. Hračku nebo předmět ukazujeme všem dětem, ty hledají ve své paměti jejich správné pojmenování. Od počátku je dobré vést děti k ukázněnosti i při hře. Místo náhlých výkřiků a hromadných odpovědí je lépe vyžadovat hlášení.

Přidaná slova

Na magnetické tabuli jsou obrázky, znázorňující předměty. Jmenujeme a přidáváme slovo, k němuž není obrázek. Děti mají tyto slova postřehnout a upozornit nás na ně.

Hry na barvy

Děti sedí v kruhu. Určíme barvu, tím začne řetěz - „červená zástěrka". Dále děti řetězově pokračují: „červené boty, červené jablíčko ..." Dítě doprovází svůj výrok tleskáním, ostatní opakují. Touto hrou upevňujeme rytmické cítění dětí.

Jedeme, jedeme

Ke každému stolečku dáme tolik obrázků (např. zvířat, ptáků, květin, dopravních prostředků...), kolik je u stolečku dětí. Obrázky jsou obráceny rubem vzhůru. Děti sedí kolem stolečků a každé drží v ruce jeden (zatím obrácený) obrázek. Říkáme: „Pojedeme na vesnici a budeme pozorovat různá zvířátka. Pozor, náš vlak (autobus) se rozjíždí. Jedeme". (Na povel si děti začnou podávat po kruhu zleva doprava zatím ještě obrácené obrázky. Znázorňují pohyb při jízdě). „Zastavit!" Na tento povel všechny děti obrázky obrátí lícem vzhůru a po řadě každé dítě pojmenuje zvíře na obrázku, může povědět vše, co o tomto zvířeti ví, vybavit si nějakou zkušenost s tímto zvířetem atd. Záleží na tom, jaký cíl si stanovíme...

Rozpočitadlo

Děti stojí v kruhu a jedno rozpočítává:

Počítáme jedna, dvě,
hádej, kdo teď vyhraje?
Ten, kdo mi to řekne v krátku,
co má auto (pata, postel atd.) na začátku.

Na koho vyjde rozpočítávání a řekne správně hlásku nebo slabiku, může jít za odměnu rozpočítávat.

Na telefon

Učitelka:

Porouchal se telefon,
dřív vyzváněl jako zvon.
Jakápak ta zpráva byla,
která na PA (TA, atd.) začínala?

Děti vymýšlejí slova na určenou hlásku nebo slabiku a snaží se dále na to slovo utvořit hned i větu.

Hádej, co si myslím

Řekneme první slabiku a děti dokončí slovo. Je možné využít samostatných slov nebo odpovídat ve větách.

Co k sobě patří

Děti roztřídí obrázky na magnetické tabuli podle počátečních hlásek. Např.:

K - kočka, kráva, koza, kůň
S - slepice, sova
J - ježek, jelen     
P - prase, potkan, pavouk

Co tam nepatří

Na tabuli máme různé obrázky (předměty, zvířata, rostliny), které začínají na stejnou hlásku nebo slabiku. Jeden obrázek do této skupiny nepatří, začíná jinak. Děti jej musejí najít.

Krátké, delší, nejdelší

Na tabuli připevníme tři velikosti např. domu. Děti jmenují: Dům, domek, domeček. Zatleskáme si slovo dům - kolikrát jsme zatleskali, tolik koleček připevníme na magnetickou tabuli pod slovo dům. Vytleskáme si slovo domek - postupujeme stejně. Které slovo je nejkratší, které nejdelší? Při každé skupině slov lze použít trianglu, bubínku, dřevěných tyček. Děti přijdou k závěru, že dům je největší, ale má nejkratší slovo, zatímco domeček je nejmenší, ale má nejkratší slovo, zatímco domeček je nejmenší, ale má slovní vyjádření nejdelší.

Posilování smyslu pro rým a rytmus
Kapsička

Vklouzl klíček do vrátek,
kluk oblékl kabátek.
V kabátku je kapsička,
v té kapsičce kulička.

Místo slova kulička děti dosazují jiné, které tam svým rýmem zapadne - ředkvička, třešnička, kytička atd.

Na básníky

Řekneme slovo a děti k němu hledají rým. Např.:

číška - myška
pes - les
Hanička - kytička

Vhodné nápady jsou v leporelu Rýmovačky naší Kačky.

Na kapucína

Obdoba hry Všechno lítá, co má peří.

Šel jsem, šel jsem kolem mlýna,
potkal jsem tam kapucína.
Kapucín mně povídal,
že vrabec lítá
(holub, vlaštovka).

Děti sedí a v rytmu střídavě ťukají ukazováčky do kolen. Na slovo lítá vzpaží. Na místo ptáka můžeme jmenovat i jiné věci, při kterých děti nevzpaží.

Co lítá

Jmenujeme různé ptáky a jiná zvířata a děti podle toho vytleskávají buď lítá, nebo nelítá. Děti se mohou rozdělit i na dvě skupiny, z nichž jedna bude vytleskávat lítá a druhá nelítá.

Citace a použitá literatura:
[1] - KÁBELE, F.; VIMR, L. Brousek pro tvůj jazýček. Praha : Albatros, 1988.  
[2] - KREJČÍKOVÁ, J.; KAPROVÁ, Z. Náměty pro logopedickou prevenci. Praha : Fortuna, 2000. ISBN 80-7168-691-3. 
[3] - SIRŮČKOVÁ, M. Zlatá skříňka: Říkanky ke správné výslovnosti. Praha : Fortuna, 1996. ISBN 80-7168-391-4. 
[4] - SIRŮČKOVÁ, M. Zlatý klíček: 100 říkanek ke správné výslovnosti. Praha : SPN, 1991. ISBN 80-04-25697X. 
[5] - VYŠTEJN, J. Vady výslovnosti: diagnostika, ošetření a prevence patlavosti. Praha : SPN, 1991. ISBN 80-04-24504-8. 
Anotované odkazy:
Příspěvek nemá přiřazeny žádné anotované odkazy.
Přiřazené DUM:
Příspěvek nemá přiřazeny žádné DUM.
Přiřazené aktivity:
Příspěvek nemá přiřazeny žádné aktivity.
V případě pochybností o aktuálnosti či funkčnosti příspěvku využijte tlačítko „nahlásit příspěvek“.
Nahlásit příspěvek
INFO
Publikován: 04. 02. 2009
Zobrazeno: 13394krát
Hodnocení příspěvku
Hodnocení týmu RVP:
Hodnocení článku : 0

Hodnocení uživatelů:
Hodnocení článku :
Hodnotit články mohou pouze registrovaní uživatelé.

zatím nikdo Hodnocení článku : 5
zatím nikdo Hodnocení článku : 4
zatím nikdo Hodnocení článku : 3
zatím nikdo Hodnocení článku : 2
zatím nikdo Hodnocení článku : 1
Jak citovat tento materiál
ŠINDELKOVÁ, Taťána. Logopedie ve školce – výslovnost hlásky „P“. Metodický portál: Články [online]. 04. 02. 2009, [cit. 2020-03-31]. Dostupný z WWW: <https://clanky.rvp.cz/clanek/c/PAF/2950/LOGOPEDIE-VE-SKOLCE---VYSLOVNOST-HLASKY-„P“.html>. ISSN 1802-4785.
Licence Licence Creative Commons

Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons.


Komentáře
Příspěvek nebyl zatím komentován.
Vložit komentář:

Pro vložení komentáře je nutné se přihlásit.