Program dopravní výchovy v mateřské škole

Cíl programu:

• poučit děti o možných nebezpečných situacích a dětem dostupných způsobech, jak se chránit (využívat praktické ukázky varující dítě před nebezpečím);
• cvičit bezpečné chování v dopravních situacích, kterých se děti běžně účastní;
• prakticky nacvičovat bezpečné chování v některých dalších situacích, které mohou nastat (hry a aktivity na dopravní témata).

Účast dítěte v silničním provozu:

• chodec s doprovodem;
• chodec bez doprovodu;
• pasažér v autě.

Je třeba dětem vysvětlit, co obnášejí jednotlivé role a jak se mají v těchto situacích chovat. Můžeme využít například formu řízené diskuse, kdy se dětí ptáme, jak se správně chovat v jednotlivých situacích a na základě jejich možných reakcí jim upřesňujeme informace, které získaly např. v rodině.

Dětem chybí dostatek zkušeností, a proto jsme velmi často svědky, toho že:

• vstupují do jízdní dráhy dosti bezstarostně, mnohdy v zajetí svých vlastních "problémů";
• často se rozhlížejí jen na jednu, mnohdy nesprávnou, stranu;
• vkročí do vozovky i před zaparkovaným vozidlem a znemožní tak řidiči včas zareagovat;
• upoutá-li je něco na protější straně ulice, jsou tím tak zaujaty, že nevnímají svoje okolí;
• také úkol od rodičů - něco obstarat - může pohltit jejich pozornost, že "nevidí a neslyší".

Je proto nutné, abychom se zaměřili na to, aby se děti učily soustředění a opatrnosti v silničním provozu, a tím předešly možným problémům.

Co bychom měli děti naučit, co je naším cílem:

• děti by měly získat vědomosti a zkušenosti z dopravní výchovy, aby si vytvořily správné návyky, vztahy k okolí a k lidem;
• dětem je nutné vštěpovat ukázněnost, vztah ke zdraví a hlavně opatrnost;
• je důležité u dětí rozvíjet ty vlastnosti, které ovlivňují jejich reakce při chování v určitých situacích, zejména paměť, pozornost, soustředěnost, ohleduplnost, vnímání i orientaci v prostoru a čase, tyto vlastnosti jsou velmi prospěšné pro jejich bezpečný pobyt venku.

Dětem je nutno vysvětlit, jak se chovat v jednotlivých dopravních situacích:

Chůze po ulici - po pravé straně chodníku, vyhýbání vpravo, předcházení vlevo, nezdržování provozu na chodníku (vytváření skupinek), stálé sledování provozu (nebezpečí z vozovky, z průjezdů, od parkujících automobilů), chůze po stezce pro chodce a po stezce pro chodce a cyklisty podmínky pro chování v obytné a pěší zóně, povinnost použít chodník, když je veden pouze po jedné straně ulice.

Chůze po silnici - vlevo proti směru přijíždějících vozidel, maximálně dva chodci vedle sebe, v případě nebezpečí (míjení se nebo předjíždění dvou vozidel na úzké silnici) opustit vozovku, stálé sledování provozu, chůze s břemenem nebo s vozíkem, potřeba "být viděn" (dětem je dobré demonstrovat výhody používání reflexních barev a reflexních nášivek na oblečení).

Přecházení vozovky - volba místa - podchod nebo nadchod, světelné signály, vyznačený přechod pro chodce, křižovatky, nebezpečí mezi zaparkovanými automobily, dobrý výhled na obě strany - před vstupem do vozovky se zastavit a řádně se rozhlédnout na obě strany, při přecházení neustále sledovat obě strany; řízení provozu - význam světelných signálů a pokynů policisty; přednost vozidel s právem přednostní jízdy (charakteristická zvuková a světelná znamení).

Cestující a spolujezdec - chování při čekání, nastupování, jízdě a vystupování, přecházení na nástupní ostrůvky; chování při jízdě automobilem, místo pro spolujezdce mladšího 12 let (vzadu), používání dětských zádržných systémů, otevírání oken, zákaz vyhazování předmětů.

Bezpečná místa pro hry - v létě, v zimě (vždy co nejdále od silničního provozu, na vymezených místech), místa, kam je chodcům vstup zakázán (vyznačení dopravními značkami), obytná zóna.

Železniční přejezdy - chování při jejich přecházení, význam světelných a zvukových signálů, závory.

"Jízda" v silničním provozu - podmínky pro jízdu na skateboardu, kolečkových bruslích, lyžích, dětském jízdním kole - řídí se pravidly pro chůzi, "jezdit" se smí pouze rychlostí chůze, dětem se však vůbec nedoporučuje (kromě obytné zóny); samostatně na jízdním kole se smí jezdit (po náležité přípravě) až od 10 let.

Základní poznatky o chování při dopravní nehodě (přivolání pomoci).

Dětem je také nutno vysvětlit význam nejdůležitějších značek. K tomu nám může pomoci rozdělení značek do několika základních skupin:

• značky výstražné: prudká zatáčka, nebezpečí smyku, padající kamení, železniční přejezd, práce na silnici, jiná nebezpečí;
• značky zákazové: zákaz vjezdu, zákaz vstupu chodců;
• značky příkazové: stezka pro chodce, stezka pro chodce a cyklisty;
• značky informativní: přechod pro chodce, konec obce, nemocnice, telefon.

Je důležité dětem říci, jaké druhy silnic existují, kdy je v obci nejvyšší hustota provozu, jaké pásy jsou určeny chodcům. Pomocí obrázku části vozovky jim ukážeme rozdělení na pásy, obrubník, chodník, krajnici, ostrůvek pro chodce a přechod. Charakterizujeme nebezpečné úseky a místa na silnici z hlediska chůze a přecházení. Poukážeme na vliv počasí na bezpečnost chůze (např. špatná viditelnost, smyk). Měli bychom s dětmi nacvičit chůzi po pravé straně chodníku, míjení chodců, obcházení pomalu jdoucích chodců nebo překážky, dále pak chůzi po levém okraji silnice, po krajnici, předcházení. Přecházení vozovky (nácvik základních úkonů, tj. zastavení, rozhlédnutí se) v různých situacích, na různých místech (i se zakrytým výhledem). Pozorovat s dětmi umístění dopravních značek v různých situacích.

Děti učíme:

• umět určit cíl své cesty a volit co nejbezpečnější cestu k jeho dosažení (nejkratší cesta není vždy nejbezpečnější);
• umět zvolit bezpečné místo pro přecházení;
• odhadnout rychlost a vzdálenost přijíždějícího automobilu;
• dodržovat zásadu zastavení se před vstupem do vozovky (nejen proto, aby byl čas se dobře rozhlédnout, ale zejména proto, aby bylo dáno projíždějícím řidičům jasně na vědomí: "Zde jsem, chci přecházet, vidím vás!");
• chápat a správně reagovat na znamení, která řidiči dávají (houkačka, směrová světla, brzdová světla);
• umět předvídat záměr řidiče automobilu - poznat, kdy hodlá odbočovat, vyjíždět, kdy brzdí, zastavuje;
• znát význam pestrých barev v silničním provozu, nosit pestré oblečení a doplňky, význam odrazek;
• uvědomovat si možná nebezpečí ve zdánlivě klidné ulici;
• znát hlavní druhy vozidel: motorová a nemotorová vozidla, osobní a nákladní automobily, autobusy, tramvaje, motocykly, jízdní kola, traktory a zemědělská vozidla, přívěsy;
• rozpoznat rychlost jízdy - pomalá, rychlá (čím těžší vozidlo, tím déle trvá, než zastaví);
• znát význam a funkce některých částí vozidel (obecně): osvětlení, směrová světla, brzdová světla, zpětná světla;
• vědět, že je nutné být vždy v automobilu připoután.

Prostředky k uskutečnění těchto cílů:

• hry: pro děti nejschůdnější metoda, prostřednictvím hry jim můžeme vštípit správné návyky a rozvinout u nich vlastnosti důležité pro jejich bezpečnost;
• soutěže: děti jsou velmi soutěživé, a pokud jejich aktivitu náležitě oceníme, motivujeme je k získávání dalších, pro ně důležitých, informací;
• hádanky: podnítíme jimi v dětech zvědavost a touhu se dozvědět něco nového;
• pozorování: jedná se o různé vycházky, při kterých dětem v praxi ukazujeme, jak se správně chovat, důležitá je role učitelky, která má být pro děti vzorem.

Pomůcky, které lze využít při dopravní výchově:

• skládanky;
• omalovánky s dopravní tematikou;
• pexesa s dopravní tematikou;
• obrázky nejdůležitějších značek;
• motivační předměty (např. odrazky, samolepky);
• obrázky, které můžeme použít pro vzorové situace;
• knihy o dopravní výchově pro předškolní děti;
• videokazety s danou tematikou.

Začínáme ...

Během úvodu do dopravní výchovy je třeba nejprve zjistit, jaké znalosti a návyky děti mají. Posadíme se s dětmi do kruhu. Ptáme se dětí na možné chování v silničním provozu, abychom zjistili, zda již děti mají základní návyky a dostatečné znalosti (např. každé dítě požádáme, aby nám ukázalo pravou a poté levou ruku, abychom se přesvědčili, zda umí rozlišovat pravou a levou stranu). Dětem budeme pokládat různé dotazy, na které budou spontánně reagovat. Nastane-li situace, kdy žádné z dětí nebude znát odpověď, uvedeme správnou odpověď my a vše řádně vysvětlíme. Předem připravenými otázkami zjistíme, na jaké úrovni děti jsou a sjednotíme jejich znalosti ohledně dopravy. Na základě této aktivity si připravíme vzdělávací nabídku pro děti, abychom dosáhli požadovaných cílů.

Jak se chovat na přechodu pro chodce

Pomůcky:

• pruhy černé a bílé látky;
• tvrdý papír;
• barvy;
• nůžky.

Příprava:

• pruhy látky sešijeme tak, aby z nich vznikl látkový přechod pro chodce;
• z tvrdého papíru si vystřihneme semafor a dvě kolečka;
• na jedno kolečko namalujeme zeleného a na druhé červeného panáčka;
• semafor nabarvíme načerno a necháme na něm pouze dvě bílá kolečka.

Průběh hry:

• "zebru" položíme na zem;
• děti se na ní formou hry učí správně přecházet po přechodu i mimo přechod;
• za pomoci semaforu se naučí přecházet i na světelné znamení;
• paní učitelka vkládá na semafor červeného nebo zeleného panáčka a děti se učí správně reagovat (pokud některé dítě vstoupí do vozovky na červeného panáčka, ostatní děti ho opraví);
• paní učitelka s dětmi nacvičuje i situaci, jak se chovat v případě, že dítě vstoupí do vozovky na zeleného panáčka a než stačí přejít na druhou stranu, na semaforu se objeví červený panáček (je důležité, aby si děti i v tomto případě věděly rady, na silnici nepropadly panice a neohrožovaly tak sebe i ostatní účastníky silničního provozu).

Výhodou této formy nácviku je, že děti mohou být na chyby, kterých se dopouští, ihned upozorněny, mohou se opravit a určitou situaci si i několikrát vyzkoušet. Je totiž zapotřebí, aby si zásady bezpečného chování osvojily a staly se pro ně součástí každodenního života.

Cvičení bystrosti dětí

Pomůcky:

• kulatý koberec.

Průběh hry:

• děti se postaví na okraj koberce;
• na povel "ze silnice" musí skočit z koberce, na povel "do silnice" musí skočit na koberec;
• dítě, které se splete a skočí špatně, vypadává ze hry.

Hra procvičuje reakci na signál a bystrost dětí a učí je okamžitě reagovat na různé podněty.

Práce s dopravními značkami

Pomůcky:

• obrázky značek;
• nůžky;
• obálky.

Příprava:

• obrázek značky rozstříháme a vložíme do obálky.

Průběh hry:

• každá dvojice dětí dostane obálku s rozstříhanou značkou;
• děti mají za úkol, co nejdříve značku sestavit;
• když je dvojice hotová, přihlásí se a vysvětlí význam značky;
• nejrychlejší z dvojic dostane malou odměnu v podobě samolepky, letáčku, obrázku atd.

Správný cyklista

Pomůcky:

• tři stejné obrázky cyklisty, kterému chybí několik částí výstroje.

Průběh hry:

• děti rozdělíme do tří skupin a každé skupině dáme jeden obrázek cyklisty;
• děti zjišťují, které části v cyklistově vybavení chybí;
• jednotlivé skupiny pomocí svých zástupců ukazují, co by měl cyklista na obrázku ještě mít;
• skupina, která bude mít nejsprávněji doplněný obrázek, vyhrává.

Hru můžeme ozvláštnit tím, že do třídy pozveme cyklistu v plné výbavě, který dětem vysvětlí, k čemu jsou jednotlivé doplňky určeny a proč je důležité je na svém kole mít.

Hra s míčem

Pomůcky:

• papíry;
• barvičky;
• štětce.

Průběh hry:

• dětem rozdáme papíry, barvičky a štětce;
• řekneme jim, ať namalují Pepíka, jak si hraje s míčem a auto jedoucí po silnici, obrázky vystavíme;
• s dětmi si společně povídáme o tom, co by se mohlo stát, kdyby si Pepík hrál s míčem u silnice;
• varujeme děti před neopatrným chováním.

Poznávání značek

Pomůcky:

• obrázky značek.

Průběh aktivit:

• vybereme obrázky základních značek, s kterými se děti setkávají např. při cestě do MŠ (projeví se zde rozdíl mezi velkými městy a vesnickým prostředím);
• dětem vysvětlíme správný název značky a ony pak odhalují jejich význam;
• při pobytu venku (vycházce) určujeme známé značky;
• ve výtvarných činnostech je můžeme s dětmi nakreslit (značky mohou děti následně použít při hře s auty).