Dramatická výchova je:
Součástí dramatické výchovy je rovněž proces tvorby jevištního - divadelního (činoherního i loutkového) nebo přednesového - tvaru (inscenace), případně i jeho veřejné předvedení (představení). Není však cílem práce s dětmi, ale prostředkem výchovného a vzdělávacího procesu.
Dramatická výchova není:
Dramatická výchova (dále i DV)může být samostatným oborem (předmětem) se stanovenou hodinovou dotací, přičemž může buď směřovat k jevištnímu (divadelnímu nebo přednesovému tvaru), nebo může mít podobu interní dramaticko-výchovné práce, která nepočítá s jevištním tvarem (dramaticko-výchovné aktivity ve třídě jsou určeny výhradně jejich účastníkům, nikoliv divákům).
DV může také mít podobu souboru vybraných dramaticko-výchovných metod aplikovaných v různých předmětech, zejména v prvouce, resp. vlastivědě, literární výchově, českém jazyce, cizím jazyce, dějepisu, občanské nebo rodinné výchově atd.
V Rámcovém vzdělávacím programu pro základní vzdělávání je Dramatická výchova systémovou součástí vzdělávací oblasti Umění a kultura, a to vedle výchovy hudební a výtvarné jako třetí výchova se statutem doplňujícího oboru. Vhodné je, aby škola do školního vzdělávacího programu zařadila a realizovala Dramaticko výchovu v případě, že disponuje učitelem, který je na její výuku kvalitně připraven - který např. absolvoval vysokoškolské studium dramatické výchovy na DAMU nebo JAMU, specializaci dramatická výchova na některé z pedagogických fakult, eventuálně kvalitní, alespoň třísemestrální kurz dramatické výchovy, akreditovaný MŠMT).
DV rozvíjí v prvé řadě kompetence, které se přímo váží na poznávání divadelního umění jako tvůrčího procesu a specifického poznávání světa. Žák na základě těchto kompetencí:
A to vše v tvůrčím procesu, který vede žáky k tomu, aby byli aktivními a tvořivými lidmi a také kultivovanými a vnímavými diváky.
Vedle toho však může Dramatická výchova sehrát v moderní škole významnou roli jako obor, který sdílí mnohé klíčové kompetence RVP ZV nebo je podstatně rozvíjí.
Z klíčových kompetencí, jak je uvádí RVP ZV, rozvíjí DV především kompetence komunikativní a kompetence sociální a personální. Z podstaty DV vyplývá, že právě tyto dvě kompetence se prakticky kryjí se specifickými kompetencemi dramatické výchovy, jsou její vlastní doménou.
V rolové hře, základní metodě DV, při níž žáci jednají za různé postavy (a to i takové, které mohou být zcela cizí jejich naturelu, názorům a zkušenostem), mají příležitost formulovat a vyjadřovat myšlenky a názory, naslouchat promluvám druhých lidí, prakticky, ale v bezpečí fikce prozkoumávat, jak na ně lze za různých okolností reagovat.
Přirozenou součástí DV jsou také diskuse (v roli i mimo ni), při nichž se žáci učí vhodně argumentovat a obhajovat své názory.
K DV rovněž patří práce s různými typy textů a záznamů (včetně textů uměleckých) a jejich aktivní interpretace (nikoliv mechanická reprodukce), zvládání a dešifrování gestiky, nonverbální i verbální komunikace.
Navíc základní podmínkou výuky DV a většiny dramaticko-výchovných aktivit je spolupráce s ostatními lidmi. Bez ní je Dramatická výchova jako obor založený na komunikaci a kooperaci nepředstavitelná.
Dramatická výchova využívá prostředků a postupů divadelního umění, a tím vnáší do pohledu na svět a život dynamiku, protože cíleně pracuje s konflikty a vede žáky k experimentaci s jejich různými řešeními. To vše však v bezpečí fikce, ale s možností získávat zprostředkovaně, ve hře, zkušenosti důležité pro život, vnímat nejrůznější problémové situace ve škole i mimo ni, rozpoznat a pochopit problém, přemýšlet o nesrovnalostech a jejich příčinách. Díky tomu rozvíjejí žáci svou empatii, uvědomují si, že na tutéž situaci a tentýž konflikt mohou být různé pohledy a názory. Jsou si vědomi zodpovědnosti za svá rozhodnutí, jsou vedeni k hodnocení výsledků svých činů. Nadto je u nich rozvíjena odolnost vůči nebezpečím, která na člověka v současném světě číhají (podléhání falešným autoritám a nebezpečným pseudohodnotám), a je u nich efektivně podporována schopnost se těmto vnějším tlakům bránit (schopnost rezilience).
Důležitou součástí DV je, vedle rozvoje specifických dovedností (psychosomatických, herních a sociálně komunikačních), proces dramatické a inscenační tvorby, při němž je nezbytnou podmínkou vyhledávání a třídění informací (v RVP ZV kompetence k učení a kompetence k řešení problémů). V procesu dramatické tvorby se žák učí zkoumat dané téma z různých úhlů pohledu, uvědomuje si důsledky lidského jednání v nejrůznějších situacích a důsledky různých řešení konfliktů, uvědomuje si vztah fiktivních situací k reálným životním situacím.
Kompetencí, na niž je v DV kladen důraz, je schopnost reflexe a hodnocení - od elementární schopnosti přiznat chybu nebo omyl přes schopnost pozorně sledovat práci druhých a poskytovat zpětnou vazbu, spolupracovat s učitelem při hodnocení vlastní práce až po schopnost hodnotit práci skupiny a svůj podíl na ní, přijímat kritiku a adekvátně na ni reagovat. Tak má žák příležitost rozvíjet schopnost hodnotit výsledky svého učení a plánovat si, jakým způsobem by mohl své učení zdokonalit.
Samozřejmou součástí dramatické výchovy je práce s náměty a tématy, které se týkají mezilidských vztahů a fungování společnosti jako takové (kompetence občanské). V DV se žáci učí dodržovat vymezená pravidla a aktivně (nikoliv jako pasivní konzumenti) se seznamují s principy a postupy divadelního umění. Je rozvíjena jejich tvořivost a vztah ke kulturnímu dědictví a tradici, k rozlišování skutečných hodnot od pozlátek a kýče. Podstatné je také to, že se v DV klade důraz na hledání etických hodnot. Vzhledem k tomu, že součástí dramatické výchovy může být práce na jevištním tvaru, mají žáci navíc příležitost se přímo zapojovat do kulturního dění školy a obce.
Moderní škola musí dětem zprostředkovávat kontakt se všemi podstatnými obory lidské činnosti, nevyjímajíc žádnou z oblastí umění. Divadlo a další dramatické druhy a žánry (včetně filmu, televize, rozhlasu…) jsou oblasti, bez nichž si umění a kulturu nelze představit. A přesto je divadlo v našich školách zastoupeno nedostatečně. Česká škola bere divadlo a předmět, který z něho vychází - DV, na vědomí buď minimálně (zpravidla tam, kde s ní díky programu Obecná škola získala zkušenosti) nebo v silně redukované, tedy zkreslující podobě. Na jedné straně bývá někde DV zužována na osobnostní a sociální výchovu tak, že se rezignuje na práci s fikcí a na estetickou kultivaci žáků, na druhé straně se DV redukuje na výčet několika jmen autorů dramatické literatury, aniž mají žáci příležitost seznámit se s podstatou tvůrčího divadelního procesu. Obor Dramatická výchova, jak je koncipován v RVP, však školám otvírá příležitost realizovat oblast Umění a kultura v plné šíři.
Řada tvořivých učitelů získala už s dramatickou výchovou cenné zkušenosti. Mám za to, že nastal čas začít zveřejňovat různé koncepty tohoto předmětu nebo i dílčí postřehy učitelů z praxe. Všem, kteří se o tento obor zajímají a chtějí, aby se stal součástí vzdělávacího programu jejich školy, jsou k dispozici také webové stránky www.drama.cz. Na nich jsou komukoliv k dispozici všechny podstatné informace o dramatické výchově. Tyto webové stránky jsou otevřeny každému, kdo by do nich chtěl jakkoliv přispět.
Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.
Článek nebyl prozatím komentován.
Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.
Článek není zařazen do žádného seriálu.
