Metodický portál RVP.CZ prochází změnami. Více informací zde.
logo RVP.CZ
Přihlásit se
Titulka > Modul články > Základní vzdělávání

Zobrazit na úvodní stránce článků

Titulka > Modul články > Základní vzdělávání > Když děti často stůňou: Thomas má angínu

Když děti často stůňou: Thomas má angínu

Teoretický příspěvek
odborný příspěvek
Autor H. Hopf, L. Simonová
Článek nabízí ukázku z knihy Když děti často stůňou: Psychosomatika pro rodiče z nabízí nakladatelství Portál. Ukázka popisuje případ, kdy se chlapec snaží utéci z obávané situace tím, že si pořídí společensky akceptovatelné onemocnění.

Thomas dostal angínu v den přijímacích zkoušek. Předtím nic nenaznačovalo, že by to mělo mít tak vážný průběh.

Thomasovi je 11 let a chodí do páté třídy základní školy. Oba starší bratři navštěvují gymnázium, což je pro Thomase trnem v oku. Neuvěřitelně žárlí, že se tam zvládli dostat. Jeho výkony v minulém roce na to bohužel nestačily. Letos se o to chtěl pokusit znovu. Kvůli angíně ale musel přijímací zkoušky odložit.

Rodiče o synových ambicích věděli, a proto s ním vše podrobně probrali. Dali mu jasně najevo, že spokojené a šťastné dítě na základní škole je jim milejší než gymnazista, který je utrápen neustálými starostmi, a že po dokončení základní školy může zcela jistě studovat dále.

Thomas si všechno vyslechl, ale trval na svém: chce dělat přijímací zkoušky a chce všem ukázat, co v něm je. Den zkoušek se blíží a rodiče se podivují, že na chlapci není patrný vůbec žádný strach. Podivuhodné. Dokonce se na zkoušky dobrovolně připravuje, i když se rodiče domnívají, že to asi moc nepomůže, protože chlapcův pravopis je dost špatný.

A je tady den přijímacích zkoušek. Když jde matka chlapce vzbudit, je v šoku z toho, jak je bledý. Když vstane, zakolísá a musí se držet postele. Matka mu říká, aby zůstal doma, Thomas ale důrazně kroutí hlavou. Sevře pevně rty a říká, že je mu vlastně docela dobře. Otec má dovolenou, aby mohl chlapce doprovodit do školy, kde se přijímací zkoušky konají. Když tam dorazí, má otec výčitky, že se vůbec nechal přesvědčit, protože Thomas má skelné oči, rudý obličej a potí se. Když mu přiloží ruku na čelo, je jasné, že chlapec jenom hoří. Thomas má vysokou teplotu. Nyní již otec na chlapci žádné rozhodnutí nenechá. Sdělí zkoušejícím učitelům, že jeho syn náhle onemocněl a že později dodá zprávu od lékaře. Thomas jde bez odporu s ním a doma si okamžitě dobrovolně lehne do postele. Lékař diagnostikuje angínu, nařídí klid na lůžku a předepíše léky.

Nyní se ještě jednou podívejme na to, co celé situaci předcházelo. Na jedné straně je Thomasovo „horečné“ přání být přijat na gymnázium. Chce se vyrovnat bratrům, musí to prostě zvládnout! Na druhé straně jsou ale přijímací zkoušky, ze kterých má strach. A jelikož pro něj úspěch u zkoušky představuje v podstatě existenciální otázku, odpovídá tomu i velký strach. Je tak velký, že je dlouhodobě nesnesitelný, a proto musí být potlačen. Proto to před zkouškami vypadá, že se Thomas vůbec nebojí. Jeho vůle se ctižádostivostí a strach, že to nezvládne, se vzájemně vyvažují. Východisko nabízí nemoc: potom už to totiž není jeho já, které se bojí zkoušek a které se „chce vypařit“. Thomas tak nakonec přenechá rozhodnutí rodičům. Teprve jeho otec energicky trvá na tom, že Thomas půjde domů.

Strach a angína spolu úzce souvisí. Situace, kdy se snažíme utéci z obávané situace tím, že si pořídíme společensky akceptovatelné onemocnění, je známá. Nemoc je přijatelným východiskem: například mladá dívka s velmi přísnou výchovou je pozvána na večírek, kde na ni pravděpodobně čeká spousta lákavých a svůdných zážitků. Ona ale onemocní, a je tak ušetřena jakéhokoli rozhodování. Obchodník, který musí v rámci jedné schůze uskutečnit obtížné rozhodnutí, dostane krátce předtím vysokou teplotu. Čtenáře možná napadnou další podobné historky.

Thomasův příběh má šťastný konec. Po prázdninách úspěšně složil zkoušky v náhradním termínu a dnes navštěvuje gymnázium tak, jak si vždy přál. Nemoc mu poskytla nejen ubezpečení, že ho jeho rodiče budou nadále přijímat, i když „selže“; zároveň mu také umožnila nahlédnout na své možnosti. U dalších zkoušek již nemusí svůj strach schovávat, může ke zkoušce klidně přistupovat s určitou mírou obav, zároveň ale s nadějí, že strach překoná a zkoušky zvládne. Zároveň si rodiče uvědomili, jak moc pochybovali, že to ten „malý“ zvládne, a že se i u nich objevovaly tendence „malého Thomase“ držet doma. I jim se následně podařilo přistupovat k novému termínu přijímacích zkoušek s větší důvěrou, což posílilo Thomasovu sebedůvěru.


Materiál byl poskytnut zdarma nakladatelstvím Portál z publikace Když děti často stůňou.

V případě pochybností o aktuálnosti či funkčnosti příspěvku využijte tlačítko „Napište nám“.
Napište nám
Celkové hodnocení článku
Přidat komentář Citovat článek