Domů > Odborné články > Základní vzdělávání > Ve většině států je domácí vzdělávání povoleno
Odborný článek

Ve většině států je domácí vzdělávání povoleno

16. 4. 2015 Základní vzdělávání
Autor
M. Pastorová, J. Altmanová, P. Koubek

Anotace

Jaký je přístup k domácímu vzdělávání v zahraničí, ukazuje srovnávací analýza vydaná v roce 2012 v NÚV. Její autoři Markéta Pastorová, Jitka Altmanová a Petr Koubek v ní vystihují, jak je domácí vzdělávání legislativně zabezpečeno, jak je organizováno a kontrolováno. Zde je stručný výtah z jejich analýzy.

Pro srovnávací analýzu bylo vybráno celkem 27 zemí tak, aby byly zastoupeny jak země Evropské unie (Dánsko, Finsko, Francie, Itálie, Lucembursko, Maďarsko, Nizozemsko, Polsko, Portugalsko, Rakousko, Řecko, Slovensko, Slovinsko, SRN, Španělsko, Švédsko, Velká Británie a Severní Irsko), tak ostatní evropské země (Island, Norsko, Rusko) a země mimoevropské (Austrálie, Kanada, Nový Zéland, USA).

Povinné vzdělávání je uzákoněno v jedenácti sledovaných zemích, povinná školní docházka v patnácti, v jedné zemi (Austrálie) se legislativa zemí a teritorií federace liší. V ČR je uzákoněna povinná školní docházka. V zemích s povinným vzděláváním bylo domácí vzdělávání vždy legální alternativou školní docházky.

Domácí vzdělávání je uzákoněno ve 23 zemích z 27 sledovaných, v jedné zemi (Německo) uzákoněno není, v jedné zemi není definováno (Severní Irsko), v Nizozemsku se povoluje výjimečně, na Islandu probíhá diskuse o možnosti jeho povolení. V ČR je domácí vzdělávání definováno zákonem pod pojmem individuální vzdělávání.

Domácí vzdělávání je povoleno po celou dobu povinné školní docházky či povinného vzdělávání, s výjimkou Slovenska, kde je povoleno pouze na 1. stupni ZŠ, pro 2. stupeň se připravuje experimentální ověřování. V ČR je domácí (individuální) vzdělávání povoleno na 1. stupni ZŠ, na 2. stupni probíhá jeho pokusné ověřování.

„„Nejčastěji o zařazení dítěte do domácího vzdělávání rozhodují úřady (9×; místní úřady, školská rada, ministerstvo školství, školský úřad), dále rodiče (6×), školy (3×), oznamovací povinnost pro zákonné zástupce platí v jedné zemi, v jedné zemi škola pouze dohlíží na dodržování zákonných podmínek. V ostatních případech nebyla informace uvedena. V ČR rozhoduje o zařazení žáka do DV ředitel školy na základě žádosti rodičů.

„„Ve třech zemích není stanoveno, kdo může být vzdělavatelem (rozhodují výsledky vzdělávání); ve dvou musí mít vzdělavatel kvalifikaci, jako mají pedagogičtí pracovníci daného stupně vzdělání; z většiny analyzovaných zemí se nepodařilo potřebné informace získat – zřejmě tam není vzdělavatel legislativně vymezen. V ČR pro 1. stupeň platí § 41, odst. 3c školského zákona: „Ředitel školy IV povolí, pokud osoba, která bude žáka vzdělávat, získala alespoň střední vzdělání s maturitní zkouškou.“ Pro probíhající pokusné ověřování na 2. stupni ZŠ platí: „Ředitel školy může zařazení žáka povolit, pokud osoby, které budou žáka vzdělávat, získaly alespoň vysokoškolské vzdělání v bakalářském studijním programu (o výjimkách v odůvodněných případech rozhodne ředitel školy).“

V sedmi zemích zjišťuje výsledky vzdělávání pověřený správní úřad nebo inspekce, v pěti zemích škola, do níž je žák zapsán, ve dvou zemích se kontrola neprovádí, v jedné ji provádí obecní úřad. V ČR zjišťuje výsledky vzdělávání škola.

V šesti zemích probíhá ověřování výsledků vzdělávání jednou ročně, v pěti méně často (zahrnuje informace typu: „žáci konají postupné zkoušky do dalšího stupně vzdělávání“, „na vyžádání školy se monitorují výsledky“ apod.) a v jedné zemi pololetně. V ČR probíhá ověřování výsledků vzdělávání dvakrát ročně.

Ve třech zemích se výsledky domácího vzdělávání zjišťují formou pohovoru, ve třech zemích testem (obvykle se testuje státní standard nebo je test sestavován konkrétní školou), ve dvou zemích stanovuje způsob ověření znalostí školská rada nebo jiný subjekt, v jedné zemi se hodnotí portfolio. V ČR portfolio, písemný test, ústní přezkoušení, pohovor, prezentace.

„„Ve většině zemí (18) se neprovádějí kontroly v průběhu roku. Ve třech zemích se kontroluje materiální a technické zabezpečení výuky, ve dvou zemích se kontroluje, jak je dítěti umožněna interakce s vrstevníky, v jedné zemi se kontroluje kvalifikovanost výuky, v jedné zemi se požaduje záznam každodenní práce žáka, v jedné zemi může proběhnout neohlášená inspekční návštěva (co se kontroluje, se neuvádí) a v jedné zemi se poskytuje asistence rodičům vzdělávajícím děti doma. V ČR se průběh domácího vzdělávání nekontroluje.

Závěr

Na základě této srovnávací analýzy je možné doporučit zakotvení domácího (individuálního) vzdělávání žáků druhého stupně ZŠ ve školském zákoně.


Článek vyšel v příloze časopisu VZDĚLÁVÁNÍ, čtvrtletníku Národního ústavu pro vzdělávání, ročník 3, číslo 1/2015, ISSN 1805-3394. Ke stažení na http://www.nuv.cz/vystupy/vzdelavani-1-2015.

Licence

Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.

Autor
M. Pastorová, J. Altmanová, P. Koubek

Hodnocení od uživatelů

Článek nebyl prozatím komentován.

Váš komentář

Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.

Kolekce

Článek je zařazen v těchto kolekcích: