Zobrazit na úvodní stránce článků

Na začátek článku
Titulka > Modul články > > > > > > > > Jen zakážeme mobily?

Ikona teoreticky

Jen zakážeme mobily?

Ikona odbornost
Autor: Jana Hrubá
Anotace: Zamyšlení nad zneužíváním mobilních telefonů na školách ze strany žáků a nad hledáním viníka.
Klíčová slova: šikana, sociálně-patologické jevy, klima, respekt


V prázdninové okurkové sezóně se v médiích široce diskutovalo o zneužívání mobilů ve školách. Představa nebohé ostravské učitelky, která vykládá chemii, zatímco v zadní lavici se svlékají dva studenti, točí košilí nad hlavou a spolužáci scénu natáčejí na mobil k pozdějšímu vyvěšení na internet, zvedla hladinu podrážděných reakcí.

Co zaznělo v médiích

Do diskuse se zapojili kromě novinářů psychologové, sociologové, právníci, zastupitelé, ředitelé, učitelé, inspektoři a také rodiče. Problém se přetřásal ze všech stran. Všichni měli ze svého hlediska pravdu. Učitelé se ozvali první. Trochu nešťastně hned žádali zpřísnění zákonů, aby mohli mobily zabavovat. Stěžovali si, že rodiče spíše věří dítěti než učiteli.

Asociace pedagogů ZŠ rozeslala dotazníky na 1300 škol a připravuje analýzu chování žáků (to by mohlo jistý obraz reality na školách poskytnout). Někteří ředitelé uváděli, že si dokážou s problémem poradit stanovením jasných pravidel ve školním řádu za účasti žáků a ve spolupráci s rodiči. Kritici psali o krizi autority učitele a o tom, že učitel je profesionál, a měl by tedy umět komunikovat s dětmi. (Jiní kritici psali o krizi rodiny.)

Nejostřeji to formuloval Martin Komárek v MfD, která celý problém rozpoutala: „Učitelé si mohou za ztrátu autority sami. Když za nimi nestojí moc, se kterou se nedá smlouvat, nedovedou si zjednat respekt. Respekt totiž nepramení z trestající moci, ale z vnitřní síly a kompetence." „Ostatně správná hodina má být natolik vzrušující a zajímavá a učitel/učitelka natolik silná osobnost, aby žáky ani nenapadlo si při jeho výkladu telefonovat nebo natáčet na video", dodává v závěru.

Karel Bárta z České školní inspekce v ČT připomněl, že žáci někdy takto reagují na nepřiměřené jednání učitele. Problematická je ale jen malá část učitelů. Studenti učitelství by měli být na řešení konfliktů připravováni. Školy s dobrým vnitřním klimatem evidentně problémy nemají. Upozornil, že stížnosti se často týkají nedostatečné komunikace škol s rodiči. Měli bychom ještě dodat, že čerstvý výzkum UNICEF uvádí, že 37 % žáků ve věku 14 - 17 let kritizuje způsob výuky a chování učitelů.

Na druhé straně právníci argumentovali, že proti cílené provokaci je učitel právně bezmocný. Žák sice natočením učitele na mobil porušuje ustanovení Občanského zákoníku na ochranu osobnosti, ale pokud je nezletilý, zodpovědnost je přenášena na rodiče. Učitel by mohl sice na rodiče podat žalobu, ale zároveň je spoluzodpovědný za chování žáka ve třídě. Výsledek je tedy problematický.

Na problém reagoval a otevřeně ho pojmenoval i ministr Liška ve svém projevu 1. září: „Pedagogický sbor má vytvářet otevřené a tvůrčí prostředí, které vás, žákyně a žáky, bude vybízet k aktivitě, odpovědnosti a samostatnému myšlení. Ale taková zdravá atmosféra vyžaduje něco i od vás. Říká se tomu respekt, nebo, chcete-li, úcta. Nejsem tak starý, abych se nedokázal upamatovat, jak se člověk cítí a co prožívá, když je ve vašem věku. Učitelka nebo učitel ale ke své práci potřebují, abyste jim věnovali patřičnou pozornost. A je velký rozdíl mezi chvályhodnou snahou vyjádřit vlastní názor a vyslovenou drzostí. Není žádné hrdinství provokovat, natáčet si vyučujícího na mobil a pak se ho snažit zesměšnit na internetu. A je zbabělost napadat slabší spolužáky nebo dokonce mladší děti. Nejdůležitější totiž opravdu je, abyste do školy chodili rádi. Pokud je však pro některé z vás tou radostí snaha škodit a ubližovat druhým, měla by mít škola v záloze obranný mechanismus, díky němuž vás smích přejde."

Co se dozvědělo ministerstvo

MŠMT položilo prostřednictvím Rychlých šetření již v dubnu 2008 školám několik otázek o násilí a agresivitě na školách. Dozvědělo se, že žáci ve většině českých škol nikdy nepřinesli do školy bodné a sečné zbraně (78,1 %), střelné zbraně (98,7 %) nebo jiné nebezpečné předměty (78,4 %). Častější byly verbální útoky na učitele. Během posledních tří let je někdy řešilo 69,3 % škol, několikrát měsíčně 6,6 % škol, několikrát týdně 3 % škol. Poslední dvě čísla se týkají především škol krajských, tedy středních. Fyzické napadení učitelů se neodehrálo na 92,9 % škol nikdy, častější výskyt byl na 1,3 % škol opět spíše krajských, a to jen v některých krajích. Závažné poškození majetku řešilo za poslední tři roky 45,6 % škol.

O rok dříve, v dubnu 2007, se Rychlé šetření soustředilo na výskyt šikany na školách. Podle ředitelů se objevila na třech čtvrtinách škol, častěji na velkých základních školách, a to u chlapců, kteří převažovali jako oběti i jako agresoři. Na středních školách se mezi nimi výrazněji vyskytují také dívky. Ve dvou třetinách škol se s problémy šikany seznámili všichni pedagogové, v 7 % méně než polovina. Ve srovnání s předcházejícími lety hodnotí většina škol situaci jako stejnou, lepší je v jedné třetině škol (především menších), jen 12 % základních a 6 % středních škol označilo situaci jako horší. 43 % ředitelů škol si myslí, že skutečný počet případů je menší, než se prezentuje v médiích.

Kde je jádro pudla?

Předpokládám, že příští Rychlé šetření ověří, kolik je ve skutečnosti případů s natáčením učitelů na mobily. Pak teprve bude možno říci, zda jde o ojedinělé excesy, nebo o výrazný trend. Každopádně ředitelé škol, kde se takové případy vyskytly, by si měli důkladně ověřit všechny aspekty takového jevu. Nakolik jde o zhůvěřilost žáků a nakolik o bezmocnost učitelky, která nereaguje (nebo rezignuje?) na to, co se děje v poslední lavici. A důkladně se zamyslet nad vnitřním klimatem své školy, nad školním řádem, nad úrovní výuky, nad komunikací učitelů a žáků a nad úrovní spolupráce s rodiči a odborníky.

Málo platné, ať chceme nebo nechceme, rolí učitele dnes není jen přednášet látku. „Učitelé jako jednotlivci obtížně vnímají moderní pohled na sociálně patologickou problematiku a neuvědomují si, že tyto jevy jsou nedílnou součástí společnosti. Žádná společnost patologické jevy neodstranila, vyskytovaly se vždy a všude, a je tedy nutné najít takové způsoby řešení, takové intervence, které by výskyt těchto jevů eliminovaly," napsal už před lety doc. Pavel Mühlpachr z MU Brno.



Celý projev dostupný na http://www.msmt.cz/.

Anotované odkazy:
Příspěvek nemá přiřazeny žádné anotované odkazy.
Přiřazené DUM:
Příspěvek nemá přiřazeny žádné DUM.
Přiřazené aktivity:
Příspěvek nemá přiřazeny žádné aktivity.
V případě pochybností o aktuálnosti či funkčnosti příspěvku využijte tlačítko „Napište nám“.
Napište nám
INFO
Publikován: 07. 09. 2008
Zobrazeno: 6787krát
Hodnocení příspěvku
Hodnocení týmu RVP:
Hodnocení článku : 0

Hodnocení uživatelů:
Hodnocení článku : 5
Hodnotit články mohou pouze registrovaní uživatelé.

2 uživatelé Hodnocení článku : 5
zatím nikdo Hodnocení článku : 4
zatím nikdo Hodnocení článku : 3
zatím nikdo Hodnocení článku : 2
zatím nikdo Hodnocení článku : 1
Jak citovat tento materiál
HRUBÁ, Jana. Jen zakážeme mobily?. Metodický portál: Články [online]. 07. 09. 2008, [cit. 2020-11-27]. Dostupný z WWW: <https://clanky.rvp.cz/clanek/c/respekt/2605/JEN-ZAKAZEME-MOBILY.html>. ISSN 1802-4785.
Licence Licence Creative Commons

Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons.


Komentáře
Příspěvek nebyl zatím komentován.
Vložit komentář:

Pro vložení komentáře je nutné se přihlásit.