Hrábky drápky odpadky

Jak s knihou pracovat? Máme několik možností.

Na úvod hodiny si můžeme pohrát s tajuplným názvem knihy Hrábky drápky odpadky.

• Co si můžeme představit pod těmito slovy?
  Hrábky - hrabat, drápky - drápat, odpadky - smetí...
• Zná někdo ještě jiný význam slova drápky?
  Žáci vyhledávají v různých zdrojích (např. drápky jako hra s kamínky...)

Systém uspořádání knihy je ojedinělý a inspirovaný právě hrou drápky. Básně a jejich autoři jsou rozděleni do několika oddílů. Na každé stránce najdeme u jejího čísla odkazy na další obsahově podobné stránky, dále se na každé stránce objevují klíčová slova s odkazy na následující pokračování četby. Také můžeme využít několika rejstříků pro svůj originální kaleidoskopický postup četby (Autoři podle abecedního pořádku, Autoři podle místa narození, Autoři podle roku narození, Básně podle svých začátků, Básně podle počtu veršů, Básně podle pořadí). Proto má kniha v podtitulu slovo krasohled.

• Co znamená slovo krasohled?
  My si při četbě této knihy můžeme každý sestavit svůj vlastní krasohled, počet možností je nepřeberný.

Žáci se rozdělí do menších skupin nebo mohou pracovat jednotlivě. Jde o to, že se  každý může od stejné výchozí básně dostat jinam. Každý získá jiný obraz – jako se mění obraz v kaleidoskopu. Při práci ve třídě omezíme výběr maximálně na 5 básní.)

Ukázka z knihy

náhodný výběr podle stránkových odkazů

Začínáme na straně 74:

Chyby

Alois Vinařický

Město bez domů,
les beze stromů;
pole bez klasů,
hlava bez vlasů;
sedlák bez krávy,
trávník bez trávy;
mlynáři bez mouky,
doly bez louky;
louka bez rosy,
sekáč bez kosy;
oráč bez rádla,
husa bez sádla;
kuchaři bez nože,
jirchář bez kože;
mlatec bez cepu,
ptáčník bez lepu;
dělník bez práce,
vinař bez krace;
pekař bez pece,
ptáček bez klece;
chlapec bez míče,
kočí bez biče;
jídlo bez soli,
chromý bez holi;
zima bez ledu,
kaše bez medu;
hájek bez ptáků,
škola bez žáků;
deště bez mraků,
díra bez raků;
rybník bez ryby,
jsou samé chyby.

Pokračujeme na straně 46:

Klepy

Beneš Metod Kulda

Raději mám v dálce vlky,
nežli blízké, sprosté plky;
pomlouvač má zoubek hadí,
na každém si žáhu zchladí.

Po čem poznáš nejlíp klepnu?
V jazyku má silnou tepnu.
Prostořeká plkuše
mívá novin na nůše.

Dostáváme se na stranu 149:

Bříza

Augustin Eugen Mužík

Stojí bříza jak nevěsta
tam, kde v háj se stáčí cesta.

Tělo jako krasavice,
útlé boky, směvné líce.

Bílý šat a dlouhé vlasy
v proudy volné rozpletla si.

A dech větru kolem vlaje,
s dlouhými si vlasy hraje,

jak by ženich družku vítal,
splítal vlas a rozeplítal.

Oj, ty břízo, těš se žití,
dokud jarní slunko svítí!

Přijde jeseň, bouře roje,
pocuchají vlasy tvoje,

promočí tvé bílé tělo,
bude zde tak neveselo,

a tvůj ženich, moje dítě,
jako zrádce opustí tě!

Výběr ukončíme na straně 228:

Dívka nemocná

Jan z Hvězdy

Povězte sestřinky,
co mám za nemoc?
Že oka nezavru
celou skoro noc.

Ach jistěže Vašek
mi zlý udělal,
smíchem včera když - ach!
hubinku mi dal.

Pořád mne to svírá,
píchá a trhá;
ni ve dne, považte!
pokoj to nedá.

Sestřinky zlatičké,
pomozte mi jen;
zde v srdci vězí to,
a - nechce to ven.

Je dobré slovy básníků nahlédnout do minulosti, do světa našich předků, a tím lépe chápat přítomnost, z čeho jsme vyšli, a nahlížet do budoucnosti, která nás čeká.

Materiál byl poskytnut zdarma nakladatelstvím Albatros z publikace Hrábky drápky odpadky.