Charakteristika a cíle integrovaného bloku: S využitím pohádky vnímat svět, jeho rozmanitost a odlišnost. Dále přijímat okolí takové, jaké je a vytvářet k němu vlastní postoj.
Očekávané výstupy:
Mateřská škola Klubíčko Kolín
Očekávané výstupy (obecné):
Na jaře, když přicházejí Velikonoce, klubou se z vajec žlutá kuřátka. Jedno už se vyklubalo, druhé se klube a máma kvočna kdáče:
"Narodilo se kuře!"
Vylíhlo se z vajec jedno, druhé, třetí... Táta kohout zpívá: "Jak je hezká máma, tak jsou hezké děti. Jedno je pihaté, druhé je kulaté, žádné nás nermoutí, vyrostou z nich kohouti."
"Kokokohouti a slepice," řekla máma kvočna. "Všichni kokokohoutci budou samozřejmě podobní tobě a všechny slepičky mně. Už teď je vidět, že jsou jako by nám z oka vypadli. A podívej se jen, muži, už se vylíhlo z vajec čtvrté kuřátko a teď se líhne páté. No pojď, kuřátko, pojď."
"Tak se mi zdá, že je to páté kuřátko nějaké jiné," ozval se kohout.
"Jak to jiné?"
"Má kratší nožky."
"Nožky má sice kratší, ale zato zobáček delší," urazila se slepice.
"Má kratší nožky a takové nějaké trošku křivé," odporoval kohout.
"Vůbec nemá křivé nohy, jen ty se na ně křivě díváš. Jak to vidím já, je stejně hezké jako ostatní a nedovolím ti o něm říci špatné slovo," dupla nohou slepice a hned vyvedla děti na první jarní procházku.
Obloha byla modrá, slunce svítilo a mámě kvočně se zdálo, že celý svět zpívá písničku o ní a jejích krásných ochmýřených kuřatech:
Na dvorečku vyšla kvočna,
kuřata jdou za ní,
jen se na ně podívejte,
jak jsou k zulíbání.
Teď je kvočna přepočítá -
jedno, druhé, třetí -
čtvrté, páté... Kde je páté?
Povězte mi, děti!
"Kvá, kvá, nemůžu vám stačit. Kvá, kvá, jdete moc rychle. Kvá, kvá, copak nevidíte, že mám kratší nožičky?" volalo páté kuře.
"Mámo, jak to mluví? My přece neříkáme kvá, kvá, ale pipipi," divili se sourozenci.
"Vidíte, jak je nadané? Takové malé a už se naučilo cizí řeč," řekla s pýchou máma kvočna a pohladila to malé po hlavě.
"Kvá, kvá, kvá," zakvákalo kuře hrdě.
"Mámo, a proč má ten Kvakvak tak krátké nožičky?" ptaly se ostatní děti.
"Není to žádný Kvakvak, ale váš bratříček, je to kuře. A co se nožek týká, už jsem řekla vašemu tatínkovi, že má sice nožičky kratší, ale zato zobáček delší, a dál se mě už nevyptávejte a radši dávejte pozor, abyste se nenamočili," řekla slepice. "Nevidíte, že je tu řeka?"
Kuřata jsou na procházce,
kvočna kráčí vpředu.
"Pozor, děti, je tu řeka,
dál vás nepovedu."
Hned se zastavilo kuře
první, druhé, třetí -
čtvrté, páté... Kde je páté?
Povězte mi, děti!
"Mámo, mámo, co ho to napadlo," vykřikla čtyři kuřata. "Skočil do vody. Pipi... Máchá nohama a vůbec se nebojí. No ne - mámo, mámo, podívej se, co dělá!"
"Plavu. Kvá, kvá, nevidíte, že plavu?" odpovědělo páté kuře.
"Mámo, mámo, vytáhni ho z vody. Nedovol mu to. Když my neumíme plavat, tak ať on taky neplave. A vůbec, mámo, tak se nám zdá, že on není náš bratr."
"Samozřejmě je to váš bratr," obořila se na kuřata slepice. "Není to, jak jsem ze začátku myslela, kuře, ale kačátko, to je pravda. Proto se chová jinak než vy, ale nemá jinou mámu než mne a jiné sourozence než vás. A proto vás moc prosím, abyste mu neubližovali a nevšímali si toho, že má trošku kratší nožičky a trošku delší zobák a trochu jiné zvyky. A že nikdy nebude říkat kokokodák ani kykyryký, jen kvá, kvá."
"Kvá, kvá," zakvákal malý kačírek a připlaval ke břehu. "Nehněvejte se na mne, že jsem skočil do vody, ale přece jsem se musel vykoupat."
"Vůbec se nehněváme," řekla kuřata. "Zdá se nám, že moc pěkně plaveš a jsme moc rádi, že máme takového nadaného bratra."
A pak šli i s kačírkem, mámou kvočnou a tátou kohoutem do kurníku, protože už bylo pozdě a museli jít spát.
Doporučené činnosti:
Naše černá slepička,
snáší bílá vajíčka.
A kdo tomu nevěří,
ať k nám přijde k večeři.
"Já jsem malé kuřátko, říkají mi Pípátko."(c-d-e-f-ggg, g-f-e-d-ccc)
"Já jsem malá kachnička, mám barevná peříčka."(c-d-e-f-ggg, g-f-e-d-ccc)
Děti se seznámily s další pohádkou a jejím využitím při hrách a činnostech v mateřské škole. Snažila jsem se, aby bylo zdůrazněno vájemné chování mezi dětmi a vzájemná pomoc těm, kteří to potřebují. Také je důležitá radostná atmosféra při všech činnostech. Pohoda a radost jsou velmi důležité nejen pro děti, ale i pro učitelky. Hodně radosti jsme si užili při hře "Mluvíme cizí řečí". Děti pak chtěly mluvit i jako jiná zvířátka (koník, pes, kočka...). Tato hra rovněž poslouží jako artikulační a logopedická hříčka. Celkově hodnotím tento blok jako zdařilý.
Použitá literatura:
Chotomská, W.: Pohádka z 1001 dobré noci. 1982.
Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.
Článek nebyl prozatím komentován.
Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.
Článek není zařazen do žádného seriálu.
Článek je zařazen v těchto kolekcích:
Národní pedagogický institut České republiky © 2025
