Dramatický obor

21. 10. 2005

Gymnaziální vzdělávání

Autor

VUP Praha

Zobrazit více

Anotace

Vzhledem k tomu, že RVP GV obsahuje pouze vzdělávací obsah povinný pro všechny žáky, je nabídka dalších vzdělávacích oborů umístěna na portál. Vzdělávací obsah těchto oborů bude (stejně jako pilotní verze RVP GV) ještě upraven.

Charakteristika

Dramatický obor vede žáky k porozumění dramatickému umění ve všech jeho tradičních i současných formách (divadlo, rozhlas, film, televize, počítačová tvorba) a k uvědomělému ovládání všech výrazových prostředků dramatického umění, zejména hlasu a těla jako základních prostředků komunikace a dramatického výrazu.
Dramatický obor se zaměřuje na oblast inscenační tvorby ve všech jejích složkách a seznamuje žáky s tvůrčím procesem od volby tématu a námětu přes vytváření dramaturgicko režijní koncepce včetně scénografického pojetí a scénické hudby až k výstavbě jednotlivých situací a tvorbě postav. V oblasti recepce a reflexe dramatického umění jsou žáci seznamováni s klíčovými etapami ve vývoji divadla a se současnými druhy a žánry dramatického umění. Recepce a reflexe je úzce spojena s inscenační praxí.

Doplňující vzdělávací obor přispívá k utváření a rozvíjení klíčových kompetencí tím, že vede žáka k:

užívání základních výrazových prostředků dramatického umění, lidského hlasu a lidského těla a lidského jednání k vyjadřování jevů, vztahů, prožitků, emocí, představ, myšlenek, názorů a postojů a k rozvíjení, zdokonalování a kultivování vlastních hlasových a pohybových dovedností a k jejich adekvátnímu užívání v situacích dramatické tvorby a v běžných životních situacích
využívání herního jednání a jevištního jednání jako příležitosti k hledání a prověřování způsobů řešení problémů a konfliktů a sdělování o nich a chápání dramatického umění jako zobrazování konfliktů a jejich řešení v současnosti i minulosti, v různých sociálních skupinách, etnikách a národech
k aktivnímu podílení se na procesu společné inscenační tvorby (dramaturgie, tvorba textu, režie, scénografie, scénická hudba, herecká tvorba), k uvědomování si a rozvíjení vlastních schopností a jejich uplatňování v týmové práci

Vzdělávací obsah

DRAMATICKÁ A INSCENAČNÍ TVORBA

Očekávané výstupy

žák

vědomě užívá základní dramatické výrazové prostředky - hlas a tělo, rozvíjí je a zdokonaluje po technické i estetické stránce a používá je adekvátně situaci v běžné komunikaci i v situacích divadelní tvorby a v komunikaci s diváky
využívá jednání v herní situaci jako prostředek k získávání zkušenosti s herními pravidly, s řešením problému a konfliktu, s herními rolemi a postavami a motivacemi jejich jednání; přistupuje k jednání v herní situaci a improvizaci jako k příležitosti ke zkoumání a vytváření jevištních postav a situací
vytváří inscenační tvar za účelem sdělení tématu prostředky verbální a neverbální komunikace v propojení s dalšími výrazovými prostředky (výtvarnými a hudebními); pracuje s nimi v rovině jevištního znaku, symbolu a metafory
přistupuje k dramatickému nebo literárnímu textu jako k východisku pro vlastní inscenační tvorbu, nachází v něm témata vhodná pro zpracování do dramatického tvaru; rozlišuje druhy dramatických situací, postav a konfliktů, postihuje tematickou strukturu díla
angažuje se při tvorbě inscenace podle svých schopností a zájmů v některé její složce (dramaturgie, režie, scénografie, scénický zvuk a hudba, herecká tvorba) a současně přijímá zodpovědnost za inscenaci jako výsledek procesu společné tvorby
prostřednictvím inscenace komunikuje s diváky při konkrétním divadelním představení
experimentuje s výrazovými prostředky divadla a dalších druhů dramatického umění (videotvorba) při realizaci vlastních tvůrčích projektů

Učivo

Obsahem výuky je experimentování v rámci herních situací (schopnost dramaticky jednat v herní situaci a přijaté herní roli nebo postavě) a tvorba jevištních situací a postav. Žák rozvíjí systematicky hlas a tělo jako prostředky komunikace i jako prostředky dramatického výrazu. Seznamuje se se všemi složkami tvorby inscenace (dramaturgie, režie, scénografie, scénický zvuk a hudba, světlo) a využívá je ve vlastní inscenační tvorbě. Herecká tvorba je pojímána jako součást inscenační tvorby, jako způsob komunikace s diváky a jako prostředek k rozvíjení osobních komunikačních dovedností.

herní jednání jako princip rozvíjení a experimentování s výrazovými dramatickými prostředky a prostor pro tvorbu jevištní postavy
dramaturgicko režijní postupy v inscenační tvorbě
herecká tvorba

téma a námět
východisko pro dramatické jednání, práce s dramatickým textem, dramatizace literární předlohy, tvorba autorského textu

situace
dramatická situace, herní a jevištní situace, jednání v situaci a jeho směřování, ohnisko situace

postava
dramatická postava, herní a jevištní postava, herecká postava, složky herecké postavy (role, hra a individualita)

konflikt
typy konfliktů, dramatický konflikt, způsoby řešení konfliktu, funkce konfliktu v dramatickém tvaru

děj a fabule
dramatický děj a fabule, montážní princip

DRAMATICKÉ UMĚNÍ

Očekávané výstupy

žák

rozlišuje a uvede charakteristické rysy historických divadelních kultur, chápe společenský význam a funkci divadla a důvody vzniku a proměny divadelních forem
rozlišuje druhy a žánry dramatického umění, postihuje jejich specifiku na základě znalosti charakteristického užití divadelního jazyka a výrazových prostředků dramatického umění
aktivně vyhledává kontakty s dramatickým uměním, nachází vztah s aktuálními a historickými formami dramatického umění i s projevy dramatické kultury
vnímá dramatické dílo jako celek, na základě rozkrytí obsahové a tematické struktury díla a způsobu využití výrazových prostředků dramatického umění charakterizuje funkčnost jeho jednotlivých složek, uplatňuje při recepci a reflexi dramatického díla kritéria estetická i etická
zapojuje se podle svých možností a zájmu do procesu tvorby v oblasti dramatického umění (amatérské soubory, tvůrčí dílny, semináře, kurzy, přehlídky, festivaly), uplatňuje ve vlastní tvorbě vyjadřovací prostředky současného dramatického umění

Učivo

Obsahem výuky je vytváření aktivního vztahu k dramatickému umění. Žák se seznamuje s funkcí a postavením divadla v různých historických etapách s důrazem na umění od konce 19. století do současnosti a na současné druhy dramatického umění (rozhlas, film, televize, video). Vlastním experimentováním s dramatickými díly objevuje specifiku divadelního jazyka. Rozlišuje základní dramatické druhy a žánry v souvislosti s charakteristickými výrazovými dramatickými prostředky, které využívají. Chápe principy divadelní komunikace z pozice tvůrce i diváka.

dramatické umění v historickém a sociokulturním kontextu
charakteristické rysy divadelního jazyka
dramatické druhy a žánry

zrození divadla
divadlo a rituál - hudba, pohyb a tanec jako komunikační prostředek magické síly; vznik mýtu; estetizace rituálu - divadelní prvky v rituálu; divadlo a epos - dramatické prvky ve vyprávění

divadlo a maska
funkce masky v divadle; antické divadlo - tragédie a komedie; commedia del'arte - herecké typy

předloha divadelní inscenace
téma, námět, dramatický text; libreto, scénář; příběh; výstavba dramatického textu - Aristoteles

divadlo jako komunikace
epika jako zpráva o situaci versus drama jako obraz (zobrazení) situace; vnější a vnitřní komunikační kanál (komunikace herec a divák, komunikace mezi postavami mezi sebou)

vyjadřovací a komunikační prostředky divadla
verbální a nonverbální prostředky; herec; výtvarné prostředky (scénografie, světlo); scénická hudba a zvuk; režie jako hlavní integrační složka v moderním divadle

divadlo a jazyk
jazyková stylizace - dramatický verš a jeho funkce; alžbětinské divadlo - Shakespeare; klasicismus

divadelní prostor
amfiteátr, aréna (antické divadlo, moderní divadlo); jeviště commedia del´arte, alžbětinská scéna (renesance); kukátkový divadelní prostor - iluzívnost (baroko); otevřené jeviště; ulice jako jeviště (pouliční divadlo, performance)

mimoevropské divadelní kultury (Asie, Afrika, Amerika)
odlišné prvky stylizace, tendence k silnému důrazu na výtvarné a pohybové složky divadla

divadlo a epika
epizace dramatu (montáž, zcizování - Brecht)

reforma divadla
"zdivadelňování" divadla - vizualizace; oslabení významu dramatického textu jako hlavní složky divadelní inscenace - posilování tendence mimojazykového sdělování; Artaud, Living Theatre, Grotowski, Brook, Boal, Lecoq, multikulturalita divadla - míšení a prolínaní vlivu různých kultur v divadelních artefaktech

hudební divadlo
opera; balet; hra se zpěvy, opereta; muzikál

divadlo "bez herce"
loutkové divadlo, stínové divadlo, černé divadlo

film a televize
divadlo versus film a televize; divadlo ve filmu a televizi, specifika filmové a televizní komunikace; filmový jazyk (střih, montáž); televize jako sdělovací médium versus televize jako umění a zábava

mediální umění
technika jako prostředek uměleckého vyjadřování; audiovizuální projekty, internet