Mnoho škol neúspěšně zkoušelo zlepšit vztahy mezi učiteli a vedením školy na jedné straně a rodiči a veřejností na straně druhé. Rozvoj těchto vztahů je velmi obtížný, částečně kvůli tomu, že škola a veřejnost jsou rozděleny na dva tábory, kdy se jeden na druhého dívají podezíravýma očima. Je to také kvůli tomu, že existuje jen málo příkladů ukazujících, jak může být fungující spolupráce uspořádána. Když si vezmeme tyto školy jako příklad, můžeme rozvinout praktické rady, jak povzbudit efektivnější partnerství mezi rodiči a školou. Zvláště čtyři problémy jsou společné:
Školy se ve většinou soustřeďují na formální komunikaci a následnou spolupráci s rodiči a podceňují možnosti neformálního setkávání s rodiči a veřejností vůbec. Přitom právě zde leží jedna z možných příčin jejich nezájmu o spolupráci se školou. Ani jedna ze stran, tedy ani škola, soukromí i institucionální partneři ani veřejnost, totiž neformulují prospěšnost partnerství, neříkají, v čem si mohou být prospěšní a vzájemně si pomáhat v naplňování vlastních cílů.
Každý partnerský vztah je ovšem vytvořen na základě důvěry ke schopnostem druhého. Proto je třeba vytvořit na škole atmosféru, která bude tuto důvěru podporovat. Škola o sobě musí dávat vědět, aby byla pro své partnery dostatečně čitelnou organizací. Zároveň musí vědět, co si o ní okolí, zejména pak rodiče myslí. A také jim pro vyjádření těchto názorů dávat dostatek příležitostí a učinila z nich jeden z důležitých kamínků mozaiky autoevaluace své školy. Jak před časem napsala na tomto portálu Jana Hejčíková: „Analýza by nebyla objektivní, kdyby školy nevěděly, jak se na jejich práci dívají samotní žáci a jejich rodiče. Jejich spokojenost či kritické připomínky k různým oblastem, které se školy týkají, dávají učitelům zpětnou vazbu a upozorňují na to, co je třeba upravit, změnit a o čem případně rodiče více informovat, aby lépe pochopili záměry školy a změny, které ve školství přicházejí.“[1]
Jak již z výše napsaného vyplývá, jedním z nejdůležitějších prvků komunitního vzdělávání je komunikace s veřejností. Nejširší možnosti se naskýtají v kontaktu s rodiči. Jejich tradiční role zajišťování potřeb a bezpečí dítěte je přivádí do nejčastějšího kontaktu s aktivitami konanými na škole a nabízí tak nejvíce možností zapojení se. Mohou být zapojeni do speciálních programů jako konzultanti (odborníci ve své profesi), mohou pomáhat při opravách a zlepšeních na škole nebo konat dobrovolný dohled při sportovních a kulturních akcích. Od některých lze získat finanční podporu projektu.
K bližšímu poznání partnerů přispívá:
Je nevyhnutelné definovat subjekt, který ponese jak odpovědnost, tak iniciativu celého procesu spolupráce. Jako nejvhodnější se jeví právě školy, které se svou činnosti vztahují k široké řadě občanů – rodičů, kteří mají na škole své děti, bývalých absolventů, ale také lidí, kteří navštěvují vzdělávací, kulturní a sportovní aktivity nabízené školou. V rámci tohoto definování je potřeba získat, zaměstnat či pověřit člověka, nejlépe na celý úvazek, který bude komunitní plánování připravovat a posléze realizovat. Tato činnost je jednou z důležitých úkolů komunitního koordinátora.
Cesta k tomu, aby každý měl příležitost zažít úspěch, vede přes nabídku mimoškolních aktivit, v nichž bude dán dostatečný prostor pro nalezení vlastní užitečnosti a prospěšnosti. Realizací těchto aktivit získává i škola, neboť rozšiřuje svou náplň. Přátelsky a otevřeně orientovaná škola ve vlastním zájmu vytváří pro spolupráci mnoho příležitostí. Možnosti jsou široké a sahají od spolupráce při plánování přes dobrovolnou práci až po finanční podporu školy.
Spolupráci s rodiči lze rozdělit do tří oblastí:[2]
Není výjimečné, že školy mají vypracovány „příručky pro rodiče“, které jim mají umožnit lépe proniknout do tajů učení, předestřít záměry školy a pochopit roli, kterou od nich bude vzdělávání jejich dětí vyžadovat. Tyto „handbooky“, rozdávané všem rodičům po nástupu jejich dítěte do školy, začínají úvodním slovem ředitele, který vysvětlí důležitost tohoto dokumentu a zároveň přímo vyzývá rodiče k zapojení do dění na škole. Na poslední straně pak rodič na speciálním listu („formuláři“) svým podpisem, příp. i podpisem svého dítěte potvrdí, že příručku důkladně prostudoval a rozumí všem požadavkům, pravidlům a zásadám potřebným pro úspěšné fungování školy. Tento formulář musí být škole doručen vyplněný do čtyř týdnů po nástupu dítěte do školy.
Příručka rodiče seznamuje se vzdělávací filozofií školy a jejími vzdělávacími a výchovnými cíly, popisuje organizační členění školy s jasně definovanými úkoly jednotlivých složek (s čím se obracet na ředitele, jak se zapojit do aktivit sdružení rodičů atd.). Jsou zde popsána všechna pravidla a předpisy, včetně návodu, jak řešit krizové záležitosti, stejně jako pravidla pro telefonní kontakt se školou. Nejpodstatnější část dokumentu tvoří důkladný, ale čitelně zpracovaný popis vzdělávacího programu na jednotlivých stupních školy, včetně používaných metod výuky, kritérií hodnocení a pravidel pro zadávání a zpracovávání domácích úkolů.
V této technice jde o to, že reprezentant vedení školy pozve v pravidelných intervalech a čase (např. jednou měsíčně, jednou za čtvrt roku apod.) rodiče k neformálnímu pohovoru na jakékoli téma. Setkání se uskutečňují na frekventovaném místě školy, kterým prochází většina rodičů (vestibul, prostor před školní jídelnou). Smyslem takového setkávání je, že rodiče začnou brát vedení školy jako partnera k rozhovoru, který umí naslouchat. Když pak vyvstane problém, nebudou se bát formulovat svoji nespokojenost a budou usilovat o nalezení efektivního řešení.
Snídaně připravená rodiči z různých ročníků, pořádaná pravidelně každý měsíc. Je to vnímáno jako šance setkat se, sdílet nápady a myšlenky a hlavně být pravidelně informován o dění na škole.
Pod tímto označením se skrývá řada různých aktivit směřujících k tomu, aby rodiče nových žáků (nově příchozích či prvňáčků) cítili ve škole přátelskou atmosféru a nebáli se vstupovat do kontaktu a spolupracovat s ostatními členy „komunity jejich školy.“
Na některých školách posilujících komunitní rozměr se Sdružení rodičů stará také o to, aby učitelé věděli, že si rodiče jejich práce váží. Speciálně pro vyjádření této vážnosti rodiče nastudují pro učitele zvláštní večer, na kterém jim zazpívají, zahrají scénky, připraví pro ně pohoštění. Této akci se říká Staff Appreciation Reception (volně přeloženo Recepce k ocenění pedagogického sboru).
Forem komunikace, předávání informací a spolupráce je několik. K předávání informací, komunikaci a spolupráci již nestačí ústní sdělení na třídních schůzkách či nástěnka při hlavním vchodu školy, ale také je nutné umět využívat počítač. Webové stránky školy a e-mailová pošta, to je realita těchto dnů. K tomu přidat mobilní telefon jak pro hovory, tak pro krátké textové zprávy (sms). Začít vydávat školní noviny a informační letáky, pořádat pro rodiče semináře, třídní schůzky vést jiným způsobem, než na jaký je většina rodičovské veřejnosti zvyklá, zapojit rodiče do třídních či školních projektů.[3]
Tipy pro sdružení rodičů
Otázky k zamyšlení pro vedení škol a aktivní rodiče:
Škola, která se snaží být centrem obce, ať už vzdělávacím, společenským, kulturním či komunitním, musí počítat s tím, že různé skupiny budou stále zřetelněji formulovat své cíle a záměry. Vyvolá to potřebu účinně komunikovat a společně hledat řešení problémů v rámci celé komunity. Musí být jasné, že každá ze zúčastněných stran v komunitě má své vlastní odlišné cíle, které mají stejnou cenu jako cíle ostatních, že existují společné zájmy, např. efektivní poskytování kvalitních služeb, a na nich lze stavět. Výsledná dohoda bude kompromisem přání a možností všech aktérů.
Je třeba hledat shodu zejména v následujících otázkách:
Pro jakoukoli organizaci i systém je nejdůležitější identifikace poslání a vize. Proč jsme tady? Proč vyvíjíme zrovna tuto činnost? Poslání by mělo sjednocující filosofii managementu školy, zřizovatele a rodičů (případně i zaměstnanců) o budoucnosti školy (o budoucí výchovné a vzdělávací činnosti školy, o jejím ekonomickém účelu a společenském smyslu). Stručně řečeno, poslání školy je její současný smysl a cíl. Poslání ovlivňuje všechny aktivity školy. Je snadné napsat skvělé poslání, ale mnohdy nejsme schopni jej naplnit. I na to je třeba myslet, pokud se rozhodnete naplňovat ve své škole její potenciál pro zapojení a širší spolupráci s rodiči.
Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.
Článek nebyl prozatím komentován.
Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.
Článek není zařazen do žádného seriálu.
Článek je zařazen v těchto kolekcích:
Národní pedagogický institut České republiky © 2025
