CLIL jako podpora vícejazyčnosti v praxi

Podpora individuální vícejazyčnosti je jedním z hlavních cílů evropské jazykové politiky. V běžné realitě se ovšem myšlenky vícejazyčné Evropy rozplývají. Chorvatsko, Polsko, Slovinsko, Slovensko a další evropské země vyučují v povinném vzdělávání jako první cizí jazyk převážně angličtinu. V Norsku není angličtina již v pozici cizího jazyka, nýbrž v pozici dalšího zprostředkujícího jazyka vedle jazyka mateřského. Pozice druhého cizího jazyka se jeví být v Evropě oslabena.

Česká republika bohužel nedisponuje vícejazyčným společenským kontextem oproti některým zemím západní Evropy. Filmy se u nás na rozdíl od Skandinávie dabují a pro většinovou společnost není samozřejmostí používat cizí jazyk. O to více je nutné se pokusit vytvořit vícejazyčný kontext v českých školách.

Již od primárního vzdělávání by měly být dle doporučení Rady Evropy vyučovány dva cizí jazyky. V závislosti na situaci a potřebě konkrétní země a konkrétního regionu musí být vedle angličtiny nabídnuty ještě jiné jazyky. Aby bylo možné dosáhnout lepších výsledků a dostát zároveň nárokům vícejazyčné a multikulturní společnosti, musí nastat v didakticko-metodickém ohledu zásadní změny v cizojazyčném vyučování.

Jedna z možností je zapojení smysluplných obsahů (meaningful contents) do cizojazyčné výuky. Na základní škole lze využít obsahů z nejazykových vyučovacích předmětů, které vzbudí zájem žáků a jazyk se stane bezprostředním dorozumívacím a komunikačním prostředkem. Vzpomeňme si, jaký radostný pocit máme v zahraničí, když použijeme cizí jazyk a je nám rozuměno a když my něčemu porozumíme. Jazyk bez smysluplného kontextu se stává umělou povinností, přičemž dobrá škola nabízí pravidelně nejen každodenní, ale i odborné smysluplné kontexty.

Proč je tedy nevyužít? Metoda CLIL smysluplné prostředí výuky cizí jazyků spoluutváří a využívá.