Problematika bezpečného internetu se v posledních letech stala velmi diskutovanou zejména v souvislosti s evropskými a českými výzkumy výskytu nebezpečných komunikačních praktik u dětí (kyberšikana, kybergrooming, sexting apod.). Existenci a nárůst rizikového chování potvrzují výzkumy např. Pedagogické fakulty UP v Olomouci (projekt E-Bezpečí), společnosti AISIS (Minimalizace šikany), Národního centra bezpečnějšího internetu (Saferinternet) či Fakulty sociální studií MU v Brně (výzkumy prováděné v rámci projektu EUKids).
Čím více české děti využívají IT (Česká republika patří mezi evropskou špičku v užívání internetu), tím více se setkávají s nebezpečnými komunikačními jevy. Mezi nejčastější patří kyberšikana, kybergrooming, sexting, kyberstalking, distribuce hoaxů, různé druhy zneužití osobních údajů uživatelů internetu apod.
Mezi nejrizikovější chování patří:
Nyní se v krátkosti zaměříme na jednotlivé typy rizikového chování, které si blíže popíšeme.
Nezletilí uživatelé internetu si často neuvědomují, jak jsou jejich osobní údaje důležité a jak mohou být útočníky z internetu zneužity. Neuvědomují si, jak účinnou zbraň útočníkovi nabízí poskytnutím těchto citlivých informací.
Zvláště rizikový osobní údaj představuje fotografie obličeje dítěte (ta totiž umožňuje jeho jednoznačnou identifikaci). Tu může internetový útočník použít například k vydírání či vyhrožování (vyhrožuje, že získanou fotografii zveřejní s urážlivým nápisem, např. o sexuální orientaci oběti). Stejně tak lze zneužít např. adresu oběti ve spojení s jejím jménem (útočník si např. jménem oběti objedná nějaké zboží, aby oběť poškodil, jménem oběti zveřejní inzerát v erotické seznamce apod.). Nebezpečným osobním údajem oběti je samozřejmě také její telefonní číslo, které může útočníkovi umožnit např. zasílat oběti urážlivé SMS zprávy, obtěžovat ji prozváněním atd.
Velké množství internetových služeb je přímo zaměřeno na sdílení osobních údajů a potenciálně diskriminujících materiálů a právě tyto služby jsou uživateli internetu hojně využívány. Za všechny uveďme několik příkladů: www.facebook.com, www.rajce.cz, www.libimseti.cz, www.lide.cz, www.youtube.com atd. Sdílení osobních materiálů uvnitř těchto internetových portálů je velmi rizikové, protože je poměrně problematické z nich úplně vymazat např. fotografie a videozáznamy. Od doby zveřejnění si totiž publikovanou fotografii či video může stáhnout velké množství on-line uživatelů, kteří je mohou dále nekontrolovaně šířit.
Poměrně novým trendem, který se začal objevovat a rozšiřovat také v České republice, je sdílení a rozesílání vlastních erotických materiálů (obnažených fotografií) s cílem získat např. vysněného partnera. Tento fenomén se označuje termínem sexting. Sexting úzce souvisí s vnímáním lidské sexuality, ze které se v posledních letech zejména díky médiím stala „věc veřejná“ (dříve byla vnímána jako intimní).
Osobní údaje a další diskriminující materiály lze samozřejmě zneužít ke kybernetické šikaně = tzv. kyberšikaně (cyberbullying)1.
Velkým rizikem spojeným s internetovou komunikací je také komunikace s neznámými lidmi z internetu. Na úvod je třeba položit si otázku: Když s někým komunikujete na internetu, říkáte vždy pravdu? Pravděpodobně ne. A stejně tak je třeba přistupovat k informacím, které nám prostřednictvím internetu sděluje neznámá osoba – může nám totiž lhát (výzkumy prokazují, že přibližně 48 % uživatelů internetu lže).
Řada anonymních uživatelů může totiž komunikovat s nezletilými s cílem zmanipulovat je k osobní schůzce, na které může dojít k sexuálnímu zneužití oběti, jejímu napadení či dokonce vraždě. Tento fenomén se označuje termínem kybergrooming (v originále cyber grooming či child grooming).
Příliš velká otevřenost v komunikaci se stala trendem zejména s rozmachem tzv. sociálních sítí (zejména Facebooku), blogů a mikroblogovacích systémů (např. Twitter). Uživatelům se vlastně otevřela možnost sdílet s ostatními vše, co v průběhu dne dělají (často úplné banality). Zaplavují tak internet informačním odpadem.
Mnozí z nich však sdílí i poměrně citlivé informace, např. že odjíždějí na dovolenou a jejich byt bude prázdný. Nebo zveřejní informaci, že dopoledne jsou všichni v práci a doma budou až od 14:00. Tyto informace ve spojení se sdílenými osobními údaji (zejména adresou) přímo nahrávají např. zlodějům, kteří těmto neopatrným uživatelům mohou vykrást byt. Je třeba uvědomit si, jak mohou zveřejněné informace zneužít ostatní internetoví uživatelé!
Facebook vs. realita (zajímavé příběhy o fenoménu Facebook)
Velkým problémem, spojeným s využíváním internetových služeb, je nerespektování pravidel jejich používání. Většina komunikačních portálů, sociálních sítí, blogovacích systémů publikuje na svých stránkách pravidla užívání (Statement of Rights and Responsibilities), se kterými musí každý uživatel služby souhlasit (obvykle při registraci). Tato pravidla definují např. minimální věk uživatelů služby, pravidla komunikace, zákaz obtěžování, vyhrožování, vytváření falešných profilů, pravidla sdílení osobních údajů atd.
Je smutnou zkušeností, že velké množství uživatelů potvrzuje souhlas s těmito pravidly, aniž by si je přečetli. Přitom právě tato pravidla poskytují uživatelům základní ochranu, ale také informují o tom, jak bude s informacemi uživatelů nakládáno. Tato pravidla také definují, jak bude nakládáno s osobními údaji.
Když se pro ilustraci zaměříme na pravidla sdílení obsahu v rámci sociální sítě Facebook, zjistíme toto:
Pro obsah, který je chráněn autorskými právy, jako jsou fotografie a videa (tzv. IP obsah), dáváte Facebooku neexkluzivní, přenositelnou, sub-licencovatelnou, royalty-free celosvětovou licenci používat jakýkoli IP obsah, který na Facebook nahrajete. Tato licence končí smazáním obsahu uživatelem, smazáním účtu a smazáním tohoto sdíleného obsahu u uživatelů, kteří jej sdílí.2
V praxi to tedy znamená, že zveřejněním své fotografie souhlasíte s tím, aby byla sdílena ostatními uživateli, kteří ji ovšem nemusí smazat na vaše požádání. Stejně tak nemusí učinit ani Facebook. Upozorňujeme, že Facebook sídlí na území USA, řídí se tedy americkými zákony.
Velmi důležitým pravidlem, s nímž se v rámci služeb internetu běžně setkáte, je pravidlo o minimálním věku uživatele. Na Facebooku je tato věková hranice 13 let. Dosažení této věkové hranice je však kontrolováno pouze on-line testem data narození uživatele, což i pro mladší průměrné nezletilé uživatele internetu nepředstavuje žádnou větší překážku. Je tedy běžnou praxí, že se na Facebooku pohybují registrovaní mladší 13 let, kteří s ostatními sdílejí svůj elektronický obsah (fotografie, videa atd.). Pro doplnění – na Facebooku je v České republice zaregistrováno přibližně 3 000 000 uživatelů.
Velkým problémem, na který v souvislosti s on-line bezpečností narážíme, je ochrana hesel. Mnoho uživatelů internetu používá univerzální hesla pro všechny účty, případně kombinaci 3 - 5 hesel. Většina lidí ale často používá nevhodná hesla, která jsou velice snadno odhalitelná3.
4 % lidí používají heslo, které obsahuje pouze pět znaků. 26 % uživatelů používá k ochraně svých dat šestimístný kód a 19 % sedmimístný, 20 % osmimístný a 12 % devítimístný. Zbylých 19 % pak používá heslo delší než deset znaků, potvrzuje výzkum společnosti Impreva, který se zaměřoval právě na problematiku bezpečných hesel.
Hesla mohou uživatelé internetu získat různými způsoby (prozrazení, pokus-omyl, specifický software testující kombinace hesel, poškozený se zapomněl odhlásit ze svého účtu atd.). Prolomený účet může být samozřejmě zneužit k realizaci nežádoucích aktivit – ke kyberšikaně atd.
Závislostní chování a jeho důsledky
Pro velké množství nezletilých je internet hlavním zdrojem zábavy, informací, prostorem pro komunikaci, uznání, lásku a bezpečí. V internetové virtuální realitě mohou děti i dospělí realizovat své sny, navazovat sociální kontakty, prožívat dobrodružství. Přesto však nadměrné užívání internetu může vykazovat znaky závislostního chování.
Řada psychologů se pokusila vytvořit série otázek, podle kterých lze testovat, nakolik jsou uživatelé „závislí na internetu“. Za všechny uvedeme příklad dotazníku Kimberly Youngové z Centra pro on-line závislost (Bradford, US).
Závislost na internetu jako taková reálně neexistuje. Hovoříme spíše o závislostním chování ve vztahu k jednotlivým internetovým aplikacím (sociální sítě, on-line hry, pornografie). Počítači a internetu nepropadne psychicky vyrovnaný a spokojený člověk, ale spíše člověk s hlubšími problémy (nefungující partnerský vztah, problémy v práci, sociální fóbie apod.). Internet je pouze jednou z možností, jak se s problémy vypořádat (více např. Šmahel, D., Vondráčková, P. apod).
Samotné závislostní chování („závislost na internetu“) se projevuje tak, že se do popředí dostává předmět závislosti (internet) a člověk zanedbává práci, školu, rodinné i ostatní sociální vztahy, zároveň opomíjí fyziologické potřeby - nemyje se, nejí a nepije, což může vést k fyzickým potížím4. Hodiny sezení bez pohybu mají za následek poškození páteře, riziko vzniku krevních sraženin v dolních končetinách, poškození očí atd.
Mezi vysoce návykové aktivity, které mohou uživatelé v prostředí internetu vykonávat, patří hraní MMORPG her (Massive-Multiplayer Online Role-Playing Game je on-line počítačová hra na hrdiny, při níž může hrát i několik tisíc hráčů naráz, např. World of Warcraft), chatování a internetová pornografie.
Na závěr je třeba říci, že ačkoli se náš text zaměřuje na nebezpečí internetu, je internet vynikajícím nástrojem, bez kterého si již dnes nedovedeme naši společnost představit. A pokud bychom mohli srovnat klady a zápory internetu, věříme, že jeho klady budou převažovat.
Použité zdroje:
Kopecký, K.: Kybergrooming – nebezpečí kyberprostoru. Olomouc : Net University, 2010. Dostupné na: http://www.e-nebezpeci.cz.
Krejčí, V.: Kyberšikana – kybernetická šikana. Olomouc : Net University, 2010. Dostupné na http://www.e-nebezpeci.cz.
Kopecký, K.; Krejčí, V.: Rizika internetové komunikace (příručka pro učitele). Olomouc : Net University, 2010. Dostupné na http://www.e-nebezpeci.cz.
Facebook: Statement of Rights and Responsibilities. (Date of Last Revision: August 25, 2010.) Dostupné na: http://www.facebook.com/terms.php?ref=pf.
Pírko, M.: Závislost na Internetu - bluf, či realita? Lupa, 2005. Dostupné na: http://www.lupa.cz/clanky/zavislost-na-internetu-bluf-ci-realita/.
Vlčková, E.: Nesnesitelná přitažlivost internetu. Lidové noviny, 2008. Dostupné na: http://www.adiktologie.cz/articles/cz/60/1363/Nesnesitelna-pritazlivost-internetu.html?acc=enb.
Další zdroje ke studiu:
E-Bezpečí (www.e-bezpeci.cz)
E-Nebezpečí pro učitele (www.e-nebezpeci.cz)
O autorovi:
Autor je vedoucím projektu E-Bezpečí a Centra prevence rizikové virtuální komunikace PdF UP v Olomouci.
1 Více např. Krejčí, V.: Kyberšikana – kybernetická šikana. Olomouc : Net University, 2010. Dostupné na: http://www.e-nebezpeci.cz.
2 Facebook - Statement of Rights and Responsibilities. Dostupné na: http://www.facebook.com/terms.php?ref=pf.
3 Fišer, M.: Nejnebezpečnější hesla, která můžete zadat do počítače. Novinky. Dostupné na: http://www.novinky.cz/internet-a-pc/190368-nejnebezpecnejsi-hesla-ktera-muzete-zadat-do-pocitace.html.
4 Vlčková, E.: Nesnesitelná přitažlivost internetu. Lidové noviny, 2008. Dostupné na: http://www.adiktologie.cz/articles/cz/60/1363/Nesnesitelna-pritazlivost-internetu.html?acc=enb.
Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.
Článek nebyl prozatím komentován.
Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.
Článek není zařazen do žádného seriálu.
Článek je zařazen v těchto kolekcích:
