Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání stojí mimo jiné na myšlence, že je nutné v průběhu vzdělávání vybavit žáky vedle předmětových vědomostí a dovedností také znalostmi, dovednostmi, postoji a hodnotami, které budou moci využít nejen ve škole, ale především v běžném osobním životě, při studiu a později i ve své profesní kariéře. Právě tyto znalosti, dovednosti, postoje a hodnoty se v RVP ZV označují souhrnně jako klíčové kompetence a každý žák je může ve svém životě zužitkovat a uplatnit bez ohledu na to, co mu ve škole jde, o co se zajímá a co chce v budoucnu dělat.
Klíčové kompetence se vyskytují v mnoha vzdělávacích programech v celé Evropě, není to tedy "vynález" českého školství. Pokud bychom jednotlivé zahraniční vzdělávací programy procházeli, zjistili bychom, že se sice různí názvy klíčových kompetencí nebo že některé vzdělávací systémy považují vzhledem ke svým tradicím za klíčové jiné znalosti, dovednosti, postoje a hodnoty, než je tomu v našem prostředí, ale že podstata toho, co se pod klíčovými kompetencemi skrývá, je v zásadě shodná.
Již některé naše starší vzdělávací programy sice s termínem kompetence pracovaly, ale školy tato skutečnost k ničemu nezavazovala, neboť kompetence nebyly na rozdíl od učiva chápány jako cíl vzdělávání. Naproti tomu RVP kladou důraz mimo jiné na dovednostní složku učení, a proto uvádějí klíčové kompetence jako jeden z výsledků vzdělávání a zavazují učitele, aby se ve výuce zamýšleli nad tím, jak by bylo možné tyto kompetence u žáků systematicky budovat a rozvíjet.
RVP stanovuje pro předškolní, základní i gymnaziální vzdělávání stejné klíčové kompetence. Tyto kompetence na sebe promyšleně navazují a jejich úroveň, která je popsána v každém z rámcových vzdělávacích programů, postupně graduje s tím, jak vyspělí jsou žáci na jednotlivých stupních vzdělávání. V RVP ZV se jako klíčové uvádějí:
Kompetence pracovní se objevuje pouze v základním vzdělávání a předpokládá mimo jiné rozvoj pracovních návyků a manuální zručnosti, které budou žáci běžně potřebovat v dalším životě. Tato kompetence je do základního vzdělávání zařazena také proto, že značná část žáků odchází po skončení povinné školní docházky na střední odborné školy a odborná učiliště. Pracovní kompetence je tak dobrou průpravou pro tzv. odborné kompetence, které se objevují ve všech rámcových vzdělávacích programech pro odborné školy.
Předpokládá se, že úrovně klíčových kompetencí, kterou popisuje RVP ZV, dosáhnou žáci na konci povinné školní docházky a že škola žákům pomůže tyto kompetence postupně vytvářet. Klíčové kompetence ale samozřejmě představují ideální stav, o který budou učitelé u žáků usilovat, ale vzhledem k tomu, že schopnosti žáků a jejich osobní dispozice jsou velmi různé, měli by mít zároveň na paměti, že ne všichni žáci jich mohou dosáhnout v plné míře. Míru osvojení klíčových kompetencí ovlivňuje tedy například typ osobnosti žáka, zda je žák spíše introvert, nebo extrovert, zda je tzv. intuitivní typ osobnosti, nebo smyslový apod.
Když budou učitelé posuzovat, jaké kompetence si žák osvojil, měli by vzít v úvahu některé psychologické vlivy a myslet na to, že je důležité poměřovat dosaženou úroveň kompetencí osobním pokrokem žáka a jeho možnostmi.
Učitelé se v souvislosti s klíčovými kompetencemi někdy mylně domnívají, že jim nové vzdělávací programy ukládají, aby se škola soustředila pouze na vytváření a rozvoj klíčových kompetencí a rezignovala na solidní vědomosti, které se žáci učí v jednotlivých vyučovacích předmětech. Byla by ale chyba myslet si, že nejlepší cesta, jak u žáků vytvářet a rozvíjet klíčové kompetence, je "učit" tyto kompetence izolovaně, nebo pro ně dokonce vytvářet samostatné vyučovací předměty. Každá klíčová kompetence se u žáků vytváří postupně, a to tak, že se dílčí vědomosti a dovednosti žáků získané při různých příležitostech propojují a "nabalují" na sebe.
Pokud chce učitel žáky naučit například efektivně komunikovat nebo řešit problémy, nemůže to dělat bez toho, aniž by žáci měli konkrétní vědomosti. Mají-li žáci kupříkladu umět řešit problémy, je nutné u nich tuto dovednost trénovat postupně na konkrétních příkladech, při řešení konkrétních situací a problémů, při výuce konkrétních předmětů apod. V tomto duchu jsou ostatně v RVP ZV u jednotlivých vzdělávacích oborů formulovány také očekávané výstupy, které mají činnostní pojetí, jež jasně naznačuje, že by učitelé měli ve výuce propojovat část znalostní, dovednostní i postojovou a neomezovat se jen na pouhé předávání vědomostí.
Je zřejmé, že činnostní a dovednostní přístup ke vzdělávání, který podporuje rozvoj klíčových kompetencí, je pro učitele časově dosti náročný. Orientaci vzdělávání na klíčové kompetence se podřídilo i pojetí vzdělávacího obsahu v RVP ZV, kde není učivo povinné, ale pouze doporučené. Pro školu to znamená větší prostor pro uplatnění vhodných metod a forem výuky a možnost přizpůsobit si vzdělávací obsah podle svých potřeb a podle potřeb žáků.
Je také důležité upozornit na to, že ačkoli je v RVP ZV stanoveno šest samostatných klíčových kompetencí, neznamená to, že by se měla u žáků vytvářet a rozvíjet každá zvlášť. Jednotlivé znalosti, dovednosti, postoje a hodnoty, které klíčové kompetence obsahují, jsou od sebe pouze pracovně odděleny, aby je bylo možné pojmenovat, aby byly pro učitele přehledné a aby s nimi mohli snadno pracovat. Ve skutečnosti je ovšem zřejmé, že učitel při konkrétních činnostech ve výuce rozvíjí u žáků více složek kompetencí najednou, protože to odpovídá přirozenému a spontánnímu učení žáků.
Konkrétní práce učitelů s klíčovými kompetencemi při tvorbě ŠVP a při výuce pak spočívá v tom, že si kladou otázku: Jak a prostřednictvím jakých aktivit, metod, forem výuky atd. dosáhneme, jednak my-škola jako celek a jednak já jako učitel, toho, že si žáci postupně osvojí klíčové kompetence (tzn. požadované znalosti, dovednosti, postoje a hodnoty popsané v RVP ZV)? Je na škole, aby si zvolila takové postupy, o kterých se domnívá, že k rozvoji klíčových kompetencí povedou. Školní vzdělávací program tyto postupy označuje jako výchovné a vzdělávací strategie. Jedná se za prvé o strategie, které může uplatňovat škola jako celek, to znamená, že se týkají celoškolních aktivit, celkového klimatu školy apod. (Například je možné podporovat studentský parlament s tím, že tato aktivita pomáhá žákům rozvíjet kompetence sociální a personální, komunikativní aj.) Za druhé jde o takové strategie, které může uplatňovat každý učitel přímo ve výuce svého vyučovacího předmětu. (Například učitelé biologie se rozhodnou rozvíjet klíčovou kompetenci k řešení problémů prostřednictvím terénních prací a miniprojektů, při nichž žáci řeší samostatně zadané úkoly za pomoci experimentování.) Ve školním vzdělávacím programu se pak výchovné a vzdělávací strategie za celou školu objeví v kapitole 3 - Charakteristika školního vzdělávacího programu, výchovné a vzdělávací strategie za jednotlivé vyučovací předměty se objeví v kapitole 5 - Učební osnovy, vždy u každého vyučovacího předmětu zvlášť. Učitelé pak mají možnost sledovat, zda jejich zvolené postupy skutečně vedou k rozvoji klíčových kompetencí, a pokud tomu tak není, pak musí své výchovné a vzdělávací strategie změnit. O tom, jak pracovat s klíčovými kompetencemi v ŠVP a jak mohou vypadat výchovné a vzdělávacích strategie, se podrobněji zmiňuje Manuál pro tvorbu ŠVP, který je zveřejněn např. na www.vuppraha.rvp.cz. Ukázky ze ŠVP naleznete na tomto portálu.
Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.
Článek nebyl prozatím komentován.
Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.
Článek není zařazen do žádného seriálu.
