Zobrazit na úvodní stránce článků

Na začátek článku
Titulka > Modul články > Základní vzdělávání > "Výtvarka" není běžné vyučování

Ikona teoreticky

"Výtvarka" není běžné vyučování

Ikona odbornost
Autor: Šimon Brejcha
Anotace: Na praktických příkladech autor demonstruje možnosti moderního pojetí výtvarné výchovy.
Téma příspěvku:Didaktika
Klíčová slova: výtvarná výchova, identita, smyslové vnímání

Již při vstupu do třídy musím mít (nebo měl bych mít) zodpovězenou otázku, co budu s žáky dělat a proč. Neodpovídám si na to, jakou látku s žáky proberu. Domnívám se, že bych neměl přemýšlet ani nad otázkou, jakou práci žákům zadám, tj. jak je zabavím. Tím bych od počátku předpokládal nějaký "hmatatelný" výstup, chcete-li "obrázek" či "splněný úkol". Jde ale o výstupy zcela jiného charakteru.

V hodině výtvarné výchovy dávno nejde o splnění úkolu ani o obrázky. Cílem není ani výzdoba školy (i když je to často potřeba). Žáci by v ní měli pochopit, že výtvarné umění je jednou z mnoha možných forem komunikace. Nejde tedy pouze o to, abych je učil jen kreslit a "vnímat krásu", ale o to, aby začali tušit, že výtvarné umění, ve všech svých formách a projevech, se nám snaží něco sdělit (a často nám to také sděluje i proti naší vůli - např. reklama a televize pracující s obrazy, jaké využívá umění). "Člověk (dítě) získává zkušeností určité formy (dnes bychom mohli říct znaky), které si ukládá do paměti a se kterými už nadále vždy bude konfrontovat vizuální počitek." (Václav Hájek, Ateliér, 16/17/03)

Zprostředkovat proces vzniku, způsob vnímání a chápaní obrazu (vizuálně obrazného vyjádření) je tedy nejspíš můj úkol - úkol výtvarného pedagoga. A stejně tak je mým úkolem přesvědčit žáky, že se vyplatí výtvarným uměním zabývat a že toto úsilí může mít různou motivaci. Vždyť kolik žáků se zajímá o výtvarné umění, o to, jak a co nakreslit, jak vyřešit "výtvarný problém", kolik žáků se při pohledu na obraz zasní, začne přemýšlet, je potěšeno? Jistě ne víc než všeobecně zmiňovaný průměr v běžné populaci - 4 %.

Jestliže se mi podaří žáky na základní škole výtvarnou výchovou neotrávit, jestliže se mi dokonce podaří vzbudit jejich zájem, přimět je k aktivitě, dialogu, ale i k nesouhlasu, pak jsem na dobré cestě jim něco sdělit, předat, a tak i zvýšit zmiňovaná procenta zájmu.

Nejsem si jist, zda kreslením podzimních motivů, Mikuláše nebo "zkoumáním jablíčka" se někam dostanu (nepojmu-li tato tisíckrát tradičně zpracovaná témata trochu z jiného úhlu). Samozřejmě jsou žáci, kteří reagují na každou maličkost, ta v nich vyprovokuje zvědavost a gejzír fantazijních představ, a hned nato odkrývají řadu analogií a kontextů. Tak tomu ale běžně není. Často bojuji s leností, apatií, nechutí, arogancí, ignorancí, sociální a kulturní tupostí… Myslím, že jedinou zbraní proti těmto vlastnostem je vyprovokovat žáky k akci, při které vystoupí z lavic, já sestoupím z pomyslného učitelského stupínku a ve velkém chaosu (ba řevu) něco začne vznikat, něco se začne objevovat, zkoušet - bez nutnosti, abychom si cokoli hmatatelného odnesli domů, ale dokonce i bez toho, aby se nám podařilo nakonec něco objevit, protože i z neúspěchu se můžeme poučit.

Budou-li žáci odcházet z hodin výtvarné výchovy s pocitem zajímavě prožitého času, s pocitem, že si vyzkoušeli něco zajímavého, budou-li si cokoli pamatovat nebo vzpomenou-li si na některé hodiny ještě za pár let, pak mám vyhráno. Pravda, i kreslení pámelníku v 7. třídě před 30 lety ve mně zanechalo vzpomínku. Ne tu nejpříjemnější. Přesto se s podobným přístupem setkávám neustále, a to nejen v Čechách.

Výtvarné umění prodělalo v posledních letech obrovské změny. Využívá těch nejprogresivnějších metod komunikace a techniky, nebo se naopak vrací k člověku. V centru zájmu jsou globální problémy světa a pokus o novou definici postavení člověka v tomto světě. Jestliže ale někde na škole objevím pastelkovou parafrázi na Andyho Warhola, beru to jako úspěch. Společnost uznala, že kubismus není výstřelek, ale umění pouhých 40 let staré akceptuje velmi výjimečně. Performance, body art, "zemní umění", minimal, postmoderna, nová média do výtvarného umění prostě už patří. Osvícené aktivity některých galerií, které se systematicky snaží zapojit děti do poznávání nejaktuálnějšího umění, jsou v tomto směru nesmírně záslužné a stálo by za to je rozvíjet a víc využívat.

Předpoklady pro úspěšné hodiny výtvarné výchovy

Co by výtvarná výchova měla poskytnout a co vyžaduje:

  • kontrast vůči ostatním předmětům - uvolněnější atmosféra, volnější pohyb žáků, menší tlak na žáky;
  • osobní nasazení, vzbuzení zájmu - jak učitele, tak žáků, aktivity, vytvoření sdělné a dělné atmosféry;
  • spolupráce (častá práce ve skupinách - dělba práce), respekt a tolerance, potlačení konkurenčního prostředí a práce "na výkon";
  • očekávání, radost, nadšení, angažovanost;
  • prostor pro sebevyjádření méně nadaných žáků;
  • prostor pro naplnění ambicí nadaných žáků - více, rychleji, náročněji, hlouběji;
  • široké napojení na osobní zkušenosti žáků (spontánní projev a postřehy méně úspěšných žáků jsou někdy zajímavější než projev a postřehy premiantů - to lze často dost obtížně odhalit v běžném vyučování - tedy uplatňování subjektivity) i na vědomosti získané ve škole;
  • prostor pro činnosti, kde se uplatní všechny naše smysly (tedy rozvoj smyslového vnímání).

Co mi brání, abych využíval výše uvedené body:

  • počty žáků ve třídě;
  • musím sledovat sociologické vazby ve třídě - třída je živý organismus - proměňuje se - co skvěle zabírá pět let za sebou, nemusí mít ohlas dnes, proměňují se hodnotové žebříčky žáků;
  • musím neustále sledovat atmosféru ve třídě, reagovat na ni, nebát se ustupovat ze svých představ a hledat jiná řešení - nezvládnu-li to, žáci se mi vzdalují;
  • příliš široký záběr výtvarného umění - prvky tvořivé dramatiky, hudební výchovy, dějepisu, českého jazyka, matematiky, ICT - to všechno jsou také prvky nedávno minulého nebo aktuálního umění - a vše sledovat je úkol téměř nemožný - na druhou stranu se nelze uzavírat do již ověřeného a osvědčeného schématu - také učitel se musí učit a experimentovat, i za cenu toho, že se mu hodina nevydaří;
  • kulturní a sociální úroveň rodin žáků - má samozřejmě vliv na průběh hodin, mám ale vyzkoušeno, že tento aspekt působí negativně jen do určité míry a dá se i využívat;
  • manuální "nezručnost" dnešních žáků, neochota se unavit, ušpinit, častá neochota experimentovat, nesoustředěnost - v tomto případě platí - příklady táhnou - když je učitel až po lokty od barvy, žáci ztratí ostych;
  • vlastní neschopnost držet trvale krok s vývojem nových médií - žáci se pohybují ve světě, o kterém často nemám ani tušení, nerozumím motivacím žáků, kteří jsou schopni hodiny sedět u internetu a nepřinese jim to zhola nic, nechápu, proč jsou schopni sedět hodiny u počítačových her, chatovat...

Co v dnešní době ovlivňuje výtvarnou výchovu z pohledu výtvarného pedagoga (tento výčet si jistě rozšíříte):

  • doteky světa dospívajících - graffiti, taneční hudba, street art, "videodýdžejing", klipy,... ;
  • sociální problémy, vztahové problémy - komunity mladistvých;
  • vliv médií, filmu, hudební scény a reklamy;
  • rozšiřování národnostního spektra ve třídách;
  • tlak konkurenčního prostředí, výkon;
  • pohyb, stres, netrpělivost;
  • neschopnost přiměřené sebereflexe;
  • nová média jako vizuálně obrazný prostředek - okouzlení výsledkem, rychlost, snadnost, dostupnost, ale i povrchnost;
  • propojení umění a techniky (digitální fotografie, videozáznamy), možnost dalšího zpracovávání, variace na dané téma;
  • propojení tradičně chápaného umění a nových médií - volné kombinování, návraty, vytváření nových kontextů;
  • omezené nebo jednostranné aktivity žáků ovlivňují jejich psychomotorické schopnosti;
  • naprostá změna hodnotového žebříčku žáků, který vlastně ani pořádně neznáme.
Co dělat?

Dále uváděná cvičení se uskutečnila na Základní škole s rozšířenou výukou výtvarné výchovy v Praze 8 - Karlíně. Škola není výběrová, je spádová a jsou zde žáci ve spektru běžné populace. Specifikem Karlína je snad větší koncentrace sociálně slabších rodin a přítomnost různých národností.

Pokusím se zprostředkovat své zkušenosti, které jsem nabyl v této škole během asi 12 let ve 4 kapitolách s jednotlivými "cvičeními":

MY V AKCI

  • zrychlení - hraniční chápání malby a kresby
  • zastavení - jiný způsob sebereflexe
  • dirigování - vnímání hudby a chápání kresby trochu jinak
  • motání - od hry a akce k výtvarnému umění

HRANICE NAŠEHO TĚLA

  • nástavce - jak překonat svou nedostatečnost
  • extenze - vnímání těla ve výtvarném umění
  • fyziognomické studie

NAŠE SMYSLY A VLASTNOSTI

  • Yves Klein - dotek, otisk, zobrazení
  • žvýkačkové sochy - chuťové a hmatové počitky ve výtvarném umění
  • moje nejlepší vlastnosti - propojení hmatu, akce a sebevnímání - performance

NAŠE IDENTITA

  • plastické operace - proměny tváře i duše
  • můj dům, můj hrad - sonda do světa žáků
  • moje věci - odraz mé osobnosti
  • školní řád - změny rolí
Anotované odkazy:
Příspěvek nemá přiřazeny žádné anotované odkazy.
Přiřazené DUM:
Příspěvek nemá přiřazeny žádné DUM.
Přiřazené aktivity:
Příspěvek nemá přiřazeny žádné aktivity.
 
INFO
Publikován: 21. 09. 2005
Zobrazeno: 17305krát
Hodnocení příspěvku
Hodnocení týmu RVP:
Hodnocení článku : 0

Hodnocení uživatelů:
Hodnocení článku : 4
Hodnotit články mohou pouze registrovaní uživatelé.

1 uživatel Hodnocení článku : 5
zatím nikdo Hodnocení článku : 4
1 uživatel Hodnocení článku : 3
zatím nikdo Hodnocení článku : 2
zatím nikdo Hodnocení článku : 1
Jak citovat tento materiál
BREJCHA, . "Výtvarka" není běžné vyučování. Metodický portál: Články [online]. 21. 09. 2005, [cit. 2019-12-16]. Dostupný z WWW: <https://clanky.rvp.cz/clanek/c/Z/303/"VYTVARKA"-NENI-BEZNE-VYUCOVANI.html>. ISSN 1802-4785.
Licence Licence Creative Commons

Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons.


Komentáře RSS komentářů článku
1.Autor: Petra KameníkováVloženo: 01. 03. 2010 14:44
Dobrý den. Musím souhlasit s autorem, že dnes je výtvarná výchova o něčem jiném než dřív. Není správné hodnotit pouze vizuální stránku, ale především co přinese samotnému dítěti. Mení důležitý výsledek, ale proces samotný. Líbí se mi, že autor srovnává i jiné formy umění, které s výtvarkou souvisí. A řeší komunikaci. Ta je opravdu důležitá při výchově a proto záleží, jak umí pedagog s žáky mluvit a diskutovat. Žák by měl mít pocit, že není omezený a může svobodně vyjádřit,co si myslí a uskutečnit to.
2.Autor: Kateřina TicháVloženo: 04. 03. 2010 00:15
Souhlasím - tak by to asi mělo vypadat, že si žák odnese zajímavou vzpomínku a hlavně bezprostřední zážitek uměleckého procesu. Mě osobně nadchlo cvičení nazvané "Motání" a to včetně toho, jak se autor nechal unést radostí z dobře vydařené lekce. Neopakovatelnost společného díla a nemožnost ho v celé kráse uchovat jinak než jen na fotografiích by mě jako potenciálního žáka určitě utkvěly v paměti. Jinak opravdu oceňuji schopnost žáků spolupracovat, to určitě vyžaduje dlouhá léta výchovy.
3.Autor: Jana LangerováVloženo: 04. 03. 2010 08:58
S autorem, p. Brejchou, musím jen souhlasit a děkuji za příspěvek. Mám podobné zkušenosti. S trochou "drzosti" si dovolím odkaz na blog "Umění je tu proto, aby kladlo otázky".
Vložit komentář:

Pro vložení komentáře je nutné se přihlásit.