Metodický portál RVP.CZ prochází změnami. Více informací zde.
logo RVP.CZ
Přihlásit se
Titulka > Modul články > Základní vzdělávání

Zobrazit na úvodní stránce článků

Relaxační chvilky

Praktický příspěvek
inspirace
uč.hodina
Autor Pavel Svoboda
Relaxační chvilky jsou nedílnou součástí výchovně vzdělávacího procesu. Ne každý žák se dokáže dokonale soustředit po celých 45 minut vyučovací hodiny. Některým žákům pomáhá střídání činností, jiní potřebují „úplně vypnout“. I toto „vypnutí“ však může být smysluplné a může napomáhat ke zvýšení efektivity práce žáka i učitele.

Rizika, která ohrožují zdraví žáků - většinou si pod touto větou představíme návykové látky, šikanu apod. Málokdy si uvědomujeme, že tato rizika spočívají převážně v nepřiměřených zátěžích nejrůznějšího druhu (vysoké nároky pracovního procesu - pro žáky vyučovací hodina, tvrdý režim, přísná kontrola, direktivní vedení ve třídě i ve škole vůbec). Ve třídě se setkávají různé typy dětí. Někteří nemají problém zvládnout veškeré požadavky učitele i rodiče, jiným však činí problém se s těmito nároky vyrovnat a zvládnout je. Přichází stres, úzkost, poškozování tělesného zdraví a nakonec rezignace.

Tento příspěvek přináší náměty, jak zapojit do výchovně vzdělávacího procesu všechny žáky a umožnit všem žákům prožít ve vyučovací hodině pocit úspěšnosti, tolik důležitém pro předcházení stresu.

Relaxační chvilky jsou dnes samozřejmostí na 1. stupni základní školy. Každý zkušený učitel je zařazuje. Mnohdy stačí několik minut odpočinku na koberci, jindy si „protáhnout" tělo třeba na chodbě. Ale co relaxační chvilky u starších žáků? Dají se vůbec do vyučovací hodiny zařadit? Časté námitky učitelů na zařazování relaxačních chvilek do hodin jsou následující - už nic do konce hodiny nic neudělám, snad mohou vydržet 45 minut poslouchat a pracovat - já to musím vydržet také....

V tomto příspěvku se pokusím nabídnout několik námětů, jak smysluplně využít chvilky ve vyučovací hodině k relaxaci a odpočinku, a přitom rozvíjet u žáků vytrvalost, soustředění, pravolevou orientaci, rytmus, komunikaci apod. Poslední námět „Papírové koule II" lze velmi úspěšně využít jako propojení relaxace s výukovou činností. Výhodou této činnosti je, že jsou zapojeni skutečně všichni žáci (vhodnost kladených otázek a odpovědí na ně) do výuky, v bezpečném prostředí (nezkouší se) mají příležitost učit se od svých spolužáků. Mění se i role učitele, který v této činnosti přebírá spíše funkci poradce.

Signál

Žáci včetně učitele stojí v kruhu, těsně vedle sebe. Učitel „plácne" pravou rukou svého souseda po pravé ruce do levé ruky. Ten signál přijme, zpracuje celým tělem a opět pravou rukou posílá svému sousedovi po pravé ruce do levé ruky. Hra pokračuje do té chvíle, až opět tento signál - plácnutí přijde k učiteli.

Druhé kolo můžeme ztížit. Učitel vyšle stejným způsobem jeden signál, když je tento impuls u třetího (čtvrtého) žáka, vyšle další - například dvě plácnutí. Žáci se soustředí na příjem signálu a poslání dál, ale také na počet plácnutí. Po ukončení ještě v kruhu proběhne rychlé sebehodnocení - jak jsme se cítili, jak se nám dařilo, co se nám ještě příliš nedaří. Tato hra přináší nejen „vypnutí", ale i spoustu legrace.

Papírová koule I.

Základem je předcházející hra Signál. Učitel si dopředu připraví pro každého žáka jeden kancelářský papír. Žák papír zmačká do papírové koule. Žáci opět společně se svým učitelem stojí v kruhu. Všichni mají svoji papírovou kouli v levé ruce (v mističce). Na určitý signál (např. raz) všichni berou pravou rukou papírovou kouli ze své levé ruky, na další signál (např. dva) předávají svoji kouli pravou rukou sousedovi po pravé ruce do levé ruky. Smluvený signál „raz" upozorňuje na nové vyzvednutí papírové koule z misky a „dva" vložení sousedovi do levé ruky.

Zpočátku papírové koule padají na zem, hra se ale nepřerušuje, předávání signálu - papírové koule je tedy obrazné. Na učitelův pokyn hra končí, spočítáme papírové koule na zemi. Zkusíme druhé kolo, ve kterém bychom chtěli polepšit svůj výsledek.

Pokud chceme rozvíjet i rytmizaci, je vhodné místo signálů (raz, dva) zpívat píseň nebo říkat báseň. Hra končí s ukončením písně nebo básně. U menších žáků tyto činnosti vyžadují už velký stupeň soustředění a vytrvalosti. Navíc každý žák si uvědomuje, že celkový výsledek závisí na každém článku kruhu, tedy na každém žákovi. Po ukončení následuje opět slovní sebehodnocení.

Papírová koule II.

Po zvládnutí hry Papírová koule I. můžeme přistoupit i k další verzi této hry. Žáci opět dostávají kancelářský papír, na který však napíší otázku. Ta se může vztahovat k tématu učiva v dané hodině. Podmínkou však je, že žák sám musí znát odpověď na svoji otázku. Nebo může být otázka obecná (co ho zajímá, s čím má problém, o čem by chtěl diskutovat - vhodně do rodinné výchovy apod.). Po napsání otázky žák otázku zmačká do tvaru koule a proběhne hra. Žáci mají v ruce papírovou kouli s otázkou. Pokud někteří žádnou nemají, berou si popadané papírové koule ze země. Všichni se posadíme do kruhu (na zem, či na židličky). Žáci rozbalí své otázky a přečtou si je. V myšlenkách hledají odpovědi na svoji získanou otázku. Jeden žák přečte otázku nahlas. Pokud zná odpověď (nezapomínejme, že má cizí otázku), odpoví. Žák, který otázku psal, se k otázce přihlásí a provede „kontrolu" odpovědi. Pokud žák odpověď nezná, odpovídá ten žák, který otázku napsal. I tento žák se však může ve své odpovědi mýlit. Potom může vzniknout otevřená diskuse na dané téma, poslední slovo však má učitel, který vše uvede na pravou míru. Hra končí po přečtení všech otázek a nalezením správných odpovědí. Stává se, že se objeví velmi podobné otázky. Nevyřazujeme je, znovu jsou přečteny. Odpovědi na tyto opakující otázky začínají např.: „Tak, jak už odpověděl Jindra a Eliška, je to „tak a tak....".

Také můžeme využít otázky, na které nezná správnou odpověď žádný žák, k další činnosti ve třídě. Například práce ve skupině - každá obdrží jednu nezodpovězenou otázku a vyhledáváním z různých zdrojů informací hledá správné odpovědi na danou otázku.

Cílem této hry je rozvíjet nejen soustředění, vytrvalost, koncentraci, zapamatování, ale také zásady komunikace. Klást otázky tak, aby jiný pochopil a dokázal odpovědět, při diskusi vedeme žáky k dodržování zásad diskuse (když mluví jeden, nemluví další tři apod.).

Na závěr nezapomeneme provést ústní hodnocení (tentokrát může hodnotit i učitel - z pohledu odpovědí na dané otázky). Tuto hru lze velmi úspěšně použít ve všech fázích vyučovacího procesu. Může být použita ve fázi evokační (víme již o daném tématu něco, co by nás o tématu zajímalo), i ve fázi uvědomování (kde jsem již o tomto slyšel, kde jinde jsem o problému četl), ale i ve fázi reflexe (co všechno jsem se dozvěděl - co už vím, z kterých zdrojů).

Závěr

Všechny uvedené hry nejen navodí příjemnou atmosféru ve třídě, eliminují strach a stres u některých žáků z případného neúspěchu, ale jednoznačně rozvíjejí klíčové kompetence žáků různých věkových skupin a vedou k naplňování cílů základního vzdělávání (podněcovat žáky k tvořivému myšlení, logickému uvažování a k řešení problémů, vést k všestranné, účinné a otevřené komunikaci, rozvíjet schopnost spolupracovat a respektovat práci a úspěchy vlastní i druhých).

Použitá literatura a zdroje:

Miluše Havlínová, Pavel Kopřiva, Ivo Mayer, Zdena Vildová a kolektiv: Program podpory zdraví ve škole.

Seminář

V případě pochybností o aktuálnosti či funkčnosti příspěvku využijte tlačítko „Napište nám“.
Napište nám