Metodický portál RVP.CZ prochází změnami. Více informací zde.
logo RVP.CZ
Přihlásit se
Titulka > Modul články > Základní vzdělávání

Zobrazit na úvodní stránce článků

Titulka > Modul články > Základní vzdělávání > Stanovení jazykové obtížnosti učebnic vzhledem...

Stanovení jazykové obtížnosti učebnic vzhledem k věku žáka

Teoretický příspěvek
aplikační příspěvek
Autor Zdeněk Jonák
Spolu s nástupem výpočetní techniky vstupuje do procesu učení i nepřeberné množství informací. V této záplavě není často specifikováno, pro kterou věkovou kategorii je konkrétní dílo (text, kniha, učebnice) určeno, a tak pedagogové mohou narazit na problém vymezení kategorie čtenářů, kterým toto dílo mohou doporučit.

Škola představuje prostředí, kde se v přísně ohraničeném časovém období odehrává v osobnosti žáka cosi jako zázrak přerodu ze stavu informačně neuspořádané životní zkušenosti do stavu systematicky uspořádaných představ a znalostí o světě i o sobě. Nikde jinde než ve škole nelze tento proces v tak dlouhém časovém období a takřka laboratorním prostředí sledovat, a nikde také není sledován jakoby pod drobnohledem obce učitelů, rodičů i výzkumných pracovníků. Celá staletí stačila k dosažení standardního vzdělání klasické pomůcky, učební texty a zavedené metody pedagogů. V současnosti vstupuje do vyučovacího procesu výpočetní technika a s ní nepřeberné (ale také "nepřebrané") zdroje informací. Dospívajícímu člověku však zatím nebyl poskytnut nástroj, s nímž by v nich neutonul.

K plnění role jakéhosi úzkého hrdla, které filtruje (na základě informačních potřeb školy) informace z okolního světa, může sloužit jen k tomu odborně fundované informační pracoviště. Školní informační pracovník, knihovník, by mohl ve škole plnit funkci zprostředkovatele metod průřezového charakteru, to jest těch, které lze uplatnit ve všech předmětech, ale které jsou velmi specifické, nebo těch, na které se rádo zapomíná. Jednou z povinností školního informačního centra, které zajišťuje informační potřeby školy, by mělo být již při výběru učebnic a vzdělávacích textů zjišťování kvality, formální a obsahové úrovně textu.

V záplavě současné tištěné i digitální produkce se například často nerozlišuje věková kategorie čtenáře, kterému je dílo, ať již se jedná o učebnici, román či odbornou literaturu, určeno. Je to věc nakladatele, který knihu produkuje, učitele, který s ní pracuje, nebo knihovníka, který přísun knih do školy sleduje. Špatný odhad knihy z hlediska její náročnosti však nezřídka způsobuje žákovi i učiteli určité potíže. V následujícím textu chceme poukázat na to, že problematika stanovení obtížnosti textu vzhledem ke věku čtenáře je již dlouho středem zájmu odborníků. I když u nás se vzhledem k orientaci na anglický jazyk výzkum této problematiky pro český jazyk zpomalil, můžeme určitou pomůcku nabídnout.

Stanovení jazykové obtížnosti obsahu knihy ve vztahu k věku čtenáře

Při práci s dětským čtenářem narazí autoři, pedagogové, knihovníci i nakladatelští pracovníci na problém, jak vymezit věkovou kategorii čtenářů, kterým chtějí určitou knihu doporučit ke čtení.

K tomuto účelu existují různé metody, techniky měření obtížnosti (čtivosti) textu. Některé texty, zejména publikované v angličtině, lze testovat s pomocí metod dosažitelných z internetu (např. na https://www.timetabler.com). Pro učitele není bez zajímavosti seznámit se s několika alternativními přístupy stanovení míry obtížnosti.

Stručná charakteristika metod měření obtížnosti textů
  • metoda dotaz/odpověď
    Respondentovi se předloží text a formou otázek se zjišťuje míra porozumění obsahu textu. Z poměru kladně či záporně zodpovězených otázek se odhaduje, jaké věkové kategorii čtenářů bude možné text doporučit. Praktické využití ve škole je vzhledem k náročnosti metody málo vhodné.

  • metoda vynechaných slov ("close technique")
    Věty předloženého textu obsahují vynechaná slova (zpravidla 5). Podle počtu doplněných slov se usuzuje na stupeň porozumění textu, a tím i na věk čtenáře. Tato metoda je rovněž časově i organizačně velmi náročná.

  • metoda porovnání textu se standardním seznamem slov
    Dale-Challeova metoda výpočtu vzorce obtížnosti textu je založena na analýze slovníku textu v závislosti na délce věty. Vychází se z předpokladu, že text je pro čtenáře tím obtížnější, čím delší věty obsahuje a čím větší počet slov textu není zahrnut ve speciálním standardizovaném slovníku. Analyzovaný text by měl obsahovat minimálně 3 000 slov. V každé jazykové oblasti se výběr slov do seznamu poněkud liší a navíc je nutné vzhledem k dynamickému vývoji slovní zásoby standardní slovník neustále aktualizovat.

  • metody založené na měření délky vět, délky slov ve větách a dalších parametrech textu

Na tuto metodu se v textu dále podrobněji zaměříme. Uvedené prvky textu jsou v textu snadno identifikovatelné a jejich výpočet pomocí vzorce je velmi jednoduchý. Pro anglický jazyk navíc existuje jednoduchý graf, z něhož lze dosazením dvou hodnot zjistit přímo věkovou kategorii čtenářů, jimž text obtížností a složitostí odpovídá.

Charakteristika nejčastěji používaných parametrů ovlivňující obtížnost textu

Délka věty

Čím je věta delší, tím obtížnější je model skutečnosti přenášený textem. Dlouhé věty se člení do souvětí s větami nadřazenými a podřazenými, zachycujícími složité příčinné a časové vztahy. Proto může být délka věty indikátorem umožňujícím stanovit obtížnost textu. Délku věty vyjadřujeme počtem slov. Pro vysokou frekvenci některých větných členů je možné vyřadit z výpočtu nejfrekventovanější členy - spojky, předložky apod.

Délka slova

Délka slova měřená v slabikách je rovněž příznakem obtížnosti textu. Čím delší slovo, tím obtížněji se vnímá. Jelikož platí, že dlouhá slova se častým používáním zkracují, je možné rovněž předpokládat, že mezi dlouhá slova budou patřit ta, která jsou v komunikaci méně používána.

Počet rozdílných slov

V delším textu se některá slova vyskytují s menší frekvencí, jiná častěji. Lze předpokládat, že slova méně častá budou při porozumění působit čtenáři větší obtíže než slova, s nimiž se v textu setká častěji. Předpokládáme proto, že čím větší je počet slov, které se vyskytují v textu pouze jednou nebo s minimální frekvencí, tím bude text obtížnější.

Existuje větší počet vzorců obtížnosti textu. Třebaže pracují se stejnými prvky přirozeného jazyka, nelze je vzhledem k odlišnostem struktur jazyků používat univerzálně.

Příklady měření jazykové obtížnosti textů

Pro český jazyk je používán Mistríkův vzorec, který zohledňuje délku věty, délku slova a počet rozdílných slov.

R= 50 - (S . V)/(N/L)

V - délka věty ve slovech
S - délka slova ve slabikách
N - počet všech slov použitých při měření
L - počet rozdílných slov

Pro měření se doporučuje zvolit vzorek s min. počtem 300 slov. Předpokládá se, že čím je výsledná hodnota R větší, tím je text snazší, a tím i vhodnější pro nižší věkové kategorie žáků.

Příklad vypočtené hodnoty obtížnosti děl některých známých autorů:

O. Sekora: Knížka Ferdy Mravence: 41,0
F. Nepil: Já, Baryk: 37,5
K. Čapek: devatero pohádek: 34,0

Pro anglicky psané texty přikládáme ukázku výpočtu obtížnosti textu s pomocí Fryova grafu (https://www.timetabler.com/reading/):

obr.
1. obr.
 

 

Postup výpočtu:

  • Vybereme v textu knihy náhodně zvolený řetězec s počtem 100 slov.
  • Vypočteme počet vět ve vzorku a počet slabik ve vzorku.
  • V průsečíku hodnot obou parametrů nalezneme údaj o věkové kategorii čtenáře vzhledem ke zjištěné úrovni obtížnosti.

Pro případ, že kniha má text s pasážemi různé míry obtížnosti, doporučuje se vytvořit více vzorků z textu a udat jejich průměrnou hodnotu. Pokud se vypočtená hodnota obtížnosti spadá do "černé zóny" vpravo nahoře nebo vlevo dole, jedná se buď o chybu ve výpočtu nebo o knihu, která se obtížností vymyká předpokládaným limitům.

V případě pochybností o aktuálnosti či funkčnosti příspěvku využijte tlačítko „Napište nám“.
Napište nám
Celkové hodnocení článku
Přidat komentář Citovat článek