Zobrazit na úvodní stránce článků

Na začátek článku
Titulka > Modul články > Základní vzdělávání > Živá knihovna aneb učení o rozmanitosti pomocí...

Ikona prakticky

Živá knihovna aneb učení o rozmanitosti pomocí osobních příběhů

Ikona inspirace
Autor: Zuzana Švajgrová
Anotace: Živá knihovna je metoda, která umožňuje seznámit se s příběhy lidí, kteří se něčím odlišují, a jejich okolí tak o nich mívá různé představy, které často brání ve vzájemném poznávání.
Článek popisuje, jak Živá knihovna funguje, co může přinášet žákům i školám, a v neposlední řadě informuje o možnostech, s jejichž pomocí je možné metodu Živé knihovny využívat ve výuce.
Podpora výuky jazyka:
Klíčové kompetence:
  1. Základní vzdělávání » Kompetence komunikativní » naslouchá promluvám druhých lidí, porozumí jim, vhodně na ně reaguje, účinně se zapojuje do diskuse, obhajuje svůj názor a vhodně argumentuje
  2. Základní vzdělávání » Kompetence sociální a personální » přispívá k diskusi v malé skupině i k debatě celé třídy, chápe potřebu efektivně spolupracovat s druhými při řešení daného úkolu, oceňuje zkušenosti druhých lidí, respektuje různá hlediska a čerpá poučení z toho, co druzí lidé myslí, říkají a dělají
  3. Základní vzdělávání » Kompetence občanské » "respektuje přesvědčení druhých lidí, váží si jejich vnitřních hodnot, je schopen vcítit se do situací ostatních lidí, odmítá útlak a hrubé zacházení, uvědomuje si povinnost postavit se proti fyzickému i psychickému násilí
Očekávaný výstup:
  1. základní vzdělávání » Člověk a společnost » 2. stupeň » Výchova k občanství » Člověk ve společnosti » uplatňuje vhodné způsoby chování a komunikace v různých životních situacích, případné neshody či konflikty s druhými lidmi řeší nenásilným způsobem
Mezioborové přesahy a vazby:
  1. Základní vzdělávání -> Český jazyk a literatura 2. stupeň
  2. Základní vzdělávání -> Cizí jazyk 2. stupeň
  3. Základní vzdělávání -> Etická výchova
Průřezová témata:
  1. Základní vzdělávání » Osobnostní a sociální výchova » Poznávání lidí
  2. Základní vzdělávání » Multikulturní výchova » Lidské vztahy
Organizace řízení učební činnosti: Skupinová, Individuální
Organizace prostorová: Školní třída, Specializovaná učebna
Nutné pomůcky: Pro realizaci Živé knihovny jsou potřeba alespoň 3 učebny, jedna pro žáky a dvě pro rozhovory s „živými knihami“. Více informací v publikaci „Živá knihovna jako metoda výuky“. http://bit.ly/2wRCgqL
Klíčová slova: stereotypy, předsudky, komunikace, empatie, identita, sebepoznání, práce s příběhem

Text článku:

O co jde?

Živá knihovna je metoda, která umožňuje seznámit se s příběhy „živých knih“, to znamená lidí, kteří se něčím odlišují. Jejich okolí o nich mívá různé představy, které často brání ve vzájemném poznávání.

Ve zkratce

Seznámení se s příběhy „živých knih“ nejčastěji probíhá pomocí rozhovorů v malých skupinách. 

Každá „živá kniha“ má nějaké své téma, o kterém mluví. Toto téma je i jejím názvem a je uvedeno v její „anotaci“, což je krátký popis, o čem je kniha ochotná a schopná s „čtenáři“ otevřeně mluvit. Témata „živých knih“ tedy mohou být velmi různorodá.

„Živá kniha” vypráví a účastníci, tedy „čtenáři“, naslouchají a doptávají se. Pomocí rozhovoru tak dochází mezi „knihami“ a „čtenáři“ ke vzájemnému poznávání a původní představy se mohou proměňovat. Živá knihovna díky mezilidským setkáním a sdílení příběhů pomáhá odbourávat strach z neznámého a podporuje sebepoznání i poznávání druhých a umožňuje kriticky přemýšlet o tom, jak vidíme svět kolem nás.

Na závěr Živé knihovny je každý „čtenář“ veden k zamyšlení:

S kým jsem hovořil? Co jsem se dověděl? Co mě zaujalo? Co mě překvapilo?

Na jaké představy o „živé knize“ jsem narazil? Co z nich se dá považovat za stereotypy/předsudky a jak mě/nás ovlivňují? Proč je vůbec mám/e? V čem spočívají jejich rizika?

Jak naložím s tím, co jsem se dověděl a co jsem prožil? Jak mě to ovlivnilo, jak to můžu v životě využít?

Ukázky z anotací „živých knih“

  •  Už je to za mnou. Zpověď (bývalé?) anorektičky

... Nerozuměla jsem tomu, co se se mnou děje. Jen jsem věděla, že chci být štíhlejší. Nechtěla jsem už od přátel poslouchat, jak pěkně jsem se zakulatila a jak mám buclaté tvářičky… Dobrovolně jsem se vzdala větrníků, rakviček se šlehačkou nebo banánků v čokoládě. Vyměnila jsem je za stovky sedů lehů a stovky dřepů denně…

  • Feminista z Turecka

… Když vidím muže sexisticky přistupovat k ženám, nemůžu jen tiše přihlížet. Věřím, že kdybych v těchto situacích mlčel, je to, jako bych se takto vůči ženám choval já sám. Když ale na tyto sexistické situace lidi upozorňuji, někteří se mi jen vysmějí, nebo se rozčílí… Mnohokrát jsou lidé kolem mě překvapení, protože nejsem přesný prototyp toho, jak si představují „typického Turka“.

  • Alespoň se pokusit. Horolezcem s jednou rukou

… Pět prstů se mi na levé ruce nevyvinulo do normální podoby. Takřka nic do nich nechytím a občas je to s nimi pěkně k vzteku. Ale i tak je mám rád, neboť výrazným způsobem ovlivnily můj přístup ke sportu a k životu vůbec – věřím, že je vždy lepší pokusit se přes překážku přelézt než se na jejím úpatí rovnou otočit a prohlásit, že se přes ni nikdy nedostanu…

  • Milovník piva, který nepije alkohol

… Proč jsem se rozhodl stát se abstinentem? Jaká pozitiva a negativa v tom vidím? Jakým absurdním situacím čelím? Kolik mi zůstalo kamarádů? To vše se píše v mé knize.

  • S Italem (nejen) v kuchyni

… Mam jeste nekdy problem s dorozumeni s nejakymi lidmi. Ne moc kvuli cestine, ale bohuzel mam dojem ze vuci cizincum. Cesi maji jeste moc predsudku, hlavne asi kvuli tomu ze clovek se boji ceho, co nezna. Ale cim dal tym vic, dokazu presdvecit lidi ze navzdory me narodnosti umim pilne pracovat, byt verny, pit pivo (ne prilis ale! Musim zustat ve forme.) a ze dokonce existuji take Italove, co maji blondate vlasy a modre oci!...

Odkud se vlastně Živé knihovny vzaly? Vždyť vyprávění příběhů je přece staré jako lidstvo samo.

Živá knihovna jako metoda staví na sdílení příběhů a setkávání, důležitá je ale právě metafora knihovny – vypravěčů jakožto „živých knih“, organizátorů jakožto „knihovníků“ a účastníků jako „čtenářů“.

Jako v každé knihovně i v této platí určitá pravidla. „Živá kniha“ smí být vypůjčena na určitou omezenou dobu a „knihovníci“ jsou zároveň průvodci vzdělávacím procesem.

Metoda pochází s Dánska, kde začaly být od roku 2000 Živé knihovny organizovány k prevenci útoků z nenávisti. Návštěvníkům hudebních festivalů bylo nabízeno „půjčování živých knih“ – tedy možnost vstoupit do rozhovoru s lidmi, kteří jsou něčím odlišní, a setkávají se tak s předsudky a stereotypy.

Koncept Živé knihovny jako nástroje, který pomáhá pracovat s předsudky a stereotypy a poznávat druhé i sama sebe tím, že zkoumám své názory, postoje apod., se setkal s velkým ohlasem.

Pořádání Živých knihoven se v současnosti věnují zvláště vzdělávací a neziskové organizace. Jde o metodu, která může být s úspěchem využívána ve formálním i neformálním vzdělávání. Organizace ARPOK začala s pořádáním Živých knihoven před čtyřmi lety.

Jak přesně Živá knihovna probíhá, když ji organizujeme na škole?

V 1. vyučovací hodině nejprve s žáky společně prozkoumáme, „kdo jsem já“ a „kdo jsou ostatní“ (tedy téma identity) i jak se na sebe navzájem s jinými lidmi díváme a co a proč si o sobě myslíme (téma stereotypů a předsudků).

Následně žáky seznámíme s pravidly Živé knihovny. Každý žák se poté zaregistruje jako „čtenář“, tedy podepíše, že s pravidly souhlasí. Dostane „čtenářský průkaz“ – pracovní list sloužící k poznámkám a k reflexi. 

Poté jsou žáci rozděleni do skupin „čtenářů“ (max. 4 až 5 žáků v jedné skupině). Každá skupina prožije ve dvou následujících vyučovacích hodinách postupně tři rozhovory = „čtení“ tří „živých knih“.

V 2. a 3. vyučovací hodině probíhají samotné rozhovory s „živými knihami“. Na úvod dostane každá skupinka „čtenářů“ anotaci „živé knihy, kterou si přečtou. Poté jsou „knihovníkem“ k dané „živé knize“ odvedeni. Ta se jim krátce představí a následuje prostor pro rozhovor – „živá kniha“ vypráví o sobě a v hovoru naráží na předsudky a stereotypy, které se s touto její konkrétní částí identity pojí. Vypráví o svých zkušenostech, zážitcích a „čtenáři“ mohou klást „živé knize“ otázky. Rozhovor s jednou „živou knihou“ trvá 20 minut. Poté žáky „knihovník“ odvede zpět do třídy, kde mají prostor si do čtenářského průkazu poznamenat, co pro ně bylo z rozhovoru s „živou knihou“ nejpodstatnější.

Posléze dostane každá skupinka anotaci další „živé knihy“. V průběhu dvou vyučovacích hodin takto postupně proběhnou v každé skupince žáků rozhovory se třemi „živými knihami“.

Po skončení všech tří rozhovorů je v poslední, tedy 4. vyučovací hodině, prostor pro reflexi, zamyšlení, sdílení.

Co Živá knihovna přináší žákům?

Živá knihovna pomáhá rozvíjet některé velmi důležité dovednosti žáků. Například komunikační, jelikož se učí naslouchat, tvořit a klást otázky. Umožňuje sebepoznání a sebereflexi, ale i poznání druhých. Rozvíjí spolupráci s druhými lidmi i kritické myšlení tím, že se snaží jít „za příběh“ a zkoumat proč, za jakých okolností, co to způsobuje i jaký to má dopad.

Žáci navíc díky příběhům získávají znalosti z oblastí témat, které Živá knihovna přináší. Příkladem může být náboženství, migrace, gender, různé společenské a kulturní zvyklosti, rozmanité životní styly. Ale i témata jako onemocnění a handicapy, prevence závislostí, menšinové sexuální orientace, sociální vyloučení.

Díky Živé knihovně navíc můžeme pracovat s postoji a hodnotami. Příběhy umožňují uvědomovat si, co je pro mě jako člověka důležité. Jaké jsou mé postoje k určitým tématům, k určitým lidem a z čeho tyto postoje vychází. Setkávání a naslouchání také umožňují seznamovat se s hodnotami a postoji druhých, učit se jim rozumět a reagovat na ně. Postoje a hodnoty tak mohou být „střelkou kompasu“, která ukazuje směr, jakým se chci vydat. Na jejich základě se mohu rozhodovat, jak se budu chovat v jednotlivých životních situacích, včetně těch obtížnějších.

  • Lépe poznám sebe sama.

Mám možnost zamyslet se nad otázkami jako: „Kdo jsem? Odkud jsem? Kam patřím? Do jakých skupin patřím?“ Uvědomuji si tak, kdo jsem a co je pro mě zrovna důležité. Zároveň poznávám, jak a proč se tyhle věci v průběhu života mění.

  • Lépe poznám ostatní lidi.

Svět je čím dál propojenější. Setkáváme se tak s lidmi, kteří jsou v mnoha ohledech odlišní. Jak a proč jsou lidé odlišní? Co mohu dělat, jak reagovat, když potkám člověka, který má něco „jinak“?

  • Díky rozhovorům a příběhům se setkám s různými úhly pohledu, s různými zkušenostmi.

Potkáme se s lidmi, se kterými bychom se neměli běžně možnost se setkat. Dozvídám se tak nové informace. Rozšiřuji si znalosti z určitých oblastí a setkávám se s různými úhly pohledu.

  • Učím se porozumět ostatním a fungovat s nimi.

Nemusím mít nutně všechny lidi okolo rád nebo s nimi souhlasit. Mohu se ale učit, jak se vyrovnat s tím, že lidé okolo mě jsou různí. Máme na určitá témata různé názory. Mohu zkoumat, z čeho vychází jejich názory a chování a snažit se jim porozumět.

  • Rozvíjím vztahy s ostatními lidmi – učím se spolupráci, prevenci konfliktů.

Rozvíjím například komunikační dovednosti – tvořit a klást otázky, naslouchat. Učím se z rozhovorů získávat informace a dávat je do souvislostí. Změny v mém uvažování a chování mi pak mohou pomoci kultivovat vztahy s ostatními lidmi. 

  • Získám větší zájem o určitá témata.

Určitá témata se stanou konkrétnějšími, bližšími.

Například téma politika může více zaujmout a být bližší po rozhovoru nebo seznámení se s příběhem člověka, který je aktivní v komunální politice.

Téma migrace může více zaujmout a být bližší po setkání s člověkem, který se přistěhoval z jiné země nebo žil dlouhodobě v jiné zemi.

Téma křesťanství může více zaujmout a být bližší po setkání s farářem, řádovou sestrou, členem církve, budoucí pastorkou apod.

Živá knihovna v rámci školní výuky zabere minimálně 4 vyučovací hodiny, vynaložený čas se ale bohatě vrátí, protože zážitky z rozhovorů a osobních setkání v žácích většinou zůstanou mnohem déle než například text v učebnici nebo i film. Na tyto zážitky pak může pedagog navázat v dalších vyučovacích hodinách, a to nejen bezprostředně následujících. Stává se, že i po několika měsících od Živé knihovny si žáci při probírání určitého tématu vzpomenou na Živou knihovnu a informace a podněty, které jim přinesla.

Jak postupovat, když mám zájem, aby Živá knihovna proběhla na naší škole?

Pokud rádi pracujete s lidmi a příběhy a přemýšlíte, jak propojit školu s lidmi z okolí, doporučujeme zkusit si zorganizovat svou vlastní Živou knihovnu – klidně jen malou, třeba v rámci projektového dne. Je možné také propojit různé školy – středoškoláci například mohou být zajímavými „živými knihami“ pro žáky blízké základní školy.

Organizace Živé knihovny vyžaduje určité úsilí, je třeba zorganizovat a zaškolit „živé knihy“ i „knihovníky“. Na druhou stranu, nejedná se o nic nepřekonatelného a školy, které organizují setkání s pamětníky, jarmarky, školní akce či projektové vyučování nebo tematické dny, ji určitě zvládnou.

S cílem napomoci rozšíření Živých knihoven jsme sepsali své zkušenosti s organizováním Živých knihoven (a přidali jsme sepsané i všechny vzdělávací aktivity a praktické tipy) do manuálu Živá knihovna jako metoda výuky aneb vzdělávání příběhem. V případě dotazů samozřejmě rádi poradíme.

Co v manuálu naleznete?

  • Představení metody Živé knihovny a podrobný popis, jak Živá knihovna probíhá.
  • Popis principů Živé knihovny i vypracované aktivity, které jsou využitelné i v běžné výuce pro práci s tématy, jako např. odlišnost, rozmanitost, stereotypy, předsudky, nesnášenlivost a identita. Ale i chudoba a sociální vyloučení, migrace, víra a náboženství, zdravotní znevýhodnění, psychická onemocnění, závislost a mnoho dalších.
  • Jelikož je metoda Živé knihovny postavena na práci s příběhem, nabízí publikace inspiraci do hodin českého jazyka. Metodu lze uplatnit také v hodinách občanské výchovy, anglického jazyka, dějepisu, zeměpisu a rovněž k pokrytí průřezových témat.
  • Tipy z naší praxe, jak na škole zorganizovat vlastní Živou knihovnu.

Manuál je možné stáhnout: http://bit.ly/2wRCgqL či http://arpok.cz/pro-pedagogy/ke-stazeni/ nebo si výtisk s CD nechat zaslat (publikace je zdarma, hradí se pouze poštovné): http://arpok.cz/eshop/publikace/2-stupen/ziva-knihovna-jako-metoda-vyuky-aneb-vzdelavani-pribehem/  

V případě, že byste rádi nejprve absolvovali Živou knihovnu na vlastní kůži, než se sami pustíte do její realizace, je možné se zúčastnit akreditovaného semináře, který ARPOK pro pedagogy k seznámení se s metodou pořádá http://arpok.cz/pro-pedagogy/seminare-pro-pedagogy/

Je také možné oslovit několik vzdělávacích organizací, které se v Česku touto metodou zabývají. Kromě ARPOKu (www.arpok.cz) jsou to například Amnesty International (https://www.amnesty.cz/zive-knihovny), Charita ČR v rámci projektu Žijeme spolu, mluvíme spolu (http://svet.charita.cz/globalni-rozvojove-vzdelavani/zijeme-spolu-mluvime-spolu/), Liberecká občanská společnost, z. s., – LOS (http://losonline.eu) a pražská Organizace na podporu integrace menšin – OPIM (http://opim.cz/ziva-knihovna/).

O ARPOKu

Jsme nezisková organizace, která přináší do škol globální rozvojové vzdělávání. Pomáháme učitelům, jak učit aktuální témata dneška (např. chudoba, migrace, odpovědná spotřeba), a otevřeně o nich mluvíme se žáky. O těchto tématech informujeme i veřejnost, a tak podporujeme otevřenou a tolerantní společnost a aktivní zapojení lidí do dění kolem sebe.

Naší vizí je podílet se na udržitelném rozvoji světa a na vytváření společnosti, která je AktivníRespektující a Otevřená, vnímá Propojenost a Komplexnost světa a přijímá svůj díl odpovědnosti. 

A (Aktivita) R (Respekt) P (Propojenost) O (Otevřenost) K (Komplexnost)

ARPOK – vzdělávání, které přináší jiný pohled na svět

www.arpok.cz info@arpok.cz

Manuál „Živá knihovna jako metoda výuky – vzdělávání příběhem“ vznikl v rámci projektu Na cestě..., realizovaného vzdělávací organizací ARPOK, o. p. s., v letech 2016–2018 za finanční podpory České rozvojové agentury a Ministerstva zahraničních věcí ČR v rámci Programu zahraniční rozvojové spolupráce.

Anotované odkazy:
Příspěvek nemá přiřazeny žádné anotované odkazy.
Přiřazené DUM:
Příspěvek nemá přiřazeny žádné DUM.
Přiřazené aktivity:
Příspěvek nemá přiřazeny žádné aktivity.
 
INFO
Publikován: 12. 02. 2018
Zobrazeno: 313krát
Hodnocení příspěvku
Hodnocení týmu RVP:
Hodnocení článku : 0

Hodnocení uživatelů:
Hodnocení článku : 4
Hodnotit články mohou pouze registrovaní uživatelé.

zatím nikdo Hodnocení článku : 5
1 uživatel Hodnocení článku : 4
zatím nikdo Hodnocení článku : 3
zatím nikdo Hodnocení článku : 2
zatím nikdo Hodnocení článku : 1
Jak citovat tento materiál
ŠVAJGROVÁ, Zuzana. Živá knihovna aneb učení o rozmanitosti pomocí osobních příběhů. Metodický portál: Články [online]. 12. 02. 2018, [cit. 2018-02-19]. Dostupný z WWW: <https://clanky.rvp.cz/clanek/c/Z/21629/ZIVA-KNIHOVNA-ANEB-UCENI-O-ROZMANITOSTI-POMOCI-OSOBNICH-PRIBEHU.html>. ISSN 1802-4785.
Doporučte materiál
Licence Licence Creative Commons

Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons.


Komentáře
Příspěvek nebyl zatím komentován.