Domů > Odborné články > Základní vzdělávání > Kouzlo jako dramatická metoda ve výuce
Odborný článek

Kouzlo jako dramatická metoda ve výuce

7. 3. 2018 Základní vzdělávání
Autor
Filip Horák

Anotace

Metody dramatické výchovy mohou sloužit k výuce celé řady předmětů a předání různých vzdělávacích obsahů. Článek představuje vybranou aktivitu dramatické výchovy, která se zaměřuje především na vztahy v třídním kolektivu a vytvoření vazby mezi vyučujícím a žákem.

Díky programu Erasmus+ jsem se mohl na podzim roku 2016 zúčastnit mezinárodního kurzu European Teachers of Drama v Southamptonu, který se svým obsahem zaměřoval nejen na výuku dramatu na základních a středních (řečeno naší terminologií) školách, ale také na výuku dalších vyučovacích předmětů s využitím metod dramatické výchovy, tedy i na předání libovolného obsahu právě prostřednictvím dramatu. Zároveň jsem se v rámci kurzu mohl seznámit s několika anglickými herci, scénáristy, režiséry a jejich metodami výuky a také jsem navštívil několik anglických škol, abych viděl, jak teoretické poznatky probírané v kurzu fungují v každodenní praxi.

Právě setkání s jedním profesionálním dramatikem mě přivedlo k zajímavé metodě práce se žáky. Mark Wheeller dnes patří mezi známé divadelní režiséry a scénáristy a svojí tvorbou cílí především na mladší publikum. Jeho hry mají většinou určitý edukační přesah a vznikají spontánně během výuky dramatu. Tento dramatik a jeho působení na několika školách zároveň potvrzuje pravidlo, že se anglické školy snaží na výuku mnoha předmětů získat odborníky z praxe a nespoléhají se pouze na stálý pedagogický sbor.

Daná dramatická metoda, kterou Mark Wheeller a také řada dalších vyučujících ve své výuce používá, je založena na tom, že vyučující před svými žáky provádí „kouzlo“. Kouzlo je postaveno na poměrně jednoduchém principu. Vyučující nejdřív náhodně (ve skutečnosti cíleně) vybere jednoho žáka (dále označován jako „vybraný žák“), který s ním jde na chvíli za dveře učebny, aby mu mohl kouzlo vysvětlit. Ostatní žáci mezitím čekají v učebně. Na chodbě se vybraný žák dozví podstatu kouzla: zbytek třídy si vybere v jeho nepřítomnosti v učebně jeden předmět, který musí poté vybraný žák uhodnout. Může to být cokoliv: tabule, křída, židle, mobil, svačina atd. Vyučující se bude vždy jednoduše před ostatními vybraného žáka ptát: „Je to tato tabule? Je to tato židle?“ Načež vybraný žák pouze odpovídá ano, nebo ne.

Klíčem, jak pokaždé uhodnout předmět, který ostatní vybrali, je domluvené znamení. Vyučující si jej musí s vybraným žákem určit hned na začátku, za dveřmi třídy. Mezi osvědčená znamení patří například černá barva. Pokaždé když se vyučující zeptá na nějaký předmět černé barvy, bude následovat otázka na věc, kterou si ostatní zvolili. Vybraný žák tak má pouze za úkol odpovídat ne, čekat na signální motiv a u další otázky odpovědět ano. Takovým znamení může být i něco dalšího: jiná barva, tvar, struktura předmětu atd.

Po několika zkušenostech s aktivitou doporučuju zopakovat hádání předmětu alespoň třikrát za sebou. Žákům se tak popře mnoho podezření, které během první hry získali: například že vyučující neverbálně (mimikou nebo gesty) dává vybranému žáku najevo, že má teď odpovědět ano. Možností, jak tuto neverbální komunikaci vyloučit, je postavení vybraného žáka a vyučujícího zády k sobě. Na přesné znamení žáci většinou ani po třech kolech hry nedokáží přijít.

Důležitý ale není průběh samotného kouzla, jako spíše podstata této aktivity. Mark Wheeller doporučoval použít tuto aktivitu během prvních vyučovacích hodin, na začátku školního roku, kdy se vyučující teprve seznamuje se třídou. Během tohoto procesu vzájemného poznávání by si vyučující měl všímat sociálních vazeb ve třídě a zároveň by měl vyhodnotit, který žák by se nejlépe hodil pro danou aktivitu. Cílem by totiž mělo být vytvořit si určitou vazbu s problémovým žákem ve třídě nebo žákem, který je z kolektivu sociálně vyloučený, ale také zároveň vzbudit v ostatních žácích zájem o tohoto žáka. Ostatní budou chtít vědět, jaký trik se skrývá za předvedeným kouzlem, budou se vybraného žáka ptát a často tato jednoduchá aktivita prolomí existující sociální bariéry. Jestli má vybraný žák prozradit princip kouzla ostatním a kdy to udělá, by měl vyučující nechat zcela na něm. Co ale zcela jistě vznikne, je spojenectví mezi učitelem a vybraným žákem, které může přetrvat ve zbytku školního roku nebo společného setkávání.

Licence

Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.

Hodnocení od recenzenta

Tým RVP.CZ
7. 3. 2018
Autor prezentuje metodu založenou na hádání učitelem určených předmětů vybraným žákem ("Je to křída?"), s nímž byla předem učiněna dohoda na "klíči" k hádání. Aktivita se doporučuje pro spíše počáteční práci s novou skupinou.

Hodnocení od uživatelů

Článek nebyl prozatím komentován.

Váš komentář

Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.

Článek není zařazen do žádného seriálu.

Klíčové kompetence:

  • Základní vzdělávání
  • Kompetence sociální a personální
  • účinně spolupracuje ve skupině, podílí se společně s pedagogy na vytváření pravidel práce v týmu, na základě poznání nebo přijetí nové role v pracovní činnosti pozitivně ovlivňuje kvalitu společné práce
  • Základní vzdělávání
  • Kompetence sociální a personální
  • vytváří si pozitivní představu o sobě samém, která podporuje jeho sebedůvěru a samostatný rozvoj; ovládá a řídí svoje jednání a chování tak, aby dosáhl pocitu sebeuspokojení a sebeúcty

Průřezová témata:

  • Základní vzdělávání
  • Osobnostní a sociální výchova
  • Mezilidské vztahy