Domů > Odborné články > Základní vzdělávání > Právní rámec ochrany zvířat v pedagogické praxi
Odborný článek

Právní rámec ochrany zvířat v pedagogické praxi

2. 6. 2016 Základní vzdělávání
Autor
Ing. Lenka Skoupá

Anotace

Živá zvířata jsou výborným motivačním prvkem pro většinu dětí. Možná právě proto jsou často vyžívána ve výuce. Někde se dokonce přímo „zabydlují“ ve třídách, nebo ve školách vznikají větší školní zookoutky.

Jaké zákony se ke zvířatům vztahují a na co si dát vlastně pozor, abychom neporušovali zákony?

Ochranu zvířat lze definovat jako soubor opatření a podmínek, které umožní zvířeti uspokojit jeho biologické potřeby a prožívat plnohodnotný život.

Ochranu zvířat lze rozdělit do těchto oblastí:

  • hospodářská zvířata (farmy, zemědělské statky, penziony, které se zaměřují na agroturistiku), kam lze zařadit skot, prasata, koně, ovce, kozy a drůbež;
  • zvířata v zájmových chovech (což jsou chovatelské stanice, domácnosti a prodejny se zvířaty), což jsou psi, kočky, koně, okrasné ptactvo, drobní hlodavci, králíci a ostatní;
  • chovy volně žijících zvířat (zoo, stanice handicapovaných zvířat);
  • čtvrtou oblastí jsou laboratorní neboli pokusná zvířata (výzkumné ústavy, školy, farmakologické a kosmetické společnosti).

Ochrana zvířat se vztahuje i k zacházení se zvířaty od jejich narození do smrti z hlediska ošetřování, výživy a napájení, hygieny prostředí, šlechtění, plemenitby a rozmnožování, využívání, přepravy, léčení, zdolávání hromadných onemocnění a také usmrcování zvířat.

Orgány ochrany zvířat jsou především Ministerstvo zemědělství a Státní veterinární správa.

Zákonných povinností je celá řada, zde je výběr toho, s čím se můžeme v pedagogické praxi nejčastěji potkat.

Chov zvířat a jejich držení přímo ve třídách

Nejdůležitější je, že žádný zákon nezakazuje chovat zvířata v prostoru školy. Důležité je řádně o zvíře pečovat a řídit se souvisejícími zákony.

Již při výběru zvířete musíme brát v potaz určité zákony a opatření:

  1. Musíme vědět, že některé druhy živočichů (např. suchozemské želvy, většina velkých papoušků aj.) spadají pod ochranu CITES, Česká republika je členskou zemí od 1. 1. 1993. CITES je oficiálně používaná zkratka Úmluvy o mezinárodním obchodu s ohroženými druhy volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin. Živočichové, kteří jsou na seznam zařazení, podléhají přísným pravidlům při obchodování s nimi. Je nutné počítat s tím, že dané zvíře musím koupit s platnou registrací a rovněž se jako chovatelé registrovat. Zvířata mají neměnná značení, případně jinou identifikaci (želvy např. fotografii spodní části krunýře), aby nemohla být zaměněna.
  2. Někteří živočichové spadají do kategorie „nebezpečný druh zvířete“ a jejich chov podléhá povolení a registraci. Mezi nebezpečné druhy patří např. celá řada plazů – ještěři a hadi, kteří dorůstají do délky více než 2 metry, jedovaté druhy zvířat nebo všechny šelmy, kromě domestikovaných druhů (tj. pes, kočka a fretka).
  3. Pokud bychom chtěli ve škole (např. na školním pozemku) chovat hospodářská zvířata, čeká nás zpočátku poměrně náročná administrativa a následně dodržování všech zákonů plemenářských, zákonů o zemědělských stavbách, zákonů veterinárních atd. Je třeba si v této souvislosti uvědomit, co je bráno jako hospodářské zvíře – i zakrslá koza je stále kozou a spadá do kategorie hospodářského zvířete.
  4. Na volně žijící zvířata z české přírody se vztahuje zákon na jejich ochranu (zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů), který jasně říká, že tato zvířata může držet a chovat pouze odborně způsobilá osoba na základě souhlasu orgánů ochrany přírody. To se obecně dává pouze stanicím pro handicapované živočichy. Ze zákona jasně vyplývá, že není možné z přírody zvířata brát a chovat následně v zajetí (ježci, zajíci, ptáci atd.)

Při vlastním držení a chovu zvířat je základní zákon č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, ve znění novely zákona č. 359/2012 Sb., další změny přinesl nový občanský zákoník.

V první řadě je třeba si uvědomit, že zákon na ochranu zvířat proti týrání řeší pouze obratlovce, na bezobratlé živočichy se nevztahuje. Tím pádem do jeho gesce nepatří často chovaný hmyz, různé druhy kroužkovců nebo plžů.

Jaké jsou nejčastější prohřešky proti tomuto zákonu?

  1. Chov jednotlivého zvířete u společenských druhů (např. morčata aj.);
  2. nezajištění odpovídající péče a denní kontroly zvířat;
  3. rozmnožování zvířat, u nichž jsou mláďata zatížena letálním faktorem nebo geneticky podmíněnou vážnou poruchou – jedná se o rozmnožování některých barevných mutací např. akvarijních ryb, výstavních andulek typu chryzantéma, ale i bezsrstých potkanů (typu sphynx), králíky s anglickým typem strakatosti.

Při chovu těchto druhů je nutná výborná znalost genetiky a dědičnosti mutací a následné vhodné sestavování chovných párů.

Co ještě řeší zákony na ochranu zvířat proti týrání a co bývá často ve školách opomíjeno, nebo o tom učitelé nevědí?

  • Občas se setkáváme v praxi s absolventy zejména gymnázií, se kterými učitelé dělali v rámci výuky nějaké pokusy na zvířatech, nebo usmrcování zvířat a následné pitvy.

Ze zákona vyplývá, že osoby provádějící pokusy na zvířatech musí mít platné osvědčení a celý pokus musí být schválen komisí (zákon č.2 46/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání; vyhláška č. 311/1997Sb., o chovu a využití pokusných zvířat).

Je nutné upozornit na to, že pokusem se rozumí celá řada aktivit, která by nás nenapadla dávat do souvislosti s pokusy – např. i kroužkování ptactva.

  • Pravidelně se setkáváme s porušováním předpisů týkajících se veřejného vystoupení. Veřejným vystoupením se rozumí jednorázové nebo opakované provádění činnosti se zvířetem nebo zvířaty, které je přístupné veřejnosti, a to i prostřednictvím hromadných sdělovacích prostředků, za účelem výchovy, vzdělávání, reklamy, soutěže nebo za účelem podnikání.

Pokud přijde do třídy na výuku např. sokolník nebo cvičitel psů, je nutné splnit především tyto zákonné požadavky:

  1. Fyzická nebo právnická osoba, která pořádá nebo provádí veřejné vystoupení (dále jen „pořadatel"), je povinna zajistit, aby při veřejném vystoupení byla přítomna odborně způsobilá fyzická osoba, která je schopna:
    a) rozpoznat zjevné příznaky zhoršeného zdravotního stavu zvířat,
    b) zjistit změny v chování zvířat,
    c) určit, zda celkové prostředí je vhodné k zachování zdraví a pohody zvířat,
    d) bezpečně manipulovat s daným druhem zvířat,
    e) organizačně zabezpečit ochranu zvířat při pořádání veřejného vystoupení.
  2. Pořadatel je povinen:
    oznámit nejméně 14 dnů přede dnem konání veřejného vystoupení krajské veterinární správě a příslušné obci
    - místo a datum konání,
    - druh a počet zvířat, která se mají veřejného vystoupení zúčastnit,
    - údaje umožňující identifikaci odborně způsobilé osoby
    Současně s oznámením podle předložit seznam činností se zvířaty, poučit osoby, které se aktivně zúčastňují veřejného vystoupení zvířat, jak mají manipulovat se zvířaty, připravovat pomůcky nebo jiné vybavení, a seznámit je se zásadami zabezpečení pohody a ochrany zvířat podle tohoto zákona a kontrolovat, zda je v průběhu veřejného vystoupení zvířat dodržují.

Zákonů, které se týkají zvířat, je celá řada. Chtěla jsem upozornit na ty, s jejichž porušováním se častěji v praxi setkávám a souvisejí s výukou nebo volnočasovými aktivitami dětí.

Základní právní předpisy v oblasti ochrany zvířat:

  • Zákon č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, ve znění zákona č. 162/1993 Sb., zákona č. 193/1994 Sb., zákona č. 243/1997 Sb., nálezu Ústavního soudu č. 30/1998 Sb., zákona č. 77/2004 Sb., zákona č. 413/2005 Sb., zákona č. 77/2006 Sb., zákona č. 312/2008 Sb., zákona č. 291/2009 Sb., zákona č. 308/2011 Sb. a zákona č. 359/2012 Sb. Účelem tohoto zákona je chránit zvířata, která jsou živými tvory schopnými pociťovat bolest a utrpení, před týráním, poškozováním jejich zdraví a jejich usmrcením bez důvodu, pokud byly způsobeny, byť i z nedbalosti, člověkem. Zákon stanoví, které činnosti jsou považovány za týrání zvířat, důvody k usmrcení zvířete, upravuje ochranu zvířat při usmrcování, použití znecitlivění, ochranu zvířat při veřejném vystoupení zvířat, ochranu zvířat při přepravě, stanoví podmínky ochrany hospodářských zvířat, zvířat v zájmových chovech, volně žijících zvířat a jejich působnost, upravuje rovněž správní delikty a přestupky na úseku ochrany zvířat a stanoví podmínky akreditace k pořádání kurzů na úseku ochrany zvířat proti týrání.
  • Zákon č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), stanoví předpisy pro jízdu na zvířatech a pro vedení a hnaní zvířat.
  • Vyhláška č. 208/2004 Sb., o minimálních standardech pro ochranu hospodářských zvířat, ve znění vyhlášky č. 425/2005 Sb., vyhlášky č. 464/2009 Sb., vyhlášky č. 78/2012 Sb. a vyhlášky č. 22/2013 Sb., stanoví minimální standardy, podle kterých se chovají hospodářská zvířata s ohledem na druh a hmotnostní kategorii a další specifické požadavky na jejich ochranu a pohodu.
  • Zákon č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů.
  • Vyhláška č. 346/2006 Sb., o stanovení bližších podmínek chovu a drezúry zvířat, se vztahuje pouze na původně volně žijící zvířata, která jsou používána k drezúře, nikoliv na jiné druhy zvířat.
  • Vyhláška č. 411/2008 Sb., o stanovení druhů zvířat vyžadujících zvláštní péči, ve znění vyhlášky č. 205/2011 Sb., stanoví tyto druhy a vzor žádosti o povolení jejich chovu.
  • Vyhláška č. 4/2009 Sb., o ochraně zvířat při přepravě.
  • Vyhláška č. 114/2010 Sb., o ochraně handicapovaných zvířat při chovu, ve znění vyhlášky č. 22/2013 Sb., upravuje podmínky pro chov handicapovaných zvířat.
  • Vyhláška č. 418/2012 Sb., o ochraně zvířat při usmrcování.
  • Vyhláška č. 419/2012 Sb., o ochraně pokusných zvířat.
  • Vyhláška č. 21/2013 Sb., o stanovení podmínek při chovu psů a koček.
  • Vyhláška č. 22/2013 Sb., o vzdělávání na úseku ochrany zvířat proti týrání, upravuje obsah a rozsah odborných kurzů pro získání způsobilostí na úseku ochrany zvířat proti týrání, požadavky na kvalifikaci lektorů, složení zkušebních komisí, průběh a organizaci zkoušek.
  • Soubor zákonů a vyhlášek, které se týkají hospodářských zvířat – např. zákon č. 154/2000 Sb., o šlechtění, plemenitbě a evidenci hospodářských zvířat a o změně některých souvisejících zákonů (plemenářský zákon), vyhláška č. 134/2001 Sb., o označování a evidenci skotu, ovcí a koz, ve znění vyhlášky č. 442/2001 Sb., vyhláška č. 33/2001 Sb., o odborné způsobilosti k výkonu některých odborných činností v oblasti šlechtění a plemenitby hospodářských zvířat, Zákon č. 242/2000 Sb., o ekologickém zemědělství a změně zákona č. 368/1992 Sb., aj.
  • Úmluva o mezinárodním obchodu s ohroženými druhy volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin, za účelem regulace mezinárodního obchodu s ohroženými druhy živočichů a rostlin. 

Článek doplňuje a shrnuje informace z online setkání s názvem Ochrana zvířat s využitím znalostí etologie – jak zvládnout kontroverzní témata (viz níže). Podrobnosti k tomuto setkání nabízíme také v modulu Digifolio.

Licence

Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.

Autor
Ing. Lenka Skoupá

Hodnocení od recenzenta

Tým RVP.CZ
2. 6. 2016
Jedná se o kvalitně zpracovaný článek na obtížné téma, které je však velmi aktuální.

Hodnocení od uživatelů

Mgr. Lucie Zavoralová
17. 12. 2022, 18:37
Dobrý den, lze jednoznačně odpovědět, zda učitel na běžné základní škole s vystudovanou aprobací Přírodopis může při výuce zařadit pitvu usmrceného živočicha a bude to v souladu se zákonem? Případně je to omezeno jen na nějaké živočichy, resp. další podmínky týkající se studia, oprávnění? Velmi děkuji, nedaří se mi nalézt jednoznačnou odpověď pro takovouto výuku.

Váš komentář

Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.

Článek není zařazen do žádného seriálu.

Článek pro obor:

Člověk a jeho svět