Pozor! Jste na staveništi. Více informací zde.
logo RVP.CZ
Přihlásit se
Titulka > Modul články > Základní vzdělávání

Zobrazit na úvodní stránce článků

Summerhill

Teoretický příspěvek
odborný příspěvek

Summerhill

Summerhillská škola je nezávislá alternativní britská internátní škola která funguje jako demokratické společenství. Škola je nanejvýš tolerována britskou vládou, nicméně současné pozitivní hodnocení školní inspekce naznačuje, že se vztah zlepšuje.

Škola byla založena v roce 1921 Alexanderem Sutherlandem Neillem, v jehož činnosti nyní pokračuje jeho dcera. Hlavní idea, kterou se A.S. Neill řídil při zakládání školy, a kterou škola naplňuje do dnešního dne je přesvědčení, že vzdělávání by mělo být prováděno tak, aby bylo přizpůsobeno dítěti více než jakémukoliv jinému subjektu v procesu vzdělávání.

A.S. Neill

Alexandr Sutherland Neill se narodil 17. října 1883 ve Forfar ve Skotsku, kde také vystudoval edinburskou univerzitu a zemřel 23. září 1973 v Anglii.

A.S. Neill roku 1908, ve věku 25 let, nastoupil na univerzitu v Edinburghu, kde začal studovat anglickou literaturu, aby si zvýšil kvalifikaci, a kde působil jako redaktor studentských novin. Ačkoliv si velmi vážil možnosti, že mohl studovat, na tehdejší vzdělávací systém měl kritický pohled. Ke konci studia kritizoval nucené vzdělávání, nudu přednášek a lpění na zkouškách místo rozvíjení kritického myšlení. Univerzitu absolvoval v roce 1912 (Bailey, 2013).

A.S.Neill, který pocházel z učitelské rodiny, celý svůj život zasvětil učitelské profesi. Ještě před nástupem na univerzitu učil v několika školách po celé zemi. Roku 1914 také učil na škole v Gretna Green Village, kde zaujímal již místo ředitele. Z působení na této škole se zachoval „A Dominie deník“, první Neillova kniha, která je vlastně Neillovým deníkem, v němž popisuje svůj život jako ředitele na této škole. Během svého života A.S. Neill napsal 20 knih, jeho styl byl jednoduchý a přátelský, na rozdíl od soudobé didaktické literatury. Nejvýznamnější z Neillových knih Summerhill, v níž popisuje vlastní radikální přístup k vychovávání a vzdělávání dětí, vzbudila zájem na celém světě a byla uznána i v akademických kruzích a oceněna doktoráty tří universit (Bailey, 2013).

 

Summerhill

V roce 1921 byl A. S. Neill pozván ke spolupráci do Hellerau u Drážďán, aby se podílel na činnosti v místní progresivní škole, tzv. Neue Schule (Nová škola). Zde Neill založil Summerhill, který byl součástí Neue Schule. Neill však nebyl spokojen s organizací a filozofií Neue Schule, a proto Summerhill přestěhoval později do Sonntangbergu v Rakousku, kde škola musela čelit nepřátelství místních obyvatel, a proto se škola roku 1923 opět stěhovala a to do Lyme Regis v Anglii. V Anglii, kde škola již fungovala pod dnes známým jménem Summerhill, škola nakonec zakotvila a existuje tam dodnes. Ale také v Anglii změnila škola místo svého působení. V roce 1927 se škola přestěhovala do současného sídla Leiston, během druhé světové války byla škola dočasně přesunuta do Ffestiniogu ve Walesu (Bailey, 2013, Vaughan, 2006, Walmsley, 1969).

V současné době škola funguje jako denní a internátní škola, která je určena pro děti od 5 do 18 let, slouží tedy základnímu a střednímu vzdělání, zakončenému vysvědčením o všeobecném středním vzdělání. Školu dnes vede Neillova dcera, Zoe Neill Readhedová.

Jde o společenství asi stovky lidí různých národností v rozlehlém domě obklopeném velkými pozemky (děti jsou ve věku 5-18 let a většina zde trvale bydlí).

Hlavní ideje školy

Škola je vedena v demokratickém stylu, a platí v ní tyto hlavní zásady: demokracie, rovnost a svoboda. Dle A. S. Neilla je Summerhill školou, která učí děti, aby řídily samy sebe, své myšlení, svá těla, své vztahy, své emoce, školou, která dětem dává manuál pro život. Dle slov A.S. Neilla hlavní myšlenkou při zakládání školy bylo, aby škola byla vhodná pro dítě - namísto toho, aby se dítě přizpůsobovalo škole (Neill, 1960).

 

  1. Demokratická výchova

A.S. Neill, který zažil v dětství tělesné tresty a výchovu založenou na disciplíně, vynucené poslušnosti, na strachu, pocitech viny, hodnotě božské autority, tedy výchovu, kterou v té době zažívaly téměř všechny děti, byl přesvědčen o nesprávnosti tohoto výchovného stylu, a proto se rozhodl vychovávat a vzdělávat děti demokratickou cestou, neboť byl přesvědčen, že děti se učí nejlépe, pokud jsou osvobozeny od donucování. Děti tedy nemusí dělat nic, co samy nechtějí dělat. Toto je také hlavní myšlenka summerhillské školy.

Ve jménu této myšleny jsou všechny lekce volitelné, žáci se svobodně rozhodují, zda budou navštěvovat formální lekce a které lekce budou navštěvovat. Děti si sami mohou vybrat, jak naloží se svým časem, mohou svobodně volit mezi aktivitami, což jim umožní rozvíjet se vlastním tempem a dosáhnout takových výsledků, jakých chtějí dosáhnout. Tento způsob vede děti k individuální odpovědnosti za vzdělání, je to i cesta uvědomění si významu celoživotního vzdělávání (Štrynclová, 2003).

Ve škole dítě dostane možnost zvolit si svou vlastní cestu a stát se tím, čím opravdu chce být. Dle Neilla je nejdůležitější, aby děti měly možnost žít svůj vlastní život a nikoliv život, o kterém si jejich nervózní rodiče myslí, že by měly žít, nikoliv život, kteří si pro ně přejí jejich vychovatelé, kteří si myslí, že děti znají nejlépe. Dle Neilla děti nejsou vlastnictvím rodičů ani učitelů a je důležité, aby si toto děti uvědomily. Jen život dle vlastního výběru vede k sebevědomí, k přijetí sebe sama. Sám Neill byl přesvědčen, že pokud bude člověk v průběhu svého bezmocného dětství formován dospělými, kteří přijímají masové životní postoje, nemůže být v dospělosti svobodný (Štrynclová, 2003).

Neill tuto myšlenku formoval takto: "Nikdo není dost moudrý nebo dost dobrý, aby formoval charakter jakéhokoliv dítěte. To špatné, co se děje s naším nemocným, neurotickým světem, je dáno tím, že jsme byli formováni. Dospělé generaci, která viděla dvě velké války a jak se zdá, se chystá spustit třetí, by nemělo být svěřeno ani formování charakteru krysy " (Neill, 1960, Harold, 1970)

Popisovaná svoboda má své limity, nesmí se svrhnout ve svévoli, což znamená, že členové komunity mají svobodu dělat to, co chtějí, pokud svými kroky nezpůsobí žádnou škodu jiným lidem. Děti se tak učí převzít zodpovědnost za své vlastní činy a uvědomovat si jejich dopad na ostatní členy komunity. V souladu s touto myšlenkou sice děti mohou navštěvovat lekce, které chtějí nebo se mohou rozhodnout, že lekce nebudou navštěvovat, avšak pokud se lekcí účastní, musí se již plně soustředit, neboť není fér ostatní vyrušovat. Dalším pravidlem je, že vyučování není povinné, neboť dle Neilla má být učení pro děti příjemná a instinktivní aktivita, ale kdo se zapíše do některého z kursů, musí jej navštěvovat pravidelně, jinak ho ostatní děti mohou navrhnout k vyloučení (Neill, 1960, Hemmings, 1973).

  1. 2.      Individuální tempo

V Summerhillu neexistuje pojem "ročník", jelikož děti jsou umístěny do dané třídy podle svých schopností v daném vyučovacím předmětu, proto se setkáváme s tím, že v jedné třídě jsou žáci různého věku. Můžeme se také setkat s dětmi, které ve věku 13 či 14 let skládají maturitní zkoušku. Je tomu tak proto, že A. S. Neill byl přesvědčen o tom, že děti by se měly učit svým vlastním, individuálním tempem. Podle něj tedy nebylo důležité, aby děti naplňovaly státem stanovené standardy, podle níž by v určitém věku měly mít určité vědomosti, dovednosti a schopnosti. Proto místnosti, v nichž probíhá výuka, jsou přístupné všem dětem bez rozdílu. Výuka probíhá s ohledem na vzdělávací potřeby a úroveň vědomostí, dovedností a schopností každého dítěte (Neill, 1960, Hemmings, 1973).

 

  1. 3.      Život v komunitě

Jelikož je Summerhill školou internátní, spolužití učí děti životu v komunitě. Díky tomu se učí dělat kompromis, komunikovat, argumentovat, vyjednávat, převzít odpovědnost za sebe i druhé, život ve školní komunitě napomáhá rozvoji empatie, toleranci a vede je k tomu, aby brali ohled na pocity druhých.

Jelikož mají v této škole, ve které vládne neformální atmosféra a všichni se oslovují křestními jmény, děti a dospělí stejné postavení, i přestože plní odlišné role, uvědomují si děti svou vlastní hodnotu, důležitost svých vlastních potřeb, přání a názorů (Štrynclová, 2003).

V souladu s touto myšlenkou je provoz školy projednáván na školních shromážděních, které slouží jako zákonodárný a soudní orgán. Těchto shromáždění, která se konají třikrát týdně, se může účastnit každý, dospělý i dítě, každý má stejný hlas. Na těchto shromážděních jsou projednávány problémy spjaty s každodenním životem v komunitě, je vytvářen či měněn školní řád, jsou vytvářena či měněna provozní pravidla, je rozhodováno o udělování sankcí. Proces rozhodování je realizován pomocí návrhu možných řešení problému, o kterých je hlasováno (Neill, 1960, Harold, 1970).

V případě pochybností o aktuálnosti či funkčnosti příspěvku využijte tlačítko „Napište nám“.
Napište nám