Zobrazit na úvodní stránce článků

Na začátek článku
Titulka > Modul články > Základní vzdělávání > 3. kapitola - Některé důležité otázky didaktiky/metodiky...

Ikona teoreticky

3. kapitola - Některé důležité otázky didaktiky/metodiky osobnostní a sociální výchovy

Ikona odbornost
Autor: Josef Valenta
Anotace: V této kapitole pojednáme o základních principech didaktiky/metodiky OSV, která má ve srovnání s metodikou jiných předmětů svá specifika zejména daná tím, že učivem jsou sami žáci a současně pojednáme též o nárocích, které klade OSV na učitele. Dále pak zmíníme krátce základní didaktické schéma hodiny OSV, resp. schéma použití metod pro osobnostní a sociální rozvoj.
Téma příspěvku:Osobnostní a sociální výchova
Příspěvek může být vzhledem k datu publikace zastaralý. V případě pochybností o aktuálnosti či funkčnosti příspěvku využijte tlačítko „nahlásit příspěvek“.

V předchozí kapitole jsme uvedli přehled témat a subtémat OSV rozdělený do tří skupin (témata vázaná na vývojovou fázi skupiny, témata opakující se v různých lekcích a celkový souborný přehled témat). Viděli jsme tedy de facto osnovu OSV jako předmětu/samostatného časového bloku.

V této kapitole pojednáme o základních principech didaktiky/metodiky OSV, která má ve srovnání s metodikou jiných předmětů svá specifika zejména daná tím, že učivem jsou sami žáci a současně pojednáme též o nárocích, které klade OSV na učitele. Dále pak zmíníme krátce základní didaktické schéma hodiny OSV, resp. schéma použití metod pro osobnostní a sociální rozvoj.

Obsah kapitoly:

  • Východiska metodiky osobnostní a sociální výchovy
  • Didaktická struktura lekcí
  • Komentář k metodám (v textu i obecně) a upozornění

Východiska metodiky osobnostní a sociální výchovy

Začátek sice nepopulární, ale nezbytný. Bude obsahovat mimo jiné paradoxně řadu normativních a též negativních výroků, jejichž smyslem však není nic jiného, než zřetelně vymezit rámec, bez nějž nemůže v OSV vzniknout svoboda hledání, tolerance, pozitivnost a vůbec smysl celého konání.

  • OSV je na konkrétního žáka/studenta/klienta orientované vzdělání (žák se neučí pro školu, pro učitele atd., nýbrž pro sebe; neučí se obsahům "mimo něj - mimo jeho čas, jeho vnímání, jeho život; učí se tomu, čím žije).

  • OSV je společné hledání způsobů každodenní existence dobrých právě pro toho či právě onoho žáka (není to věda, kterou vlévá učitel do hlavy žáka; není to normativní učení ve smyslu "tehdy a tehdy musíš jednat tak a tak").

  • OSV je však současně bedlivé sledování mravní dimenze každého skutku a dimenze prosociálnosti - vstřícného a pomáhajícího chování, je to učení se vůči sobě i druhým odpovědnému volení způsobů vlastního života (ne vše, co je dobré pro jednoho je dobré i pro jiné; nebudou-li si lidé pomáhat a spolupracovat, zřejmě na to nakonec doplatíme všichni).

  • OSV je svého druhu "kumšt" - učitel reaguje na osobnosti a potřeby jednotlivců, na charakter třídy, situace ve třídě a průběh aktivit a společně s žáky/studenty tvoří optimální výsledky vázané na jednotlivá výše řečená témata v oblastech mnohem osobnějších a sociálně dynamičtějších než v jiných předmětech (OSV není mechanické řemeslo v ne dobrém slova smyslu; jen někdy se dají dělat techniky OSV "v polospánku" - nejde o "sekání her", jde o tvorbu užitečných a poučných lidských setkání).

  • OSV je proces, v němž bývají vítány obtíže a problémy (OSV není soubor her a cvičení, která musí vždy dopadnout podle nějakého předem daného vzoru, hodina OSV nemusí vždy "šlapat" jako dobře namazaný stroj; kolaps hry, problémy v přijímání aktivit, prožívání, v chování, ve vztazích - to vše může být dobrým obsahem osobnostně sociálního učení a příležitostí k tomu ptát se co se děje, proč se to děje a co můžeme udělat pro změnu toho, co se děje v náš společný prospěch).

  • OSV vyžaduje kvalifikovaného učitele (instruovat hru dokáže koneckonců každý inteligentní člověk, který dělal vedoucího na letním táboře; kvalifikace učitele OSV nespočívá jen v tom, že umí navozovat aktivity žáků, ale též, že je vzdělán v oblasti sociálních, psychologických, komunikačních atd.jevů tak, že pozná, co se ve hře vlastně děje, a je schopen na základě svých znalostí o věcech proběhnuvších s žáky debatovat nejen na úrovni "co jste prožívali?", ale i na úrovni např. "proč vaše vyjednávání nedopadlo dobře?", "jaký jiný způsob komunikace je možno zvolit v podobné situaci?", "co se odehrává v člověku, když takto uvažuje?" atd.).

  • OSV je tedy proces vyžadující trvalé vědomí cíle na straně učitelově (styl práce, při němž navršíme za sebou různé hry, aniž bychom domysleli jejich výchovné možnosti a uvedli je do souladu s tím, co chceme učit a co žáci potřebují umět, snižuje efektivitu toho, co děláme - právě při dynamičnosti procesů při OSV je užitečné vědět, proč se děje, to, co se děje, ať již dle plánu nebo "oproti" plánu, k čemu to je, čemu to učí atd.).

  • OSV vyžaduje učitele, který má pro tuto práci (podobně jako učitelé jiných oborů pro své obory) určité osobnostní či snad i "talentové" předpoklady.

Zkuste si, prosím, co neotevřeněji odpovědět na následující otázky (a pokud to s OSV myslíte vážně, nechte na ně o Vás odpovědět i někoho, kdo je schopen zaujmout k Vám postoj - řekněme - "objektivního nepřítele"). Můžete si vytvořit i vlastní grafické škály. V tom případě si na volný list papíru pod sebe pro každou otázku nakreslete škálu tohoto typu (celkem tedy 30x) - ANO + + + + + + + NE - a na ně pak zaneste odpovědi na otázky:

  1. Snášíte bez problémů, když si někdo myslí něco jiného, než Vy?
  2. Dokážete naslouchat, ale skutečně naslouchat?
  3. Cítíte-li ve vyučování potřebu stále mluvit, dokážete ji potlačit a mlčet?
  4. Zajímají Vás lidé?
  5. Můžete o sobě říci, že jste vztahovačná/ý spíše "podprůměrně"?
  6. Dokážete ve složitějších sociálních situacích ovládnout své emoce, pocitově odstoupit od situace?
  7. Jste tolerantní vůči různosti - i vůči té, která (v rámci povolené mravnosti) se Vám osobně nelíbí?
  8. Dokážete ovládnout potřebu stále někoho opravovat či poučovat?
  9. Baví Vás více klást druhým otázky než předkládat jim odpovědi na ně?
  10. Snášíte bez větších problémů, když je ve třídě při činnostech hluk a volný pohyb žáků?
  11. Dokážete dobře organizovat lidi a činnosti?
  12. Dokážete odstoupit od představy, že věci musí být/dopadnout vždy tak, jak si to Vy myslíte?
  13. Trpíte-li soupeřivostí, dokážete ji "zneviditelnit"?
  14. Víte (víte není totéž co "myslíte si"!!), jakým dojmem působíte na druhé?
  15. Vnímáte v sociálních situacích své vlastní chování a svůj způsob komunikace?
  16. Dokážete přijmout jiný názor - protichůdný Vašemu - jako inspiraci pro vlastní myšlení?
  17. Komunikujete s druhými, aniž byste je (nebo někoho nebo něco) často ironizovali?
  18. Umíte se ovládat?
  19. Dokážete chválit?
  20. Máte dobrý poměr k sebevzdělávání a vlastnímu sebezdokonalování?
  21. Umíte potlačit potřebu "svalovat vinu na druhé"?
  22. Jste tvořivá/ý?
  23. Máte kontrolu nad tím, jak mnoho negativních/odsuzujících apod. výroků vyslovujete?
  24. Jste vnímavá/ý?
  25. Umíte spolupracovat (čímž se nemíní, zda umíte řídit spolupráci jiných lidí!)?
  26. Dokážete partnersky komunikovat (i s žactvem)?
  27. Jste spokojen/a s tím, jak se Vám daří řešit konflikty?
  28. Zapojíte se bez problémů do hry (i s vlastními žáky)?
  29. Umíte vyjadřovat své pocity otevřeně (tedy ne "oklikou")?
  30. Jste empatická/ý - dokážete se vciťovat?

Máte-li škály pod sebou, spojte čárou shora dolů (od první do poslední škály) všechny zatržené body. Pokud se spojnice pohybuje spíše v levé polovině sloupce škál, je to pro OSV výhodnější, než kdyby byla vidět spíše vpravo.

Pokud "jste vyšli" spíše vpravo, je užitečné zvážit, zda vás může OSV učinit pedagogicky spokojenými (a též vaše potenciální žáky "žákovsky" spokojenými). Ovšem i tady jsou jisté možnosti "obratu", chcete-li: vždy je šance na to, abychom na sobě zapracovali a pár položek posunuli doleva. Není to nemožné a dokonce to pro nás samé může být dobré a příjemné!!

A mimochodem - testem mohou být i aktuální pocity vůči předchozímu dotazníku; pokud má některý čtenář teď vůči mně pocity více či méně kulantně verbalizovatelné výroky - např.: "co si vlastně myslí?", "ten je nějaký chytrý...", "co si to dovoluje?", "sám vím, jak na to jsem, nikdo mi nemusí dávat dotazníky...", je to taky trochu vpravo. To aby člověk byl anděl, což? V mezích možností...

Oč že tu jde? Např. u učitele hudby nikoho jistě nepřekvapí požadavek, aby měl hudební sluch. U učitele OSV by měl být zase zvýrazněný předpoklad v oblasti, řekněme, prosociální inteligence a k ní vztažných dovedností. Teoreticky by to měl být předpoklad pro všechny učitele, ale tak to ve skutečnosti (při tom, kolik nás tuto profesi vykonává) není a ani snad být nemůže. Předchozí otázky nabízející průhled do této oblasti schopností jsou jistou, velmi jednoduchou, pomůckou (auto)diagnostiky zájemců o OSV a současně upozorněním na to, jaké osobnostní a sociální dovednosti, schopnosti a postoje jsou pro učitele OSV důležité.

Celá předchozí část označená jako "východiska metodiky" skutečně popisuje řadu podmínek dobrého fungování metod. Pojďme nyní ke konkrétnějšímu tématu.

Didaktická struktura lekcí

Základním východiskem metodiky jsou nejrozmanitější druhy aktivit (cvičení, her, technik). Okolo nich se točí základ schématu dílčího časové celku hodiny - sekvence. Ono schéma takové sekvence vypadá ve své nejjednodušší podobě takto (po úvodu nebo motivaci nebo zjištění potřeb nebo debatě o tom, co dělat atd. následuje):

  • instrukce
  • akce (činnost, hra apod.)
  • reflexe2 (diskuse o tom, co proběhlo atd.)

Někdy se taková sekvence vejde do hodiny/lekce/vyhrazeného času v hodině jen jedna. Po určité rozehřívací nebo koncetrativní aktivitě na počátku se tedy odehraje jedno cvičení/jedna hra a proběhne následná reflexe, což zvl. u starších klientů může skutečně zabrat rozsah vyučovací hodiny. Jindy (větší časový rozsah; reflexe nemohou jít z různých důvodů do hloubky atd.) může být sekvencí více. Je-li v hodině více sekvencí, pak uvažujeme o jejich logické návaznosti a promýšlíme strategii řazení her a cvičení.3

Komentář k metodám (v textu i obecně) a upozornění

Škály metod použitelných pro OSV v samostatném předmětu či v rámci výuky jiných předmětů jsou nepřeberné a dnes celkem dobře dostupné díky literatuře a síti školení. Zde vybrané metody jsou tedy jen a jen zástupci celých řad jiných metod. Pokouším se však vybírat ty, které reprezentují různé metodické principy (divadelní princip, debatní princip, "psací" princip atd.).

Osnova není určena pro konkrétní věk či typ školy, proto výběr ukázek může místy neuspokojit kolegy-specialisty na určitou věkovou kategorii či typ klientů (žáků, studentů). Pomůže vlastní pedagogická tvořivost, praktické dílny a literatura (u každého tématu jsou doporučené tituly obsahující techniky k tématu vztažné; okruh knih je oproti závěrečnému seznamu poněkud zúžen, ale to neznamená, že v dalších knihách nenajdete zajímavé a užitečné techniky).

Tak jako témata (jak bylo řečeno) se přirozeně propojují, i metody plní někdy celou škálu cílů a překrývají různá témata. Budete-li mít tedy pocit, že uváděná metoda se může hodit i k jinému tématu, můžete mít samozřejmě pravdu. A naopak - v rámci jednoho tématu rozděleného na řadu subtémat může prezentovaná metoda pokrývat právě jen jedno subtéma. Záleží na vašem cíli a na tom, kam směřujete reflexi.

A ještě dvojí POZOR:

  1. Aplikace některé metody bez toho, že by učitel znal základy k danému tématu potřebné teorie může způsobit prakticky nefunkčnost hry nebo cvičení. Hráči se sice pobaví, mohu si popovídat, ale nemusí se prakticky nic nového naučit. Např. chceme-li učit třeba komunikační témata, pak je velmi užitečné mít jistou orientovanost v oblasti sociální percepce, potíží, které při ní mohou nastat, znalost struktury sdělovaných nonverbálních i verbálních obsahů, znalost doporučení pro efektivní způsoby komunikace, pro řešení konfliktů atd.!!!! Orientovat se v těchto oblastech není nic nepřekonatelně obtížného. Pokud to s OSV myslíte vážně, prosím, vezměte do ruky i ty knihy, které v seznamu literatury v závěru nejsou opatřeny hvězdičkou a studujte zobecněnou lidskou zkušenost, tedy teorii. Zejména při reflexích po hrách pak oceníte, jak je dobré vědět a umět víc, než jen onu instrukci ke hře. Nespoléhejte, prosím, jen na svou osobní zkušenost. Naše individuální životní zkušenosti bývají různé, a mohlo by být riskantní, kdybychom tu svou zkušenost ve výuce OSV povýšili na "zákon správnosti".
    (Literatura "o jevech": 1, 10, 12, 13, 15, 16, 22, 27, 30, 35, 36, 45, 46, 49, 50, 58, 64, 67, 71.)

  2. Samozřejmě je tu stále jisté riziko, že i nevinná hra otevře u některého účastníka osobní problém (rozpláče se, naštve, odmítne pracovat, odejde atd.). Nehrajme si, prosím, na terapeuty, pokud k tomu nemáme kvalifikaci! Můžeme hráči nabídnout "odpočinek" od hry, možnost zapojit se později, pohovořit o svém tématu teď ve skupině - pokud chce (!), můžeme se ptát, zda chce, aby mu někdo pomohl a pokud hned teď ano, tedy kdo a jak - nic nepáčíme násilím, nekáráme za přerušení hry, nevyvracíme účastníku jeho pocity, nebagatelizujeme jeho starost či problém. Sdílíme. Hovoříme klidně, empaticky, ideální je, když nám náš postoj k lidem umožní mluvit s upřímným zájmem, povzbudivě. Můžeme hovořit věcně i o svém vlastním prožívání podobných situací. Můžeme klást otázky, ale nežádejme automaticky či "povinně" hlasité odpovědi - nechť si účastník odpoví sám pro sebe.
    Pokud rozladění vyplývá z vztahů ve skupině či z toho, co se právě děje, pak nabídněme otevřené formulování problému v plénu skupiny či pomoc při jeho řešení "ve dvojici". Upozorněme účastníky, že problematické situace v této výchově mohou být - ač nepříjemné - v podstatě pozitivní a mohou posilovat a učit nás něčemu novému.
    Vidíme-li (a měli bychom tu umět rozpoznat) před sebou pak otevřený skutečně hluboký problém a případnou krizi (k jejich otevření v běžné, věcně vedené a ne "duchařské" či "quasipsychologické" OSV však dochází jen výjimečně), pak hledejme pomoc psychologa.
    Naši kantorskou schopnost jednat v podobných situacích odpovídajícím způsobem prohloubí komunikační, sociální a jiné podobné tréninky, které tímto vřele doporučuji ( zařízení pro další vzdělávání učitelů a pedagogických pracovníků, internetové stránky vysokých škol, poradny).

U některých níže uvedených technik je mi zdroj znám - pak jej uvádím. U některých ovšem ne (došly ke mně "tradicí", zažil jsem je u několika lektorů atd.), i když někde nějakého autora jistě mají (do této anonymní kategorie zahrnuji i aktivity vlastní či vlastní modifikace "děl neznámých autorů").


2 Reflexe (rozbor, diskuse, zhodnocení, review) je velmi potřebná. Pedagogika zkušenostního učení upozorňuje, že necháme-li to, co se odehrálo, jen na vnitřním zpracování jedince bez opory v dalším učení cestou názorové konfrontace s druhými, ujasňování, pojmenovávání jevů, zážitků, zkušeností atd., má učení ztráty a menší efekt.
- Reflexe by tedy /z důvodů uvedených v předchozím odstavci/ měla prakticky následovat po každé aktivitě. Bývá stejně důležitá jako akce sama.
- Reflexi vynecháme jen tehdy, narušila-li by silný zážitek, který chceme nechat celistvě působit. Podobně ji můžeme vynechat u vyloženě doplňkových technik (počáteční honička na rozhýbání atd.), pokud proběhly hladce a bez problémů. Odehrálo-li se však i při těchto technikách cokoliv, co stojí za debatu, věnujme reflexi čas.
- Reflexe bývá společná, ale může proběhnout i v párech či skupinách (ba i jednotlivě).
- Pro poučené vedení reflexí je dobré seznámit se v literatuře s podstatou jevů, o nichž je v reflexi řeč. !!!! Proto také níže u námětů pro reflexe k jednotlivým technikám najdete takové pojmy podtržené !!!!

3 Další důležité zkušenosti v tomto směru lze získat zejména na školeních osobnostní a sociální výchovy.

Anotované odkazy:
Příspěvek nemá přiřazeny žádné anotované odkazy.
Přiřazené DUM:
Příspěvek nemá přiřazeny žádné DUM.
Přiřazené aktivity:
Příspěvek nemá přiřazeny žádné aktivity.
V případě pochybností o aktuálnosti či funkčnosti příspěvku využijte tlačítko „nahlásit příspěvek“.
Nahlásit příspěvek
INFO
Publikován: 23. 03. 2005
Zobrazeno: 4052krát
Hodnocení příspěvku
Hodnocení týmu RVP:
Hodnocení článku : 0

Hodnocení uživatelů:
Hodnocení článku :
Hodnotit články mohou pouze registrovaní uživatelé.

zatím nikdo Hodnocení článku : 5
zatím nikdo Hodnocení článku : 4
zatím nikdo Hodnocení článku : 3
zatím nikdo Hodnocení článku : 2
zatím nikdo Hodnocení článku : 1
Jak citovat tento materiál
VALENTA, Josef. 3. kapitola - Některé důležité otázky didaktiky/metodiky osobnostní a sociální výchovy. Metodický portál: Články [online]. 23. 03. 2005, [cit. 2020-05-26]. Dostupný z WWW: <https://clanky.rvp.cz/clanek/c/Z/205/3-KAPITOLA---NEKTERE-DULEZITE-OTAZKY-DIDAKTIKYMETODIKY-OSOBNOSTNI-A-SOCIALNI-VYCHOVY.html>. ISSN 1802-4785.
Licence Licence Creative Commons

Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons.


Komentáře
Příspěvek nebyl zatím komentován.
Vložit komentář:

Pro vložení komentáře je nutné se přihlásit.